Charlie se ocitá v jiném světě. Podle Seimona se jedná o bývalou školu, která se jí na nějakou dobu stane domovem. To, že je kusem jejich historie, brzy zjistí, ale jak kouzelná je, to ještě nemá ani potuchy...
30.10.2013 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1367×
7.
- Nový domov -
Charlie měla pocit, jako by ji praštil někdo palicí do hlavy. Seděla na zemi a dlaněmi se podpírala. Snažila se do plic dostat vzduch. Lapala po něm ve snaze, potlačit zvracení.
„Asi jsem tě měl upozornit,“ ozvalo se jí nad hlavou. „Průchod je poměrně nepříjemný.“
Zafuněla a vzhlédla k němu,jestli si z ní dělá srandu.
Světlo mu dopadalo na tvář a vztek zahnalo překvapení. Díval se na ni tyrkysově modrýma očima, které jako světélka zářily z jeho tváře. Vypadal tak obyčejně!
Polkla, aby zahnala zbytky nutkání vyhodit ze sebe večeři a vrávoravě vstala.
Vzhlížela do jeho tváře. Oválná tvář s rovným dlouhým nosem a tenkými rty. Neprotestoval proti jejímu zkoumání. Spíše naopak. Zvedl ruce a sundal si kapuci. Hlavu měl holou a jí došlo, že nemá ani obočí. Byl tak... tak mladý! Tedy na to, co čekala. Vzhledově vypadal, že mu není ani třicet.
„V pořádku?“ ujistil se.
„Jo, já jen...“ uhnula pohledem.
„Nečekala jsi někoho tak málo odpudivého?“
„Tak mladého,“ zavrtěla hlavou.
„Takže odpudivý jsem?“
„Ne to...“ Došlo jí, že ji jen provokuje, aby s ním mluvila.
Rozhlédla se raději okolo. Stáli v rozlehlé místnosti, kterou osvětlovaly jen svícny na zdech. Plamínky nerušeně tančily na knotech a i přes jejich množství, nebylo možné dohlédnout na strop, ten se topil opět ve tmě.
Podlaha byla s černé a bílé mramorové dlažby a po stěnách byla samá zrcadla ve zdobených rámech.
„Jsme v tanečním sále,“ ozval se, když viděl její překvapený pohled. „Kdysi tohle bývala škola. Byly nás stovky a přijímali se všichni naší krve, bez rozdílu.“
Zahlédl její pochybovačná pohled.
„Se začátkem září se sem všichni sjeli. Nastupoval každý, komu bylo čtrnáct.“
„Vždyť to ještě...“ zaprotestovala.
„Ano, ještě se u nich neprojevily jejich schopnosti. A o to šlo. Tady se připravili na to, co to bude obnášet a když dovršili patnácti, nehrozilo, že by se mohli prozradit nebo ohrozit své okolí.“
Znělo to tak fantasticky, jenže asi nebylo.
„Co se stalo?“
„Postupně dětí ubývalo. Některé rodiny se raději rozhodly riziko prozrazení podstoupit a náš počet také stále více slábl. Magii máme v krvi, ale ta se stále více ředí. I ty jí máš už jen zlomek.“
„Takže vymíráme?“ hlesla.
„Pokud to dovolíme, tak ano,“ přikývl pochmurně. „Nepodceňuj sílu vůle. Pokud si budeš přát zapadnout mezi obyčejnými lidmi a neustále se jim přizpůsobovat, nakonec se staneš jednou z nich.“
Vykročil sálem ke dveřím na druhé straně. Mlčky ho následovala. Chodbami se táhly těžké koberce, které ztlumily jejich kroky. I tady vše ozařovaly jen svíčky. Stropy tu ale byly nižší, takže mohla dohlédnout na klenuté oblouky, které se jí křížily asi dva metry nad hlavou.
Všechna okna byla zatažena dlouhými závěsy sahajícími až po zem. Měla nutkání natáhnout k nim ruku a podívat se ven.
Seimona vnímala spíše jen okrajově. Proto si příliš pozdě uvědomila, že změnil směr. Automaticky ho následovala a nohou do něčeho vrazila. S heknutím dopadla na shody, které byly naštěstí také potaženy kobercem, takže jediným následkem bylo jen leknutí a zamračené ohlédnutí jejího průvodce.
„Raději koukej pod nohy, na zkoumání okolí budeš mít pak času dost,“ vytkl jí a sledoval, jak se mlčky zvedá. Došli do dalšího patra a zatočili do chodby. Zastavil až u posledních dveří.
„Tohle bude tvůj pokoj.“ S těmi slovy otevřel dveře a aniž by čekal vykročil zpátky chodbou. „Uvidíme se ráno.“
Ohlédla se za ním, ani se po ní už neotočil.
Obrátila pozornost zpátky a vešla. Byl to ohromující pokoj, stejné jako zbytek budovy. Vysoký strop zdobila nějaká freska a zdi byly potažené vínově zlatavou látkou. Všechen nábytek byl z bytelného tmavého dřeva a zdobený řezbami. I postel, která byla větší, než jakou kdy viděla. Přelétla to vše pohledem a zastavila ho na okně. I tady bylo zatažené těžkým závěsem. Přešla k němu a odtáhla ho. Do očí se jí zařízlo světlo. Bolestně ucukla hlavou zpátky a zamrkala. Venku byl den, viděla trávník a les na jeho konci.
Pohled jí sklouzl k hodinkám, které měla na ruce. Bylo na nich devět pryč... a stály. Zatřepala rukou a nic. Musela se zastavit, když sem přišla.
Pustila raději závěs a pokoj se znovu ponořil do šera ozařovaného jen svícemi. Bylo toho moc, co tu chtěla prozkoumat, naučit se. Ale dnes už ne. Cítila, jak má únavou ztěžklé ruce i nohy.
Přetáhla si triko přes hlavu a pohodila přes židli, kalhoty ho následovaly. Nechala si jen kalhotky a zalezla do postele. Byla neskutečně měkká a Charlie do ní zapadla. Přetáhla si ještě přes sebe deku. Myslela, že okamžitě usne, ale její hlava byla všeho tak plná, že to nešlo.
Znovu zaslechla Seimonův hlas.
„Pomůžeš mi ochránit mé tajemství a já ti pomůžu ochránit ty, na kterých ti tak záleží.“
Doteď netušila, jak přesně to myslí, ale věřila mu.
Následující díl »
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Volba osudu 7:
Ha!
Ta škola vypadá skvěle. Že se jí vydá Charlie prozkoumat? Určitě tam bude spousty strašidelnejch, starejch věcí, který budou obalený pavučinama a možná i trochu nebezpečný, viď že jo? :3
Snad jí to rodina nezkazí. 
No žádný takový, dýchat budeš. Jinak by mi asi brzo někdo zabušil na dveře s modrou mimou přes rameno a přetáhl mě něčím po hlavě.
Co se Charlie a Derila týče, tak drží hodně při sobě. Bez sebe ani ránu, protože moc blízkých lidských přítel mít nemůžou, aby se to neprovalilo. A navíc Charlie nepatří zrovna k těm příliš inteligentním. 
Poviedku som začala čítať len teraz a doslova som ju dala na jeden dych - preto sa ospravedlňujem, že som nezanechávala komentáre 
Príbeh je skvelý, páči sa mi, ako to napreduje a mám rada aj Charlie. A i keď je mi Deril viac-menej sympatický, pripadá mi, akoby bol ochranou Charlie až priveľmi posadnutý, proste to podľa môjho trošku preháňa, aj keď je to možno pochopiteľné 
Každopádne som zvedavá, čo to urobil s Oliverom. Hádam sa mu nič nestane, lebo by som ho ešte rada "videla" s Charlie 
Teším sa na ďalšiu 
tahle kapča toho hodně slibuje, zasloužila by si brzké pokračování 
Celá povídka je velmi zajímavá a já se nemůžu dočkat další kapitoly. 
Jsem zvědavá, jak to bylo s Oliverem a Derilem (Doufám, že jsem jména nenapsala špatně)!
Doufám, že se dalšího kousku skládačky dočkáme brzy 
...
já už nevím jakouchválu sem mám psát 
ale byla to velice zajímavá kapitolka a těším se na pokračování
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!