Viktor 12 část • OurStories.cz ~ naše povídky

Je tu dvanáctka. Je tam spousta akce, tak přeji hezkou zábavu.

11.06.2009 (14:39) • Nenefer • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1461×

„Jasně, vydrž vteřinku, hned ti něco donesu."Lucy vystřelila na nohy a upíří rychlostí vyběhla z pokoje.
Viktor se narovnal a zavrtěl hlavou. „Je z tebe úplně mimo." Sáhl na stolek vedle postele a z veliké, skleněné broušené karafy, nalil plnou sklenici krve. Pomalu ji podal Chris. Nevonělo to kdoví jak, ale byla to krev, to bylo v tu chvíli hlavní.
Chris se opatrně posadila na posteli a vzala do rukou sklenici, přiložila ji k ústům a na jedno nadechnutí ji vypila.
Poslední doušek ochutnala a tvář se jí samovolně zkroutila do úšklebku. „Fuj, to je hnus."
Viktor položil karafu na stůl a pobaveně si odfrknul. „No ještě ti můžu zajet pro Billyho, jestli chceš."
Chris vytřeštila oči. „Viktore, nech toho." Začal se smát nahlas a ona mu podala sklenici, pro dolití.
Po čtvrté dopité sklínce zvolnila tempo a Viktor se zašel do koupelny obléknout. Když se vrátil, do pokoje, přiletěla z chodby Lu a v ruce držela veliký džbánek. Zarazila se před postelí a zkoumala Chris, která dopíjela pátou sklenici.
„Já se picnu, jasně Vikova večeře." Usmála se a položila džbánek, hned vedle, na stoleček.
Pak se posadila na kraj postele.
Chris se zavrtěla a podívala se na Viktora. „Potřebuji do koupelny, nutně."
„Samozřejmě." Natáhl k ní ruce, ale ve stejný okamžik, se mu na stolku rozezněl telefon.
„Vezmi to." Pípla Chris a stočila pohled na stolek.
„Teď jsi se probrala. Oni si nějak poradí, musí si zvykat. Nechci od tebe odcházet."
„Ale třeba je to něco důležitého. Vezmi to."
Vik se zatvářil nesouhlasně, ale sebral ze stolku malý, černý mobil a přiložil ho k uchu.
„Ano? Hm. Ne Johne, teď opravdu nemůžu. No tak si nějak poraď, Chris se vzbudila a ....jasně, ale teď zrovna prostě nemůžu." Zaklapl telefon a otráveně si vzdychl.
„Viku, jestli potřebuješ, tak běž. Mám tu Lu, ona mi pomůže a ty se určitě, za chvilku vrátíš." Odložila dopitou sklenici na stolek a zadívala se upřeně na Viktora.
„Sakra," hlesl Viktor a naklonil se ke Chris. Velmi pomalu a něžně ji políbil na čelo a vykouzlil omluvný úsměv. „Za minutku jsem zpátky." Zmizel tak rychle, že to sotva postřehla.
„Tak jdeme." Usmála se Lucy a pomohla Chris na nohy.
„Tak o co všechno jsem přišla? Když jsem byla mimo.Mám dojem, že je to děsně dlouho. Jak dlouho jsem spala?
„No, měsíc a půl. Změn je poměrně dost. John převzal vedení kovenu, vzhledem k tomu, že Vik odmítal se od tebe hnout na krok. Beatrice nás opustila, díky bohu, nikdy jsem ji neměla ráda."
„Jak opustila?" Zarazila se Chris.
„Viktor ji vykázal. Zasloužila by si něco daleko horšího, no ona si brzy najde jiný domov, tím jsem si jistá."
„Trochu jsem se lekla. Zněla to, jako by..." Nedokončila větu.
„No však to by jí patřilo, vzhledem k tomu, co napáchala. Viktor jí měl utrhnout hlavu, to by si zasloužila." Lucy se zamračila a zavrtěla hlavou.
„Já jí rozumím. Kdyby mi někdo vzal Vika, asi bych se ho taky nechtěla jen tak vzdát."
„Ale tady mluvíme o dvou úplně odlišných věcech. Ty Viktora miluješ, jí šlo jenom o ty výhody. Nikdy ho nemilovala a po pravdě, myslím, že ona toho ani není schopná. Jsem ráda, že je konečně pryč. Je až neuvěřitelné, jak se nám tady pročistil vzduch." Lu se pousmála a posadila Chris v koupelně, na okraj vany. „Mám ti pomoct, nebo myslíš, že to zvládneš?"
„To bude v pohodě, jen mi dones prosím čisté oblečení."
Lucy přikývla a zmizela v pokoji, za okamžik se objevila s kupičkou úplně nových věcí, které položila, na okraj umyvadla a beze slova se zase vytratila.
Chris se rychle svlékla a vklouzla pod sprchu. Ten silný, horký proud vody, dodával jejímu tělu neuvěřitelnou dávku uvolnění. Umyla si vlasy a pořádně vydrhla i zbytek svého těla, ta poslední sprcha, kterou si pamatovala a na kterou by nejradši zapomněla, nebyla nic moc.
Vypnula vodu a sáhla pro osušku. Jaký byl rozdíl, mezi luxusními věcmi tady a tou špinavou hrůzou u Billyho, při té vzpomínce se oklepala odporem.
Rychle se osušila a oblékla. Ani nevěděla, že Lu, do jejího šatníku zahrnula i vcelku normální oblečení. Černé elegantní bokovky a světle modrý top na ramínka.
Vyšla z koupelny a rozhlédla se po pokoji. Lucy tu už nebyla, ale zato na posteli seděl Vik a s uznalým výrazem si ji prohlížel.
Sklopila oči a přešla k němu. Chytil ji za obě ruce a přitáhl si ji blíž. Pak ji silně objal a položil si hlavu na její hruď.
„Jak je ti?" Zamumlal.
„O mnoho lépe. Cítím se fajn, jen tak nějak slabě."
„Dlouho si nejedla. Budeš to muset dohnat." Při těch slovech ji pustil a dolil znovu sklenici krví.
„Když tak až za chvilku." Šeptla a posadila se vedle něho.
„Tohle už mi nikdy nedělej." Chytil její dlaň do své a pevně ji sevřel. „Málem jsem z toho zešílel."
„Já vím, promiň, ale kdybych to neudělala, zešílela bych já. Bylo mi hrozně." Sklonila hlavu a vzdychla.
„Chris, to s Beou, to bylo jenom...." Nenechala ho domluvit, otočila se k němu a přitiskla mu prst na ústa. „Já vím, nech to být."
Políbil ten prst a pak zachytil její ruku do své a líbal ji na zápěstí a do loketní jamky. Chytil její tvář do obou dlaní a palcem zlehka přejel přes její hebké, hedvábně jemné rty. Pootevřela ústa a on už nemohl dál odolávat. Naklonil se nad ní a políbil ji. Ochutnával ji pomalu a opatrně a Chris měla dojem, že každou chvílí omdlí, jak se jí pod tíhou jeho polibku, motala hlava.
Zavřela oči a opatrně ho od sebe odstrčila. „Pomalu, Viku."
Usmál se a pokračoval pozvolna a opatrně. Přejížděl rty po jejím krku a líbal ji na ramena. Zaklonila hlavu a on ji pomalu položil na postel.
„Budu muset odejít, jen na pár hodin. Rusové dělají problémy a nechtějí jednat s Johnem. Je to naposledy. Slíbil jsem mu, že tenhle obchod ještě dořeším a hned potom odjedeme." Zašeptal jí do vlasů a ona si ho stáhla níž k sobě.
„Kdy?"
„Teď." Odpověděl a nasadil utrápený výraz.
„Ale Viku, já myslela..." Umlčel ji, když přitiskl svoje rty, na ty její. Zavřel oči a tiskl se k ní, jako by tímhle jedním polibkem chtěl říct, co všechno k ní cítí.
„Vrátím se, co nejdřív to jen půjde. Zatím popřemýšlej, kam bys chtěla jet, co bys chtěla dělat. Samozřejmě s malou zastávkou ve Vegas." Podíval se na její malou ruku a opatrně přejel konečkem prstu, po malém, nenápadném kroužku, s bílým kamínkem.
Pak ji ještě rychle políbil na tvář a vstal. Z opěrky křesla sebral svoje kožené sako a ještě se na ni naposledy podíval, než odešel.
„Fajn." Hlesla Chris a otráveně se rozhlédla po prázdném pokoji. Vstala a přešla ke knihovně, zlehka jedním prstem přejížděla po hřbetech velmi starých, v kůži vázaných knih a potichu si předčítala jejich názvy. Většina toho byla v latině, ale pár výtisků, bylo i v angličtině.
Zastavila se prstem asi uprostřed třetí poličky od spodu a vzpomněla si, jak jí předčítal, toho osudného dne, v Astorii. Vytáhla jedním rychlým pohybem knihu z police a sevřela ji v rukou.
„Pýcha a předsudek-Jane Austenová. Tak tebe máme rozečtenou." Vrátila se zpět na postel a nejdřív vypila ještě dvě sklenice krve, aby dohnala jídlo, za její skoro dvou měsíční půst. Pak si lehla na postel a otevřela knihu, asi v půlce, kde přestal Vik číst. Představovala si při čtení jeho jemně nasládlou vůni a nepopsatelně sametově hedvábný tón, jeho hlubokého hlasu.
Ani si nevšimla, jak moc se do příběhu začetla, než otočila poslední stránku. Když se konečně, mladá Elizabeth a pan Darcy dali dohromady. Zatrnulo Chris v zátylku a smutně se obrátila na záda. Zírala do tmavě modrého sametu, který tvořil vršek postele a přemítala, jestli i její příběh skončí happy endem.
Zavřela oči a ze všeho toho přemýšlení o životě, usnula.
Probuzení bylo, jako scéna ze špatného hororu. Otevřela oči a skoro automaticky, aniž by o tom, byť jen zlomek vteřiny přemýšlela, zdvihla obranně zkřížené ruce a v další vteřině se přetočila na bok.
Cosi tvrdého a špičatého, narazilo do postele, v místech, kde měla Chris, ještě před vteřinou tělo.
Nad ní se tyčila hubená postava a v pravé ruce, svírala nějaký předmět. Chris okamžitě docvaklo, co se děje. O tomhle se jí přeci zdálo.
Vyskočila z postele, jak nejrychleji mohla a udělala dva kroky vzad. Osoba, klečící na druhé straně postele, nesouhlasně, výhrůžně zavrčela a jedním dlouhým, přesně mířeným skokem, vyrazila dopředu.
Chris ucítila, tvrdý, silný náraz, který ji odhodil dozadu a když padla na podlahu, všimla si těch krásně rezatých kudrlinek, které se jí mihly před obličejem.
„Beatrice," vzdychla, než s velkým žuchnutím, dopadla na koberec, vedle postele. Bea se vyhoupla na nohy a i s kolíkem v ruce se vrhla po Chris.
Ta však na nic nečekala a s pomocí rukou, se trochu neobratně vydrápala, zpět na nohy. Přikrčila se a roztáhla propnuté paže pár centimetrů od těla.
Stály teď naproti sobě a oběma vycházelo z úst vrčení. Chris se snažila srovnat myšlenky v hlavě. Bea stála nyní před ní, připravená každým okamžikem, ke smrtelnému výpadu. V ruce třímala pevně dřevěný kolík, který měl zřejmě skončit, už před chvílí, v Chrisiině srdci.
„Všechno jsi mi vzala." Zasyčela Beatrice a udělala pomalý, obezřetný krok směrem k ní.
„Kvůli tobě jsem všechno ztratila, jeho, domov, postavení, rodinu." Zase zavrčela a postoupila o další krůček dopředu.
Chris zmateně těkala očima po pokoji a snažila se najít něco, čím by se mohla bránit. Věděla, že holýma rukama to nesvede. Už tak byla slabší, než Bea, vzhledem k tomu, že pila většinou jen zvířecí krev a teď vysílena hladem, byla ještě snadnější kořistí. Sotva stála na nohách a dovedla si představit, jak špatně by dopadl boj, kdyby k němu došlo.
„Nic jsem ti nevzala, on už tě nechce." Snažila se získat čas a najít nějakou pomoc, jakoukoliv.
„Jenže nebýt tebe, vrátil by se ke mně. Vždycky se vrátil." Sykla zlostně Bea a ještě víc sevřela kolík. Klouby na jejích hubených rukách vystoupily a zbělaly.Vypadalo to, jako by měly každou chvílí protrhnout její, na pohled křehkou, bledou pokožku.
„O tom silně pochybuju, nikdy tě nemiloval. Řekl ti vůbec někdy do očí, že tě miluje? Políbil tě někdy tak, že jsi to cítila až do morku kostí."
„Byl můj, než si přišla ty, tak byl jenom můj." Chris věděla, že už dlouho couvat nemůže, nebylo kam. Pět stop za ní, stál velký masivní, starožitný prádelník.
Bea vražedně přimhouřila oči a změnila se. Její žluté zorničky plály nenávistí a vzrušením. Chris nezbývalo nic jiného, než se pokusit bojovat. Doufala, že její zkušenosti, týkající se několika let zabíjení upírů, by ji mohli pomoct. Moc v to ale nevěřila.
Zatajila dech a taky se změnila. Otevřela oči a vnímala svého protivníka, který se chystal, ji zabít.
Bea naposledy hluboce zavrčela a vrhla se kupředu. Chris nastavila paže a Bea ji vahou svého těla, odhodila na prádelník, obě ženy padly na podlahu. Začaly se koulet po koberci a Bea se snažila, za každou cenu, bodnout Chris kolíkem. Ta oběma rukama, držela Beatriciny ruce ve vzduchu a snažila se dřevěný hrot, od svého těla co nejvíc oddálit. Cítila, že jí velmi rychle ubývají síly.
Nadechla se tedy a co nejvíce uhodila svou soupeřku do obličeje. Váha jejího těla na moment zmizela a Chris se opět postavila na nohy. Než se však stačila vzpamatovat, jako ohnivá čára, prolétla pokojem Bea a znovu se na ni vrhla. Odhodila Chris na zeď, kde ji pevně přidržela a znovu namířila kůlem na její srdce. Mumlala přitom něco potichu, v jazyce, kterému Chris nerozuměla.
Chris zavřela oči a snažila se myslet na Vika. Pokud je tohle její poslední minuta, chce umřít s jeho obrazem, před očima. A pak, z ničeho nic se v ní probudila její vzdorovitost. Přeci tady jen tak neumře, přeci Viktora, po tom všem, co spolu zažili, neopustí.
Zavrčela a sebrala poslední zbytek síly, který dokázala ze svého, umdlévajícího těla, dostat. Zařvala tak nahlas, že se toho až sama lekla a odstrčila Beu do prostoru. Když zase měla volný hrudník, mohla alespoň dýchat. Cítila ale, že už nemá energii vůbec na nic.
Připravila se tady, na poslední, smrtící výpad a smířeně předpažila, i když věděla, že už se prostě nemůže dál bránit.
Bea věděla, že vítězství je její a tak věnovala Chris poslední ironický úsměv a srazila ji tvrdou ránou, na podlahu.
Klekla si nad ní a napřáhla ruku, v níž držela kolík, do vzduchu. Chris zavřela oči a připravila se na bolest. Snad to nebude bolet moc, když se upír změní v prach, je to docela rychlá záležitost. Zhluboka se nadechla a pak se stalo několik věcí najednou.
Rozletěly se dveře a se strašným rámusem, narazily do stěny. Někdo příšerně zavrčel a křikl tak silně a autoritativně, že se Chris, v ten okamžik stáhly všechny orgány v těle.
„Satis, Beatrice."
Bea očividně zaváhala, ale ani ten uši rvoucí hlas, nestačil k tomu, aby ji zastavil. Chris slyšela, jak kolík prolétl vzduchem, jak rozřízl prostor, kolem. Vydalo to opravdu zvláštní, pištivý zvuk, pak se ozvala šílená rána a do Chris něco narazilo tak tvrdě, až odlétla o pár stop dál a zastavila se až o rám postele. Otevřela zmateně oči, čekala úplně jinou bolest.
Viktor stál nad tělem, které se ve zlomku vteřiny, změnilo v prach a ten se sesypal, s jemným zašustěním, na podlahu.
Vik ještě chvíli stál, v úplně stejné pozici, ve které dokončil, svůj výpad, kterým Bee, usekl hlavu a pak konečně, sklonil svůj meč a vyděšeně se podíval na Chris.
Ta jen mlčky ležela a snažila se najít ještě sílu alespoň k tomu, aby udržela otevřené oči. Vypadala děsivě. Její rty naprosto zbělaly a její pokožka nabrala smrtelně šedavý nádech.
„Bože můj." Zašeptal, když se konečně probral z toho, že zabil Beatrice a odhodil meč na podlahu. Vrhnul se k jejímu tělu a opatrně ji vzal do náručí. Položil ji na postel a do skleničky nalil krev.
„Tak pojď, musíš se napít. Vydala si ze sebe úplně všechno. Musíš nabrat zase nějakou sílu."
Podržel jí hlavu, ale ona nereagovala, ani notevřela ústa.
„Tak fajn." Svlékl si sako a odhodil ho na postel, pak si vyhrnul rukáv a prokousl si zápěstí.
Přiložil ho Chris k ústům. Ta začala nesouhlasně kňourat, ale nezmohla se, na to zvednout ruce a bránit se.
„Vím, že to není dobré, čím je upír starší, tím je jeho krev odpornější, ale pomůže ti to. Musíš se napít." Chris zavřela oči a rezignovaně polkla. Pak ještě jednou a ještě. Poté její paže vystřelily, k jeho ruce a odtáhly ji od jejich úst. Chris se zašklebila a hlasitě se rozkašlala.
„Tak, teď už to půjde."
Přidržel jí skleničku a Chris se hltavě napila. Hned, jak první doušek, mírně hořké tekutiny, doputoval, do jejího žaludku, udělalo se jí líp.
Její dýchání se prohloubilo a ona zachytila Viktorovy paže, aby mohla pít víc. Po třech dalších skleničkách, konečně položila hlavu na polštář a unaveně zavřela oči.
Viktor seděl jako přimražený na kraji postele a sledoval Chris.
„Co se tu proboha stalo?" Vykřikla Lucy, když stanula ve dveřích a všimla si hromádky prachu na jednom z koberců.
„Bea," šeptl pro vysvětlení a shrnul si rukáv.
Lu přeletěla pokoj a zastavila se u postele. Viditelně si oddechla, když zjistila, že je Chris v pořádku. „Jak je jí?"
Zavrtěl hlavou a prsty si začal třít čelo, pak se na ni upřeně podíval a vzdychl. „Ona je úžasná a já mám pocit, že kvůli mně v jednom kuse trpí. Když si vezmeš, co se stalo v poslední době. Jsem pro ni pohromou. Nejdřív kvůli mně odešla od lidí, na které byla zvyklá, pak jí tolik ublížil Gery, John ji málem zabil a teď Beatrice. Sakra" Uhodil do stolku, až odletěl a rozbil se o stěnu, na milion kousků. Vše co bylo na něm, padlo na zem a roztříštilo se. Po koberci se tvořila veliká krvavá skvrna, jak se na podlahu, vylil obsah džbánku.
„Viku, neblázni. Ani jedno z toho, není tvoje vina. A Beu jsi zastavil, ne." Chtěla ho přátelsky chytit za rameno, ale on ucuknul a vstal. Začal rychle přecházet po pokoji a rukou si pevně svíral kořen nosu.
„Možná, kdyby byla jenom s tebou. Mohli byste žít v Itálii...."
„O čem to mluvíš? To ji chceš opustit? To si děláš legraci, vždyť vás to zabije oba. Jste na sobě skoro závislí. Ty to možná překonáš, jsi starý a silný, ale ona, je tak mladá a nezkušená. Jestli ji chceš opravdu uchránit před utrpením, musíš být s ní, bez tebe by nepřežila." Lu naštvaně stáhla obočí a zamračila se.
„Já nevím Lu, už vůbec nic nevím. Víš, každou chvíli ji táhám z průšvihu, do kterého se dostala jenom kvůli mně. Asi by jí bylo nejlíp, kdyby mě vůbec nepotkala."
„Viktore, nech toho. Žádné kdyby neexistuje. Prostě se to stalo. Všechno o čem si vyprávěl, se stalo. No a? Tak jdi dál. Kdyby tě nepotkala, byla by možná teď mrtvá. Zabil by ji nějaký upír, při lovu a ty bys byl nešťastný po celý zbytek tvého bytí, protože bys ji nenašel. Prostě to takhle mělo být, mělo se to stát a je tvoje povinnost, být silný a ustát to, jak nejlíp to půjde. A nevěř tomu, že bys čemukoliv pomohl tím, kdybys jí opustil, to je hovadina."
Chris se pohnula a tiše zachraptěla. V ten moment stál u ní a bral její drobnou ruku do své. Lu poznala, že tohle je jejich chvíle a tak se potichu vytratila z pokoje.
„Viku." Šeptla ještě dřív, než otevřela oči.
„Jsem tady, malá. Není ti nic? Jak se cítíš?" V jeho hlase byla poznat bolest, kterou teď cítil.
Zamrkala a pohlédla mu do očí. „Je mi dobře. Jsi tu, se mnou."
„Nehnu se od tebe. Za dva, tři dny, budeš v pořádku a odjedeme."
„Ne, Viku, hned. Chci odjet hned, chci odtud, prosím."
„Dobře, tak zítra. Ale dneska budeš jíst a odpočívat. Nevytáhneš paty z postele." Pohladil ji po tváři a ona přimhouřila oči a užívala si jeho láskyplného dotyku.
„Co jsi to řekl Bee, to sa..sat.." Ohlédla se na Vika.
„Satis?" Houkl pobaveně. „To je latina. Kupodivu na upíry zabírá, mrtvý jazyk. Měl bych tě to naučit, je to základ, umět latinsky. No alespoň, když jsi upír."
„Hm, nerozuměla jsem tomu a přes to, jsem měla pocit, že mi to vyrve vnitřnosti, když jsi zakřičel."
„To víš, kouzlo osobnosti." Zasmál se a naklonil se nad ni. Objala ho kolem krku a stáhla ho k sobě.
„A to ty rozhodně máš." Zašeptala v polibku.