OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vílí prach [3]

25.07.2011 (12:00) • blotik • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 982×

3. kapitola

„Nallo, můžu dál?“ ozvala se zpoza dveří Sam. Ťukala na dveře koupelny. Do pokoje Nally chodila často, nechala jí kdykoli dveře otevřené. Nalla se předtím přenesla právě tam, ale teď se zamkla do koupelny. Netoužila vůbec po tom, aby ji někdo viděl brečet. Tak strašně si přála, aby tu maturitu zvládla, klidně i velice těsně, ale musela to udělat. Vždyť její matka byla jedna z nejlepších ze třídy. Její matka to dokázala.

Sam se původně chtěla přenést k Nalle do koupelny, ale zaprvé by to nebylo fér, protože Nalla potřebovala soukromí, takže se tam chtěla dostat jen s jejím svolením. Navíc, co znala Nallu, si byla jistá, že právě proti přenosům se zaštítila nějakým kouzlem. A zkoušet jeho sílu a účinnost se jí nechtělo.

Sedla si na postel a rozhlížela se po pokoji. Někdy záviděla vílám jako Nalla, že bydlely přímo ve škole. Neměly možná tak velký pokoj jako ona doma u mámy, ale zato se mohly setkat s kamarádkami kdykoli chtěly, teda pokud právě neprobíhalo vyučování.

Přešla k oknu, ale cestou se podívala na dveře… Stále nic. Podívala se z okna ven na rozlehlou zahradu. Všechno se zdálo tak překrásné. Motýli létali sem a tam a hráli si spolu. Nevypadli tak, jako ve světě lidí. Tady zářili, vydávali své vlastní světlo a vše kolem nich se třpytilo, jako by si to žilo svým vlastním životem.

Natáhla ruku, ale zastavilo ji okno. Nemohla se k nim přidat. Na zahradě rostly všelijaké záhonky, rostliny, stromy a keře a kdo ví, co všechno. Nešlo dohlédnout na její konec. Musela by jít ven a běžet tam. A co ovoce, zeleniny a všeho možného tam rostlo. Všechny ty stromy byly kouzelné, ale každá víla mohla přijít a nějaké ovoce si utrhnout.

Obloha zářila a Sam doufala, že je to ideální počasí na její malé povzbuzení pro Nallu.

„Nal, no tak. Pojď už ven,“ zavolala zase a otočila se zpátky na dveře koupelny. Ty se pomalu otevřely a Nalla vyšla ven. Oči měla zarudlé od pláče a nos jako bouli. Ještě trošku škytala, ale snažila se na ni usmát.

„Ahoj.“

„Ahoj,“ usmála se nazpátek. „Už jsi skončila? Mohla bych ti teda teď něco ukázat?“ zeptala se okamžitě, aby ji nemohla nijak přerušit nebo to zamluvit.

„Já nevím. Nikde se mi nechce,“ vymlouvala se Nalla a šourala se pomalu k posteli, do které po zádech spadla. Chvíli se dívala na strop, ale Sam to tak dlouho nenechala.

„Hele, teď se pořádně upravíme a oblečeme. Potom půjdeme ke mně domů a uděláme si dámskou jízdu. Co ty na to?“ žduchla do ní. To, že to tak úplně dámská jízda nebude, zamlčela.

„Já fakt nevím. Nemůžu raději zůstat tady?“

„A vybrečet si bazén? Ani náhodou. Tak jdeme na to.“ Sam vystřelila z postele s ďábelským úsměvem a letěla do koupelny, kde se ještě před chvílí zavřela Nalla, a vzala tam všechny její kosmetické serepetičky.

Namalovaly se navzájem, občas jedna druhé přimalovala něco navíc, jako třeba červená líčka rtěnkou, kterou ale jinak ani jedna nepoužila, nebo černou tužkou na oči mračící se obočí a další vylomeniny. Vždycky se tomu zasmály a Sam se jenom potichu radovala, že Nallu aspoň trochu rozveselila. Kdyby to nedokázala, myslela by si, že není dobrá kamarádka. Ty si přece musí pomáhat, ve všem.

Když byly konečně hotové, pokračovaly s oblékáním. Vystřídaly mnoho kousků, i šatů, ale stejně si nakonec vzaly to, o čem přemýšlely už na začátku. A tentokrát v tom nebyly žádné čáry. Aspoň částečně. Sam si akorát nechala přinést celou šatní skříň ze svého pokoje, aby se mohla podělit i s Nallou.

Nalla na sobě měla krátkou sukni s různými červenými odstíny. Všechny se do sebe prolínaly a vytvořily tak dokonalou představu rudého moře, teda v určitém úhlu. K tomu sladila temně červené legíny a nízké kozačky. Nahoru si navlékla červeno černý top s vázáním okolo krku a vše doplnila černými náušnicemi, náramkem a černou sponou do vlasů. Ta se tam ovšem ztrácela, protože Nalliny vlasy měly ten samý odstín.

Zato Sam si všechno sladila do modré, ať už jakéhokoli odstínu. Měla krátké modré riflové kraťásky. Obula si pohodlné modré tenisky, ale ne ty otrhané, které normálně nosí ven, a nahoru trošku průhledné modré tílko. Vzor připomínal Nallinu sukni. Kolem krku si ještě zapnula přívěsek, který jí darovala její máma pro štěstí, a hnědé vlasy si stáhla do normálního ohonu.

Jakmile se oblékala Nalla, Sam nenápadně máchla rukou a poslala tak vzkaz její mámě.

„Tak, a můžeme vyrazit,“ křikla nadšeně Sam a nemohla se dočkat, až uvidí ten pohled plný úžasu v Nalliné tváři. Aspoň doufala, že se jí to povede. Potom se přenesly.

Přenesly se na zahradu a obešly to až ke vchodu. Potom Sam otevřela, ale nerozsvítila. To o chvíli později udělala její máma a Nalla zjistila, že dům je plný lidí. Překvapeně zírala do prostoru a nevěděla, co na to říct. Samina máma zakřičela něco jako „Překvapení“ a zapnula hudbu. Současně s tím se i pokojem rozběhly diskotéková světla a blikaly a kroužily po celém obýváku. Nalla nevěděla jistě, ale tušila v tom kouzlo. Což jí zase trochu připomnělo maturitu. Ale než nad tím stihla uvažovat víc, táhla ji Sam někde doprostřed obýváku. Ta sršela tak velkým optimismem a radostí, že se to na Nallu vlilo a ona si začal užívat to, co jí kamarádka nachystala. Netušila, že to tak moc zabere.

Všechen nábytek někdo odstrčil do strany, aby se získalo větší místo na tancování a další skotačiny. Všichni lidé i víly si užívaly tu hudbu a všechno kolem toho, pár lidí, spíš kluků, se na zemi předvádělo se svým kousky, někteří se jenom vlnily na parketu a někteří si došli k baru pro nějakou minerálku nebo džus. Hotový bar, napadlo Nallu a Sam zároveň.

„Tohle jsi na mě ušila? Proto jsme se tak malovaly a oblékaly? A prý, že si uděláme dámskou jízdu,“ popichovala Sam Nalla.

„No jo, ale vytáhla bych tě jinak z tvýho pokoje?“ zeptala se Sam, ale na odpověď nečekala. Chytila Nallu za ruku a dotáhla ji doprostřed parketu. Začala tancovat a Nalla neodolala a přidala se, ačkoli měla ještě něco na jazyku.

Ten večer si všichni užívali. Všechno se najednou zdálo jiné, lepší. Jako kdyby všechny starosti odvál vítr spolu s časem, který se čím dál vzdaloval od doby, kdy skončily maturitní zkoušky. Občas se ještě nějaké ty pochybnosti vrátily zpátky, ale většinou to byl jen okamžik a Sam je ihned zahnala. Poznala už na Nalle, že se tím znovu trápí. Bolelo ji vidět Nallu nejistou budoucností, ale nic než rozptýlení zatím nepomáhalo, aspoň na nic jiného nepřišla.

„Dneska to bylo super,“ ulevila si nahlas Nalla, když ji Sam přenesla zpátky do jejího pokoje. Slavily až někdy do dvou do rána a i tak je musela Samina máma vyhánět. Zůstaly tam s ještě pár lidmi samotné. Většina už kvůli pozdní hodině odešla, ačkoli nerada. Všem se večírek líbil, hlavně ty světelné efekty, které si částečně nemohli vysvětlit.

„Jo, to jo. Jsem tak ráda, že šla se mnou. Vidíš, říkala jsem ti to,“ usmála se vítězně Sam. Byla moc ráda, když mohla mít pravdu.

„No jo, no jo,“ klidnila ji Nalla. „Ale i tak si myslím, žes mi to mohla říct.“ Sedla si unaveně na postel a protočila oči. Tak ráda zase po dlouhé době seděla. Na té párty se nedalo kam sednout.

„Jasně, a ty si myslíš, že bys s tím souhlasila? Normálně možná, protože vím, jak se ti tam nahoře líbí, ale v tamtom rozpoložení těžko,“ ušklíbla se na ni Sam a zaujala místo vedle Nally. Chvíli bylo ticho a obě přemýšlely. Nalle se zase vrátily pochybnosti, jestli ta maturita doopravdy vyjde, a pokud ne, tak co bude dělat. Už nebyla na párty, Sam ji nemohla rozptylovat svým optimismem a energií, kterou ze sebe vyzařovala.

Sam naopak přemýšlela, co bude dělat po maturitě. Byla si tam jistá, že jí to vyjde, byť s odřenýma ušima. Prostě věděla, že ona mámu nezklame. Ani tátu. V tu chvíli nepomyslela na Nallu, která se sama užírala.

„Tak co podnikneme zítra? Půjdeme do kina? Raději ale do lidského, tady je to nuda. Nebo oběhneme další bary a diskotéky?“ dotázala se po určité době mlčení.

Nalla na to nic neřekla a lehla si na záda a ruce dala pod hlavu. Přemýšlela, jak to teď bude. Dokud nepřijdou výsledky maturity, asi si nedokáže všechno užívat jako předtím. Tehdy se o žádnou maturitu nemusela starat, jenom o školu, která šla lehce; tedy rozhodně lépe, než potom závěrečná zkouška.

Sam se na ni podívala přes rameno a čekala odpověď. Místo ní ale v její tváři uviděla zase tu melancholii a nepřítomnost. Nalla zase nevnímala. Kéž by jí mohla nějak pomoct, něčím rozptýlit, aby na tohle všechno přestala myslet. Tak moc si to přála.

Lehla si ze sedu vedle ní a zamávala jí rukou před obličejem. Když Nalla zamrkala a zase vnímala, Sam ji objala a konejšila. Po celém dni trápení se Nalla cítila aspoň trochu v pořádku, když jí z očí vytryskly slzy. Potřebovala to s někým probrat, ale předtím nemohla, protože Sam měla radost ze svého úspěchu, kterým si byla tak jistá. Potom zase blbly s oblečením a malováním a pak blbla na párty, kde na to aspoň chvílemi zapomínala.

„Když já potřebuju, aby se to povedlo,“ brečela jí do ramene a smáčela jí krásné tričko, které s ní předtím vybírala. Její náhrdelník ji studil do obličeje.

„No tak, Nalli, to bude v pořádku. Uvidíš, nějak to dopadne. Víš, že seš skvělá v tom, co děláš. Třeba se ti to povede tak dobře, jak jsi to ani nečekala. Všechno bude dobré, jen se nesmíš vzdávat naděje. Věř mi,“ tišila ji Sam. Nedokázala se dívat na to zoufalství, které teď ukázala Nalla. Uvědomila si, že to vlastně ani nechtěla vidět celý den a noc. Prostě to přehlížela a Nalla to musela v sobě dusit. A teď to nedokázala víc udržet. Ale Sam se zařekla, že ji už nikdy neopustí v těžkých chvílích. Že ji upřednostní před vším ostatním. Byla to prostě kamarádka na život a na smrt.

Nalla po nějaké době usnula vyčerpáním a Sam ji položila na postel. Přikryla ji a popřála dobrou noc. Doufala, že se z toho nějak sebere. Vždyť za dva dny… vlastně už zítra, protože se blížila třetí hodina ráno, se dozví výsledky toho, na co se připravovali několik semestrů a pár let.

Máchla nad sebou rukou, přenesla se domů, poděkovala mámě, že jí pomohla a s utrápenou hlavou kvůli Nalle usnula.

Autor: blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vílí prach [3]: