OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Výjimečná: Začátek - 8. kapitola

22.11.2011 (14:00) • Sue • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 893×

Další dny jsme trénovali živly. Trénovali jsme do té doby, dokud jsem plně neovládala všechny čtyři. Také mi Eric ukázal svého štíra, ale moc jsem z něj radost neměla. Pořád si mě divně prohlížel, ale nechal se pohladit. Potom jsem se učila několik bojových umění, ale nejvíc mě překvapilo, když mě Polly začala učit obranu proti černé magii. Na Škole Alencio, učí  tenhle předmět. Alencio Carter, je zakladatel školy.

Uběhly tři týdny a mezi mnou a Ericem byl vážný vztah. Věděli jsem o sobě skoro všechno. Některé věci jsem si prostě musela nechat pro sebe.

Přestala jsem doufat, že se fénix vrátí. Nevím, ale rozhodla jsem se mu věřit. Zítra odjíždíme na školu. Takže dneska jdeme s Ericem koupit věci. Oblečení bylo už v kufrech, ale Polly se pořád přehrabovala ve skříni a nemohla se rozhodnout. Svěřila se mi, že se chce líbit jednomu učiteli. Takže jsem jí pomohla.

„Eleno, jdeme!“

„Jo.“ A šla jsem ke dveřím a dala Ericovi pusu.

„Nechte si to na potom,“ řekla smějící se Polly. Když jsme jí řekli, že jsme spolu, tak se zavřela v knihovně a nakonec po dvou dnech vyšla a poblahopřála nám.

„Pevně se držte!“ A najednou jsme se objevili v ulici, kde se to hemžilo upíry, démony, skřítky a mnoho dalšího.

„Neboj!“ řekl Eric a dal mi ruku kolem pasu.

Vyšli jsme z rohu a objevili se asi na hlavní ulici. Málem mi upadla pusa. Byly tady spoustu jiných mýtických bytostí a ty obchody! Obrovské! Rozešli jsme se a připojily se k davu. Ani jsem nestačila všechno zaznamenat a už mě vtáhli do nějakého obchodu.

„Co tady?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Musíme koupit hůlku,“ odpověděla Polly a zazvonila.

„Dobrý den!“ A za pultem se objevila postarší paní s úsměvem na rtech.

„Chtěli bychom vybrat tady hůlku pro Elenu,“ odpověděl jí Eric.

„Jistě! A, co jste?“ A už šla k regálu a čekala na mou odpověď.

„Anděl!“ A na to si mně zkoumavě prohlížela a jako by semnou nesouhlasila.

„To říkáš špatně maličká! Tobě musím dát...,“ A začala se tam přehrabovat, „proboha! Ukaž! Tady je!“ A přišla ke mně a opatrně mi ji podala.

Najednou z ní začaly vylézat červený chapadla a začala mi obmotávat celou ruku. Pak jakoby se ty chapadla a celá hůlka se mnou spojila. Udiveně jsem na to koukala a nepochopila, co se stalo. Pořádně jsem si ji prohlédla a přišla mi trošku děsivá, ale jinak byla hezká. Hůlka mi připadala lehká jako peříčko, jakoby nevážila vůbec nic.

„Jak to, že je Bůh?“ zeptal se Eric.

„Já mám dar rozeznat, kdo co je. Ta hůlka je jediná svého druhu. Není to tak dávno, kdy za mnou přiletěl vodní fénix a nechal ji zhotovit. Daroval slzy, svoji krev a přiletěl potom se třemi pírky. Od zemního, ohnivého, větrného fénixe. A potom sám si jedno peříčko vytrhl. A řekl mi váš popis.“ A chystala se odejít.

„Jak je to dlouho, co ten fénix byl tady naposled?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Včera to bylo naposled, co tady byl.“ A odešla někam pryč.

Vyšli jsme ven a šli nakupovat další pomůcky. V hlavě mi pořád vězela otázka. Proč? Proč nechala zhotovit speciálně hůlku pro mě? Po asi dvou hodinovém maratonu nás Polly upozornila na to, že ona je jen čarodějnice, tak jsme si sedli do malé kavárny a objednali si jídlo a pití. Eric se omluvil, že potřebuje něco zařídit. Takže jsme tam seděli sami.

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výjimečná: Začátek - 8. kapitola: