OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vampire shadows - 5. kapitola

21.05.2015 (14:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 867×

Stále se nedokázala vzpamatovat z incidentu s Rickem. To si ho snad během jeho nepřítomnosti vykreslila jako ideál všech ideálů a ignorovala skutečnost? Jak mohla vědět, že je takový, když s ním strávila kratičký čas? Byla zmatená a věděla, že by Rick byl skvělý zdroj informací, ale pochybovala, že by ji vyslechl. Posledně jí hrozil smrtí.

Utřela si slzy a zhluboka se nadechla. Neměla ani příležitost mu říct, jak moc je šťastná. Vrátil se. Je zpátky. Štěstím málem praskla, ale vzápětí se její štěstí rozplynulo.

Jelikož se nemohla Ricka vyptávat, zvolila alternativu. Místo Noly by raději mluvila s Tony, ale tu nikde v sídle nespatřila. A Nola patří mezi ty hodnější členy covenu. Vždy působila mile a sympaticky. Nepatřila mezi oslnivé krásky, jako je Sandra, ani se nemohla chlubit nevinně vypadajícím obličejem, jaký měla Antonie. Nola vypadala jako normální holka, ale mělo v sobě něco, co vás zaujalo.

Taylor zaklepala na dveře ložnice a po vyzvání vešla za Nolou. Jako vždy dělal Nole společnost Milo, další člen Rady, který patří mezi nejstarší a tím nejsilnější.

„Omlouvám se, že vyrušuji,“ pronesla Taylor a hleděla na ty dva. Nikdy nevěděla, zda mají mezi sebou milenecký vztah či nikoliv. Vždy tu existovaly určité náznaky, ale mohlo jít pouze o dohady a bujnou fantazii Taylor.

„Nic se neděje, Taylor, stejně odcházím,“ řekl Milo a políbil Nolu na tvář. Přistoupil blíž k Taylor, jemně uchopil její dlaň a letmo ji políbil na hřbet. „Uvidíme se zítra,“ s těmito slovy pustil Taylor a zanechal ty dvě o samotě.

„Co tě sem přivádí?“

„Chci se zeptat na Ricka, mého stvořitele. Jaký ve skutečnosti je? Co dělal předtím, než zdrhnul, a vždy se choval jako nehorázný kretén, nebo se tak chová jen se mnou?“ Když začala o něm mluvit, vybavila si veškerou zlost, jež cítila v okamžiku, co byla s ním. Nejradši by to ze sebe vykřičela do celého světa a ubalila mu pár facek.

„Jaký je Rick?“ Nola se nepatrně usmála a pokynula Taylor, aby se usadila vedle ní do křesla. „Nejsem na něj zrovna expert, to spíš Antonie. Mají mezi sebou zvláštní pouto.“ V ten moment pocítila Taylor žárlivost. Neměla na to právo, Antonii má ráda. Přesto chtěla mít zvláštní pouto s Rickem ona, a ne někdo jiný.

„Víš, Taylor, Rick patřil mezi členy Rady. Je pohledný, má mocný dar a navíc díky svému věku je i silný. Měl vše, co si upír mohl přát, ale nikdy mi nepřišel šťastný. Něco mu chybělo.“

„Co mu chybělo?“

„Proč se ho nezeptáš? Vždyť se vrátil, ne?“

Ano, vrátil, ale nikoho to nepřekvapuje? A proč se vrátil po smrti Lucase a Gabriella? Proč se nevrátil dřív?

„Nějak mě nechce ve své blízkosti.“

Najednou Nola zvážněla. „Chceš o Rickovi něco vědět?“ Taylor přikývla. „Jsi mladá upírka, ale určitě víš, že jsou zde upíři, kteří nahánějí hrůzu i nám.“

Ano, toho si byla Taylor dobře vědoma Charles, Gavery či její mrtvý manžel Lucas.

„Musíš si na ně dávat pozor. Rick tě ochrání, o tom nepochybuj, ale není všemocný. Musíš být ostražitá.“

Slova, jež vypustila Nola z úst, nutila Taylor se od srdce zasmát. „Rick že mě ochrání?“ ujišťovala se. Třeba patří mezi hluché upíry.

„Ano, je tvůj stvořitel,“ stála si za svým Nola, ve tváři odhodlaný výraz. Taylor nevěděla, zda se má smát ještě víc, nebo brečet krvavé slzy. Tolik si přála, aby slova Noly byla pravdivá, ale bohužel.

„Drahá Nolo, samotný Rick mi řekl, ať se před ním neukazuji, nebo mě zabije. Pochybuju, že by kvůli mně nasadil svůj povýšený krk!“ zasyčela naštvaně. Nedokázala se ovládat, něco v ní vřelo a chtělo to vybouchnout. Cítila se nejistě a zrazeně. Jak se mohl chovat tak…

„Nechtěla bys jít na drink? Evidentně potřebuješ uvolnění,“ nadhodila Nola vstala z křesla a nabídla Taylor rámě.

„To je dobrý nápad,“ souhlasila Taylor a přijala nabízené rámě. Jak jinak se zbavit hnusných pocitů, než je utopit v alkoholu a krvi? Vrátí se, o tom ani na malou vteřinu Taylor nezapochybovala, ale na okamžik zapomenout je tak lákavé.

Taylor sledovala Nolu, jak si pochutnávala na dnešním zákusku. Mladí muži jsou tak naivní a naprosto zaslepeni okouzlujícím zevnějškem upířích žen. Snadno podlehnou a ještě snadněji se ovládají. Dokonalé oběti.

Odtrhla se od krční tepny a olízla si spodní ret od krve. Usmála se na Taylor a tím odhalila své ostré špičáky. V ten moment vypadala mladistvěji než normálně. Její dlouhé kaštanové vlasy se jí táhly v rybím copu podél pravého boku. A perfektně kontrastovaly se zelenými oči. Kdykoliv se na vás Nola podívala, říkali jste si, že na vás kouká šelma. Trpělivě vyčkávající šelma.

„Ještě v něm trošku zbylo. Nejsem hamižná, podělím se kvůli tobě,“ pronesla chraplavým hlasem. Taylor se zadívala na mladého kluka. Mohlo mu být sotva dvacet. Vyděšení a pokus o útěk už z něj dávno vyprchaly. Bojoval o život, který z něj pomalu, ale jistě vyprchával.

Máchla opovržlivě rukou. „Nemám zájem,“ odbyla štědrost Noly. Byla přesycena krve mladých mužů, ale kdyby jí svou krev nabídl Rick…Neváhala by ani vteřinu a přijala ji. Jen ta představa v ní vyvolávala ty nejdivočejší emoce, kterých byla schopna.

„Jak chceš,“ pokrčila rameny a odsunula ho do rohu boxu.

„Nolo, jaký je Rick?“ Stále na něj myslela, nemohla si pomoci. V době, kdy nebyl v sídle, na něj myslela neustále. I když jí vyhrožoval smrtí, nemůže přestat. Že by láska? Nebo zasraná posedlost?

„Už jsem ti říkala, že ho moc neznám.“

„Určitě ho znáš líp než já.“ Taylor připadalo, že ho zná každý líp než ona. Vždyť je to pravda. Tak proč se chová jak zabouchlá puberťačka a neuvažuje střídmě? Proč se musí neustále pídit za tím, proč je na ni tak hnusný, když se nikdy nepídila za tím, proč utekl, proč ji zanechal tady s Lucasem…

„Brzo bude svítat, měly bychom jít.“ Nola se zvedla a čekala, že ji Taylor napodobí a společně se vydají do sídla.

„Proč mi nic o něm nechceš říct? Proč, když jsem se ptala Antonie, tak mě taky odbyla nějakou ubohou historkou? Proč si připadám, že se mi něco tají?“

„Nejlépe uděláš, když se zeptáš přímo Ricka. Ne nás.“

Jak se ho má zeptat? Vždyť…

Ne, Taylor, nebuď slaboch, musíš konečně sebrat odvahu a čelit problémům sama.

Postaví se mu čelem a bude trvat na dlouhém rozhovoru. Potřebuje znát celou pravdu, ne jen útržky. Zná Lucasovu verzi, ale něco jí říká, že ta Rickova bude úplně odlišná. Musela to zjistit a Nola má pravdu. Zítra se za Rickem zastaví a promluví si s ním.

„Máš pravdu,“ zvedla se a vydala se dolů po schodech kolem tanečního parketu k východu z baru. Věděla, že Nola jde za ní. Asi tušila, že Taylor potřebuje trochu prostoru, a proto se držela trošku stranou. Taylor zahnula do boční uličky a směle tím ignorovala auto, ve kterém přijely. Potřebovala se projít a upořádat si myšlenky. Za tuto noc se toho tolik odehrálo.

„Taylor, není to bezpečné, vrať se zpátky k autu,“ houkla na ni Nola, ale Taylor ji nevnímala. Nechtěla. Musela jít dál, jako by každý krok, který učinila, jí pomáhal srovnat si v hlavně šílené a nekonečné myšlenky.

„Co tu pohledává upírka? Nemáš náhodou dávno ležet v rakvi a oddávat se spánku?“ pronesl hrubý hlas, který Taylor působil husí kůži. Instinktivně, aniž by věděla proč, se ho bála. Zastavila se a uvědomila si, že se celkem hodně vzdálila od baru. Otočila se k místu, odkud slyšela ten hlas.

Stačil jediný pohled do těch pronikavých očí a Taylor věděla, o koho se jedná. Peccatumové. Konečně se s nimi setkává. Ne že by po nich prahla, to ani v nejmenší. Patří mezi nejsilnější nepřátele, které upíři mají.

„Neumíš mluvit, upírko?“ pokračoval ten hlas. Taylor se pokoušela přinutit nohy k pohybu, ale šlo to těžko, jako by zkameněla. Co si jen počne? Nikdy s nikým nebojovala. Věřila, že upíří instinkty by ji povedly, ale co zmůže proti obrovskému ramenatému chlápkovi, který je navíc peccatum? Kdyby jen tušila, že dnes zemře, vzala by si černé šaty místo sytě růžových.

„Od malička mi bylo vtloukáno do hlavy, že nemám mluvit s cizími,“ pronesla tichým hlasem Taylor. Chtěla, aby zněla sebevědoměji, ale co už. Nespouštěla z očí tu obrovskou hromadu svalů. Prostě sevře dlaně v pěst a jednu mu ubalí, pokud bude mít štěstí, zdrhne. Aniž by to čekala, někdo ji předběhl. Vzápětí si uvědomila, že je to Nola a má silný pravý hák.

„Neříkala jsem ti, že je to nebezpečné?“ křikla Nola jejím směrem. Taylor si už sama sypala popel na hlavu a děkovala, i když nevěděla komu tam nahoře, za to, že se objevila Nola.

„Promiň mi to,“ vyhrkla ze sebe Taylor v momentě, kdy se hromotluk vrhl na Nolu. Ta na nic nečekala a jeho útok zdárně odrazila.

„Neomlouvej se a uteč, hned!“ znovu křikla Nola a dál se věnovala hromotlukovi.

„Ale…“

„Běž!“

Rozběhla se opačným směrem, než bojovali ti dva, a běžela, co jí síly stačily.

Peccatumové jsou opravdu děsiví, přesně, jak to slyšela od Antonie. Bála se jich, a to viděla jen jednoho sotva pár minut. Co by se stalo, kdyby ji Nola nezachránila?

Zemřela by.

Stejně jako zemřel Lucas a Gabriell. A teď Nola.

Taylor se zastavila v půlce pohybu. Nikdo peccatumy sám neporazí, jsou silnější než upíři, a Nola nepatří mezi nejzdatnější bojovníky, ale je pořád lepší než Taylor. Přesto se Taylor rozhodla vrátit a Nole pomoci. Nedokázala skousnout fakt, že z Noly udělá obětního beránka.

Rick

Předtím ho hry na kočku a na myš nezajímaly. Raději se intrikám vyhýbal obloukem. Chtěl mít svůj klid a zažít trošku štěstí. Jenže to se mu vymstilo a nezbylo mu nic jiného, než se proměnit v něco, co nesnášel.

„Nestůj u dveří a pojď blíž, Kristiane,“ vybídl svého přítele. Jako jediný s ním odešel z Caracally, aby mu pomohl v jeho pomstě.

„Rozjedeš svůj plán?“ otázal se ho, když se dal do pohybu.

„Už se stalo, ale nějak se mi to komplikuje.“ Vždy se stane něco nečekaného, co nelze ovlivnit. A smrt Alexeje byla nečekaná. Rick si promnul spánky a zadíval se na strop. Seděl v křesle a čekal, až se noc promění v den a všichni ulehnou ke spánku. Proč se jen vydal po cestě plné smrti a utrpení? Nemohl to nechat být? Myšlenky mu zabloudily k Taylor.

Nemohl to nechat tak.

„Nevypadáš dobře, chtěl jsem zasáhnout, když jsem zahlédl toho kluka, ale přikázal jsi mi, abych se držel stranou.“ Kristian stanul po Rickově pravé straně a položil dlaň na jeho rameno, tím si vynutil oční kontakt s Rickem. „Musíš s nimi manipulovat? Nechci, abys ztratil sám sebe kvůli ženě, která za to nestojí.“

„Kristiane, milovat neznamená dát lásku těm, co ji zaslouží. Navíc s nimi nemanipuluji, neslyšel jsi nikdy o demokracii?“ oddělal Kristianovu dlaň ze svého ramene a vstal. Potřeboval se napít burbonu.

„Slyšel a?“

Rick se přesunul k baru, uchopil láhev burbonu a nalil jej do dvou skleniček. „Neberu jim jejich rozhodnutí, myšlenky a svobodu vyjadřovaní,“ přes rameno se ohlédl na Kristiana. „Jen jim ukážu, co přesně je pro ně nejlepší.“ Sebral skleničky z baru a jednu podal Kristianovi.

Vezme si, co mu po právu patří, a nebude se s tím zbytečně párat. Kdyby je chtěl zabít, udělal by to už dávno. Existují i jiné způsoby, jak získat to, co chce, aniž by nutně musel použít násilí.

„Mám pro tebe dárek,“ pronesl po chvíli Kristian a šibalsky se usmál. Kristian na nic nečekal a dovedl do Rickového pokoje mladou lidskou ženu.

„Jsi velkorysý, Kristiane.“ Rick položil skleničku i s burbonem na stůl a přistoupil k dívce. Doslova ho hltala pohledem. Občas tak na ženy působil a jeho mužské ego to uspokojovalo. Prsty levé ruky se dotkl její tváře, byla hebká a teplá. Cítil, slyšel, jak jí proudí krev v žilách. Tak moc se chtěl zakousnout do její krční tepny a okusit její krev.

„Mám zmizet nebo číhat?“ vyrušil ho Kristian. Rick se na dívku usmál a popošel s Kristianem stranou. „Hlídej ji. Po smrti Lucase Taylor hrozí nebezpečí a ve svém pokoji nebyla.“

„Můžeš být klidný, postarám se o ni. Ty si užívej, potřebuješ to,“ mrkl směrem k dívce a znovu vyloudil na své tváři šibalský úsměv. Rick se také neubránil úsměvu.

„Víš, Ricku, proč vegetariánka při sexu mlčí?“ zašeptal Kristian do Rickova ucha. Rick si už říkal, kdy ze sebe vysouká nějaký ubohý vtip.

„Netuším,“ odvětil Rick ve tváři pobavení.

„Protože nechce přiznat, že jí kousek masa udělal dobře,“ v moment, kdy to Kristian dopověděl, se zasmál a poplácal Ricka po zádech. „Tak se bav a já jdu na hlídku za tou tvou kopretinkou.“

Taylor přiběhla právě včas. Hromotluk svíral jednou rukou krk Noly. Mrskala se a snažila se dostat z jeho sevření, ale byl silnější než ona. Taylor zděšením vyjekla, když se hromotluk zakousl do Nolina zápěstí, aby tak získal to, po čem prahnul od začátku, co ty dvě spatřil. Jejich upíří krev. Nolin bolestivý výkřik se Taylor zaryl přímo do srdce. Chtěla jí pomoci, ale něčí ruka na jejím rameni ji zastavila. Ohlédla se a spatřila mladě vypadajícího muže. Nemohla odhadnout, zda se jedná opravdu o mladého, když bylo zjevné, že se jedná o upíra.

„Křik jí, kopretinko, nepomůže,“ řekl a vytáhl zbraň. „Zato přesně mířena stříbrná kulka do hlavy peccatuma by mohla,“ mrkl na Taylor a v ten samý okamžik stiskl spoušť. Taylor bleskurychle přesunula svou pozornost na Nolu. Co když ten muž trefí místo peccatuma Nolu?

Jenže peccatum padl k zemi a nehýbal se. Nola byla až na krvácející zápěstí v pořádku.

„Copak nevíte, že jsou smrtelně nebezpečí?“ obořil se na ně jejich zachránce a odebral se za Nolou.

„Je to má chyba…“spustila Taylor. „Nemyslela jsem na následky svých činů, děkujeme ti za záchranu.“

Muž zkontroloval zápěstí Noly. Ta na něj zmateně hleděla a netušila, zda se ho má bát, nebo ne. „Příště zapni mozek, kopretinko, ať nepřijde někdo zbytečně k újmě.“

Taylor mu bylo hodně vděčná za záchranu, ale to oslovení jí začalo lézt na nervy.

„Děkuji vám, jsem vám nesmírně zavázána,“ promluvila konečně i Nola. Zachránce se pousmál a udělal pukrle.

„Mé jméno je Kristian a nemáte za co. Nádherná žena jako vy se zachraňuje jedna báseň.“

Taylor nevěřila svým očím. On snad Nolu balí?! A ta kdyby se mohla červenat, už je rudá jak Severní Korea. Dnešek si mohla Taylor zapsat do deníčku jako ten nejbláznivější den svého života.

„Nechci vás dva vyrušovat, ale začíná svítat,“ houkla k nim.

Ahojte, nevím, zda někdo vůbec povídku čte nebo ne. Tak bych Vás chtěla poprosit o komentáře. Jestli má vůbec cenu publikovat na tomto serveru nebo ne. Ony ty komentáře opravdu pomáhají a aspoň vidím, že má někdo o mou povídku zájem. Díky, S.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire shadows - 5. kapitola: