OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Váš soused zabiják 4. kapitola

08.04.2010 (19:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1092×

,,Lizzy vnímáš.“

,,Jo mami promiň, já jenom sem myslela, jestli jsem v práci…“

,,Ne o práci mluvit nebudeme, ale když už jsme u toho Paule, kde pracujete?“ Jo to je celá moje máma.

,,No já teď momentálně obchoduji s akciemi…“

No nepřekvapilo by mě, kdyby řekl, že je řezbář.

,,… a to docela vynáší, taky zkouším psát.“

Jo už si to dovedu barvitě představit. ,,… a pak jsem se chopil své milované břitvy a vyříznul té děvce do stehna krasopisné T.“

,,A o čem píšete? “

,,No zkouším detektivní žánr.“

No ještě lepší. Napíše detektivku o ztracené břitvě. ,,Kde může být, už dva dny nemůžu svou oblíbenou břitvičku najít, kde jen může být? Nezapomněl jsem ji v břiše toho Rusáka?“

,,Sledujete v televizi baseball, nebo fotbal Paule?“ No jo na to aby se táta nezeptal. Baseball a fotbal je jeho vášeň, no moje vlastně taky.

,,Jistě pane Cartere moc…“

,,Prosím říkejte mi Franku.“

,,Dobře Franku. Jistě moc rád se dívám na zápasy. Není nic lepšího, než zápas v televizi a plechovka piva v ruce.“

,,Moje řeč chlape. Tak to si budem rozumět. V sobotu od pěti davaj baseball, nechcete se přijít koukat se mnou? Aspoň na to nadávání nebudu sám.“

,,Samozřejmě moc rád.“

,,To je skvělé, já bych mohla připravit pohoštění. Liz nechceš přijít taky?“

,,Jasně, že příde, viď Liz.“

,,Jasan. Už se těšim na to, jak zase vyhraju  dvacku a na tvůj naštvaný obličej.“

,,Na to moc nespoléhej holka. Budeš se divit.“

,,Jo tohle říkáš pokaždý.“

,,Hele, nechte toho. Zase to vaše pitomý hádání. Sakra je to jen sport.“

,,Mami nemyslíš, že by to bylo lepší, kdyby jste natřeli dům na zeleno.“

Jen co to dořeknu, tak táta dostane záchvat smíchu a máma začne rudnout vzteky. Díky bohu, že je tu ten zabiják, jinak by mě máma roztrhala na kusy. Tommy vlastně Paul, teď sedí a neví proč se máma vzteká a proč se s tátou smějeme jako blázni. Někdy mu to vysvětlím, teda jestli mě do té doby nezabije a neozdobí mě jeho téčkem.

,,Vidíte to Paule, když se dají tyhle dva dohromady, tak proti nic nezmůžu.“

,,No tak maminko, víš, že tě máme rádi. Viď tati.“ Tohle vždycky zabírá.

,,Jo to vím, ale za trest mi pomůžeš uklidit ze stolu. Platí?“

,,A co táta, ten se smál taky.“

,,Ten za nic nemůže, ty si ho do toho navezla.“

,,Fajn tak já ti pomužu sklidit.“

Vezmu svůj prázdný talíř, zvednu se od stolu a zeptám se Paula: ,,Dovolíte?“

,,Ano jistě. Bylo to vynikající paní Carterová.“

,,Díky Paule.“ Vezmu od něj talíř a naklonim se k tátovi, kterému vzala talíř máma.

,,Ty jeden, tak já tě do toho navezla jo? Příště sklízíš ty,“ řeknu potichu a usměju se a táta taky.

Namířim si to ke kuchyni a zvládnu Paulovi věnovat úsměv. Teda jak jsem to zvládla, jsem dobrá herečka, nic na mě nepoznal.

,,Tak co? Konečně ten pravý?“ Spustí máma, zatímco co v kuchyni skládáme nádobí do myčky. No, musim říct, že kdyby to nebyl zabiják, tak bych si s ním něco začala, ale jelikož to zabiják je, tak nemám zájem. Jo tohle bych mámě mohla říct, ale není to dobrej nápad. Takže spustim svý obvyklý:

,,Není to můj typ.“

,,Holka, řekni mi kdo tvuj typ je, vždyť je dokonalej. Takovýho zetě bych chtěla.“
No myslim, že kdyby znala pravdu, tak asi nechtěla.

,,Prosím, zkus to s nim ještě. Jenom s nim trochu flirtuj dobře?“

,,Hm zkusim to.“

,,Hodná holka.“

Jo to jsem, kdyby věděla, že mě donutila k tomu, abych flirtovala se zabijákem. Chlapi se zatím přemístili do obývacího pokoje a pijou whisky.

Z kuchyně je do obýváku vidět a tak je nenápadně pozoruju, jsem opřená o futra a přemýšlím, jestli je to opravdu on, no co chybovat je lidské. Ne je to opravdu on, jsem si jistá. Stále ho pozoruju, najednou se pohne naše oči se setkají. Sakra, rychle se otočim. To je v háji, on mě viděl, doufám, že mě nepodezírá a myslí si, že po něm jedu.

,,Tak pojď pudem za nima a pamatuješ co sem ti řekla ?“

,,Hm mam s nim flirtovat.“ Odpovim ji a jdu za ní do obývaku.

,,Tak pánové co tu probíráte?“ No jo moje zvědavá maminka.

,,Včerejší zapás miláčku.“

,,Ne dneska už žádný sport. Dobře Franku?“

,,Jistě zlato.“

Jo to je celej táta. Podlejzák jeden. Všimnu si jak moje matka na mě zamrká, tohle je znamení. Jak s ním mám sakra začít flirtovat?

,,Tak Tommy… Paule odkud pocházíte?“ Ajaj tak už to ví, do háje. Takhle blbě se prozradit. Sakra. Je trochu zaraženej, ale odpoví.

,,Narodil jsem se v Chicagu a tam jsem i zůstal, dokud jsem se nerozhodl přistěhovat sem.“ Jako bych to nevěděla. Chicagský zabiják.

,,A proč jste se rozhodl přestěhovat zrovna do New Yorku?“ Dobrá otázka.

,,Chtěl jsem začít nový život a poznat nové lidi. New York mi připadal docela vhodný.“ Hm je dobrej má to promyšlený.

,,Vy jste novinářka, že ano Lisso?“ Proč se na to sakra ptá? Už ví, že to vim ne?

,,Ano, to sedí.“
,,Víte, chtěl jsem vám ukázat nějaké povídky, které jsem napsal. Chtěl bych, abyste zkritizovala můj způsob psaní.“ Ne, já si ty povídky nechci číst, dobře přečtu si je, ale ne před spaním.

,,Jo to bych mohla, ale jsem jenom novinářka, nečekejte nějaký profesionální posudek. Tak až k nám v sobotu půjdete na zápas, tak je vezměte se sebou. Platí?“

,,Ano vezmu je. Díky.“

,,To je skvělé Paule, mohla bych si je také přečíst ?“

,,Samozřejmě paní Carterová.“

,,Jé, to už je hodin. Já už budu muset jít. Díky za večeři mami. Uvidíme se v sobotu.“

,,To je škoda zlatíčko.“

,,Vlastně já už taky půjdu. Díky za večeři, byla vynikající.“ Snad mě nechce doprovodit k autu.

,,Tak v sobotu Paule.“

,,Jasně Franku.“ No fajn rozumí si s mamou, teď i s tátou.

Všichni se přesunem do předsíně. Já si oblíknu bundu a dám mámě i tátovi pusu.

,,Tak ahoj mami. Ahoj tati.“

,,Pa Liz.“

,,Tak v sobotu Lizzie.“

,,Jasně.“

,,Moc mě těšilo, jsem rád, že mám tak skvělé sousedy.“

,,Nás taky těšilo Paule.“

Oba vycházíme ven, on mě snad chce opravdu  doprovodit. Rodiče už zavřeli, teď jsme venku sami dva. Mlčky jdu k mému autu, obejdu ho a odemykám dveře.

,,Ráda jsem vás poznala,“ řeknu, ale on nic jenom, na mě stále kouká. Najednou mě přitiskne k autu a položí mi jeho ruce kolem ramen, abych mu nemohla proklouznout. Moje srdce bije jako splašené. Zírám na něj s vykulenýma očima a čekám co udělá. On tam jenom stojí a dívá se mi do očí.

,,Ty víš kdo jsem viď.“

Neodpovídám, protože tohle otázka nebyla, tohle bylo konstatování. Přibližuje se ke mně.

,,Nemusíš se mě bát, nikomu se nic nestane. Chci začít znova,“ zašeptá mi do ucha a políbí mě na krk.

,,Rád jsem vás poznal slečno Carterová.“

Sundá ruce z mého auta a odchází ke svému domu, který je nalevo od mých rodičů. Rychle nasednu do auta. Doufám, že tentokrát moje matka nešpehovala za oknem, mohla by si to špatně vyložit. Byla jsem ráda, že jsem vůbec dojela domů, celou cestu jsem jela krokem, vůbec jsem se nedokázala soustředit, strašně se mi třásly ruce. Doma jsem si dala pořádně horkou sprchu, abych se uklidnila. Moc to nepomohlo, odlíčila jsem se a vyčistila si zuby. Vlezla jsem si do postele, ze které jsem nejdřív na zem shodila oblečení, které jsem si vybírala k rodičům, zítra to uklidim, možná. Pokoušela jsem se usnout. Vůbec mi to nešlo. Pořád jsem na něj musela myslet. Řekl, že chce začít znova. Myslim si, že si každej zaslouží druhou šanci i psychopatickej zabiják. Usnula jsem už k ránu, po zhruba hodinovém spánku mě probudilo zvonění mého budíku. Nejdřív jsem ho vzala do ruky a chtěla s ním mrsknout o zeď, ale pak jsem si to rozmyslela, zamáčkla ho a vrátila ho zpátky na noční stolek. No další budík si kupovat nechci, tři měsíčně bohatě stačej. Vstala jsem z postele, šla do koupelny, kde jsem vykonala všechny zásady ranní hygieny a taky jsem se nalíčila, jak by řekl můj táta, namalovala jsem si obličej na ksicht. Postavila jsem vodu na kafe a dala do toustovače tousty a šla se obléct od ložnice. Vybrala jsem krásné bílé tričko se stříbrnými flitry a světle modré rifle, přes tričko jsem si vzala bílé bolerko. Když jsem přišla do kuchyně, tousty právě vyskočily z toustovače a konvice se vypnula, tak to se povedlo.
Nasnídala jsem se a pak jsem se vydala do práce. Celou cestu jsem přemýšlela o tom, co se včera večer stalo. Vedle mých rodičů bydlí zabiják sakra, třeba si půjde pro noviny, rupne mu v kouli a pak vyvraždí celou ulici. Ne, to doufám ne, ani pomyslet na to nechci. Když jsem dojela do práce, každého jsem pozdravila, zasedla jsem za stůl a začala jsem psát o výstavě začínajících umělců, ale moc mi to nešlo. Strašně se mi klepaly ruce, takže jsem u každého druhého slova udělala překlep. Nový soused mých rodičů mi prostě nešel z hlavy. Seděla jsem za stolem, úspěšně jsem dopsaly článek a ani jsem si nevšimla, že u mého stolu stojí Dan, vím, že jsem někomu říkala hm, ale nevím komu. Vzpamatovala jsem se, až když se mě Dan zaptal, v kolik mě má vyzvednout.

„Cože? Co jsi říkal?“

„Ptal jsem se, jestli by jsi nešla dneska na večeři a ty jsi řekla hm a teď se tě ptam, kdy tě mám vyzvednout.“

Sakra, jak se z toho vykroutit, na žádnou večeři se mi nechce.

„No, Dane víš, já...“ Dan na mě s očekáváním koukal, do háje, já jsem dobrá duše, nemůžu ho zklamat.

„Tak v sedm?“

„Jo, platí.“ Dan  se zařivě usmál, kdo by to byl řekl, co s chlapem udělá jedna večeře.

„Tak já budu v kanceláři, kdyby si něco potřebovala.“

„Jo jasně, pa.“ Dan odešel, ale všimla jsem si, že si to ke mně rázuje Amy.

„Ahoj Liz, tak co večeře.“ Dobrá otázka, nevěděla jsem, jestli to mám Amy říct a nebo ne, ale je to Tommyho, vlastně Paulovo tajemství a já nemám právo ho vyzradit, taky by se mi nelíbilo, kdyby lidi věděli má tajemství, obvzlášt tam, která mě mohou připravit o život. Co bych asi měla Amy říct? Jo, už vim.

„No, docela to ušlo.“

„A co ten novej soused, je sexy?“ A kdyby Amy věděla jak je sexy, musím uznat, že Paul je k nakousnutí, ale s jeho minulostí je to horší. Když si ještě vzpomenu na to, jak mě políbil na krk, ach.

„Jo, je sexy.“

„Vážně, takže ten pravej?“ Pravej by byl, ale jen, kdyby jste potřebovali někoho odkrouhnout.

„No, nevim, myslim, že to není ten typ na dlouhý vztahy.“

„Aha, škoda no, ale vyspat by si se s nim mohla ne?“ Páni, tahle otázka mě zaskočila, vyspat se z psychopatickym zabijákem? Abych řekla pravdu docela mě to láká a Paul je vážně sexy. No každopádně dobrá otázka na kterou bych ráda znala odpověď, ale právě teď mám pět vteřin na to, abych Amy odpověděla, sakra.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Váš soused zabiják 4. kapitola: