Viktor 19. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Přeji pěkné počtení.

29.06.2009 (15:42) • Nenefer • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1171×

„Že půjdeme na letiště dřív. A můžeme projít garážemi, stejně potřebujeme vyzvednout tašky. Mají tam super obchody, prosím.“ Zaševelila Lucy a usmála se na Chris.
„Mně to je jedno, alespoň nebudu muset být zavřený v pokoji se dvěma infantilníma puberťačkama.“ Přehodil nohu přes nohu Viktor.
„Jo, jdu si pro tašku.“ Lucy vystřelila z pokoje a zabouchla dveře s takovou razancí, že je málem rozbila.
Viktor jen zvedl jedno obočí a nevěřícně zakroutil hlavou. Chris ho pobaveně pozorovala a pak slezla ze zasněžené postele a přešla k němu. Z ruky mu sebrala jeho mobil, kterým se právě probíral a položila ho na stolek vedle. Chytil ji za boky a stáhl si ji na klín, zabořil svůj obličej do jejích vlasů a zhluboka se nadechl. „Už jsem ti dneska řekl, jak moc tě miluji?“
„Myslím, že ses k tomu právě dostával, když přišla Lu.“
„Hm, naše malá Lu, mám sto chutí jí koupit letenku do Itálie a ne do Kanady. Už si nemyslím, že ode mne utekla, myslím že jsem ji vyhodil, abych měl klid.“
„Viku.“ Houkla nevěřícně Chris a plácla ho dlaněmi do hrudníku. „To bys mi snad neudělal? Mám Lucy ráda, chci aby jela s námi. Alespoň na chvíli.“
„Dělám si legraci, mám ji taky moc rád, ale někdy mě děsně štve. Bože, jak já jen rozumím nešťastným rodičům náctiletých.“ Unaveně si promnul prsty čelo.
„No, však s tebou je to občas taky dost těžký.“ Uraženě konstatovala Lucy, když vtrhla se svou taškou do pokoje. „Tak jdeme?“
Chris vstala a Vik ji následoval. Vzal z prádelníku kufr, na rameno Luciinu tašku a šli se dolů do recepce odhlásit. Viktor se omluvil za nepořádek v pokoji a přihodil pár dolarů jako odškodné.
Tašky hodili do auta a Vik se nabídl, že je před odbavením donese. Lu chytila Chris za ruku a táhla ji směrem do letištní haly.
Viktor se spokojeně rozhlédl a vytipoval si už na první pohled klidnou kavárnu. „No dámy, já si dám kávu. Až budete hotové, tak si mě tam vyzvedněte.“
Chris se za ním zmateně ohlédla, bylo opravdu bláhové si myslet, že ji Lu nechá s Viktorem.
„Tak pojď, nemáme moc času.“ Chytila ji za ruku a táhla po jezdících schodech nahoru. V patře se nacházely luxusní butiky a krámky se suvenýry. Kavárny a bufety byly dole. Chris si otráveně vzdychla, když si vzpomněla na Vika, jak v klidu popíjí kávu a čte noviny.
„No to je krása!“ Vykřikla Lucy a rozeběhla se k béžovému koženému saku. Prodavač se uculoval, zřejmě cítil výhodný obchod.
Chris zůstala stát u vchodu a krčila nos. Opravdu jí vůně kožených věcí nedělala dobře a tenhle krámek jich byl plný. Přestala dýchat a vyšla zpět na ochoz. Rozhlédla se po hale a usmála se, když uviděla Vika. Seděl a upíjel kávu z malého šálku. Vypadal přesně, jak si ho představovala. Opřela se o nerezové zábradlí a jen ho tiše zdáli pozorovala.

Viktor pročítal NY Post a vychutnával si chvíli klidu. Musel ale přiznat, že když Chris neměl na očích, byl nervózní.
Náhle mu kdosi vstoupil do světla, vzhlédl a zamračil se. Před ním stáli tři perfektně a stylově oblečení muži. Jen jeden z nich, ten s dlouhými blonďatými vlasy, měl šedý hedvábný oblek.
„Jamesi, rád tě zase vidím.“ Zalhal a složil noviny na stůl.
„Kéž bych mohl říct to samé, příteli.“ Odpověděl James a zatvářil se kysele.
„No, když jsme se viděli naposled, neměl jsi moc dobrou náladu. A od našeho setkání zase nemám dobrou náladu já.“
„Jak ti s tím můžu pomoct?“ Otočil se k němu Vik a dopil svou kávu.
„No, myslím, že můžeš. Chci svoji satisfakci. Oko za oko, neříká se to tak? Chci jenom tebe, je nechám na pokoji. Když ale budeš dělat problémy, zabiju ji.“ Skoro neznatelně pokynul bradou směrem ke Chris a Vik následoval jeho pohled. Pár kroků od ní stál mohutný, svalnatý chlapík a v ruce třímal nebezpečně ostrou dřevěnou hůl. Viktor se zamračil a výhrůžně zavrčel.
„Jak říkám, když nebudeš dělat problémy, nic se jí nestane.“ Řekl James tvrdě.
Viktor se zadíval Chris do očí a povzbudivě se na ni usmál, úsměv mu oplatila. Byl si jist, že ho sleduje a tak opatrně položil svůj mobil vedle na židli. Chris se zamračila, ale on ji mírným zavrtěním hlavy přimrazil na místě. Pak se podíval na Jamese a vstal. Dva muži, zřejmě z jeho ochranky, kteří byly snad ještě o půl hlavy vyšší než Vik, si stoupli každý z jedné strany. James se podíval na Chris až jí zatrnulo. Pak nasadil uspokojený výraz, vyrazil skrz halu a za ním šli tři muži. Viktor se ještě naposledy ohlédl, aby se ujistil, že chlapík s holí odchází taky.
„Lu, něco se děje.“ Křikla Chris a na nic nečekala, běžela okolo ochozu otravně lidskou rychlostí a seběhla schody. Běžela ke kavárně, ale pořád se jí někdo pletl pod nohama. Otravné lidské hejno, pomyslela si. Sebrala ze židle Vikův mobil a všimla si, že je zapnuté nahrávání.
„Co se děje?“ Ucítila na rameni Luciinu ruku.
„Nevím.“ Zmáčkla tlačítko přetočení a pak play. Stály a poslouchaly rozhovor. Lucy zezelenala, když James začal mluvit o satisfakci.
„Co je ti, Lu. Co se děje?“ Naléhala Chris a hystericky jí trhala paží.
„James je starší než Vik. Znamená to, že je výš postavený. Když pro mě Viktor šel, v tu noc vaší svatby.“ Nadechla se a musela si sednout. Chris ji napodobila a nervózně se naklonila přes stoleček. „No, pěkně mu nakopal zadek a tím ho vlastně nepředstavitelně ponížil. James má právo požadovat satisfakci, aby došel svého zadostiučinění.“
„A to je?“ Vyhrkla Chris.
„Vikova smrt.“ Vydechla Lucy a Chris měla v ten okamžik dojem, že omdlí. Na pár vteřin nastalo smrtelné ticho. Těch pár vteřin stačilo Chris k tomu, aby si to v hlavě všechno srovnala.
„Jak? Kdy?“ Zeptala se s vytřeštěnýma očima a v ruce křečovitě svírala černý mobil.
„Pokud bude chtít James dodržet rituál, tak máme dva dny. Podle tradice se to stane první ráno po úplňku.“
„Ráno?“ Zeptala se Chris a ruce se jí začaly nekontrolovatelně třást.
„No víš, co se stane upírovi, když ho postavíš na sluníčko? Shoří. Proto ráno. Prostě ho svážou a nechají ho naposledy se pokochat východem slunce.“
„To se nestane.“ Zašeptala Chris.
„A co chceš dělat? Jsme na to sami a po pravdě, já ti budu spíš na obtíž. Bojovat neumím. Nemáme zbraně a i kdyby.“
Chris mlčky zírala před sebe a pak udělala jedinou možnou věc. Vzala mobil a našla číslo. Přiložila telefon k uchu a pořádně se nadechla, aby se uklidnila.
„Parkere, to jsem já, Chris. Mám veliký problém.“
Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak opět uslyšela jeho krásný hlas. „Kde jsi?“

Někdo klepl na dveře a Lu šla otevřít. Vrátily se zpět do hotelu a najaly si pokoj. Lucy se naježila, když otevřela a zasyčela. Ve dveřích stál Parker a Chris se na něho smutně usmála. Nikdy by neřekla, že ho zase tak moc ráda uvidí.
„Nejež se, ty malá upířice. Nejsem na lovu.“ Odsekl Parker a vešel. Sedl si ke Chris na postel a chvíli ji mlčky pozoroval.
„Zajdu asi sehnat něco k večeři.“ Otočila se Lu ve dveřích a zmizela.
Zlehka se prsty dotkl hřbetu její ruky a pak ji vzal do dlaní. Neucukla, dělalo jí to dobře. Cítila se hrozně a on byl její jediná šance.
„Co se stalo, Chris?“ Zeptal se Parker a pak se pousmál. „Ty se asi opravdu neumíš držet dál od problémů, viď?“
„To Viktor má problém a veliký. Parkere, on je v maléru.“ Do očí se jí vlily slzy a začaly jí stékat po tvářích.
„Nebreč Chris, to nikomu nepomůže. Řekni mi všechno, co víš a já něco vymyslím. Je fakt, že upíra jsem ještě nezachraňoval, ale nějaký zkušenosti mám.“ Rozhlédl se po pokoji a očima se zastavil na dveřích. „Kdo vlastně byla ta netykavka?“ Zeptal se s úsměvem.
„Lucy, Viktorova dcera.“ Posmrkla a otřela si dlaněmi oči.
„Upíři mají děti? Odkdy?“
„Není to jeho pravá dcera. Je to spíš schovanka, potom co ji proměnil s ním zůstala.“
„Hm, už nemám chuť ho zachránit.“ Houkl naštvaně.
„Ale ne, on ji našel polomrtvou v nějaké špinavé uličce v Londýně a protože mu jí bylo líto, tak ji proměnil. Chtěl ji zachránit, stejně jako mě.“
„Počkej tebe, ale taky proměnil?“
„Ano, ale jako poslední možnost, kdyby to neudělal, umřela bych. To samé Lu. Napadl ji upír a nechal ji tam ležet umírající.“
„A kdo napadl tebe, když to nebyl Viktor?“
„Někdo jiný.“ Odpověděla stroze a podívala se Parkerovi do očí. „On není svatý, ale já ho miluji a jestli se mu něco stane, tak to asi nepřežiju. Ne, určitě to nepřežiju. Prosím, pomoz mi.“
„Fajn pomůžu ti, takže co se stalo?“
„Viktor urazil Jamese, což je starší upír a tak má právo na satisfakci. V tomhle případě to znamená Vikovu smrt. Mají v plánu ho za dva dny usmažit na sluníčku.“
Parker pokýval hlavou. „No, to je pěkný. Jamese znám, je to pěknej parchant. Nebude vůbec lehký se k němu dostat. Jeho sídlo je jako pevnost.“
„A co kdybychom to udělali jinak? James chodí do toho svého casina, ne? Lucy by se mohla dostat k němu a píchnout mu to svinstvo, co jste dali mně. Pak bychom ho mohli za Vika vyměnit.“
„Hm, to zní dobře. Jen mi není jasný, jak ho chceš dostat z toho casina ven. Všude tam mají kamery a detekci pohybu.“
„Sakra,“ zaklela Chris. Chvíli přemýšlela a pak zase vzhlédla. „A co auto? Určitě má řidiče, těžko řídí sám. Kdyby se nám ho podařilo dostat v autě, tak ho můžeme odvést kamkoliv.“
„No, to není špatný nápad. Škoda, že jsi upír Chris, bral bych tě do party.“
„Dík.“ Hlesla a smutně svěsila ramena.
„Neboj. Dostaneš ho zpátky. Sice mi to přijde trochu uhozený, že zrovna já ho mám zachraňovat, vzhledem k okolnostem, ale jsem férovej chlap a nechci, abys byla nešťastná.“
„Já ale nemám moc peněz a ..“
„Nech toho Chris, nedělám to pro prachy. Krom toho, on za tebe zaplatil víc než dost. Ber to, jako že máš mé služby předplacené.“
Usmála se kývla. „Budu ti do smrti vděčná, Parkere.“
„Do té mojí, viď. No, tak vy dvě budete asi tady, hádám. Vrátím se sem za pár hodin. Seženu všechno potřebný, a taky se pokusím zjistit něco bližšího o tom Jamesovi a o jeho řidiči. Bude to dost risk, takhle bez přípravy, ale nemáme čas. Musíme do toho jít a modlit se, abychom přežili.“
Vstal a vytáhl ji na nohy. „Odpočiň si, nevypadáš nejlíp.“
„Hm, odpočnu si až bude v bezpečí. Teď bych stejně neusnula. Díky a kdyby něco volej.“ Ukázala na stolek, kde ležel Vikův telefon.
„Jasně, opatruj se a žádný hlouposti, jasný.“ Chris kývla a doprovodila ho ke dveřím.
„Víš, že jsi docela fajn, teda na člověka.“ Usmála se.
„To ty taky Chris, teda na upíra.“ Úsměv jí oplatil a odešel.

Chris si sedla zpět na postel a složila ruce do klína. Chvíli jen tak civěla před sebe a pak se zhoupla dozadu a rozhodila paže. Dopadla na znak a prsty pevně sevřela přehoz postele. Přišlo jí to až absurdní, že vždycky když má dokonalé štěstí na dosah ruky, něco se stane. Zavřela oči a snažila si vybavit Vikovu zamračenou tvář, když skončil pod nánosem bílých peříček. Usmála se tomu, jak moc byl na ně naštvaný. Klaply dveře.
„Už je pryč?“ Lu postávala u dveří a v náručí svírala láhev zabalenou do papírového pytlíku.
„Hmm.“ Broukla Chris a zhluboka se nadechla.
„Nemám ho ráda. Bylo by lepší, kdybychom se obešly bez jeho pomoci.“
„Ale to my se neobejdeme. A tak na něho budeme milé a nebudeme na něho vrčet ani syčet, až zase přijde.“ Chris stále ležela a měla zavřené oči.
„Tobě se to řekne. On je lovec, mám z něho husí kůži.“ Lu postavila sklenici na stolek a přešla k posteli. Lehla si vedle a zírala do stropu.
„Jak je ti?“ Zeptala se po chvilce ticha.
„Jde to.“ Broukla Chris a znovu se usmála nad vzpomínkou na Vika. „Přijde mi, že si pomalu na tu smůlu, doprovázející můj život, začínám zvykat. Za chvíli už v tom budu profík.“
„Přinesla jsem ti jídlo.“ Houkla Lu.
„Díky, jsi moc hodná Lucy.“ Jela rukou po přehozu až narazila na její dlaň. Pevně ji chytila do své a jemně ji sevřela. „Mám tě ráda Lu, nevím co bych si bez tebe počala.“
„I já tebe. Jestli se něco stane otci, budu si to do smrti vyčítat.“
„Nic se mu nestane a ty za to nemůžeš. Musel si být vědom toho, co dělá, když ji Jamesovi ubalil. To musela být rána, viď? Škoda, že jsem u toho nebyla.“
„To teda byla. James vypadal jako by se měl každou chvíli rozbrečet, když si tisknul zlomený nos.“ Lu se pousmála.
„Nechceš si někam vyrazit?“ Zeptala se Lu.
„Promiň, ale radši ne. Jak se znám, zase bych spadla do nějakého průšvihu a já musím teď hlavně pomoct Vikovi.“
„Dobře, počkáme tedy na toho….“
„Parkera.“ Dodala Chris s úsměvem. „Nepřijde ti jako moc hezký chlap?“
„Není chlap, je lovec.“ Zavrčela Lucy a odporem si odfrkla.
„No a? To já byla taky, když jsem si začala s tvým otcem. A myslím, že mu to nevadilo.“ Chris se otočila na bok, aby na ni viděla. „Ty nikdy nerandíš s lidma?“
„Randím, někdy. Občas je to příjemná změna, ale on není jen člověk.“
„To teda ne.“ Chris slastně přivřela oči. „Měla bys to zkusit Lu. Lovci jsou silní a vytrénovaní a ….“
„Chris.“ Okřikla ji Lu.
„Promiň, já prostě musím myslet na něco jiného, nebo se z toho zblázním.“
„Jasně, myslíš si, že by Parker chtěl upírku? Nejradši by mi vrazil kůl do srdce. Určitě by radši umřel, než by se mě dotknul.“
Chris se pousmála a svalila se znovu na záda.
„Hej, co mi uniklo?“ Vykřikla Lucy a Chris na tváři přistál se žuchnutím polštář.
„Nech toho. Jsem teď něco jako tvoje macecha, tak se podle toho chovej.“ Obě se rozesmály.
„Chybí mi.“ Zvážněla Chris a přitiskla si pěsti na oči. „Lu, jestli mu něco udělají, tak obětuju klidně svůj život, abych ho pomstila.“
„Ale ne. Dopadne to dobře. Parker nám pomůže a mi ho z té kaše dostaneme, neboj.“ Lu si lehla blíž a objala Chris kolem ramen.
Snad hodinu jen tak ležely, každá pohroužena do svých myšlenek, každá bojující se svými vlastními démony.

Ozvalo se zaklepání.
„Páni, kolik je?“ Vyhoupla se Chris na nohy a protřela si oči. „Já jsem snad opravdu usnula.“
Otevřela. Parker byl mokrý, že by pršelo? Opíral se o zárubeň a v ruce držel tácek se třemi kelímky. Na rameni ohromnou tašku a pod paží tubus.
„Hotelová služba.“ Usmál se a bez vyzvání vešel.
„Vzal jsem kafe. Dáš si?“ Pozvedl tácek a pak ho položil na stůl.
„Nevím, co má ráda malá schovanka, tak jsem vzal černý s mlíkem.“ Otočil se pobaveně na Lucy, která se otráveně hrabala z postele.
„Lucy, lovče, jmenuji se Lucy.“ Zavrčela a zkrabatila čelo.
„Těší mě, jsem Parker.“ Hodil po ní okouzlujícím úsměvem, až Chris podezíravě přimhouřila oči.
„Takže milé dámy. Tohle je vše, co jsem na toho vašeho Jamese vyhrabal. No, pěkný kvítko to je a pěkně starý. Nám tu dělá problémy snad od samých počátků, ale jeho záznamy vedou ještě dál.“ Položil na stůl tašku a vyndal tlustou složku. Pak otevřel tubus a vytáhl srolovaný plánek. Rozhlédl se po pokoji a zamířil k posteli, kam ho rozložil.
„Tohle je plán jeho sídla. Možná to ani nebude potřeba, ale měli byste se na něj mrknout, člověk nikdy neví. V té složce je o něm všechno. Já už si to prošel. Takže plán je takový, počkáme až večer pojede do casina a tam ho zastaví Lu. Je už na ní, aby ho donutila znovu nalézt do auta.“ Mrknul po ní.
„Bez problémů, lovče a bude ještě štěstím bez sebe.“ Oplatila mu ironický pohled. Chris otráveně protočila panenky.
„Fajn, takže pak přijde na řadu naše malá kamarádka.“ Sáhl do kapsy a vytáhl malou, úzkou, umělohmotnou injekční stříkačku, kterou opatrně položil na stolek.
„O zbytek se pak postaráme my. Chris, na tobě bude řidič. A podle mých zdrojů je to člověk, což by neměl být nejmenší problém. Jezdí s ním ještě jeden z ochranky, vepředu v limuzíně. Toho si beru na starost já. Tak a pak hurá do opuštěné továrny za městem a domluvit výměnu za Viktora. Budeme mít před sebou celou noc. Nějak to zvládneme.“
„Co když něco nevyjde?“ Ozvala se Chris a listovala složkou.
„Proč by to nemělo vyjít. Myslím, že to není špatný plán. S limuzínou parkuje vzadu za podnikem. Je to ideální, nejsou tam zbyteční svědci a nikdo se nám tam nebude plést.“
Chris jen kývla a položila složku zpět na stůl. „Fajn, takže v kolik nás tu vyzvedneš?“
„No, viděl bych to okamžitě po západu slunce, takže přesně v devatenáct dvacet.“ Podíval se důležitě na hodinky.
„V kolik?“ Vyprskla smíchy Lu.
„Za deset minut půl osmé. To je vojenský čas, Lucy.“ Utnula její smích Chris.
„Fajn, takže já si jdu dát sprchu.“ Uraženě se otočila a odkráčela do koupelny.
Chris si sedla na postel a začala se probírat plánem sídla. Byla překvapena sama sebou, jak jí tohle všechno přišlo povědomé a tak nějak přirozené.
„Vyznáš se v tom?“ Ozval se jí nad hlavou jeho melodický hlas a on usrknul ze svého kelímku kávu.
Hodila po něm arogantním úsměv a dál prstem projížděla po papíře.
„Které je tohle patro? A co je tohle za místnosti?“ Ukázala na jeden z papírů a pak se podívala na Parkera.
„No, myslím, že to by mohlo být sklepení a tohle možná budou kopky, cely, nebo tak nějak.“
„Od čeho má, proboha, James ve svém domě cely?“
„No, nebudu ti ani říkat, co dělá s našimi lidmi, když dostane do ruky někoho živého.“
Chris píchlo u srdce. Tohle nebylo to, co právě chtěla slyšet. Toho se obávala nejvíc. Zhluboka se nadechla a pak uhnula pohledem, aby si nevšiml, jak se jí do oči vlily slzy.
„Viktor je tvrdý chlap, neboj on to zvládne.“ Položil konejšivě ruku na její rameno a ona nahlas vzlykla.
Z koupelny se ozval zvuk sprchy a tiché pobrukování.
„Nemá mě asi moc ráda, viď?“ Zašeptal a pokynul hlavou směrem odkud se ozýval zpěv.
„No, spíš bych řekla, že se tě bojí, Parkere. Jsi lovec, ona je upír. Kolem krku ti asi padat nebude, na to si musíš zvyknout.“ Pokrčila rameny a začetla se znova do plánku.
Bubnující zvuk tekoucí vody ustal a Lucy vpochodovala do pokoje oděna pouze do lehkého, skoro průsvitného župánku pod zadeček.
Parker zareagoval okamžitě, jak si jí všiml. Zaskočil mu doušek právě polykané kávy a dávivě se rozkašlal. Chris cukala ramena, jak se snažila zdusit záchvat smíchu a Lu protančila ke své tašce pro čisté oblečení a pomalu se vrátila zpět do koupelny.
Když Parker opět popadl dech, narovnal se na židli a sprostě zaklel. Chris se kousala do jazyka, aby udržela vážnou tvář, ale koutky jí cukaly.
„Ta, že se mě bojí, jo? To bych chtěl vidět, jak by se chovala, kdyby se mě nebála.“ Jeho hlas zněl hrubě a přiškrceně.
„To radši nechtěj.“ Broukla Chris spíš pro sebe a ani nezvedla oči od plánku.
Lu se vrátila do pokoje a sedla si na křesílko naproti Parkerovi. Sebrala z tácku své kafe a s úsměvem a pozvednutou paží s kelímkem mu poděkovala.
„No, myslím, že tomuhle modelu James opravdu neodolá.“ Konstatoval Parker a hltal Lu očima.
„Chlapi,“ pomyslela si Chris a zavrtěla hlavou. Pak se však podívala na Lucy a spadla jí čelist. Parker měl svatou pravdu. Měla dojem, že tomuhle neodolá nejen James, ale ani žádný jiný chlap, kterého potkají.
„Lu, není to trochu přehnané.“ Chris si připadala strašně staře, když to říkala.
Lucy měla na sobě velmi přiléhavé stříbrné šatičky ke krku. Hluboký výstřih však vzadu končil těsně nad čárkou, oddělující obě půlky jejího malého a dokonale vyrýsovaného zadečku. Stříbrné páskové střevíčky na nehorázně vysokém podpatku byly k šatům jako dělané. Vypadala neodolatelně a božsky.
„Tak chcete Jamese dostat do auta nebo nechcete.“ Otráveně se zašklebila a napila se kávy.
„Mimochodem, kde dělají, tuhle dobrůtku?“ Zafoukala do kelímku a do tváře jí zavanulo naprosto dokonalé aroma.
„To je tajné, kdybych ti to řekl, musel bych tě potom zabít.“ Jeho hlas byl tvrdý a výhrůžný. Chris přejel instinktivně mráz po zádech, ale Lucy se kupodivu začala zvonivě smát.
Pod kůži se jí vtíral ten neodbytný pocit, že ti dva spolu začínají flirtovat. A vlastně by byla i ráda. Vyřešilo by se tím několik věcí najednou. Lu by konečně měla chlapa, který by ji chránil a nezatahoval do průšvihů a Parker by koukal po jiné sukni než po té její.
„Dáš si taky? Nebo ti ho ta malá ještěrka vypije.“ Podíval se na Lu a ta se uculila. Chris si od něho vzala kelímek a poděkovala. Jak se tak na ty dva koukala, byla nakonec ráda, že touhle fází, pokud jí vůbec měli, si s Vikem prošli v soukromí. Chvíli ještě popíjela mlčky na okraji postele svou kávu a když už jí to tokání přišlo otravné, i když musela přiznat, že některé hlášky byly docela zábavné, vstala a odložila kelímek na noční stolek.
„Fajn, myslím, že tenhle plánek už znám nazpaměť. Jdu do sprchy. Parkere, nechtěl by sis jít trochu odpočinout? Před akcí myslím.“ Houkla a z kufru sebrala čisté oblečení. Mezi její prsty se nechtěně připletla Vikova hedvábná košile. Chvíli na ní zírala a pak zatnula zuby a našla své věci.
Bez otočení vešla do koupelny. Zabouchla za sebou dveře a pustila sprchu, aby je neslyšela. Sedla si na okraj vany a spojila své prsty. Sklonila hlavu a zavřela oči. Nějak to na ni začalo dopadat. Cítila tu prázdnotu a samotu. Věděla, že Vik někde trpí a ona mu nemůže nijak pomoct. Byl to hrozný pocit. Vnitřnosti se jí kroutily a svíjely, ale nebylo to žízní. Měla o něho jenom děsivý strach. Prostě ho musí zachránit, nemohla by bez něho dál žít.