Vita incoqnita 12. kapitola - konec • OurStories.cz ~ naše povídky

Mám to napsané už 2 nebo 3 dny a dneska jsem se odhodlala zveřejnit to. Hodně autorů píše, že je všechno jinak a přitom to tak není, ale u mě to tak opravdu je! Takže, všechno je jinak, doufám, že mi za to neublížíte, ale já jsem si nemohla pomoct. Chtěla bych poděkovat všem, kteří mojí povídku četli a vyjádřili na ní svůj názor a proto Vám všem věnuju tuhle poslední kapitolu. Speciální poděkování patří Kyky, která opravovala mé neskutečné hrubky a schválila mi tenhle konec. Kyky moc děkuju, jsi skvělá.

10.12.2009 (18:00) • 4dd4 • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2293×

Rodina

Pohodlně jsem ležela v obýváku na gauči a pod sebou jsem měla snad sto padesát polštářů, které mi Henry s Hanah trpělivě upravovali.
"Promiňte, že jsem tak hrozná." Omlouvala jsem se, když mi Henry dneska už po třetí pomáhal vstát, dobře věděli, že jakmile se vrátím, bude následovat natřepávání polštářů.
"To nic." Usmála se na mě Hanah.
"Ne nic, ale hodně, neumím si představit, jak bych to bez vás zvládla." Usmála jsem se na ně nejistě.
"Ale zvládla." Usmál se Henry, nejistě jsem mu úsměv oplatila a vydala se do koupelny. Cestou zpátky se ozval zvonek.
"Já tam zajdu." Křikla jsem na své spolubydlící a otevřela dveře. Přede mnou se objevil Lex.
"Lexi." Vyhrkla jsem překvapeně a neohrabaně ho objala.
"Dovolila si mi přijet, a tak jsem tady." Pošeptal mi do ucha a objal mě co nejpevněji.
"Jasně že jo, jenom si mě trochu překvapil." Usmála jsem se na něj. "Pojď dovnitř."
"Dany, kdo to je?" Volala na mě z obýváku Henry. S Lexem jsme vešli do obýváku.
"Lex za námi přijel." Usmála jsem se. Henry se okamžitě napřímil.
"Ahoj Henry."
"Lexi." Kývl Henry hlavou, ale bylo vidět, jak nerad ho vidí.
"Hanah tohle je můj přítel Lex, Lexi, to je Hanah, Henryho žena." Představila jsem je.
"Těší mě."
"Mě také." Usmála se Hanah, ale to už jí Henry objímal kolem pasu a mírně tlačil ochranitelsky za sebe.
"Sedneme si." Prolomila jsem nastalé ticho a pokusila si sednout, dřív než se mi to podařilo, mě držely dva páry mužských rukou a pomáhali mi. "Díky, ale to ještě zvládnu." Štěkla jsem na ně. "Hanah, mohla by si prosím?" Promluvila jsem na ní mile.
"Samozřejmě." Usmála se chápavě a za záda mi dala polštář.
"Děkuju."
"Jak dlouho zůstaneš?" Zeptal se Henry Lexe.
"Tak dlouho, jak budu vítán."
"V tom případě…" Začal Henry.
"Jsi tady vítán." Přerušila jsem ho a poklepla vedle sebe, aby si sedl.
"Jak se máš, teda máte?"
"Jde to, ale jsem jako velryba, velká a neohrabaná, k tomu ještě tlustá a protivná." Postěžovala jsem si.
"Nejsi ani velká, ani tlustá, si nádherná." Chlácholil mě. Nevěřila jsem mu, ale neměla jsem náladu na dohadování.

Lex u nás zůstal. Henrymu se jeho přítomnost nelíbila a dával to jasně najevo. O dva dny později, když byl Lex na lovu, jsem se ho na to zeptala.
"Henry, proč nemáš rád Lexe?" Henry si ke mně sedl a objal mě kolem ramen, jako bratr.
"Je na něm něco divného, nebezpečného, nepříjemného. Vždyť to musíš taky vidět."
"Máš pravdu, je zvláštní, ale to ještě neznamená, že je zlý. Má mě rád, moc mi pomohl, když mi Antony ublížil, pomáhá mi pořád."
"Daniel, vím, že se o tom nechceš bavit, ale já Tonyho znám a tohle by neudělal, ne bez dobro…"
"Henry dost!" Odstrčila jsem ho od sebe. "Viděla jsem ho na vlastní oči a rozhodně nevypadal, že y něco dělal proti vlastní vůli."
"Co se tady dohadujete?" Vešla do pokoje Hanah s misou cereálii v ruce.
"To nic." Kapituloval Henry a opět pustil film, na který jsme se dívali, sledování filmu byla teď mou nejoblíbenější činnost, nic jste u toho nemuseli dělat, jenom sedět a dávat pozor, naprosto ideální pro můj stav.

Stalo se to o deset dní později. Zrovna jsme všichni hráli monopoly, celkem zábavná lidská hra, kterou nás Hanah donutila hrát. U dveří zazvonil zvonek.
"To asi bude doktor Thomson, dneska má přijet." Přemýšlela jsem.
"Já tam zajdu."Zvedla se Hanah a vydala se ke dveřím. Hodila jsem kostkou a hypnotizovala jí, chtěla jsem hodit trojku, abych se vyhnula poplatkům za hotel, který si tam Henry postavil. Slyšela jsem Hanah, jak otevřela dveře, hned na to začalo její srdce.
"Hanah kdo je to?" Zavolal za ní Henry. Nic se neozývalo, slyšeli jsme jenom další klapnutí dveří a dvoje kroky, které se blížili do obýváku.
"Já… myslím, že je ho Antony." Vydechla mi nejistě za zády. Z rukou mi vypadli peníze, které jsem podávala Henrymu a ztuhla jsem.
"Co tady chceš?" Vyhrkl rychle Henry a postavil se.
"Chci mluvit s Daniel, mám na to právo." Jeho hlas byl rozhodný.
"Nemáme spolu o čem mluvit." Vydechla jsem, ale podívat jsem se na něj nemohla, na to jsem neměla odvahu.
"Ale já myslím, že máme, znám přinejmenším dva důvody." Na konci se mu hlas nepatrně zachvěl.
Lex mi pomohl vstát a já se otočila na Tonyho. "Nemyslím se." Dívala jsem do jeho očí šedých plných hněvu, lásky a něhy, Tony se vydal ke mně.
"Slyšel si jí, nechce s tebou mluvit!" Postavil se přede mě Lex.
"S tebou nemluvím! Za všechno můžeš, a nelez mi do hlavy!" Vyhrkl na něj Lex.
"O… o čem to mluvíš? Lex za nic nemůže, ty jsi ten, co všechno zničil!"
"To nic, snaží se na mě svést svoje chyby." Lex mluvil se zvláštním zápalem.
"Daniel, neposlouchej ho, to on za všechno může!" Tony mluvil klidně a pevně, ale stalo se něco, co bych nečekala, Lex po něm vystartoval. Henry se na Lexe okamžitě vrhl a odtáhl ho od Tonyho.
"Daniel, lže ti, všechno to jsou lži!" Lex se snažil dostat s Henryho sevření, marně.
"Daniel, poslouchej mě." Tony ke mně přišel a chytil své ruce do mých, byla jsem tak překvapená, že jsem ani neprotestovala. "To on za všechno může, nikdy bych ti neublížil, nikdy bych tě nepodvedl, na to tě moc miluju. Vůbec jsem nevěděl, co dělám, nechápal jsem to, nechtěl jsem to. Za to všechno může on!" Kývl k Lexovi. "Přinutil mě k tomu, má schopnost, dokáže ti vnutit myšlenky, udělat skutky, o kterých nevíš, které nechceš."
Překvapeně jsem na něj hleděla a nic nechápala, nevěřila jsem mu, ale mluvil tak přesvědčivě. "Ale proč by to dělal?" Kroutila jsem nechápavě hlavou a vyškubla své ruce z Tonyho sevření.
"Aby se nám pomstil!"
"Za co by se nám chtěl mstít?" Nechápala jsem.
"Dan, vůbec ho neposlouchej, říká hlouposti!" Lex na mě skoro křičel.
"Za svůj původ, za to jak s ním zacházeli. Jeho matka je, byla člověk. Když byl malý a potom vyrůstal, sloužil u mého dědečka a všichni mu jasně dávali na srozuměnou, že je méněcenný a jeho sestře, té blondýnce tady. Rostla v něm zášť, až nakonec odešli, ale ta nenávist přetrvala. Celou dobu hledal nejlepší plán, jak se pomstít, až narazil na nás dva. Tehdy, když nás poprvé potkal, zrovna jsme se pohádali, to mu přišlo vhod, systematicky začal pracovat na tom, abychom se rozešli a ty si ho vzala, mohl by se tak dostat do vyšších kruhů. Málem mu to vyšlo, ale potom jsme se dali dohromady. Celou dobu se tě snažil přesvědčit, že mě máš opustit, když jsi ho neposlechla, použil znovu svou sestru. Věděl, že když se to stane po druhé, už mi neodpustíš, a vyšlo mu to. Jenom že, potom se celá situace zkomplikovala tvým těhotenstvím." Všechno to do sebe zapadalo, až moc dobře, ale přesto to bylo moc komplikované.
"Ale, to… Jak si se to dozvěděl?"
"To tvůj strýček, Vlado. Volal mi, řekl mi o tvém těhotenství a taky o něm, viděl ho u mého dědečka." Tony měl v hlase naději, doufal v tom, že mu uvěřím.
"A proč si přišel až teď, když je to takhle, proč jsi nepřišel už dřív?" Zadívala jsem se mu do očí.
"Není pravda, že jsem nepřišel, hledal jsem tě, byl jsem u vás doma, ptal se všech známých, nikdo nevěděl, kde jsi a nikdo mi to nechtěl říct." Úkosem se podával na Henryho, který stále svíral Lexe. "Nechtěl jsem ti znova ublížit, ale když jsem zjistil, co se stalo a že si těhotná, nemohl jsem to nechat jenom tak." V jeho očích jsem viděl bezmoc a lásku, opravdovou. Bylo v nich tolik upřímnosti.
'Daniel, Tony mluví pravdu, tak se to opravdu stalo, přečetl jsem si to u Lexe.' Sdělil mi Henry v myšlenkách.
"Proč si nám to udělal? Copak jsme ti nějak ublížili?" Otočila jsem se na Lexe. Nejprve měl na obličeji masku nespravedlivě obviněného, ale postupně se v jeho obličeji začal objevovat vztek a zuřivost.
"Proto že si to zasloužíte, vy i vaše rodiny!" Zavrčel. "Za to co jste nám provedli, za to pohrdání a nespravedlnost!"
"Copak jsem ti já, nebo Tony někdy něco udělali? Chovali jsme se k tobě špatně? Jako k méně cennému?" Zuřila jsem, to on zničil můj vztah s Tonym, on chtěl připravit mé děti o otce. Zvedla se ve mně tak neuvěřitelná vlna vzteku, až jsem Lexovi vrazila facku.
"Ty děvko!" Chtěl se na mě vrhnout, ale to už přede mnou stál Tony a bránil mě.

Ucítila jsem bolest v podbříšku, automaticky jsem si chytla bříško. Nebylo to jako bodnutí, spíš krátká, ale prudká bolest, zalapala jsem po dechu. V tu chvíli se na mě otočili všechny hlavy v místnosti.
"Daniel, jsi v pořádku?" Strachoval se Tony a pustil Lexe, kterého společně s Henrym držel pod krkem.
"Ja nevím. myslím…" Mezi nohama jsem ucítila něco nepříjemně vlhkého. "Myslím, že mi praskla voda." V tu chvíli se všechno změnilo, Tony byl okamžitě u mě a držel mě v náručí. Ostatní na chvíli ztuhli, ale jakmile se vzpamatovali, začala se dít spousta věcí najednou. Hanah, do teď stojící v koutě se ke mně okamžitě vydala a navigovala Tonyho, který mě držel do ložnice a Henry vyhodil Lexe z bytu s tím, že jestli se tady ještě ukáže, tak ho zabije.
Tony vedle mě vyděšeně seděl a nevěděl co dělat.
"Henry, zavolej doktorovi Thomsonovi kde je." Hodila jsem mu mobil.
"Daniel, co mám udělat?" Strachoval se Tony.
"Nic, jenom, mohl by si mě obejmout?" Zeptala jsem se nejistě.
"Samozřejmě." Okamžitě si mě k sobě pevně, ale opatrně přitiskl, jeho náruč mi tolik chyběla.
"Odpustíš mi někdy?" Šeptal mi do ucha.
"Odpustím, nebyla to tvoje vina." Vydechla jsem, v tom jsem ale dostala stah a křečovitě drtila Tonyho ramena.
"V pořádku?" Strachoval se, když jsem se uvolnila.
"Snad." Pustila jsem ho.
"Doktor je právě na letišti, okamžitě sem jede, máme měřit stahy a nachystat vodu, ručníky a …" Ohlásil Henry.
"A?" Ptala se Hanah.
"Ty si zapomněl? Proboha, vždyť si upír, ty nemůžeš zapomenout." Řvala na něj.
"Uklidněte se, doktor tady za chvíli bude, ještě máme čas." Uklidňovala jsem je a snažila se co nejpohodlněji usadit. "Tony mohl by si prosím…" Okamžitě pochopil a sedl si za mě a já se pohodlně opřela o jeho hruď.
Do doby než přijel doktor, sem se snažila rozdýchat stále častější stahy a přitom drtila Tonyho ruce. Tony mě starostlivě sledoval a omlouval se mi za každé sebemenší bolestné heknutí, tím mě dováděl k nepříčetnosti. Když dorazil doktor, měla jsem stahy po dvou minutách, okamžitě začal všechno organizovat. Dvojčata se narodily za hodinu.

"Daniel, jsi v pořádku?" Ptal se mě starostlivě Antony, když už bylo po všem.
"Ano, jsem." Usmála jsem se na něj a opět se zadívala na naše děti. V rukou jsem držela našeho chlapečka, Tony choval naši malou princeznu.
"Jsou nádherní." Rozplýval se nad našimi dětmi.
"Dokonalí." Souhlasila jsem.
"Jak je pojmenujeme?" Zeptal se Antony.
"Nevím." Přiznala jsem popravdě. "Máš nějaké nápady?"
"Mohla by se jmenovat Elizabeth Daniel." Usmál se na mě.
"A chlapeček by mohl být Filip Antony." Oplatila jsem mu úsměv.
"Můžeme dál?" Strčila do dveří hlavu Hahah.
"Pojďte." Usmála jsem se.
"Můžu?" Natáhla ke mně ruce a já jí do nich opatrně vložila do rukou svého syna, Tony podal Henrymu Elizabeth.
"Už máte jména?" Zeptal se Henry.
"Elizabeth Daniel a Filip Antony." Odpověděl Tony a objal mě. Společně jsme sledovali naše děti, které spokojeně spali v náručí našich přátel.

V nádherně vyzdobeném sále plném hostů nervózně přešlapoval u oltáře muž oblečený ve slušivém černém obleku a střídavě hypnotizoval zavřené dveře a své sotva půl roku staré děti, které spokojeně spaly v náručí svých babiček.
"Neboj se, dočkáš se." Smál se mu za zády přítel v podobném, ale o odstín světlejším obleku.
"Tobě se to lehce říká, ty už to máš za sebou, ale co mám říkat já." Zamručel. V tom okamžiku se otevřely dveře a začala hrát hudba. Do místnosti vešla mladá upírka s rýsujícím se bříškem, nebyla to ta, na kterou muž u oltáře čekal, ale byla to její nejlepší kamarádka. Jakmile se postavila na druhou stranu, naproti svému manželovi, začal hrát svatební pochod a do místnosti kráčela po boku svého otce nádherná rudovlasá žena se zelenými duhovkami. U oltáře jí její otec předal muži, na jehož tváři hrál spokojený úsměv. Mladá dvojice se dívala navzájem do očí a poslouchala oddávajícího.
"Antony Wiltsbury, berete si Daniel Madsonovou za svou právoplatnou manželku?"
"Ano."
"Daniel Madsonová, berete si Antonyho Wiltsburyho za svého manžela?"
"Ano." Na to si na pokyn oddávajícího vyměnili prstýnky.
"Prohlašuji vás za manžele, můžete políbit nevěstu." Dvojice se políbila a sál propukl v jásot.