Vampire shadows - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole bude odhaleno trochu víc z upířího světa. :-)

11.05.2015 (14:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 835×

Rickova ložnice už dávno nepatřila jemu. Lucas z ní neudělal kůlničku na dříví, jak se původně domníval, ale obýval ji někdo jiný. Cítil všude vůni Taylor. Obklopovala ho a musel se pořádně ovládat, aby se sebral a zmizel dřív, než Taylor vejde do jeho, teda už její ložnice. Zabouchl za sebou dveře a přivřel oči. Proč si zrovna musela vzít Rickovu ložnici?

„Na to se budeš muset zeptat jí. Ale není to zas tak těžké uhodnout,“ ozvala se vedle něj Antonie. Otevřel oči a pohlédl na ni. Nemusel se ptát, jak ví, na co myslí. Antonie v něm prostě četla.

„Nezajímá mě to.“

„Jako tě nezajímá smrt Alexeje?“

Nechtěl ho zabít, ale bylo to buď on, nebo Alex. I kdyby se tu dušoval, že ho to moc mrzí a nechtěl to udělat, změnilo by to něco? Jakmile upíra jednou zabiješ, je mrtvý, tečka.

„Nenutil jsem ho útočit na mě.“

„Byl příliš hloupý. Divím se, že neodešel do věčných lovišť dřív.“ Odhodila si cop dozadu a dala se do pohybu. „Následuj mě, ukážu ti tvůj nový pokoj.“ Bez zbytečných řečí se Rick k ní připojil a společně, bok po boku, se vydali do druhého patra.

„Proč bydlí v mé ložnici?“ Fajn. Zajímalo ho to. Prvotní myšlenka byla příliš ubohá, natož aby byla pravdivá. Nevěřil, že by chtěla jeho ložnici, protože se jí stýskalo. Moc dětinské, ubohé a nereálné. Antonie se usmála a protočila očima. „Všude má tvoje voodoo panenky a propichuje je jehlami od Vietnamců. Proč asi? No tak, ty chytráku,“ dobírala si ho. Většinu upírů by za takovou drzost zabila. Jenže Antonie svou upřímností a humorem byla natolik odzbrojující, že si nemohl pomoci. Měl ji rád jako sestru a tohle mu přišlo jako něco, co mezi sebou sourozenci dělají. Škádlí se, hádají se, ale vzájemně si i kryjí záda a mohou se na sebe spolehnout.

„Že by se Taylor zamlouval výhled na jezírko?“ odvětil Antonii otázkou.

„Jistě, zrovna upíra zajímá gang kačenek, který si tam každý den dává deset okruhů.“ Zastavila se u třetích dveří zleva a nadšeně zatleskala. Byla jak malé dítě, které si rádo hraje. Spíš holčička, jež ráda obléká panenky. „Připravila jsem ti pokoj,“ dodala a počkala, až vstoupí první Rick.

„Připravila?“ Antonie ho opětovně překvapila, ale co očekával? Že když už mu připraví pokoj, že se mu nebude líbit? Bílošedé tapety ladily s šedým kobercem a kontrastovaly s černým nábytkem.

„Zapomínáš, že tě znám?“ Přejela rukou po kožené pohovce černé barvy a usadila se na ni. „Potřebovala bych s tebou něco probrat.“

Alexeje už probrali, takže buď je zvědavá na to, co poslední čtyři roky dělal. Nebo se vrátí zpátky k Taylor. „O Taylor se bavit nehodlám.“ Je tabu. Dlouho bude. Musel se zklidnit, strávit vše, co se za dnešek stalo a ujasnit si priority. Ani ve snu si nedokázal představit, že ho rozhodí do takové míry.

„To, co jsem ohledně ní chtěla říct, už bylo řečeno. Mám, tedy coven má, problém.“ Rick se sám pro sebe usmál a rozepnul si knoflíky u tmavě šedého saka, aby se mohl pohodlně usadit vedle Antonie.

„Nech mě hádat.“ Moc dobře věděl, která bije. „Vlkodlaci?“ nadhodil a Antonie lehce přikývla hlavou.

„Sám dobře víš, co tvůj odchod udělal.“ Coven přišel o hodně, když ho opustil. Patřil mezi nejstarší a díky svému daru i mezi nejmocnější. Jenže to vše by nemuselo být tak podstatné. Protože Rick, ať už je jakýkoliv, měl něco, co ostatní postrádali.

„Nejdřív mi řekni, co přesně se stalo Lucasovi a Gabriellovi.“ I když byl průběžně informovaný, zrovna tohle bylo uschované pod pokličkou. Stalo se to nedávno a zdálo se, že nikdo nechce mluvit. Nebo se něco chystá.

„Nikdo přesně netuší. Na Lucasově těle byly stopy vlkodlačího kousnutí. Ale nějak mi to nesedí, vlkodlaci nejsou hlupáci.“

„Zbytečně by neohrozili křehký mír, který panuje,“ souhlasil s Antonií. Ví to až moc dobře.

„Jenže většina upírů si myslí pravý opak. Přisuzuji to samozřejmě vrozené nenávisti.“

„A Gabriell?“

„Jeho tělo se nenašlo, ale víš, co se nám stane, když použiješ UV. Bylo tam hodně popela.“

„Prach jsi a v prach se obrátíš.“ Takže to vypadalo na útok vlkodlaků. Možná…

Rick tomu nevěřil. Sám přece žil po celou tu dobu, co opustil coven, v Caracalle. Dalo by se říct, že je to hlavní sídlo vlkodlačí královské rodiny. Kdyby někdo plánoval rozbít mír, Katalin by to věděla. Jen opravdoví hlupáci by pokoušeli rozbít něco, co trvalo tak dlouho. Na druhou stranu existuje tu ještě jedna možnost, která přišla Rickovi víc pravděpodobná. Někdo se hodně snažil, aby to vypadalo jako útok vlkodlaků. Přinejhorším není těžké vlastnit některého vlkodlaka. Existuje mnoho upírů, jenž je chová jako domácí mazlíčky. Toto jednání neschvaloval. Lucas patřil k těm, co je bytostně nesnášeli a nakonec ho zabili.

„Ricku, kdyby to byli peccatumové, nezabili by cenný zdroj drogy, kterou milují. A lovci nejsou dostatečně silní, aby řídili vlkodlaky, ale co já vím?“

„Démoni?“ vyslovil další variantu, která mu přišla na mysl. Po světě běhá hodně příšer, které by se rády zbavily upírů.

„Tak to mi řekni ty. Bydlel jsi přece v Caracalle, ne? Nesly se zvěsti, že si samotný Pán pekel udělal dovolenou a trávil ji právě tam.“

Caracalla nebyla pouze útočiště pro vlkodlaky a sídlo jejich královské rodiny. Ale také útočiště pro všechny, kteří potřebovali střechu nad hlavou. Samozřejmě, že se musela dodržovat určitá pravidla.

„Mluvil jsem s ním a upíři ho nezajímají.“ Rick si vzpomněl na ten kratičký rozhovor, který vedl s Pánem pekel. Na zemi byl v lidské podobě a znám pod jménem Alejandro, ale i tak nešlo skrýt jeho ďábelskou podstatu. Jenže Pán pekel není jediný démon a ať si říká, co chce, nemůže mít pod palcem všechny démony. I když na druhou stranu, kdo by proti němu šel? Stačí na něj pohlédnout a hned si rozmyslíte jakékoliv myšlenky na jeho zničení.

„Tak už zbývají opravdu jen vlkodlaci.“

„Hloupost, Katalin chce udržet mír,“ odporoval Antonii.

„Není jediná svého druhu, Ricku.“

„Ale je jejich královnou.“ Vlkodlaci jsou jiní než démoni. Jsou královské rodině věrní, i když vždy existují výjimky. Věděl, co musí udělat. Chtěl být vládcem a skrze jeho kontakty u vlkodlačí šlechty se k tomuto postu dopracuje.

„Musíme do Caracally, jinak se rozpoutá peklo. Stačí, že nám na záda dýchají peccatumové a lovci,“ rozhodla se nakonec Antonie a tím hrála do karet Rickovi. Ale ještě není ta pravá chvíle na návštěvu Caracally. Nejdřív musí být oficiálně přijat do covenu, pak ho bude bránit. Něco za něco, to ho naučil upíří svět.

Ahojte, všichni, co čtete mou povídku, pokud ji někdo čte. :D Moc se omlouvám, že dříve nepřibyla nová kapitola, ale byla jsem časově dost vytížená. Doufám, že to chápete a budete natolik hodní a zanecháte komentáře. :-) S.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování