Vlčí prokletí 2. Část • OurStories.cz ~ naše povídky

Vkládám sem další část Vlčího prokletí, tak snad se bude líbit. Sandra ma první noc v Montreálu za sebou, bohužel ranní probuzení není moc příjemné a ani ostatním členům se moc nezamlouvá. Kdo a proč zatím je se dočtete zde. Přeji příjemné čtení.

30.12.2009 (14:00) • Nobillis • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1126×

Ráno bylo děsný. Vstávala jsem v půl šestý. Přetáhla jsem si polštář přes hlavu ve snaze utlumit hluk. Z reproduktorů se ozívalo něco, co mohlo dalece připomínat hudbu. Probudilo to nejen mě ale i ostatní.

„Dave, ty pitomče! Okamžitě to vypni, nebo ti zakroutím krkem!!!“ Křičela přes celou chodbu naštvaně Regie. Neochotně jsem se vyhrabala z postele a oblíkla si černé triko s modrými riflemi. Sčesala jsem si své havraní vlasy do copu a vykoukla jsem ze dveří.

„Co se to tady děje?“ Zahřměl vedle mě Daniel. Šel z něj docela strach. Zelené triko měl celé propocené a na krku naběhlé žíly. Určitě byl běhat.

„No, co bys řekl? Daveovi ruplo v bedně, ale až ho potkám tak mu to v ní opět srovnám.“ Sdělovala mu pohotově Regie, jen co to dořekla objevil se viník toho povyku. Křenil se jako malé děcko. Jak málo stačilo, aby mu Regie dala pěstí do obličeje. Naštěstí tam byl Daniel a ten ji tak, tak zachytil, než to udělala.

„Kid Regi. Co má znamenat tenhle výstup Dave?“ Řekl a věnoval mu tvrdý pohled. Ostatní se kolem něj seskupili jako supi kolem mršiny. Daveovi pohasl úsměv a začal se bránit.

„Ale no tak lidi, vždyť to byl jen vtip na uvítanou naší princezny.“

„Tak to byl hodně blbej vtip kámo.“ Ozval se rozespalý Rico.

„Já myslel...“

„No tak příště nemysli!“ Přerušila ho Nicol.

„Uklidněte se všichni. Za půl hodiny v jídelně.“ Rozkázal Dan a prošel přes nás do svého pokoje na konci chodby. Všichni se začali rozcházet a Dave se na mě škodolibě usmál.

Zapadla jsem zpět do svého pokoje. Celej ten rozruch byl vlastně kvůli mně. Chápala jsem, že jsem Daveovi nepadla zrovna do oka a on mi to dal najevo. Než jsem se odebrala na snídani slíbila jsem si, že to zkusím s ním urovnat. Nakonec nebyla k němu včera zrovna nejmilejší, ikdyž on zrovna taky neoplýval vřelostí.

Do jídelny jsem dorazila jako první, vlastně druhá. Daniel seděl za stolem a hlavu opřenou o ruku. Před sebou kávu a nějaký plány, do kterých každou chvilku něco zaškrtl. Prošla jsem kolem něj ke kuchyňské lince a nalila si z konve horkou kávu. Tiše jsem si přisedla a vyčkávala co bude dál.

„Víš co mi vrtá hlavou?“ Prolomil ticho a zvídavě se na mě zahleděl temně modrými očima do mých oříškově hnědých.

„Ani ne.“ odpověděla jsem nechápavě.

„Stále mi vrtá hlavou, proč ty s tak vysokým hodnocením jsi všehno zahodila. Pro co tě vlastně degradovali až sem?“ Odvrátila jsem zrak a zahleděla jsem se na své ruce držící hrnek s kávou a soustředila se na to abych ho nerozdrtila.

„Vše je ve složce, co ti poslali. Ty jsi to nečetl?“ Cedila jsem skrz zuby.

„Všechno tam není, není tam tvoje verze té noci a já bych jí rád slyšel.“ Vybízel mě k hovoru.

„Já o tom nechci mluvit, chci na tu noc zapomenout.“ Odsekla jsem.

„Fajn, snažil jsem se ti jenom pomoct. Ke mě dávají samé problémové lidi. Většinou mají problém s uznáváním autorit, či jen trochu víc vybuchují jako Regie. Ty nejsi ani jedno ani druhé Sandro. To já poznám.Ty sem nepatříš. “ Na poslední slova kladl důraz.

Na tohle jsem neměla slov. Takže prvotní přivítání bylo jen dobře zahrané divadýlko. Nechcou mě tady. Bojí se, že bych je mohla nějak podrazit nebo ještě hůř.

„Jasně, já jsem vražedkyně. Proč byste měli mít někoho takového v týmu?“

„Tak to není.“

„A jak to tedy je?!“ Ptala jsem se dotčeně. Daniel chtěl pokračovat v rozhovoru dál, avšak do jídelny se začali trousit ostatní.

„Ještě si o tom promluvíme.“ Řekl a čekal až se ostatní usadí a on bude moct rozdat pokyny pro dnešní den.

„Jak sami víte, vlkodlaci se tu moc neukazují, přesto jsme zaznamenali větší výskyt nevyřešených brutálních vražd a tak by to chtělo prověřit. Vytvoříme trojice a já určím uzemí, které budeme hlídat.“ Všichni byli nadšení z noviny, že by tady mohl být vlkodlak, kromě mě. Tajně jsem doufala, že ty stvůry chvíli neuvidím. Daniel mezitím určoval kdo s kým bude a na mapě ukazoval jejich úsek.

„Takže Rico, Nicol a Regi zde, já se Sandrou budeme hlídat tady. “ Zamrazilo mě, když jsem slyšela, že jsme spolu.

Nasnídali jsme se a šli si pro výzbroj. Má oblíbená zbráň pro boj s vlkodlaky je stříbrný meč a dýka. Jak jsem byla překvapená, když jsem je ve zbrojnici našla. Meč jsem si umístila pomocí speciálního pouzdra na záda . Dýku jsem si umístila do boty. Celá oděná v černém jsem zamířila ke garáži.

Předchozí // Další

Autor: Nobillis (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování