OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Via Lucis 1.kapitola

13.06.2012 (11:00) • Dixee • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 659×

Před patnácti lety.

Byl chladný večer a mladá krásná žena s modrýma očima, která na svém hřebci cválá, jako o život.  Je to královna Ambaxiáta. Na sobě má plátěné béžové šaty, které jí ve tmě vlály, jako by na sebe chtěly upozornit. Na hrudi nesla své novorozené dítě Lukase. Ambaxiáta jede přes temný les, a neustále se ohlíží, jestli jí někdo nepronásleduje. Po pár minutách už Ambaxiáta vidí konec temného lesa a dítě na její hrudi začalo plakat.  Míjí Černé jezero a pořád mají namířeno do vesnice jménem Pregril, která leží na západě země. Po pár hodinách rychlého cválání skoro přes celou říši Ambaxiáta seskočí z koně a je ještě krásnější než předtím. Má namířeno k domu, jakoby už předem věděla, kde má jít. Po její bílé tváři začínají téct slzy. Musí se Lukase vzdát, aby mohl naplnit své poselství. Ví však, že už svého syna neuvidí vyrůstat, Lukas nebude vědět, kdo je jeho matka a nebude ho moct obejmout do doby, než se naplní proroctví. Zaklepe na dveře a vyjde z nich stejně krásná, ale prostě oblečená žena Perlucia, sestra od Ambaxiáty. Ambaxiáta s velkým zármutkem políbí dítě a předá Lukase Perlucii.

 „Dávej mi na Lukase pozor,“ řekla naléhavě Ambaxiáta.

„Budu ho vychovávat, jako vlastního. Má před sebou velikou budoucnost, která nám všem změní život,“ odpoví Perlucie.

Lukas má opravdu před sebou obrovskou budoucnost, ale taky velmi nebezpečnou.

„Královi muži se blíží!“ ozve se najednou z věže na hradbě kolem Pregrilu.

Ambaxiáta naposledy políbí svého syna a v rychlosti nasedne opět na svého bílého hřebce. Snaží se být silná, ale ten obrovský smutek jí zabodl nůž do srdce. Za Ambaxiátou se pak zavře brána do Pregrilu. Královna cítí, že se musí vrátit za králem a taky ví, že brzo zemře. Královským vojskům se nesnaží vyhnout, aby nezaútočili na Pregril. Zase míjí Černé jezero a už slyší královy muže, jak se neustále přibližují. Pořád musí myslet na Lukase. Už vidí před sebou velitele královského vojska, který se jí hlubokým chraplavým hlasem zeptá: 

„Kde je to dítě?!"

„Ty si myslíš, že ti něco řeknu," odpoví s úšklebkem královna.

Velitel byl touto odpovědí zaskočen. 

„No nic, o tebe se postará král. Jsem si jist, že u krále zazpíváš," řekne s klidem velitel.

„Uvidíme, kdo bude mluvit," odpoví Ambaxiáta

 Potom velitel poručil, aby byl královnin hřebec přivázán k jeho koni.

Královna se po cestě pokoušela o útěk, ale marně. Královské vojsko bylo rychlejší než její hřebec, který už sotva popadal dech. Projeli hlubokým, tichým, tmavým a vlhkým lesem, kde už všechny zvířata dávno spaly a před sebou už vidí králův hrad. Byl obrovský, tmavý a z oken věznic šel slyšet jen křik trpících někdy i nevinných lidí. Královně z toho běhal mráz po zádech. V duchu jim dodávala odvahu těmito slovy: „Nebojte se. Brzy už tma a utrpení skončí. Nastane doba světla. Buďte stateční." Královské vojsko i s královnou přejeli přes padací most přímo na hlavní nádvoří. 

Najednou se ozvalo hlasité zatroubení a na schodech se objevil král vysoké postavy celý v černém oblečení. Jeho oči byly jasně žluté, až naháněly strach. Také jeho výraz v obličeji usvědčoval to, jak je král krutý. Královna seskočila z koně a šla s odvahou ke králi. 

„Kde je," zeptá se král.

Královna však mlčela. Král jí ještě několikrát položil tu samou otázku, ale královna pořád mlčela. V tu chvíli král chytí královnu Ambaxiátu za její blonďaté vlasy a odvede dovnitř hradu. 

„Řekni mi kde je, jinak…“ nedokončil větu král.

"Jinak co? Zabiješ mě?" dokončila větu královna.

"Ne. Nezabiju tě. Jsi jediné vodítko k němu," řekl král s úšklebkem.

Král zvedl ruku, něco si pro sebe zamumlal a pak z jeho dlaně vytrysklo výrazně žluté světlo. Král Ambaxiátu zaklel. Už není člověk, jen přízrak. Ambaxiáta vylétla z hradu a s obrovským žalem se vydala schovat do křišťálového údolí, kde jí král nenajde. 

Autor: Dixee, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Via Lucis 1.kapitola: