OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volání noci - 15. kapitola

19.10.2012 (10:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1736×

Díl je věnovaný paja, agi a Izzie22. 

15. kapitola

„Hej, upíre, počkej! Si zde kdykoliv vítán,“ promluvil na něj hlas Sebastiana tak vřele, že to nečekal. Poznal, že to řekl, že je mu vděčný za to, že zjistil aspoň něco.

 Aurora do Sebastiana dloubla.

„Jo, měl bys tady asi zůstat, no.“ Podívala se na něj přísněji. „Prostě, jestli chceš, můj domov je ti otevřen.“

 Will se na ně zadíval a pokýval hlavou, že tomu rozumí, „děkuji.“ Aurora jen doufala, že se ještě vratí, sice ne hned, ale vrátí se. Teď, když předtím pil její krev, cítila jeho emoce i momentálně a proto přesvědčila Sebastiana, aby mu tímto poděkoval.

Najednou se Aurora cítila strašně smutně, ale věděla, že tyhle pocity nejsou její, i když už Will odešel před více jak třemi hodinami, stále ho cítila. Bylo jí do pláče. Nechtěla mu takto ublížít. Jenže ona sama moc dobře věděla, že ho nemiluje, jen ho má velice moc ráda. Jako svého bratra, jako Masona a Wesleyho. Jak Auroře tihle dva chyběli. Vždy jí dokázali rozesmát. Vždy ji někam vytáhli a pobavili se. Místo toho tuď sedí a přemýšlí nad Willem ve svém nově nabytém domově u Sebastiana. Rozhodl se, že by měla zůstat u něj. Zdálo se jí to přehnané, ale budiž souhlasila, věděla, že už jí nepustí k Willovi do jeho baráku. Musí si nějak vzít své věci k sobě.

 Někdo zaťukal.

„Ahoj, já jen. Víš, že mě se můžeš se vším svěřit,“ pověděla Rory její jediná kamarádka Irina. Když Will odešel, byla na ní Irina rozčílená, že ji jen tak utekla a nic jí neřekla.

 „Omlouvám se ti, ale nutně jsem to potřebovala vědět, kdo jsem a... a jestli vám nemohu ublížit,“ dokončila svou myšlenku Aurora.

 „Ani nevíš, jak si tím ublížila Sebastianovi. Sebastian tě miluje, ikdyž se bojí závazků, ale miluje tě nade všechno. Pro tebe by byl schopnej udělat,“ Irina přemýšlela jak se to řekne anglicky, ale nemohla si vzpomenout. Protřela si spánky, ale stále si nemohla vzpomenout to důležité slovíčko. „Jak jen to říct, hm, hm, hm.“

Aurora čekala co jí poví, no stále z ní nic nevyšlo. Aniž by věděla, vstoupil do pokoje ten, o kterém se mluvilo. Chvíli je u tiše poslouchal, líbilo se mu, jak se o něm mluví v jeho nepřítomnosti.

 „Pro Tebe bych byl schopnej udělat cokoliv na světě,“ dopověděl místo Iriny. Aurora leknutím nadskočila a otočila se po něm. Celá zrudla a raději se podívala na zem na své botasky.

 „Da, da, to je ono, děkuji za doplnění,“ a když si uvědomila, že jí stějně nikdo neposlouchá, neboť Sebastian měl na očích jen Rory a ona sama ji neslyšela a byla teď zahloubaná myslí někde úplně jinde. Raději tiše, jako myška, odešla.

 Sebastian přešel už na doraz k Rory. Chytil její bradu do dlaně a zvedl ji nahoru, až se musela podívat do očí.

 „Snesl bych ti modré z nebe, přitáhl měsíc ti do rukou, bil bych se za tebe. Vše bych opustil pro Tebe. Dal bych ti cokoliv by sis přála, stačí jen říct a já Ti vše splním do tečky,“ mluvil tiše, ale přesto dost silně, aby ho Aurora vnímala. Pořád byla rudá až za ušima, a moc dobře ho slyšela. Jenže jak si nevěděla proč. Doufala, že se jí vysloví, ale zároveň se bála. Už jednou bylo její srdce zlomené.

 „Proč?“ vyslovila svou jedinou otázku, musela to slyšet. Musela si být na sto procent jistá.

Sebastian se nadechl.

„Miluji Tě.“ Ano, miloval. Z celého svého srdce i toho vlčího, protože nejdřív si vybral vlk a pak teprve on. Nechtěl se zamilovat, jenže osud měl s ním jiné plány a on se tomu rozhodl podlehnout a nelitoval.

Ta slova jí tak otřásla, že jí na chvíli vynechalo i její srdce a znovu roztlouklo. Tentokrát ještě rychleji a silněji. I když se neměnila na vlka, její duše byla z části vlčí a to už si vybralo.

Pomalu zvedla pohled k jeho tváři pokryté strništěm. Jako by sama nevěděla co dělá, políbila ho tak rychle, že Sebastian zavrávoral. Zapletla mu ruce do vlasou a náruživě ho líbila. On už neváhal ani setinu sekundy a oplácel jí to. Pevně Auroru držel okolo pasu jednou rukou a druhou ji hladil po zádech.

Oba netušili, jak se dovrávorali k posteli. Tam Aurora donutila Sebastiana, aby se posadil na její postel. Ona si na něj sedla rozkročmo a nohy obmotala okolo jeho pasu. Hltavě si brala jeho rty a když do ní Sebastian sklouzl jazykem, rozletěli se jí břiše motýli. Něco takové cítila jen s ním. Neskrotnou vášeň, ale i lásku a bezpečí. Okamžitě se rozhodla. Chtěla ho.

Pohladila ho po jeho košili až dolů k opasku jeho kalhot. Začla od posledního knoflíku. Všechny pomalu a mučivě rozepnula a každý kousek opatrně pohladila. Pod dotekem na hrudi cítila Sebovo vrčení. Pro něj to bylo dost těžké čekat. Ale pro ní bude i hořet. To jeho vrčení Auroru ještě víc rozproudilo a tak poslední tři knoflíky roztrhla. On ji svékl tričko. Postavil se s ní a ihned ji položil pod sebe. Vklínil se jí mezi stehny a třel se o ni. Za to mu Rory překrásně vzdychla do úst. To byla pro něj poslední kapka.

Klekl si na kolena a sundal jí i sobě kalhoty. Sebastian zůstal v boxerkách a Rory ve spodním prádle. Sedla si a servala z něj ten poslední kousek látky. A naopak on z ní. Přilehl na ni a už si ho Aurora chtěla dovést do sebe, když Sebeastian stuhl.

„Víš, co to znamená, že ano?“ zeptal se jí prosebně. Sladce se na něj usmála.

„Ano, vím.“ Věděla to. Teda netušila, co se během toho stane. Ale, když se druh a družka spolu poprvé pomilují, spojí se tou vlčí podstatou. Jejich duše se propletou a jejich srdce se stane jedním.

„Spojím se s tebou a už budu navždy tvá, vím to. Sebastiane, já Tě miluji a chci to.“

Na nic nečekal a spojil jejich těla dohromady. To co pocítil, se nedalo ničemu porovnat, žádný sex nebyl dost dobrý, jako tohle. Tohle bylo božské. Oba cítili, jak se jejich těla spojují. Každým dalším přírazem se mísila jejich vůně a spojovala je a vytvářela novou.

Aurora se nikdy takto nemilovala. Bylo to pravé, nenahraditelné a překypující láskou. Sebastian jí zhluboka koukal do očí a neuhnul ani jednou, těma svýma žlutýma očima vlka. Čím víc pokračoval, tím ona víc vzdychala. A uvnitř sebe vnímala, jak ji to poutá k Sebastianovi. A až posledním přírazem obě jejich těla vybuchla tím nejkrásnějším pocitem. A jejich srdce začala bít jako jedno.

* * *

Když Irina vyšla z toho pokoje za ní stál Quinn a usmíval se. Vzal Irinu za ruku a odvedl jí do svého pokoje. A tam se jí vyznal tou nejčistější láskou. Tou vlčí láskou. Opatrně, jako by byla ze skla, si jí přitáhl do náruče a políbil. Stuhla, ale pak se poddala, a když na ně narazila Sebastianova a Aurořina síla spojení. Neodolali a poprvé se milovali...

* * *

Tak jako se milovali poprvé Sebastian s Aurorou se milovali poprvé i Quinn s Irinou tak i ostatní ve smečce, co byli spárovaní. Ať to bylo s vlkem či s člověkem. To totiž byla síla Spojení jejich alfy. Všichni to museli pocítit.

14. kapitola ☼ 16. kapitola 

Tak co na to říkate, jen mě hlavně neukamenujte, že jsem Auroru nechala se Sebastianem, měla jsem to takhle rozmyšlené už od začátku, ale jak říkám, není se čeho bát, dozvíte se všechno. 

Doufam teda jen, že se tahle kapitolka líbila. A předem se omlouvám za menší pauzu, jak říkám, jsem teď často v nemocnici a notebook nemám, jen normální počítač. :-D 

Takže Vám předem nemůžu říct, kdy bude další kapitolka, ale pokusím se jí sepsat, co nejdřív... 

Takže Papa Vaše Petronka91 ;-)

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volání noci - 15. kapitola: