OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo - 10. kapitola

Po dlouhé době jsem zpátky spolu s novou kapitolou. Je poměrně krátká a není moc vtipná, ale v současné době je to to nejlepší, co ze sebe dostanu. Poppy popisuje svůj první den v Bradavicích (spíš jenom první hodinu lektvarů) a seznamuje se s novou kamarádkou. POkusím se, aby další prodleva mezi díly nebyla tak dlouhá. Xoxo, Sasanka.

08.04.2010 (18:00) • Sasanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 960×

2. září, 10:10

Lektvary

Jak se dalo čekat, ranní budíček byl opravdu… skutečně… no, ranní. Ještě teď jsem unavená, když si vzpomenu na tu krásnou a měkkou postel s nebesy. Nikdy dřív jsem v posteli s nebesy nespala. Připadám si trochu jako princezna, ale nemusí to nikdo vědět.

Během snídaně chodila kolem stolu McGee a rozdávala nám rozvrhy. Prostě šťouchla do papíru hůlkou a rozvrh se tam objevil. Jenom u mě a u Nixe to trošku trvalo, protože jsme v minulém roce neskládali NKÚ, takže museli naše dovednosti odhadnout podle dopisu od mamky.

"Co se váš týče, slečno O'Tooleová," začala McGee, "Výrazně bych doporučovala přeměňování, lektvary a obranu proti černé magii."

Odkejvla jsem jí to. Dál jsem si nechala napsat ještě starodávný runy, studium mudlů (to bude lehký jako facka), péči o kouzelný tvory, a věštění z čísel. Nix má stejně se mnou přeměňování, lektvary, obranu a tvory, zbytek se nám naštěstí liší.

Nakonec můj rozvrh vypadá takhle:

	9:00	12:00	15:00
Pondělí	lektvary	---	Studium mudlů
Úterý	Starodávné runy	Věštění z čísel	Péče o kouzelné tvory
Středa	---	Přeměňování	Obrana proti černé magii
Čtvrtek	Lektvary	---	Věštění z čísel
Pátek	Starodávné runy	Přeměňování	Obrana proti černé magii

Nejvíc se mi líbí to volno. Překvapivě.

Od stolu se snídaní jsem utekla mnohem dřív, než můj bratr dojedl první chod, takže nehrozilo, že si nás dva bude někdo dávat dohromady víc, než by bylo nutné. Stačí, když budu tvrdit, že se jedná o shodu jmen. Jasně, čirou náhodou ve stejný den jako já příjde do školy kluk se stejným jménem, stejným datem narození. Má stejně jako já trochu irský přízvuk, taky se učil doma a proto prvních pět let nemusel chodit do školy. Taky má zrzavé vlasy (i když ty moje jsou jenom nazrzlý - hezky nazrzlý). A čirou náhodou mu ráno přišel dopis, nesla ho stejná sova jako dopis pro mě a byl od stejné osoby. Taky té ohromné náhodě nedokážu uvěřit.

Ve třídě si všichni posedali do dvojic, nejspíš tak, jak byli zvyklí z předchozích let. Volné zbyly dvě lavice - jedna přímo před katedrou a jedna vzadu v rohu. Sedla jsem si sama do rohu a doufala, že až brácha příjde, nenapadne ho přisednout. Dlouho jsem na svém místě nevydržela, do třídy se přiřítili Sirius a James. Pánové Machr a Ještě Větší Machr. Kdo je kdo, to už je ve hvězdách.

Sirius se ke mě naklonil a řekl: "Hele, kotě. Nechci dělat problémy, ale tím svým krásným zadečkem sedíš přímo na mém místě."

"Neříkej mi kotě," procedila jsem skrz zuby, dost nahlas aby to slyšelo přinejmenším pět lidí okolo.

"Bachaaa, kočička vystrkuje drápky."

"Jo a taky kouše. Tak zavři tu svoji krásnou pusinku nebo ti z ní vykousnu jazyk. Aspoň by byl klid." S těmi slovy jsem zvedla svůj krásný zadeček a odešla. Sirius zůstal stát a asi nechápal, co se děje.

V lavici před ním se otočila černovláska. Asi ztratila hřeben chuděra. Vlasy jí trčely na všechny světové strany (a pak že gravitace působí na všechna tělesa, pche). Měla je husté, kudrnaté a po straně do nich zapletla ptačí peříčko. A nebo si ho zapomněla vyčesat poté, co se poprala se svojí sovou. "Siriusi, kdybys náhodou nedokázal pochopit, co se právě stalo, mileráda ti to vysvětlím. Ta holka tě setřela. Ooouuuu, chudáčku." Zasmála se nepřirozeně vysokým smíchem, ze kterýho mi slezla kůže ze zad, a pak se otočila.

"Máš tu volno?" zeptala jsem se jí, protože to byla jediná lavice, kromě oslovské vepředu, kde ještě bylo místo. Taky bych mohla skončit vedle svého bratra, fuj!

Řekla: "Pro někoho, kdo dokáže poslat Blacka do prdele, je volno všude." Pak se posunula a shrnula si věci na jednu stranu, abych se tam vešla.

"Díky, já jsem Poppy O'Tooleová," představila jsem se.

"Bellatrix Blacková, těší mě."

"Vy dva jste příbuzný?" ukázala jsem na ni a jednoho nejmenovaného Siriuse za námi.

"Všem tvrdím, že jde jenom o shodu jmen. Ale ve skutečnosti je to můj bratranec."

"Jo, moc dobře vím, jaké to je, být příbuzná s debilem. Já se ke svému bráchovi taky většinou neznám. Teda, ne že by Nix byl můj brácha, taky jde jen o shodu jmen."

Společně jsme se tomu zasmály, ale úsměv nám na tváři nezůstal dlouho, protože do třídy vešli zároveň Nix a profesor. Ne spolu, každý z jedné strany (Nix z chodby a profesor z kabinetu).

Brácha zaplul do první lavice před katedru a profesor se svými přibližně sto šedesáti centimetry nebyl přes jeho zrzavou hlavu vůbec vidět.

Začal žvanit něco o programu pro tento školní rok, uvítal studenty po dvou měsících vlákání a prohodil pár slov i o zkouškách OVCE. Pak mě donutil stoupnout si před celou třídu a říct něco málo o sobě.

Povídám: "Jsem Poppy O'Tooleová..."

skočil mi do řeči: "A nejste náhodou příbuzná se slečnou O'Tooleovou, slavnou léčitelkou, která učinila pokroky v léčbě lidí zasažených příliš silným paměťovým kouzlem?"

"To pochybuju. Pokud vím, byl můj táta jediný kouzelník v jejich rodině."

"Ani ze strany matky?"

"Maminka se za svobodna jmenovala Smithová."

Profesor si odkašlal a poslal mě sednout. To jsem mu toho teda řekla.

"Nic si z toho nedělej," řekla Bellatrix. "On už je prostě takový. Jakmile zjistí, že nemáš v rodině nikoho slavného, jsi pro něj nezajímavá. Leda bys byla perla na lektvary, to by tě možná vzal na milost."

"Fajn, tak já si půjdu zabalit."

"A jak se ten stařík vůbec jmenuje?"

"Křiklan. Chudák, viď?"

Uchechtla jsem se. "Docela jo. Ale mohl dopadnout mnohem hůř. Mohl se jmenovat třeba..."

"Třeba Black?" skočila mi Bella do řeči.

"Co se ti na tvém jméně nelíbí?"

Bella přešla do šepotu. "To jméno je v pořádku. Ale vadí mi, že ho má i ON!" ukázala prstem za sebe. "Nesnáším, když nás lidi dávají dohromady. On je ostuda naší rodiny."

"Taky ho nemáš ráda." Řekla jsem to spíš jako oznámení než otázku.

"Nemám ráda? To je slabé slovo. Nenávidím ho. Nenávidím ho za to, že dýchá, za to, že mluví. Nejradši bych mu zakroutila tím jeho nádherným krčkem, vydrápala mu ty oči, kterýma každou oblbne."

"Ale... vždyť je to tvůj bratranec."

"Copak ty by ses svého bratra nechtěla zbavit?"

"Jo, jenže... Je to brácha. Moje dvojče."

"Ruku na srdce... Kdyby tady nebyl, chyběl by ti?"

Nad tím jsem se na chvíli zamyslela. Život bez věčně otravného Nixe? "Asi ne, nechyběl by mi."

"Tak vidíš. Jsi na tom stejně."

"Jasně..."

Křiklan si stoupnul před třídu a řekl: "Dnes si kusíme pro začátek připravit poměrně jednoduchý lektvar. Najdete ho ve svých učebnicích na stranách sedmnáct a osmnáct. Na přípravu máte padesát minut, přísady najdete ve skříni. Přeji hodně štěstí."

Vyndala jsem si knížku, nalistovala příslušnou stránku, skočila pro přísady a pustila se do přípravy. Lektvar zpomalení je vážně primitivní.

Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo - 10. kapitola:

Hmmmmmmm!!! Trochu mi zamrazilo, že se bude Poppy kámošit s Bellou!!!

Woohoo další! :D

Je to skvělej díl, hned mi naskočilo několik souvislostí... dojde i na "prince dvojí krve" ? ... =)

Super, už aby byla další, ja vím, že toho chci moc a přestavuju jako Hurvínek válku, ale což

Tak to je husté... ... doufám, že brzy bude další díl...

Téda, moc jsem se oprvadu nenasmála, ale zato jsi mě stihla pořádně vyděsit. Blacková! (Dobře, je to moje oblíbená postava z HP, ale stejně je to strašný!)
A rozvrh je dobrý nápad. :)

Přidat komentář:

Nick:

Text: