OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 6. kapitola

01.10.2010 (17:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 707×

Opilý až na kost

Počkat, co to melu? Prostě jen bar.

Bar aneb chudák holka

Po dlouhatánském rozhovoru s Randym jsem se zvedl z gauče a chystal jsem se pěkně zlít v nějakém baru.

„Kam jdeš?“ houkla na mě Mandy.

„Do baru!“ křikla jsem na ni a už jsem zavíral dveře.

Nahodila jsem na sebe nějaké rifle a tričko. Všechno jsem to dovršila mikinou a razila jsem ven. Cesta netrvala dlouho a já jsem stála před vchodem.

Chtěla jsem vzít za kliku, ale někdo to udělal za mě. Vyšel člověk a přímo vedle mě „hodil šavli“. Přikryla jsem si pusu a rychlým krokem jsem vešla do baru.

„Party“ byla v plném proudu. Vmíchala jsem se do davu a snažila jsem se najít Mandy. Prošla jsem snad všechno, ale ona nebyla nikde.

„Lindulko!“ najednou jsem uslyšela někoho řvát.

Ne prosím, až to není...

Otočila jsem se směrem, odkud přicházel ten hlas a koho jsem tam neviděla.

„Lindulko!“ křičel a teď už se i díval na mě.

Přiběhla jsem k němu rychlostí upíra z Twilight ságy.

„Buď ticho!“ okřikla jsem ho trochu potišeji.

„Lindulko!“ zajásal.

„Vždyť jsi opilý, musíš jít domů,“ tahala jsem ho na nohy.

„Já nikam nedu!“ dostal ze sebe a vyškubnul se mi.

„No tak vstávej!“ snažila jsem se ho popostrčit, ale s ním to ani nehlo.

„Pudu, když mi dáš pusinku,“ usmál se a ukázal všechny svoje zuby.

„Tak já jdu!“ křikla jsem na něho a už jsem se chystala k odchodu.

„Počkej, kde máš prsa?“

Vyvalila jsem oči jak nejvíce mohla a pro jistotu jsem se koukla na místo, kde se měly nacházet.

Mamííííííí! Pomóc!

„Hele tvoje maminka!“

Otočila jsem se směrem ke vchodu a ona tam vážně byla. Promnula jsem si oči a pořád tam byla. Začala jsem pochybovat o svém psychickém.

Znova jsem se zaměřila na toho blba a viděla jsem, že se chystal něco vypustit z pusy – stopro by to byl nějaká ptákovina mířená na mou matku.

Za neuvěřitelně krátkou dobu jsem k němu dorazila a přicucla se na jeho rty – no co, nevěděla jsem co udělat jiného.

Celkem rychle ožil a posadil si mě na klín. Abych pravdu řekla, docela se mi to líbilo.

„Já je našel!“ křiknul ke mně, když se odtáhl.

Až teď jsem si uvědomila, co měl v rukách. Rychle jsem s něho slezla.

„Ty prase jedno!“ neodpustila jsem si nadávku na jeho účel.

„Jde se domů!“ stála jsem si pořád za tím – nechtěla jsem se potkat s máti a už vůbec jsem nechtěla, aby se s máti potkal Henry a nakecal jí bůh ví co.

„Teď s tebou pudu i na konec světa. Hehe,“ zahlásil vysmátý jako absolutní debil.

„A já tam do tebe strčím,“ zamumlala jsem si pod svoje imaginární vousy.

Na to že byl „opilý až na kost“, motal se celkem obstojně. Byla jsem šíleně ráda, že jsem se konečně dostala z toho baru – bohužel s ním.

Celou cestu mlel nějaké debility, které jsem naštěstí vypustila z hlavy, už tak jsem ji měla plnou...

Ale čeho?

Dorazili jsme k němu domů. Zazvonila jsem, ale nikdo neotvíral a tak jsem mu začala prohledávat kapsy.

„Hehe, nech si to až do domu,“ usmíval se.

V tom někdo otevřel dveře. To musela být krásná podívaná. Cizí holka má ruce v kapsách jejich syna.

„Co byste si přála slečno?“ zeptala se mile – zřejmě – jeho matka.

„Něco jste si nechala v baru,“ oplatila jsem jí úsměv.

„A co?“ vyhrkla zděšeně.

„Syna!“ křikla jsem a strčila ho dovnitř.

Celkem rychle zabouchla dveře, ale nic jako hádka nebo facka se neozývalo. Byla jsem zklamaná, ale něco mi nehrálo.

Pohrávala jsem si v puse s jazykem a až pak mi to konečně docvaklo. Necítila jsem žadnou pachuť alkoholu. Ten bídák to na mě sehrál – ale pekelně dobře.

Já kráva mu to sežrala i s navijákem! Řvala jsem v duchu na sebe.

Koukla jsem se na dům a uviděla ho se usmívat za okenm v patře.

„Máš krásný prsa!“ zakřičel z okna. Zatnula jsem ruce v pěst. Moc to nepomáhalo a já začala vřít jako sopka čekající na výbuch.

„Henry Greenfielde, já tě zabiju!“ zakřičela jsem na něj a funěla jsem jako kompresor. Jen se smál a já vzala nohy na ramena a to doslovně.

Pelášila jsem domů. Byla jsem naštvaná, ne na něho, – jo, na něho taky – ale na sebe. Naletěla jsem mu a to mě štvalo nejvíc.

Doma jsem vběhla jako raketa do pokoje a třískla s dveřmi, že už možná ani nebyly v pantech. Plácla jsem s sebou na postel a vůbec nad ničím nepřemýšlela.

Samozřejmě, že se mi honil hlavou ten debil největší!

Jak já bych ho nejraději nakopala, pak rozsekala a jeho údy dala spapat rozzuřených pejsánkům. Lepší by bylo, kdybych ho rozcupovala, pak ho odnesla v zubech někam do pryč a pak ho konečně zakopala někam pěkně hluboko pod nápis NEJVĚTŠÍ DEBIL NA SVĚTĚ.

Byla jsem zvláštně unavená, takže jsem se vykašlala na veškerou hygienu a pustila se do filmu.

Vstala jsem dost brzo a hned se mi udělalo nevolno. Umyla jsem se a nevolnost jsem přešla. V kuchyni jsem si spapkala snídani.

Naštěstí byly prázdniny a tak jsem nemusela do školy. Vůbec jsem neměla šajn o tom jaké prázdniny to byly, důležité bylo, že byly prázdniny, takže volno!

Zaběhla jsem si do pokoje pro nějaké oblečení. Naházela jsem na sebe něco a vydala se směrem za tou zrádkyní, Mandy.

Dveře mi otevřel Randy.

„Je doma Mandy?“

Jen mě pustil dál a nic neříkal. Jako vždycky jsem si sedla do obýváku a čekala jsem, až se milost paní uráčila přijít.

„Jak si mi to jen mohla udělat!“ vypustila jsem na ni, jen co přišla.

„Promiň, já nechtěla, ale Randy mě přemluvil,“ sklopila oči.

„V pořádku, ale s ním si to ještě vyřídím!“ křikla jsem do domu.

„Nevyřídíš!“ smál se Randy od dveří.

„A to jako proč?“ zvedla jsem na něho obočí.

„Hehe, jdu za Henrym!“ vyplázl na mě jazyk a už byl fuč.

Shrnutí // 7. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 6. kapitola: