OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vlčice - Skryt Lží - 9.kapitola

11.09.2013 (11:00) • DawnWolfova • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1259×

KAPITOLA DEVÁTÁ

„Nezvládla přeměnu, není jednou z nás!“

„Michelle, jsi jediná z nás, kdo neviděl Dawn jako vlčici. Rozhodla většina.“

„Jsi na ni vázaná, Liss, protože je to tvoje dcera,“ namítla Michelle.

„Uklidněte se obě!“ řekla Erin. „Zasvěcení dokončila.“

„Nemusíme se bát,“ uklidňovala je Heaven. „Je silná, je to dcera ohně. Má ho v krvi. A ten ji nenechá zemřít tak brzy. Řekla bych, že se musí už probouzet, možná nás už vnímá.“

„Jak to, že omdlela?“ ptala se Meredith.

„Musela být vyčerpaná. Fyzicky nebo psychicky. Možná od každého trochu,“ odpověděla Heaven.

Pomalu jsem otevírala oči. Nad sebou jsem měla strop jeskyně a několik starostlivých hlav členek smečky.

„Probrala se.“ Meredith se na mě povzbudivě usmála.

„Vítej zpět mezi námi,“ řekla Erin

„Co se stalo?“ zeptala jsem se. „A kde jsou moje šaty?“

Neměla jsem na sobě své krvavé šaty, i když všechny ostatní vlčice je měly. Já jsem na sobě měla cizí džíny a mikinu.

„Proměnila ses ve vlčici,“ řekla Erin.

„Možná,“ odfrkla pohrdavě Michelle.

„Mami!“ obrátila se na ni Selene zděšeně. Nebyla ráda, že ke mně má takový vztah.

„Proměnila ses,“ pokračovala Erin, „ale proměna byla moc silná a tys omdlela. Tvoje šaty se roztrhaly, když ses proměnila, daly jsme ti náhradní oblečení odtud z jeskyně.“

Zapřela jsem se rukama a pomalu jsem se posadila. Všechny končetiny mě bolely, cítila jsem se smrsklá, jako když si protahujete svaly a ony protestují, vracejí se na místo. Hlava na tom nebyla o nic líp. Bolela a měla jsem ji plnou otázek.

„Bude to vždycky takové?“ zeptala jsem se.

„Proměna, nebo oblečení? Proměňování se určitě zlepší, a co se šatů týče, musíš si je vždycky před proměnou sundat.“

„Takže jsem teď jedna z vás?“ ujišťovala jsem se. Nevím, co bych dělala, kdyby mi řekly, že musím zasvěcení a proměnu opakovat.

„Ano. Rituál proběhl a ty jsi teď oficiálně členkou smečky,“ potvrdila mi Erin.

Michelle sevřela ruce v pěst, čelist zatnutou.

„Chci jít domů.“

„To bychom měly všechny,“ souhlasila se mnou Selene. „Kristen na tebe čeká,“ obrátila se na Erin.

„Dobře,“ souhlasila. „A ještě jedno pravidlo bys měla znát,“ upozornila mě. „Smečka se proměňuje celá, začneš se proměňovat ty, začnou i ostatní, a naopak. Je to jasné?“

Horlivě jsem přikývla Erin na souhlas.

„Pojďme,“ vyzvala nás vůdkyně.

Všechny jsme vyšly spořádaně z jeskyně, jako když jsme šly k Měsíčnímu břehu. Venku jsme se začaly rozdělovat. Někdo šel ke svému autu, které měl nedaleko jako já a mamka, někdo šel domů po svých.

Naše cesta domů byla tichou záležitostí. Nechtěla jsem se ptát a Lissa nechtěla odpovídat. Sledovala jsem temnotu lesa, stejně, jako když jsme mířily do jeskyně.

Když jsme dojely domů, vystoupila jsem z auta jako první a spěchala do domu. Skryla jsem se za dveřmi svého pokoje a šla do koupelny. Svlékla jsem si vypůjčené oblečení a pustila na sebe horkou vodu ze sprchy. Pečlivě jsem umyla každý kousek svého těla. Voda byla vařící, ale já jsem si řekla: no a co? Horká voda je nic proti vlčímu srdci při proměně, nebo proti srdci, které zahoří nekonečnou láskou k osobě tak úžasné, že není šance zvrátit city proti té osobě.

Když jsem se osušila, oblékla jsem se do věcí na spaní. Otřela jsem zamlžené zrcadlo a podívala se na svůj odraz v něm. Nezdálo se, že bych se změnila. Pořád jsem vypadala jako Dawn, jako člověk. Měla jsem zpět své zelené oči a svou tvář. Moje rty vypadaly hrozně, dolní ret jsem měla prasklý. Oddychla jsem si. Stačila mi jen představa, malý záblesk toho, že bych měla mít oči žluté, a byla jsem k smrti vystrašená.

Vzala jsem si kartáček a začala si čistit zuby. Během toho jsem pocítila pálení na levém ramenní, postupovalo až na záda. Otočila jsem se zády k zrcadlu a podívala se na svá záda v zrcadle. Bylo tam moje tetování. Růže v plamenech, symbol ohně, stejný, jako měla Meredith.

„Dawn.“

Leknutím jsem nadskočila, i když nebylo překvapením, že přišla.

„Vyděsila jsi mě,“ vytkla jsem matce.

„Promiň, to jsem nechtěla. Je všechno v pořádku?“

„Pro tebe asi jo. Ale ne, není,“ odpověděla jsem. Vzala jsem hřeben a škubavými pohyby si začala rozčesávat mokré vlasy. „Proč jsi mi nic neřekla?“ spustila jsem svůj proud otázek.

„Je to zákon, nesměla jsem ti nic říct,“ obhajovala se matka.

„Ani naznačit? Ani včera, když jsem měla před proměnou?“

„Nesměla jsem!“ Lissa byla rozzuřená, když jsem ji nechápala. Věděla jsem, co moje mamka dokáže, když je naštvaná. Proto jsem ji radši chvíli nechala a mlčela jsem.

„Kdybys jen tušila, jaké máš možnosti,“ povzdychla si. „Být v čele smečky...“

„Víš, mami, to asi neklapne. Vůdkyní smečky je Erin. Jestli jsem to pochopila správně, vůdkyní smečky je vždy nejstarší vlčice, první proměněná z nové generace.“

„Ano, ale ty bys Erin mohla vyšachovat. Její rodina má škraloup.“

„Jaký škraloup?“

„Nemusíme řešit jaký, prostě ho má.“

„Proč bych měla být vůdkyní, nestojím o to, nevím, co bych tam dělala! Ještě ani pořádně nechápu, jak celé tohle společenství funguje, a ty chceš, abych stála v jeho čele?“

„Máš velikou sílu! Jsi snad nejsilnější vlčice ve naší smečce od dob původní smečky! Vzpomeň si, co říkala Heaven, pak tvá proměna... Takovou energii neměla snad ani Esmeralda, nejstarší členka v naší rodině!“

„Co je mi po tom?“

Lissa ke mně přistoupila blíž a chytla mě za paže. „Lidé chtějí moc, vlčice taktéž. Musíš jim ukázat, kdo je tu pánem, než se ti ji rozhodnou vzít,“ řekla. Její oči byly rozšířené vzrušením. Měla jsem pocit, že se pohybuje na hranici šílenství. „Při první proměně jsi omdlela. Energie vlčic vytvořila tak velký nápor na tvé tělo, že jsi to neunesla. A tu energii, která se uvolnila, cítily všechny kolem! Michelle, i když si to nechce přiznat. I Heaven, která stála daleko od nás!“

„Mami?!“

„Představ si, jen na chvíli, všechny své možnosti!“

„Mami!

„Představená smečky má neomezené schopnosti!“

„LISSO!“ zakřičela jsem na svou matku a vytrhla se jí. „Já nic z toho nechci. Chci být normální. Nebo alespoň tak normální, jak být můžu.“

Lissa opět nabyla zdravého rozumu a přestala na mě zírat jako šílenec.

„Nebudu vůdkyní smečky. Netoužím po moci jako ty. Zůstanu tvou dcerou, tvou Dawn, ale jen to. Nic víc.“

„Jak myslíš,“ řekla Lissa. Otočila se a odešla z mojí koupelny.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Jasně, co dělat v noci? Samozřejmě, že spát. Ale to jsem nechtěla. Měla jsem k tomu více důvodů. Nevěděla jsem, jestli usnu. A když ano, co se mi bude zdát? O vlčicích? O mojí proměně? O Christianovi?

Zase ten Christian. Když už si myslím, že jsem na dobré cestě se s ním sblížit, něco se stane. Stejně jsem na něj myslela. Pořád, bez ustání. I když jsem měla těsně před proměnou, myslela jsem na něj, chtěla jsem, aby přišel, aby všechno bylo tak krásné jako v mých snech. Propadla jsem mu. Stejně jako si nikdo nedokáže představit rozednění bez Dawn, já si nedokážu představit setmění bez Christiana.

Vzala jsem si svůj notebook a začala hledat na internetu. Potřebovala jsem o sobě a smečce vědět co nejvíc, všechno, co jsem mohla zjistit, aby se na mě tajemství nevalila jdeno za druhým. Zadala jsem do vyhledavače: vlkodlaci a vlčice. Bylo jasné, že první, co uvidím na obrazovce, bude Taylor Lautner a další herci, kteří ztvárnili vlkodlaky. Musela jsem hledat opravdu pečlivě. Rozklikla jsem snad milión odkazů, než jsem našla nějaké přijatelné stránky, které by mi toho řekly víc. O vlkodlacích byla spousta informací a každá říkala něco jiného.

‚Vlkodlaci se proměňují o úplňku a zabíjejí každého, kdo jim přijde do cesty.‘

To byla blbost. Úplněk nebyl a jak bych se jinak mohla proměnit?

‚Vlkodlaci jsou lidé, kteří se dokáží proměňovat ve vlky. Obvykle se shlukují do menších smeček. Jejich nepřáteli jsou upíři. Kousnutí vlkodlaka je pro upíra smrtelné. Není jasné, proč jsou upíři a vlkodlaci nepřátelé, ale některé zdroje tvrdí, že je to kvůli bojům o potravu, tj. krev.‘

Krev jsem pila, ale nezdálo se mi, že by se teď měla stát mou jedinou potravou. Ale možné je všechno. Když jsem jednou vlčice...

‚Vlkodlaky charakterizujeme jako osoby schopné transformace ve vlky. Vlkodlaci, lykantropové, jsou dáni krví – otec i matka musí mít v sobě vlkodlačí gen. Přirozenými nepřáteli vlkodlaků jsou upíři, může za to jejich původ. Jsou i písemné důkazy o existenci lidí, kteří se dokázali proměňovat ve vlky. Nejstarší zprávy o vlkodlacích říkají: Musíš zabíjet to, bez čeho nemůžeš žít. Proto se někteří vědci zkoumající tyto tvory domnívají, že vlkodlaci jsou stvořeni z jiných vlkodlaků a upírů, nebo upírů a lidí. Proto jsou vlčice obdařeny nadlidskou krásou, mnohdy větší, než mívají upírky, aby mohly očarovat upíry a mít s nimi další vlkodlaky. Protiřečí jim fakty, že upíři nejsou schopni zplodit potomky.

I přes spoustu spekulací se dochovává jedna legenda o jisté Evelyn, která zplodila dítě s upírem, a to se po osmnácti letech od narození proměnilo ve vlka a zmizelo v lesích. Proto se někdy Evelyn říká matka všech vlkodlaků, ačkoli tento gen aktivně předávala až její vlčí dcera Myra.‘

Tento článek zněl až moc věrohodně, aby mohl lhát. Cítila jsem, přišlo mi to tak, že je to pravda. Zvedla jsem se z postele a šla za nejspolehlivějším zdrojem – za mamkou. Tušila jsem, že nebude spát, stejně jako já.

„Kdo je můj otec?“ zeptala jsem se bez zaváhání.

Matka, která seděla na pohovce zády ke mně, se překvapeně otočila.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se nechápevě. Hrála to, ale ne moc dobře, prokoukla jsem ji.

„William není můj otec, není to vlkodlak. Kdo je to?“

„Jak...“

„Internet je šikovná věcička,“ odpověděla jsem na její nedořečenou otázku. „Tak kdo je to?“ naléhala jsem.

Matka mlčela. Začala jsem nervózně podupávat nohou. Tohle čekání mě zabíjelo.

„Je to nějaký upír,“ řekla jsem.

„Nesmíš mě za to odsuzovat. Je to nařízení smečky. Musela jsem to udělat. Když jsem si byla jistá, že jsem těhotná, vzala jsem si Williama a řekla mu, že jsi jeho.“

„Využila jsi ho,“ konstatovala jsem.

„Milovala jsem ho. A stále miluji,“ bránila se.

„Zná pravdu?“

„Ano. Po tom, co se narodil Oliver, jsem mu to řekla.“

„A Oliver?“

„Je to tvůj nevlastní bratr, není vlkodlak, nemá o ničem ani tušení.“

Ohromeně jsem vydechla. Celý ten čas jsem věděla, že jsem jiná, nepasovala jsem do téhle rodiny vzhledem ani chováním. Musela jsem být po svém otci.

„Kde je teď?“ zeptala jsem se.

„Kdo?“

„Můj pravý otec,“ objasnila jsem.

„Je to upír, nemůžeš ho jít hledat.“

„Chci vědět, kde je a kdo to je,“ trvala jsem si na svém.

Lissa se na mě podívala ustaraným pohledem. Nechtěla, abych ho poznala. Ale nevěděla jsem, jestli proto, že byl opravdu špatný, nebo proto, že se bojí, že bych ho měla radši než ji a odešla za ním.

„Nevím, kde je, ani odkud. Neviděli jsme se téměř devatenáct let.“

„Úlet na jednu noc,“ řekla jsem a do mých očí se vehnaly slzy.

„Jinak to nešlo.“

„A... a jak se jmenuje?“

„Zapomněla jsem to jméno,“ odpověděla.

„Nemůžeš zapomenout jméno někoho, s kým máš dítě.“

„Ale ano, můžu. Na jméně nesešlo.“

„Další věc, kterou jsi mi neřekla, další věc, kterou jsem já musela vytáhnout ze skrytu lží.“

„Skrytu lží?“

„Tam jsem byla, než jsem se dozvěděla, kdo jsem. Nevěděla jsem nic. A ještě spoustu věcí nevím, zůstaly ve špíně, ve skrytu lží, který jsi ty s láskou připravila,“ řekla jsem a zmizela ve tmě, kterou byly pokryty schody do patra.

Autor: DawnWolfova (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčice - Skryt Lží - 9.kapitola: