OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo - 5. kapitola

Aby mě bratr neviděl. Teda, spíš aby neviděl, co to dělám. Pořád o tomhle deníku nemá ani potuchy.

Dneska mě o půl osmé vzbudili. Krutý zacházení.

"Vstávejte vy bando líná!" hulákala TETA (!!!) z přízemí. Vzbudilo to samozřejmě jenom mě, zbytek rodiny dál spokojeně spal. No nejsou oni trochu dementní? Ano, jsou. Modré družstvo vyhrává hlavní cenu sto tisíc liber!

Dneska je neděle, takže byla typická anglická snídaně. Mamka ji občas dělá taky, ale rozhodně ne každou neděli. A navíc nemá tak dobrou slaninu. Tohle byla vážně dobrota. Asi nebudu nic jíst až do večera, jak jsem přecpaná. Ale stejně bych nejedla, dneska máme v plánu jet do Londýna shánět věci na nový školní rok. Pro mě a pro Nixe taky kabáty, kotlíky, a takové věci. Docela se i těším, protože jsem v Příčné ještě nikdy nebyla, ale hodněkrát jsem o ní slyšela. Docela bych snesla nové koště, jestli mám v plánu nastoupit do bradavického famfrpálového týmu. Ta moje stará Kometa je na odpis, ani jsem si ji s sebou nebrala.

Slyším, jak jde někdo po schodech, nejspíš se teta (ale stejně mi to pořád nejde přes hubu... totiž přes ruku) jde kouknout, jestli jsme všichni zase neusnuli. Dobře dělá, z vedlejšího pokoje je slyšet chrápání.

Odjíždíme, tak jsem na tu zázračnou ulici zvědavá.

Nix si vzal stejný ponožky, co měl včera.

Sirius má na obličeji nakreslenou kočičku a neví o tom, protože se ještě nestihl podívat do zrcadla.

To je hrozný, tady aby se člověk pořád jenom schovával. Jsem strašně unavená, ale tohle ještě musím napsat, protože zítra už bych si to asi nepamatovala. Přemisťovali jsme se letaxem (ještě že tak, další cestu mudlovskými dopravními prostředky bych asi nesnesla). Vylezli jsme z krbu v takové malé hospodě, bylo tam docela narváno kouzelníky a nikdo z nich se nesnažil ani náznakem maskovat, že není mudla. Hostinský, který se jmenoval Tom, jak jsem pochytila z rozhovoru, byl trošinku hrbatej a plešatej. A vůbec nebyl sympaťák.

Za tou hospodou byla velká cihlová zeď. Najednou se rozestoupila a před námi se otevřela Příčná ulice. Teda, viděla jsem už spoustu přímek a TOHLE přímka rozhodně nebyla. Klikatila se stejně, jako obrázek mojí malé sestřenky. Ten, kdo jí dával jméno musel být buď úplně na šlupky a nebo měl hodně zvláštní smysl pro humor. To já kdybych měla pojmenovat takovouhle ulici, tak by se nejspíš jmenovala sakra-hodně-mrtě-moc-zatáčecí ulice. No a zase žvaním o nesmyslech a k tomu hlavnímu se nedostanu. Tenhle deník se asi nikdy nestane knížkou, kdo by chtěl taky číst ty moje kraviny. Pár vážně dobrejch deníků má naději na vydání v podobě knížky, ale tenhle to nebude. Proč? Protože místo abych sem napsala, jak se mi líbilo na sakra-hodně-mrtě-moc-zatáčecí ulici, rozepisuju se o nějakejch knížkách? No nejsem já tak trochu vadná? JSEM!

A je mi trochu chladno, dneska není zrovna třicet stupňů ve stínu. A mikinu jsem nechala v pokoji, ale jsem moc líná si pro ni dojít, tak to tady budu muset trochu zkrátit.

Jako první jme šli koupit mě a Nixovi hábity a Potterovi šli mezitím nakoupit pro všechny učebnice. Ta paní v obchodě mě nutila půl hodiny stát na takový připostižený stoličce, zatímco do mě píchala špendlíkama, měřila mi lítajícím metrem každou část těla (dokonce i délku vlasů, vážně!) a stříhala kilometry černé látky. Vrcholem všeho bylo, když jsem tam potom musela bez hnutí stát, aby mě některý ze špendlíků nepíchnul do zadku a ta paní obskakovala mého bratra. To mě nemohla nejdřív došít, než se bude věnovat tomu podřadnýmu chudákovi? Nemohla, jen ať si Poppy postojí, vůbec ji to nenudilo, náramně se bavila! Jak jinak...

Potom přišly na řadu kotlíky a věci potřebné na lektvary. To bylo trochu nechutný. Mamka s náma dělala lektvary docela často, dá se říct, že mi šly. Ale když bylo potřeba rozdrtit, nakrájet nebo rozmačkat něco nechutnýho, nechávala sjem to na bráchovi. Takže mě malinko zaskočilo, kolik hnusných a odporných věcí potřebuje žák v šestém ročníku ke studiu lektvarů. Spoustu nechutných věcí!

Páni, já jsem unavená, budu ráda, když tu neusnu. Ale na to je moc velká zima. No nic, pokračujeme v krasojízdě...

Mám dokonce i nové koště! Sice je to znova kometa, stejně jako moje předchozí, ale tohle je úplně ten nejnovější typ (narozdíl od toho předchozího, to byl asi ten nejstarší typ). Ještě jsem ji neozkoušela, ale možná si zítra nebo pozítří s klukama zahrajeme. Docela bych to i brala, protože...