Váš soused zabiják 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek. Lissa je v práci a někdo ji přijde navštívit. Hádejte kdo.

16.04.2010 (17:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1134×

Co mám sakra tý Amy říct, no už vim, prostě řeknu pravdu.

"Jo, vyspat bych se s nim mohla no."

"No vidíš, i když neni na dlouhý vztahy v posteli by moch bejt dobrej, tak proč ho nevyzkoušet, když je tak sexy.
Amy má pravdu, fakt bych ho mohla v posteli vyzkoušet, tada, když mě při tom nezabije, zajímá mě, jakej v posteli je.

"Viděla jsem Dana, co jsi mu řekla, vypadal jako sluníčko."

"Souhlasila jsem, že s nim pudu na večeři."

"Cože?! No konečně, Danovi se splnil sen a navíc, je dobrý mít někoho v záloze, kdyby ti to s tim sexy sousedem nevyšlo."

"Sakra Amy, myslíš ty taky na něco jinýho?"

"Ne, asi ne, ale Dan fakt ujde."

"Sakra Amy, jdi už."

Amy se zářivě usmála a pak šla pryč. Jo to je celá Amy, pořád jenom chlapi, když s ní jdu nakupovat, slyšim jenom, že ten ujde, nebo, že do toho by šla, nebo, tehle je šukézní. Co by asi řekla o Paulovi, kdyby věděla co je zač, asi že je psychózní.

Seděla jsem za stolem a četla jsem si časopis a když vtom někdo zakašlal. Odtrhla jsem oči od časopisu a vzhlédla. Předemnou nestál nikdo jiný než Tommy, vlastně Paul a usmíval se na mě. Co se děje, bojí se, že nedokážu držet jazyk za zuby, nebo mě už rovnou přišel zabít? No, před celou redakcí to neudělá, takovej psychouš to neni, nebo snad jo?

"Dobrý den slečno Carterová, jak se máte?"

Chtěla jsem říct, že jsem se měla skvěle, dokud nepřišel, ale něco mi říkalo, abych ho nedráždila. Rozhodla jsem se, že mu na otázku odpovím otázkou.

"Co tu sakra děláte?!"

Paul se usmál ještě víc. Jeho úsměv byl fakt okouzlující, byl to takovej ten úsměv hollywoodskejch hvězd, jeho bílé zuby úplně svítily.

"Přišel jsem se ujistit, že držíš jazyk za zuby. Víš, nerad bych si zítra v novinách přečetl titulek "Tommy je tu!" a pod titulkem hned moji adresu, doufám, že to chápeš."

Prostě mi to nedalo a musela jsem ho provokovat.

"Hm pěkný, "Tommy je tu!" je dobrej název, původně jsem chtěla použít název "Práskač Tommy v New Yorku, mafiáni sežerte si ho!" ale "Tommy je tu!" zní velkolepě."

Musela jsem se zasmát, nandala jsem mu to, ale Paul se smál taky. Myslela jsem se, že se bude mračit a že mi bude vyhrožovat, ale asi má smysl pro humor.

"Hm jsi vtipálek, ale já vim, že bys to nikomu neřekla."

"Jo neřekla, nebudu riskovat svůj život a životy mejch rodičů."

"Nikomu bych neublížil, možná bych tě trošku vydíral, ale nikomu bych neublížil, věř mi."

"Pokusim se."

Najednou se za Paulem objevila Amy, stála tam s pusou dokořán a gestikulovala na mě něco ve smyslu, že má Paul pěknej zadek. Zasmála jsem se, Paul se otočil a podíval se na Amy, ta se nevině usmála, zamávala a pádila pryč.

"Asi se tvý kámošce líbim."

"Asi jo. Hele, teď mám polední pauzu a jdu na oběd, takže..."

"Jasně, rád s tebou pudu."

"Cože?! To ne, chtěla jsem říct, že bys měl vypadnout a ne tě pozvat."

"Škoda, ale já si chci taky zajít na oběd, doufam, že ti nebude vadit, že pudu do stejný restaurace jako ty a že budu sedět u stejnýho stolu jako ty."

"Jasně, že mi to bude vadit." Co si o sobě myslí, on po mě snad jede. Sorry nemam zájem, co si to sakra namlouvam, já mam zájem a to je na tom nejhorší, sakra, sakra, sakra.

"Myslim, že nebude, když budu oběd platit já."

Tomu se nedá odolat, nechat za sebe platit zabijáka zní fakt dobře.

"Tak v tom případě si dám humra a ústřice a žabí stehýnka a ..."

"Jasně rozumim, zabiják to platí," řekl Paul a na tváři se mu objevil zase ten jeho mňam mňam úsměv.

Vstala jsem od stolu a zamířila k výtahu s Paulem v patách. Zmáčkla jsem tlačítko na přivolání výtahu, výtah tu byl hned a tak jsme s Paulem nastoupili. Byli jsme ve výtahu sami. Zmáčkla jsem přízemí a výtah se rozjel.Teď jsem měla možnost si Paula prohlídnout. Měl na sobě bílou košili, kterou měl u krku rozeplou a světle modrý rifle. Byl hladce oholenej a hezky voněl. Vlasy měl nagelovaný a sčesaný dozadu, fakticky mu to slušelo. Paul si všimnul, že ho pozoruju a podíval se na mě, koukali jsme na sebe a Paul se ke mě začal přibližovat. Chystal se k tomu mě políbit, ale vtom se výtah zastavil, byli jsme v přízemí.Uf, tak tohle bylo o břitvu. Bála jsem se, že by sme nezustali jen u tý pusy, když on je vážně fakt pěknej.
Vyšli jsem z budovy a šli jsme do restaurace, spíš je to takový bistro přes ulici, na oběd tam chodim každej den, sice tam humra nebo ústřice nemaj, ale hamburgerem, nebo koláčem taky nepohrdnu.Vešli jsme do restaurace a sedli si k volnému stolu, Paul si sednul naproti mě.

"Tak co si dáš? Humra tady asi nemaj, smůla no."

Smůla? Jak pro koho pro jeho peněženku to smůla rozhodně neni. Vzala jsem si menu, které leželo na stole a začala jsem si vybírat dnešní oběd.

"Hm asi si dam jahodovej koláč a kafe a ty?"

Paul se usál a vzal si ode mě menu.

"Já si dam hamburger, hranolky a kolu." Klasika.

Servírka k nám přišla a ptala se, jestli už máme vybráno. Paul ji nadiktoval, co jsme si vybrali, servírka si to zapsala a odešla. Ani ne za dvě minuty byla u nás a přinesla nám pití a mě donesla koláč, Paul si ještě musí počkat. Poděkovala jsem servírce a ihned jsem se na kolář vrhla. Tenhle jahodovej koláč je vážně vynikájíci a proto si ho dávam skoro každej den, sice vim, že tomhle neni to správný jídlo k obědu, ale prostě mám slabost na sladký, taky řekněte kdo ji nemá.

"Chutná?" zeptal se Paul.

"Jo a moc."

"Můžu ochutnat?"

Sakra co si myslí, že mi ten koláč sežere nebo co? Asi se mu nechce za mě platit. Ale odporovat mu nebudu a proto jsem kývla. Tom... Paul se usmál, vzal mi vidličku z ruky a vzal si opravdu malý kousek koláče, zas to takovej skrblik nebude. Dal si vidličku do pusy.

"Je dobrej, ale tvoje máma peče lepší." Koukám, že už mu moje matinka předvedla svý pečící umění.

"Dneska ráno za mnou přišla a řekla, že mi nese snídani a podala mi talíř s koláčem, byl fakt vynikající."

"Jo, jo. To je celá moje matka. Chtěla se pochlubit."

"Nebo si chce získat svýho budoucího zetě," řekl Paul a usmál se. Ten po mě jede.

"Spíš už ví, že jsi zabiják a ten koláč ti dala, abys ji nezabil."

"No, myslim, že ten koláč by nestačil."

Musela jsem se zasmát. Ta představa, jak moje matka jde za Paulem a říká mu, že mu dá koláč, jen ať ji nezabíjí.
Paulovi právě přinesla servírka hranolky a hamburger. Paul poděkoval a hned se pustil do jídla, jo tohle v base neměli. Dívala jsem se na Paula a ten si toho všimnul.

"Chceš ochutnat?" zeptal se se sladkým úsměvem a mezi zuby měl kousek masa z burgera. Fakt roztomilý.

"Hranolkou nepohrdnu."

Paul vzal do ruky hranolku, namočil ji do kečupu a přibližoval se s ní k mojí puse. On mě snad chce krmit. Ani nevim, kdy mě naposled chlap krmil. Prostě jsem nemohla odolat. Otevřela jsem pusu a Paul mi do ní strčil hranolku, bohužel v tu chvíli do restaurace přišli moji kolegové z práce.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování