OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vojtíškova křídla - III. - Kentaur a pes

30.10.2010 (18:00) • deedee • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 939×

Vojtíškova křídla

Kapitola III. - Kentaur a pes

Půlkůň v černém hábitu procházel Yndrijským vězením. Až v nejtemnějším konci rozzářil pochodeň. Při zarachocení klíčů si všichni vězni přilezli k oknům dveří. Vrzající dveře vpustily do cely proužek světla. Zaleskl se v něm pár psích očí.

„Pane? Já to… nemohu za to! Můj pán… to on!“

„Mlč, hlupáku!“

Přísně vyhlížející kentaur rázně shodil černého psa na pohovku a zabouchl dveře.

„Dostanu tě ven, ale splníš mi službu.“

„Cokoli, pane.“ Frégo se vděčně sklonil před členem rady.

„Dobrá. Poslouchej. Náš rod je dlouho utlačován Ičtiany, ale já to změním!

Drak, který se vylíhne na Zemi, má moc. Ohromnou moc. Neví o ni, je mu k ničemu, ale mně zajistí slávu. Ohromím hloupé dvounožce a ty, co budou protestovat, zabiji. Budu vládnout.“

Oči se mu rozzářily, pozvedl pochodeň a namířil jí na Fréga. Ten polekaně uskočil.

„Celá Adnegel bude moje. Nejen tohle město, ale celá zavesmírná zem.“

Kdyby měl sílu, asi by vzlétl představou tak ohromné moci. Jeho plán byl víc než krutý a tenhle pes v něm hrál důležitou roli. Aby však dračí moc získal, musel zvíře zabít. Tuhle informaci z neznámých důvodů Frégovi neřekl. Musel dráče zabít  a to na Zemi.

Frégo už neprotestoval a tak se kentaur Bukar uklidnil.

„V čem vám můžu pomoct?“

„Tys ho donesl. Byl jsi první, koho cítil. Zůstalo to v něm, i když to bylo jen vejce. Půjde za tebou.“

„Mám ho přivést k vám?“

„Ano. To ti vše musím vysvětlovat dvakrát?“

Hrdý půlkůň zadupal a zlostně pohodil ocasem. Psí vězeň se polekaně přikrčil k rohu. Kentaur se otočil ke dveřím.

„Neopovažuj se na náš rozhovor ani pomyslet před ostatními vězni.“

Stěny téhle věznice byly silné a myšlenky jimi neprošly, ale před večeří přišly povinné práce a na ně se vězni scházeli.

„Zítra pro tebe pošlu stráže, sejdeme se za městem. Jestli to řekneš, čeká tě oheň!“

Vystrašený Frégo se otočil a v zamřížovaném okně spatřil kamenné ohniště s bílým neuhasínajícím ohněm. Kolem vysely mrtvoly vězňů. Nebyli zraněni, ale on věděl, co jim je. Byly to jen skořápky. Oheň jim ve strašlivých mukách spálil vnitřnosti. Byli to ti největší vrahové a ničemové světa.

Do kruhového dvora s ohněm vedla jediná okna, co v celách byla. To aby každý věděl, jak skončí.

Psa vytrhl z představ o pekle až zvuk zavírajících se dveří. Prostrčil tlapu skrze malé okénko do tmavé chodby.

„Nevyzradím to, přísahám!“ Kentaur už ho ale neslyšel.

Frégo ležel na vězeňské posteli. Oči upínal ke stropu a přemýšlel o podstatě plánu. Chvíli mlčel, hrál si s ocasem, pak mu to došlo. Tenhle drak mu vzal pána a taky mu ho vrátí. Gortner možná nezemřel, ale zmizel neznámo kam. Průvod dráčete branou ho pošle zpátky. Zavřel oči. Můj pán se vrátí. Byl to naivní a hloupý pes.

. . . .

V ohromném sálu, větším než tělocvična, seděl za dlouhým stolem starší muž a přehraboval se papíry. Velký kentaur v černém kápi mu líčil jakousi neuvěřitelnou historku.

„Mistře Čeme, on nám pomůže. Ten pes nás může zachránit.“ Podivně při tom mával rukama.

„Mám tedy odvolat hledače?“

Na Adnegelského vůdce toho bylo moc. Celé dny do něj hučely stovky představených národů této země a dožadovaly se bezpečí pro své druhy. Nikdo ale nepřišel s nápadem, jak to udělat. Původní plán byl pomalý. Po dráčkovi ani stopy. Konečně, Bukar plán měl a byl docela dobrý.

Černý plášť vlál ve spěchu, kterým moci chtivý půlkůň opouštěl zdobenou halu. Mistr neměl sílu ani rozum odporovat Bukarově nabídce. Frégo bude volný, když dostane dráče ke kentaurovi.

„No tak pánové, už to není vězeň, abyste s ním takhle zacházeli.“

Stráže dovedly Fréga za město. Pes už nepochyboval o kentaurově plánu.

„Všechno to zavinil on, teď ho pouštěj. Ještě mu uděláme průvod, ne?“ Voják se prostě neudržel.

„Mlčte Nalle, nic o tom nevíte.“ Bukar měl pravdu. Strážím se nic neřeklo.

„A je to snad naše vina?“ Zastal se medvědího přítele ičtian a vysloužil si pohlavek.

Když vojáci odešli, zeptal se Frégo – velmi opatrně, aby pána nerozzuřil: „Kam teď půjdeme?“

„Na zem, hlupáku.“

Nový průchod se otevřel u vesnice Nokár. Elfové o tom byli informováni a vyslali hledače. Bukarovi špehové byli ale rychlejší.

Frégo nevěřil vlastním očím. Pozoroval hranatou budovu obchodního centra v Brně.

„Co je ti? Pojď! Moje dávná přítelkyně Vart tady má starou farmu. Na ní se ukryjeme, než přijde čas a drak tě ucítí.“

Musel udiveného psa skoro odtáhnout z jarní pláně. Sotva jejich ocasy zmizely za rohem prvního z domů, elfové bránu zavřeli.

Vart byla hezká kočičí dáma. Před její jméno by se dalo dát vill, i když jediné kouzlo, které uměla, bylo změnit se v malou domácí šelmu. Neuměla se však moc dobře vrátit zpátky a tak jí některé kočičí znaky zůstaly. Dlouhý ocas, malé uši, zatahovací drápky, malý růžový nos a vousy z ní dělaly na první pohled nesympatickou a úlisnou, ovšem krásnou ženu. Dlouhé rovné vlasy a kočičí oči ladily k přiléhavým šatům na skvělé postavě.

„Krásná, jako vždycky, má drahá kolegyně.“

Farma lady Vart byla spíše velká, polorozpadlá chatrč. Ona na ni ale přibila název “FARMA“ a hrdě se v ní skrývá. Utekla, když jí chtěli zabít za spoluvraždu svého manžela. Byli v tom peníze. Jak jinak. Nicméně, doteď jí tu stráže nenašli.

„Pojďte dál, příteli. To je ten pes, co nám pomůže?“ Její hlas zněl falešně přátelsky. Kentaur, jako vládce, by jí dovolil vrátit se do Adnegel.

„Ano.“

Ukázala na dvě staré palandy.

„Tady budete mít pohodlí.“ Otočila se k půlkoni a zamručela: „Ten čokl se mi nelíbí.“

„Potřebujeme ho.“

„Já vím,“ odfrkla si. Povýšeně odešla a Bukar ji následoval.

Frégo ležel na palandě. Díval se do nebe a zase si hrál s ocasem. – Že by zlozvyk? - Jediné okno v místnosti směřovalo do kulatého výběhu. Spadané trámy, prach a nepořádek kam oko padne, ubíraly pokoji na světle. Dřevěné dveře byly plesnivé, div se nerozpadly. Všechno dřevo prolezlé červotoči skrz na skrz. Všude smrad a vlhko. Pes smutně zívl. Je to tu stejné jako v cele, ale za pánův život to vydržím.

kapitola II. Shrnutí  kapitola IV.

Autor: deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vojtíškova křídla - III. - Kentaur a pes: