OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vita incoqnita 5. kapitola

19.10.2009 (18:00) • 4dd4 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1491×

Oslava

Hanah se nad fotkou mého miminka rozplývala semnou. Henry nás pobaveně pozoroval, ale výjimečně mlčel, v očích měl něhu vzpomínky a možná i touhu, nebo spíše naději. Hanah se tvářila podobně, v očích měla stejnou touhu a naději, něco mi tady unikalo.
"Kdy budeš vědět, co to bude?" Zeptala se Hanah.
"Kolem 20. týdne by to mělo jít poznat, ale záleží na tom, jak sebou bude házet." S úsměvem jsem si pohladila malé bříško, zatím to na mě nebylo vidět.
"Kdy půjdeme nakupovat oblečky, postýlku, kočárek, sedačku?" Její nadšení bylo nezměrné.

"Nevím, nejdřív bychom měli Henryho nechat vydechnout, ještě se nevzpamatoval z toho posledního." Henry se na mě zašklebil a pustil televizi. Hanah ještě chvíli plánovala, co všechno musíme koupit a potom se odebrala do postele, kam jí Henry okamžitě následoval. Popřála jsem jim dobrou noc a přepínala programy. Zastavila jsem až na filmovém kanálu, kde běžel romantický film. Byla to ta klasická zamilovaná scéna, dva mladí lidé běží v dešti naproti sobě, setkají se v půli cesty, všechno si odpustí a políbí se. Tím probudili mé vzpomínky.
Stála jsem na vrcholu schodiště v temně fialových taftových šatech s dlouhou splývavou sukní, které těsně obepínaly mé křivky, ladících provázkových botách s tajemným líčením, které zvýrazňovalo mé oči s vyčesanými vlasy, a shlížela na návštěvníky pode mnou. Zhluboka jsem se nadechla, byť to bylo zbytečné a vydala se dolů mezi upíry.
Většina z nich mě sledovala, neměla jsem tenhle druh pozornosti ráda, vůbec žádný druh pozornosti. Antony měl asi pravdu, svou touhou po nenápadnosti lákám pozornost a vytvářím kolem sebe auru tajemna.
Bezpečně jsem doplula na rovnou zem a usmála se na hosty mých rodičů.
"Už jsem myslel, že nás nepoctíš svou přítomností." Přitočil se ke mně Jack, bratrův… nejlepší výraz by byl asi 'kumpán', pokud Will něco provedl, Jack mu s tím vždy a ochotně pomáhal.
"To bych si nemohla dovolit, co by sis beze mě počal." Usmála jsem se na něj.
"Srdce by mi to urvalo, kdybych tvou krásu dnes nespatřil a nehřál se v tvé záři." Jack se doslova vyžíval v melodramatech.
"Ještě štěstí, že už jsem zde."
"Ano, to je. Bylo to s ním k nevydržení." Smál se mi u druhého ucha Paul, Willův další 'kumpán'.
"Paule ráda tě vidím." Usmála jsem se na něj.
"Však já tebe taky. Moc ti to sluší, jsi ještě krásnější, nejkrásnější upírka, která kdy kráčela po zemi."
"Z těch lichotek se asi začnu červenat. Co by na tyhle tvé řeči řekla Rachel?"
"To netuším, naposledy, když jsem jí viděl, se plazila po nějakém černovlasém mladíčkovy." V hlase měl náznak hořkosti, s Rachel chodili a rozcházeli se dobrých deset let, měli velice zvláštní nevázaný vztah. Během rozhovoru jsme se dostali na zahradu. Novoroční ples se konal nejen v tanečním sále, ale přes francouzské okno plynule pokračoval na terase a v zahradách.
"Ahoj Dany." Objala mě Lili, má přítelkyně už od dětství.
"Lili. Jak se máš?"
"Dobře, a co ty: Jak se ti vede? Co Will, ještě pořád je volný?" Její pohled prozrazoval vše.
"Jo ještě pořád volný." Smála jsem se.
Další dvě hodiny jsem procházela mezi hosty a s každým prohodila pár slov, tím jsem splnila povinnost hostitelovy dcery. Se sklenkou krve jsem si zalezla do zahrady a užívala si klid.

"Zase se schováváš před světem?" Ozval se za mnou jeho hlas.
"Jenom před hosty." Dál jsem sledovala noční oblohu plnou hvězd.
"Už jsem ti řekl, jak moc ti to sluší?" Jeho chladný dech ovanul můj krk a jeho ruce se obtočili kolem mého pasu, přitiskla jsem své tělo k jeho a zaklonila hlavu.
"Ještě ne." Usmála jsem se na něj. V jeho očích zajiskřilo.
"V tom případě to musím hned napravit." Usmál se. "Jsi nádherná, ta nejkrásnější z nejkrásnějších, bohyně mezi všemi." Svou řeč zakončil polibkem. Nejprve jemně přejel přes mé rty, hrál si s nimi, laskal je doteky, lehkými jako motýlí křídla. Slastně jsem vydechla a spojila naše jazyky v dlouhém něžném polibku. Antonyho ruce už nebyli spojené na mém břiše, ale hladili mě po zádech a tiskli si mě k sobě. Zapletal jsem mu ruce do vlasů, náš polibek se stával dravějším vášnivějším.
"Dany, co to se mnou děláš?" Šeptal mi do vlasů, poté co ukončil náš polibek.
"To, co ty se mnou." Hlesla jsem tiše. Než jsem se nadála, už mě vedl zahradou směrem k domu. "Dam to jdeme?"
"Někam, kde budeme mít víc soukromí." Spojil naše rty v letmý polibek. Proběhli jsme halou a stoupaly po východním schodišti do patra. Za rohem mé Antony přirazil na dřevěné obložení zdi a líbal, přitiskl své rty na můj krk a špičkou jazyka ochutnával mou kůži. Vášeň, kterou ve mně dokázal rozdmýchat, mohla zažehnout celý les, toužila jsem po něm, po jeho těle, chtěla jsem ho a to hned. Vzdechla jsem a táhla ho do svého pokoje na konci chodby.
Jenom, co se za námi zaklaply dveře, mě na ně Antony přitiskl a líbal. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž k sobě. Tony svými dlaněmi bloudil po mém těle, od boků přes lícní kosti k mým vlasům. Pomalu jsme se přesouvali od dveří k mé posteli, a Tony mi přitom rychlými pohyby vyndával z vlasů sponky, které je drželi na temeni, jakmile vyndal i poslední, zpustili se jako proud vody dolů a rozprostřeli se až k mému pozadí, okamžitě do nich zabořil ruce a jemně je hladil. Touhou roztřesenými prsty jsem ho rychle začala zbavovat oblečení, sundala jsem mu černé, dokonale padnoucí sako, vestu, vázanku, a strhla mu košili, prsty jsem přejížděla po jeho vypracované svalnaté hrudi. Antony rozepnul mé šaty, které se svezly na podlahu, a já před ním zůstala jen ve spodním prádle. Krok ode mě odstoupil a prohlížel si mé skoro nahé tělo.
"Jsi nádherná." Šeptal skoro zasněně a opět mě políbil, polibky jsem mu s vervou oplácela a přitom mu sundávala kalhoty. Než jsem se nadála už jsme ležela v posteli pod Antonym, jehož rty klouzali po mém dekoltu a prsty mě obratně zbavili podprsenky, jakmile byla pryč, okamžitě se přisál k mým bradavkám. Jemně je zkout a sál, nehty jsem mu zaryla do ramenou a slastně vzdychla. Jeho ruku jsem začala vnímat v okamžiku, kdy mě zbavila posledního kousku oblečení a zajela mezi má stehna, jeho chladné prsty se vnořili do mého klína a rozdmýchávaly ve mně ještě větší touhu. Přitáhla jsem si jeho rty ke svým a jedním trhavým pohybem ho zbavil boxerek. Přetočila jsem Antonyho pod sebe a klínem jsem se otřela o jeho naběhlý úd, z úst mu uniklo slastné vydechnutí, spokojeně jsem se usmála a políbila jej na krk. Rty jsem pomalu sjela na jeho hruď a obkreslovala každý sval až k podbříšku. Čím níže jsem byla, tím víc se jeho erekce zvětšovala. Pomalu jsem rty sjela k jeho klínu a zanechávala po sobě vlhkou cestičku. Jakmile jsem se rty dotkla jeho údu, Antony se napjal a slastně zavrčel. Po chvíli mě vytáhl nahoru a svým tělem přišpendlil k matraci, hladově se mi díval do očí. Prsty jsem mu zajela do vlasů a přitáhla si jeho hlavu k sobě. Ve stejnou chvíli, kdy se dotkly naše jazyky, do mě pronikl. Pevně jsem ho objala nohama a nechala ho určovat tempo, které se stále stupňovalo. Ze zahrady k nám doléhali bujaré oslavy Nového roku, následované výbuchy ohňostrojů, ale má mysl vytěsnila vše, co se netýkalo Antonyho. Mé tělo se naposledy napjalo a v mysli my vybouchli tisíce hvězd, přes mé tělo se přelévaly vlny uspokojení. Antony ještě párkrát přirazil, než se s mohutným zavrčením klesl na mé tělo. Leželi jsme ve stejné poloze ještě hodně dlouho, než se Tony překulil vedle a stáhl si mě do náručí. Spokojeně jsem položila hlavu na jeho hruď a zavřela oči. Ještě chvíli jsem vnímala jeho hlazení, než jsem usnula.

Probudil mě tupý tlak na břiše a Antonyho zuby přejíždějící po mé krční tepně. Za okamžik jsem cítila bodavou bolest, jak mi jeho špičáky protrhly kůži a vnořily se do mého krku. Jemně, ale plnými doušky polykal mou krev, než se mi ranky na krku zacelily. Jakmile olízl i poslední kapku zůstal nehybně ležet na mém těle, na stehně jsem ctila jeho naběhlý úd. Jemně jsem do něj zatlačila a vyměnila si s ním pozici. Dívala jsem se mu zblízka do očí a viděla v nich tu zběsilou touhu, uspokojení, které upírem procházelo po napití se krve upíra. Uspokojení, které se dalo srovnat jen s opravdu dobrým sexem. Lehce jsem ho políbila, v jeho ústech jsem ještě cítila chuť své krve. Otírala jsem se klínem o jeho pýj a špičáky dráždila jeho krční tepnu, ve stejnou chvíli, kdy jsem se mu zakousla do krku, do mě vnikl. S uspokojením jsem polykala krev a určovala tempo, které nás mělo vynést ke hvězdám. V okamžiku, kdy jsem polkla poslední kapku jeho dokonale chutnající krve, mnou projela vrcholní křeč a já se zhroutila na Antonyho tělo. Okrajově jsem vnímala jeho ruce, které ještě párkrát zvedly mé boky, než dospěl k vyvrcholení.

Ze vzpomínek mě vyrušil Henry, který se objevil přede mnou.
"Dan nechceš si zajít na lov?"
"A co Hanah, nechceš tady být s ní? Já zvládnu lov i sama." Překvapeně jsem se na něj dívala a posadila.
"Hanah je velká holka, zvládne jednu noc beze mě, a navíc o tom vím." Usmál se. Jenom jsem pokrčila rameny a šla se vedle obléknout.
Vzala jsem si pohodlné tmavé rozšířené rifle, při jejich zapínání jsem si všimla velice neparné vybouleniny, lidským okem nepostřehnutelné, která se rýsovala mezi mými boky. S úsměvem jsem jí, nebo jeho pohladila a natáhla si modré tričko a obula tenisky. Do ruky jsem ještě chytla tmavý kabátek a vydala se za Henrym, který čekal před domem. Objal mě kolem pasu a vydali jsme se do nočního města.

"Jak ti chutnala večeře?" Zeptal se mě Henry cestou domů. Procházeli jsme podzimním parkem, všude okolo nás leželo na zemi barevné listí, a lehký vánek snášel k zemi další listky.
"První chod nic moc, ale ten druhý byl výborný." Usmála jsem se při vzpomínce na krev asi čtyřicetiletého muže.
"To jsem rád, musíš pořádně jíst." Ucítila jsem jeho ruku kolem mých ramen.
"Ale večeře není jediný důvod, proč jsi mě pozval ven, že ne." Otočila jsem se na něj s otázkou v očích.
"Ne, to není. Znáš mě až moc dobře." Zamumlal si pro sebe. "Chci se tě na něco zeptat." Mlčky jsme kráčeli parkem a já čekala, až vysloví svou otázku. "Daniel, co se stalo mezi tebou a Tonym? Když sem vás vyděl naposledy, byli jste šťastní, zamilovaní, užívali si společných dní. Co se za toho půl roku změnilo?" V hlase měl hořkost a strach, z toho, že mi svou otázkou ublíží, připomene nepříjemné vzpomínky.
"Henry, až bude čas, tak ti to řeknu, ale teď to po mně prosím nechtěj. Já… nechci o tom mluvit, nemůžu o tom mluvit, ne teď." Můj hlas musel znít hodně prosebně, protože jenom přikývl a mlčky pokračoval v cestě, což se mu nepodobalo. Hodnou chvíli jsme kráčeli v tichosti.
"Co budeš dělat s otcem?" Zeptala jsem se.
"Nemám nejmenší tušení." Povzdechl si, bylo na něm vidět, že ho tahle situace trápí, vždycky si byli s Luciusem blízcí, dokud se nerozhodl žít s lidmi.
"Nemůže se tě zřeknout, jsi jeho jediným synem, potomkem."
"To vím já, ty i on, ale nebrání mu to v tom, znepříjemňovat mi existenci. Dokud se nerozejdu s Hanah neustoupí." Hořkost z jeho hlasu přímo srčela.
"Co vůbec hodláš s Hanah dělat? Proměníš jí, nebo jí necháš umřít?" Zastavila jsem se a dívala se mu do očí.
"Nevím, přemýšlím o tom ode dne, co jí znám. Miluju jí, moc na to, abych jí nechal zemřít, ale zároveň se bojím, že mě odmítne, že se odmítne stát upírkou, jednou z nás. Hanah touží po dětech a to je něco, co jí nemůžu dát." Bolest v jeho hlase byla hmatatelná.
"Hanah tě miluje, a určitě s tebou bude chtít zůstat… a co se dětí týče, není to nemožní, to víš sám."
"Vím, ale takové děti čeká nelehký osud. Upíři na ně pohlížejí jako na méněcenné, hříčku přírody, mutaci, omyl, nemohl bych jí, jim to udělat."
"Všechno se může změnit, i myšlení těch nejstarších. Je dost našich, kteří se na ně nedívají skrz prsty, přijímají je mezi sebe. Pohled na takové děti se mění."
"Uvidíme." Povzdechl si. Stáli jsme před domem, mezi domy začalo pronikat zlatavé sluneční světlo a tím prosvětlovalo šedivé ráno.
"Je načase jít spát." Usmála jsem se na Henryho a vydala se do útrob bytu.


Prosím komentujte a kritizujte

4. kapitola Shrnutí povídek 6. kapitola

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vita incoqnita 5. kapitola: