Váš soused zabiják 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Paul ošahává Liz a ona má po ruce vidličku.

07.05.2011 (19:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1621×

Sakra, ten hajzl jeden. Já ho zabiju. Co si jako o sobě myslí? Takhle mi oplácí to kopnutí? No vážně skvělé.

„Liz, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Dan.

„Jo, v pohodě. Mam ráda italský vína.“ Sice jsem řekla, že jsem v pohodě, ale já vůbec v žádný pohodě nejsem, sakra. Bývalý nájemný zabiják mě tak ošahává pod stolem a já se ho nemůžu zbavit. Plácala jsem Paula po ruce, štípala jsem ho, ale nic. Ať jsem dělala co jsem dělala, Paul mě hladil dál. Díky bohu, že jsem si nevzala sukni, dopadla bych hůř.

Po několika marného snažení setřást Palovu ruku z mého stehna, mi svitla naděje. Uviděla jsem něco, co by mě mohlo zachránit, vidličku. Že mě to nenapadlo dřív. Nenápadně jsem vzala vidličku do ruky. Paul si toho naštěstí nevšiml. Pod stolem jsem namířila vidličku na Paulovu ruku a vši silou jsem ho bodla. Paul zatnul zuby a přemáhal se, aby nezačal řvát a já jsem měla co dělat abych se nerozesmála. Normálně se lidské bolesti a utrpení nesměju, ale uznejte, tohle je výjimečný případ. Komu se poštěstí píchnout masovýho zabijáka vidličkou.

„Musím na záchod,“ řekla jsem rychle a zvedla jsem se od stolu.

„Počkej, jdu s tebou,“ řekla Amy a už byla jako ocásek za mnou. Sakra, proč za mnou leze, nemám na ni náladu.

Došly jsme na záchod. Začala jsem se upravovat u zrcadla a Amy se na mě dívala. Proč na mě tak čumí?

„Hele Liz, s tim Paulem fakt nic nemám. Když si odešla z práce, tak tě tam ještě hledal, řekla sem mu, že už si odešla a on mě požádal, abych ho provedla po městě. Věř mi.“

Hezky to na mě zkouší. Určitě jí budu věřit, zrovna jí. Té, která nenechá žádnýho chlapa na pokoji a nezávaznej sex na jednu noc je pro ní denní chleba.

„Amy, mě to fakt neva.“

Neva? Vážně jsem řekla, že mi to neva? No, možná mi to trošku va. Víc než trošku. Vždyť se Amy snaží Paula sbalit a to mi vážně hodně vadí.

„No tak, Liz, vidím, že ti to vadí. Nedělej se.“

„Amy, já to teď nechci probírat. Nechci si kazit večer, jasný? Tohle je moje první rande s Danem a já nechci probírat novýho souseda mejch rodičů, vážně ne.“

Řekla jsem, že si nechci kazit večer, i když ten večer zkažený mám. A vypadalo to, že se tenhle večer vydaří. Dan vypadal vážně skvěle a jídlo bylo fakt výborné, ale příchodem Paula a Amy se všechno změnilo.

„Fajn. Nebudem o tom mluvit.“

„Ok. Tak jdem zpátky.“

Tahle večeře vážně není ideální. Přitom to ze začátku vypadalo tak dobře, ale s příchodem toho sexy zabijáka a mojí šílené kámošky, se všechno obrátilo o sto osmdesát stupňů. Chudák Dan, takhle si naše první rande asi nepředstavoval.

Přišly jsme z Amy k našemu stolu. Mezi Paulem a Danem panovalo vražedné ticho, i když vražedné bych asi říkat neměla, ale co. Dan s Paulem si vážně nepadli do noty. Ach jo, tohle mi ještě scházelo. No, ale na druhou stranu je lepší, když Paul mlčí, než aby se chopil břitvy.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování