OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vendeta - Část 1.

05.09.2014 (13:00) • Lieutenant • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1127×

Po dlouhé době jsem se vrátil zpět do svého obchodu. Vlastním malý krámek, ve kterém prodávám starožitnosti. Je to můj koníček. Netuším, jak dlouho jsem tady nebyl. Možná měsíc, možná víc. Ale změnilo se to tu. Snad to tady nikdo nevybílil. Chybí tu pár pěkných kousků, které měly cenu několik stovek tisíc dolarů.

Najednou se rozrazily dveře, úlekem jsem se skrčil pod pultem. Nevím, proč jsem to udělal, ale udělal jsem to. Pod pultem vidím brokovnici. Aniž bych si uvědomil, že jsem ji nikdy nevlastnil, jsem ji popadl a namířil na osobu u vchodu do krámu.

„Tati!“ ozval se ten nejkrásnější hlas, který znám. Byla to moje malá holčička.

„Katie!“ odhodil jsem zbraň a rychle jsem svou malou objal. Za ní stála má tchýně Marry.

„Tak ses nám vrátil, Miku. Jsem strašně ráda,“ řekla tónem, který značil, že něco není v pořádku.

„Musím ti říct, co se tady událo. Vzpomínáš si na něco?“ zeptala se vážným tónem. Znepokojilo mě to. Proboha, ani nevím, jak dlouho jsem byl v bezvědomí. Nevím nic, ale mám tu svou holčičku. Usmál jsem se na malou, pohladil ji po vlasech a odpověděl: „Nepamatuji, ale řekli mi, že bych si měl vzpomenout. Tak co? Zajdeme někam na jídlo?“  

„Nedaleko odsud otevřeli italskou restauraci,“ řekla Marry.

„To zní dobře,“ odpověděl jsem, vzal malou Katie za ruku a šli jsme.

(…)

V restauraci jsme nechali výběr jídla na Katie. Objednala pizzu velkou, jako byl celý náš stůl. I když jsem měl tyhle jídla zakázané, dal jsem si s nimi. Naštěstí nás číšník ujistil, že co nesníme, nám zabalí domů.

„Babi, jsou tu Wilsonovi i s Jackem, můžu za ním? Prosím!“ žadonila

„Jen běž, broučku, my si s tatínkem popovídáme.“ Usmála se Marry. V mžiku se Katie škrábala na židli vedle svého kamaráda.

„Miku, nevím, jak bych ti to..“

„Jen to řekni, chtěl bych domů za Kate,“ řekl jsem, myslíce na svou nádhernou ženu.

„Miku, moje drahá dcera, Kate, už není mezi námi.“ Rozplakala se. Vehnalo mi to slzy do očí. Koukal jsem na Marry a zmohl se říct pouze: „Jak se … jak se to …“

„Zabili ji.“ Plakala. Všichni okolo se na nás začali dívat. Tedy téměř všichni. Wilsonovi se ani neohlédli, zřejmě ze slušnosti.  S Marry jsme se dohodli, že si o tom povíme někde v klidu. Vzali jsme Katie, zbytek pizzy a šli domů.

(…)

Je noc. Ležím sám v prázdné posteli, v prázdném domě. Přemýšlím, že bychom se s Katie měli odstěhovat.  Byl to náš domov, ale domov to byl jen díky mé ženě. Pláču a pořád dokola přemýšlím o tom, co mi řekla Marry. Dva týdny po mé nehodě přišel do starožitnictví bohatý zákazník. Řekl, že koupil vilu kousek odtud a že by si ji chtěl vybavit v klasickém stylu.  Koupil hlavně nábytek a pár doplňků. Nechal v obchodě téměř milion dolarů. Někdo se to musel dovědět. Večer krám přepadli. A zabili Kate.

Nemůžu spát, pořád dokola na to myslím. Nezdá se to jako náhoda. Musím zjistit, kdo byl ten zámožný zákazník. Třeba ho někdo sledoval, nebo to třeba sám zinscenoval. Je mnoho možností, doufám, že mi pomůže.

Jdu zavolat Marry, snad se nebude zlobit, že volám v noci.

„Marry, chtěl bych se na něco zeptat. Ne, nic se neděje. Jen bych byl rád, kdyby Katie u tebe mohla nějakou dobu zůstat. Díky.“  Je dobře, že si ji tam nechá. Musím zjistit, co se stalo. Hned ráno zajdu na policii zeptat se, co ví.

(…)

Na policii se se mnou moc nebavili. Případ je uzavřený jako nevyřešený. Šlo prý o obyčejnou krádež. Pachatelé zřejmě unikli někam za hranice. Na mé námitky argumentovali mým zraněním hlavy. Prostě ze mě udělali blázna. Připadalo mi, jako by vůbec případ neřešili a řešit nechtěli. Myslím, že není na naši policii spoleh, bohužel. Ale, já na to přijdu. Udělám vše pro to, abych zjistil, co se stalo. Krám otevírám za hodinu. Zajdu si na kávu do včera navštívené restaurace.

Autor: Lieutenant (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vendeta - Část 1.: