OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vlčí prokletí 3. Část

02.01.2010 (18:00) • Nobillis • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1655×

V garáži jsem vzbudila pozdvižení. Všichni jsme byli v brnění, které připomínalo obyčejné oblečení, až na nějaké odchylky. Síla brnění byla větší než se na pohled mohlo zdát, kdybyste vystřelili ze zbraně, kulka by jej ani neškrtla. Rico mě sjel pohledem a utrousil poznámku.

„Dave se stou přezdívkou trefil. Vypadáš jako Xena..“ Setkal se však s nepochopením.

„Copak jste snad nikdy nevidělli ten seriál o princezně bojovnici?“ Nevím jestli jsem se měla cítit poctěna nebo uražená, že mě srovnával s filmovou postavou. Vyřešil to za mně.

„Umíš s tím vůbec zacházet?“ Rýpnul si. To neměl říkat. Jediným ladným a rychlým pohybem jsem vytasila meč z pochvy, udělala jemný obrat a přitiskla mu ho ke krku. Rico zmateně polkl na sucho.

„Stačí ti to jako důkaz?“ Optala jsem se s falešným úsměvem na tváři.

                                                     Sandra

„Tak dost!“ Okřikl nás Dan. Pomalu jsem odtáhla meč z Ricova krku a vrátila zpět na své místo.

„Tady máte mikrofony, Dave se napíchnul na kamerový systém, bude nám odtud hlásit cokoliv podezřelého a hlídat záda.“ Řekl a sám si jeden nasadil do ucha. Otočil se a kráčel dál do garáže.

 V garáži kromě Land Roveru stálo pět černostříbrných luxusních silničních motorek. Daniel ukázal na jednu z nich. „Ta je tvoje.“ Přistoupila jsem k té černé krásce a zlehka jsem jí pohladila dlaní. Okamžitě jsem si ji zamilovala.

 „Je nádherná.“ Vydechla jsem.

„ Myslel jsem si, že se ti bude líbit.“ Řekl a hodil mi klíče s přilbou. „Nasaď si jí.“

 Je to jen kontrolní výjezd, protože vlkodlaci vycházejí na lov až za tmy a za další nebylo vůbec jisté, že tu nějaký vlkodlak řádí. Nevím, který idiot mohl vymyslet, že mění svou podobu jen při úplňku. Mohou se měnit libovolně, ně-kteří tvoří smečky jiní se zdržují samostatně. Jejich zvrhlost je nutí lovit a zabíjet lidi. Nenáviděla je. Pro ní to byly nejhorší bytosti, které mohli po téhle planetě chodit. Otočila klíčkem a nastartovala motorku. Motor předl jako by ji vyzýval k rychlé jízdě. Nasedli na své stroje a vyjeli do ulic města na obhlídku vytyčených míst.

 Daniel jel v čele pětice. Vyjeli na hlavní silnici a na první křižovatce se rozdělili. Byla v pokušení přitáhnout plyn a rozjet se větší rychlostí než byl povolený limit. Bohužel to zde tak dobře neznala tak si nechala zajít chuť a držela se za Danielem. Kličkovali silnicemi až přijeli k malému baru .

„Tady, zahni ktomu baru.“ Ozval se jeho hlas v mém pravém uchu. Udělala jsem co říkal. Zaparkovali jsme na menším parkovišti.

„Co tu budeme dělat?“

„ Naštívíme starého známeho.“ Řekl neurčitě a zamířil ke vchodu do baru.

 Zaplivaný a zakouřený pajzl, těmito dvěma slovy bych pojmenovala tohle místo. Spousta uslintaných a podnapilých chlapů, kterým už dlouho neříkala nic zubní hygiena. Otřásla jsem se odporem a nasledovala Dana, který se prodíral někam k posledním stolům. Podle výrazu v očích našel koho hledal. Postaršího muže, střední výšky a s prošedivělými celkem ještě hustými vlasy. Něco na něm se mi nelíbilo. Instinkt mi říkal ať se mám na pozoru. Přisedli jsme k jeho stolu. Vzhlédl na nás od svého piva.

„Co sis to přivedl za kočku Rivero?“ Promluvil a poctil nás úšklebkem.

„Taky tě zdravím Raffaeli.“ Pozdravil a tím přešel jeho narážku.

„Co ode mě zase chceš?“

„Jen malou informaci a službu. Chci vědět, jestli jsou nějací vlkodlaci v našem revíru.“

„ Žádne jsem neviděl ale sám to znáš, chvilku tu nejsou a pak se zase objeví.“

„Tuhle odpověď jsem čekal, takže k té službě. Pokus se nějaké najít, pokud bys je našel dej mi okamžitě vědět.“

 Celý jejich rozhovor jsem poslouchala jen polovičatě. Stále mi něco nesedělo na tom Raffaelovi. Snad to bylo jen jeho jedovatě zelenými očima nebo tím koře-něným pachem. Páchnul jako mokrý pes. Ten pach mi byl strašně podvědomý. Pátrala jsem ve své paměti a začala si dávat jedna plus jedna dohromady. Jeho obličej také prozradil mnoho, při úsměvu neopatrně odhalil zuby. Skoro jsem slyšela jak vše zapadalo na své místo.

 Předchozí // další

Autor: Nobillis (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí prokletí 3. Část: