OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 5. kapitola

30.09.2010 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 767×

Co?

Usmívala jsem se od ucha k uchu. Byly mi volné pohledy ostatních lidí. Postupem času se uklidňovali, ale pořád pokukovali.

Nevnímala jsem je a radši jsem si užívala blízkost Luka. Bylo mi s ním skvěle. Všechen čas strávený s ním jsem si užívala.

O přestávce jsme se setkali na „našem“ místečku ve škole, nikdo nás tam nerušil a občas jsme tam zašli i po škole.

Dívali jsme se jeden druhému do očí. Nepotřebovali jsme mluvit. Byla to tak nádherná chvilka. Nechtěla jsem ji rušit, ale museli jsme odejít.

„Víš, že se mnou spala?“ ozval se za námi mně známý hlas.

Oba jsme se otočila a já čučela na Henryho jako vyoraná myš. Tahala jsem Luka za ruku, ale on se z místa ani nehnul, stál jako přikovaný.

„Říká pravdu?“ otočil se na mě.

Sklopila jsem hlavu, pozorovala jsem si špičky bot. Nechtěla jsem lhát, ale ani mu ublížit.

„Jo,“ zašeptala jsem a zvedla hlavu. Byl smutný, ale usmíval se.

„Spala se mnou!“ porušil tu chvilku Henry. Nejraději bych ho nakopala do zadku, strčila do balíku a poslala ho směr Austrálie.

„Ne, nespala!“ křikla jsem na něho.

„Myslím, že vás nechám si to vyjasnit,“ řekl potichu Luke a odešel. Chtěla jsem za ním běžet, ale Henry upoutal mou veškerou pozornost.

„Spala!“ usmíval se.

„Ne, nespala!“ opakovala jsem.

„Spala!“ usmíval se čím dal, tím víc.

„Tak jo!“ přiznala jsem.

„Víš s kolika kluky jsem spala?“ třepla jsem první věc, co mě napadla a hned jsem toho litovala.

„No, s kolika?“ zvědavě si mě prohlížel.

„S jedním,“ kuňkla jsem.

„S kolika?“ zvedl hlas.

„S jedním! Jsi hluchý?“ bouchla jsem a on se jen usmíval. Neuvěřitelně jsem zuřila. Dostal mě. Nevěděla jsem co dělat.

„Tak jsem spala jenom s tebou a co?“

„Ty to nechápeš, spala si se mnou a já byl tvůj jediný!“ zase se usmíval. Nejradši bych mu rozkopala ksicht.

„Byla jsem psychicky na dně a navíc jsem začal!“ křičela jsem na něho.

„Tak teď začnu taky,“ usmál se a já ten úsměv znala moc dobře.

„Co?“ vyhrkla jsem, ale to už jsem byla nalepená na něm.

Tiskl mě k sobě a pak se nade mnou naklonil. Políbil mě, snažila jsem se cukat.

Křup!

Něco ve mně křuplo a za krkem to určo nebylo. Nechápala jsem to, ale poddala jsem se mu. Všechna ta zlost se proměnila ve vášeň.

Odtáhl se od mě a já si konečně uvědomila, co jsem udělala za blbost. Napřáhla jsem se a vrazila mu facku.

„Co si myslíš, že mi dáš pusu a je všechno OK? Tak to se pleteš!“ křikla jsem na něho a rychle utíkala pryč.

„Chce mě,“ zašeptal jsem si pro sebe.

Překvapilo mě, že jsem dohnala Luka. Otočil se na mě, jako by věděl, že jsem byla za ním.

„Já ti to chci vysvětlit,“ vydala jsem ze sebe.

„Nepotřebuju vysvětlení, všechno jsem viděl. Vůbec by mě neštvalo, to že si se s ním vyspala, ale jak si se na něho dívala a pak ten polibek, ten to všechno dovršil. Ty k němu něco cítíš a já jsem jen kamarád. Až moc pozdě jsem si uvědomil, že jsme jen dělali radost Katie,“ usmál se na mě.

„Co?“ vyhrkla jsem.

„Kdyby si se viděla, jak ses na něho dívala, taky by si nepotřebovala vysvětlení,“ zasmál se a odešel.

Nechal mě stát na chodbě. Chvíli jsem jen tak čučela do země, ale pak jsem se probrala, protože někde za mnou byl určitě Henry.

Rozběhla jsem se se domů. Bylo to jediné místo, kde jsem mohla přemýšlet.

Měl pravdu? Neměl? Měl? Honilo se mi hlavou.

Nasadil mi pěkného brouka do hlavy a já neměla šanci ho dostat ven. Ve škole jsem je moc nevídala – vyhýbala jsem se jim – a tak jsem měla přemýšlení krapet snažší.

V pátek mi Mandy navrhla, že bych mohla o víkendu přespat u nich a já moc ráda souhlasila. Po škole jsem si šla sbalit věci a hygienu. Ještě před šestou jsem mohla vyrazit k Mandy a jelikož mě odvezla její mamka, byla jsem tam brzy.

„Mamka s taťkou odjíždí na chatu a tak budeme mít barák pro sebe, nevýhoda je, že tady bude brácha s kámošem, dostal stejný nápad co já,“ jásala, ale jak se zmínila bráchovi zkřivila pusu.

„Nebude to zase až tak zlé,“ usmála jsem se, aniž bych věděla víc.

Než jsme zalezly do postele blbly jsme jako malé holky a to nám oběma už bylo sedmnáct. Na řadu přišly hry a různé blbosti. Nasmály jsme se až až a než přišel její brácha s „kámošem“ osprchovaly jsme se a zalezly do postelí.

Potichu jsme si povídaly. Mandy mi básnila o jednom klukovi z vyššího ročníku a já byla skvělá posluchačka. Slíbila mi ukázku jeho fotky.

O půlnoci už jsme moc nemluvily a jen tiše dýchaly. Ozvalo se otevírání dveří a dost velký rachot.

„Brácha je doma,“ zachichotala se.

„Slyším,“ zasmála jsem se taky.

Randál dělal pěkně dlouho a já usoudila, že sebou měl i toho kámoše.

Když randál ustal obě jsme usly – teda nevím jestli ona, ale já určitě.

Ráno jsem se vzbudila dost brzo. Chtělo se mi na záchod a navíc jsem měla hlad. Nechtěla jsem Mandy budit, tak jsem popadla časák a začala si v něm číst už po cestě. Do někoho jsem narazila. Zvedla jsem oči a málem mě trefil infarkt.

Stál tam Henry je v trenkách. Přistihla jsem se u toho, že jsem měla otevřenou pusu, rychle jsem ji scvakla a chtěla něco říct.

Dal mi ruku na pusu a zatáhl mě do nějakého pokoje.

„Co tady děláš je v trenkách?“ nedalo se nezeptat.

„Co ti je do toho?“

„Tak proč si mě sem zatáhl?“ zvedla jsem na něho obočí.

Usmál se zase tím starým známým úsměvem. Byl neodolatelný, ale já se musela ovládat. Moc mi nepomáhalo, když se ke mně blížil a ještě k tomu byl v trenkách.

Držela jsem statečně a utekla mu z pokoje. Běžela jsem do kuchyně a v ní už byl naštěstí Randy. Dali jsme si snídani a pak přišel Henry - ještě stále v trenkách – a za ním přišla dokonale vyspaná Mandy.

Mandy a Randy chtěli společný víkend, ale já jsem byla zásadně proti. Henry chtěl taky společný víkend a o to já jsem ho víc nechtěla. Nakonec jsem si sbalila těch pár svojich švestek a vyrazila domů.

Večer mi pípla SMSka od Mandy, že se mám stavit do jednoho baru poblíž. Pomalu jsem se začala chystat.

Shrnutí // 6. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 5. kapitola: