OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vlčí prokletí 5. Část

10.01.2010 (16:00) • Nobillis • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1045×

Cestou se snažil připravit si řeč, kterou by všechno uvedl na pravou míru. Přesto však nevěděl jak má začít. Zaparkoval hned vedle její motorky. Nepředpokládal, že to půjde hladce a pro jistotu zabavil její klíčky. Bylo od ní hloupé nechat je v zapalování. Seděla na kameni s koleny přitaženými pod bradu a pozorovala zamyšleně hladinu vody. Musela ho zřetelně slyšet ale stejně se ani neohlédla.

„Jak si mě tady našel?“ uvítala mě nepřátelským hlasem.

„Dave nám všem nainstaloval do oblečení štěnice, aby věděl kde jsme, kdyby nám vypadlo spojení.“ Odpověděl jsem klidně.

„To jsem mohla tušit.“ Řekla a tvrdohlavě stiskla rty. Byla na mě stále naštvaná.

„Můžeš přestat být na mě naštvaná?“

„Ne, nemůžu přestat být naštvaná!“ vyštěkla.

„Nemáš k tomu žádný důvod. Raffael by nikomu úmyslně neublížil.“ Snažil jsem se bránit, ale tím jsem to jen zhoršil.

„Tobě ten vlkodlak v baru připadal jako hodný pejsek, co se nechá drbat za uchem?“zvedla ironicky hlas. „Jsi zatracený zrádce a lhář Danieli Rivero!“

„Aspoň tomu, kdo ho úmyslně neprovokuje.“ Popíchnul jsem ji.

„To jako chceš říct, že já jsem ta špátná holka, co chudáčka vlčka málem donutila někoho zabít?“ nevěřícně kroutila hlavou, jako bych se snad zbláznil.

„Ty se mi snad jenom zdáš?“ zvedla se uraženě z kamene a chtěla znovu odejít. Tentokrát jí však ale utéct nenechám. Musí se dozvědět pravdu.

„Nikam nepůjdeš.“ pobaveně jsem jí zamával klíčky od motorky před nosem. „Zůstaneš tady dokud nevyslechneš, co ti chci říct a pak se můžeš rozhodnout.“ Čekal jsem na její reakci. Chvilku si to rozmýšlela.

„Tak, fajn. Spusť.“ Zamručela ironicky s rukama založenými na prsou.

„Hele...vezmu to ve zkratce“ Začal jsem. „Všechno je to jen velký nedorozumění. Měl jsem ti říct, ještě než jsme jeli za Raffaelem co je zač. Raffael není tak úplně vlkodlak nebo spíš nevykazuje stejné znaky jako oni. Dokáže se ovládat, když je v lidské podobě. Vlkodlačí náturu získavá, jen když se promění. Pracuje pro nás, shání nám informace, když se tady objeví vlkodlaci...“

„Jak to dělá?“ Skočila mi do řeči.

„Nějak, nevím jak, tohle by ti líp vyvětlila Nicol.“ Pokrčil jsem bezradně rameny.

„Já to mu prostě nevěřím.“ Stála si dál na svém.

„Ne, protože ani nechceš. Nechceš věřit, že by mohla být i výjimka. Raději mě budeš mít za zrádce a lháře, než bys mohla připustit něco jiného.“ Štvala mě ta její tvrdohlavost.

„Proč musíš být tak ...“ hledal správné slovo. „Svéhlavá? “

„Co po mě vlastně chceš? Mám věřit pohádce o hodném vlkodlakovi? Vy tady máte vlkodlaky jednou za pár měsíců. Ve whittehorse jsou každý měsíc. Pokaždé se vrací někoho zabít a je jedno jestli je to dospělý nebo dítě. Zabil jsi někdy malé dítě, jenom protože bylo pokousané?!“ nemohl jsem snést ten tázavý pohled oříškových očí plný vnitřní bolesti. Zahanbeně jsem sklopil zrak k zemi.

„Ne, zatím jsem to udělat nemusel.“ Zašeptal jsem pravdivě. „Ale i přesto všechno je Raffael jiný a dokud nezabíjí lidi namám právo ho zabít.“ Nechtělo se mu to říkat ale musel. „Máš teď dvě možnosti. První je příjmout to a zůstat s námi a druhá možnost je, že odejdeš od organizace.“ Řekl to natvrdo a popravdě doufal, že si vybere tu první možnost.

předchozí // další

Autor: Nobillis (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí prokletí 5. Část: