OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 14. kapitola

19.08.2011 (17:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1127×

Zkažený víkend

V Henryho košili jsem se dokonale zabydlela, proběhala jsem v ní celý den. Byla pohodlná a voněla po něm. Henry si chtěl dneska udělat společný večer u televize a tak jsem vybrala nějaký „zaláskovaný“ film a strčila ho do přehrávače. Naskočily úvodní titulky a Henry se ke mně přitulil. Sledovali jsme film, když se najednou přiřítil do obýváku Peter a přepnul to na fotbal.

„Gól!“ zakřičel a Henry se nasupeně zvedl a odešel do kuchyně.

„To nemyslíš vážně.“ Kroutila jsem hlavou.

„A co?“ vyptával se.

„Vždyť je to Barcelona versus Real Madrid!“ snažil se mě přesvědčit.

„Když myslíš...“ Protočila jsem oči a sledovala s ním televizi. Henry se do konce zápasu neukázal, asi byl naštvaný, měl nějaký plán a Peter mu ho narušil.

Když zápas skončil, Peter vypnul televizi a otočil se ke mně.

„Minule jsme nedokončili rozhovor,“ pronesl tajemně.

„Jo, pamatuju si to až moc živě.“

„Skončili jsme u pomsty, takže... Co když si s tebou jenom hraje?“

„Tomu nevěříš, myslíš, že by se snažil jenom kvůli tomu, aby se pomstil. Vždyť už je to několik let.“

„Já vím, ale co když jsi do něj zamilovaná a vidíš všechno jinak,“ spekuloval.

„Jak dlouho to vůbec trvá?“ vyhrkl, když už jsem se nadechovala k nějakému argumentu.

„Tím myslíš co?“ nechápala jsem.

„Jak dlouho jsi do něj zamilovaná?“ Vyrazil mi dech, nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela. Asi bylo na čase.

„Víš, já jsem nikdy před tím nebyla do něj zamilovaná, on se mi prostě líbil víc než ostatní kluci. Do teď si pamatuju naše první setkání, tehdy jsem byla ještě škvrně...

Přišel k nám domů a něco nesl Tiffany, byla nemocná, takže to asi byly úkoly. Už tehdy se mi líbil a postupně, když jsme se vídali častěji, ve škole, líbil se mi víc.

Vlastně až nedávno se něco ve mně změnilo, ani se to nedá popsat, prostě od té doby je to úplně jinak. Lépe řečeno je to silnější,“ vysvětlila jsem to Peterovi a i sobě samé.

„Páni, to si pěkně popsala a já myslel, že si jako ty ostatní, že ho zbožňují tajně léta,“ zasmál se.

„To já taky. Vážně netuším, co bych dělala, kdybych do něho byla zabouchlá celou tu dobu,“ zasmála jsem se sním.

„Kolik ti vlastně je?“ odbočila jsem od tématu.

„Dvacet osm, proč?“

„Nejsi nějak moc starý na to, aby si byl Henryho brácha? Vždyť jeho mamce je s těží čtyřicet,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Ale my jsme bratři, jen nevlastní. Nikdo netvrdil, že máme stejnou matku,“ objasnil mi to.

„Aha, tak teď jsem zase o něco chytřejší,“ zasmála jsem se a strčila do pusy popcorn.

„Co se stalo?“ ozval se Jack z ledničky, zase ji luxoval.

„Ten Peter všechno zkazí,“ supěl jsem.

„Co zase udělal?“

„Chceme být s Lin spolu a sami, teda já jsem s ní chtěl být sám a ten blbec si tam nakráčí a přepne na fotbal!“ Jack se jen smál.

„Ta holka tě změnila, dřív si fotbal miloval a neexistovalo nic, co by bylo přednější,“ smál se dál.

„Hele, tohle není vtipný, kdyby si ji znal, pochopil by si to!“ ohradil jsem se.

„Máš pravdu, neznám ji, ale měl by sis ji hlídat, vypadá to, že se Peterovi líbí a ne jenom líbí...“

„Co tím myslíš?“ Zamračil jsem se.

„Tak se zajdi za nimi podívat a uvidíš, jestli jenom neplaším.“ Poslechl jsem a šel jsem za nimi. Seděli na pohovce a koukali se na fotbal. Peter prožíval každou šanci Bracelony a bučel u každé Realu. Linda nestíhala protáčet oči. Byla tak sladká...

Když zápas skončil, začali se živě o něčem bavit, moc jsem toho neslyšel a tak jsem se přesunul trochu blíž.

„Jak dlouho to vůbec trvá?“ přerušil ticho, které mezi nimi chvíli trvalo. Moc jsem nechápal, o čem to vlastně mluvili a tak jsem natahoval uši, jak jsem jen mohl.

„Tím myslíš, co?“ Nechápavě se na něj podívala. Nebyl jsem jediný mimo.

„Jak dlouho jsi do něj zamilovaná?“ Položil to, jako by to bylo něco úplně normálního. Chtěl jsem vyrazit ze svého úkrytu a něco mu z plných plic říct, ale něco mi říkalo, že bych měl zůstat tam, kde jsem byl.

„Víš, já jsem nikdy před tím nebyla do něj zamilovaná, on se mi prostě líbil víc než ostatní kluci. Do teď si pamatuju naše první setkání, tehdy jsem byla ještě škvrně...

Přišel k nám domů a něco nesl Tiffany, byla nemocná, takže to asi byly úkoly. Už tehdy se mi líbil a postupně, když jsme se vídali častěji, ve škole, líbil se mi víc.

Vlastně až nedávno se něco ve mně změnilo, ani se to nedá popsat, prostě od té doby je to úplně jinak. Lépe řečeno je to silnější.“ Páni, tohle jsem nečekal.

Dál jsem už neposlouchal, odešel jsem zpět do kuchyně, kde se Jack ládoval toasty.

„Ty si nedáš pokoj, co?“ zeptal jsem se. Vyšlo z něho něco neidentifikovatelného, takže jsem to přešel.

„Byl si úplně mimo, i kdyby se o něco snažil, tak by ho odmítla.“

„Jsi si jistý?“ zeptal se Jack, když konečně polkl.

„Naprosto,“ mrkl jsem na něj a vítězně se usmál.

Hustil do mě ještě další otázky, ale nechtělo se mi odpovídat, ne teď. Proto jsem odešla do Henryho pokoje, kde už čekal na posteli, tedy spíše spal. Lehce jsem se k němu přitulila.

„Spíš?“ broukla jsem mu do ucha.

„V tvojí přítomnosti to ani nejde,“ zašeptal a přetočil se tak, abych byla pod ním. Začal mě zasypavát polibky, rukou mi přejížděl po žebrech.

„Tohle nedělej, to lechtá,“ chichotala jsem se.

„A lechtá tě, když udělám tohle?“ zeptal se přejel mi rukou přes boky.

„Samozřejmě, že ano,“ lhala jsem.

„Tak to potom budu muset jít níž,“ ďábelsky se zasmál.

„Henry, nech toho! Ve vedlejších pokojích máš bráchy!“ okřikla jsem ho, ale nic jsem neudělala, aby ze mě slezl. Putoval mi rukama po celém těle, už jsem ani nevnímala, jestli mě to lechtá a nebo ne, byla jsem plně zaměstnaná tím, abych zbavila Henryho jeho oblečení.

Když jsem se chystala na kalhoty zazvonil mi mobil. Přestali jsme. Omluvně jsem se na něj podívala a vzala to.

„To je Luke,“ zašeptala. Nejraději bych ho roztrhal, jak moc jsem chtěl z ní strhnout tu košili. I když mi pomohl, teď se to nehodilo.

Když položila telefon, viděl jsem, že se jí po tváři kutálejí slzy a pevně svírala telefon.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se a z ní vyšlo jen jedno jediné slovo...

„Katie!“ rozbrečela se naplno.

Shrnutí // 15. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 14. kapitola: