OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Výjimečná: Začátek - 9. kapitola

09.01.2012 (16:00) • Sue • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 960×

Pohled Erica:

To snad není možný! Ona je Bůh? To by vysvětlovalo ty křídla a všechno. Musím se jí zeptat, jestli chce nastoupit jako anděl nebo bůh. Bude mě chtít, když je teď bůh?! Ne, ona takové není! Ale ten pták je divný. Nechává ji udělat hůlku. Fénixové tohle moc nedělají. A ta hůlka, je mocná a to hodně. Pírka od živelných fénixů!

„Dobrý den přejete si?“ Hned se mě zeptal trpaslík mezi dveřmi.

„Andělský kabát máte?“zeptal jsem se a nechal se vést do zadu.

„Jakou velikost?“

„L.“ Snad jsem se trefil do velikosti!

,,Budete potřebovat ještě něco?“ zeptal se ten skřet, když mi podával kabát. Zamyslel jsem se. Něco , když ale já nevím co! Diadém!

„Diadém.“ Sice je drahý, ale já jsem ochotný dát všechno Eleně.

„Budete platit hotově nebo kartou?“ zeptala se mě prodavačka z koketním úsměvem.

„Jill, já to platím!“ ozval se hlas za mnou. A v tu chvíli tam byla přesná částka peněz. Co to?

„Ericu! Co ty tu, kamaráde?“ zeptal se mě pobavený Alex.

„Alexi, na to stejné se musím zeptat já tebe!“odpověděl jsem a dál na něj koukal, jako na zjevení.

„Přestaň na mě tak civět a pojď,“ řekl se smějící a už odcházel. Sebral jsem věci a šel za ním.

„Tak, co tu děláš?“ zeptal se mě, když jsme vylezli z obchodu.

„No nakupuji, neviděl jsi?“

„To jo, ale mám takový pocit, že to je spíš pro dívku.“ A přitom se mu objevily plamínky v očích.

„No to máš pravdu,“ řekl jsem vyhýbavě a rozešel se.

„Ericu, že ses nepochlubil! Tak která je ta, co tě konečně klofla?“ zeptal se mezi smíchem.

„Dlouhá historie,“ řekl jsem vyhýbavě.

„Wow! Seznámíš nás?“ zeptal se najednou vážně. Zapřemýšlel jsem. Je to můj nejlepší kamarád.

„Tak jo. Pojď se mnou.“

Celou cestu jsme si povídali. A já mu vrátil peníze, které nechtěl vrátit, ale já jsem ho přemluvil. Najednou jsem zůstal stát a zíral dopředu.

„Néé!“ zařval jsem vystrašeně a pustil nákup a hnal se přes dav.

Pohled Eleny:

„Připadá mi to stejnak divné!“ prohlásila po chvíli Polly.

„Co?“ zeptala jsem se zaraženě.

„No to, že ti ten fénix nechal zhotovit takovou hůlku. Ta hůlka je potřebná do školy. Ale co máš ty, je opravdu rarita. Nikdy se nikomu nepodařilo sehnat čtyři pírka od fénixů. Jedině tak dvě. Neříkej nikomu z čeho je ta hůlka, ano?“ dořekla a usrkla ze svého kafe.

„Proč?“

„Jsi bůh a máš hůlku. Je to divný. A ve škole jsou bytosti, který by ti ji chtěli ukrást,“ vysvětlila a usmála se na mě.

„Dobře. Věřím ti.“ Pevně jsem stiskla v kapse hůlku a usrkla si čaje.

„Myslíš, že ten fénix má pro mě slabost?“ zeptala jsem, když jsme stáli před kavárnou a vyhlíželi Erica.

„Pšššt! Nemluv tady o tomhle!“ nechápavě jsem se na ni dívala.

„Doma,“ sykla ke mně a pozorně se dívala kolem.

„Ahoj,“ ozval se sametový hlas za mnou.

„Eri...“ Ani jsem to nedořekla, když mě někdo odhodil několik metrů dál. Co to má jako sakra znamenat?! Podívala jsem se na útočníka. Byl celý v černým, akorát oči šly vidět.

„Co ti je?!“ zavrčela jsem na něho naštvaně a zvedla se.

„Teď půjdeš se mnou!“ řekl a vzal mě silně za zápěstí. Vysmekla jsem se a odkopla ho na... kytky?

„Nech si leda tak zdát!“ A plivla jsem jeho směrem.

Věnoval mi nehezký pohled a vrhl se na mě. Hodně pozdě jsem zjistila, že má meč. Nemohla jsem nic dělat jen čekat než mi usekne hlavu. Najednou se ozvala ohlušující rána. Otevřela jsem oči a zaskočeně jsem se dívala na rozpolcený meč. Na nic jsem nečekala a vrhla se na toho chlapa. Díky zemskému živlu jsem ho přikovala k zemi a otočila se, abych našla Polly.

„Néé!“ slyšela jsem zařvání a podívala se tím směrem. Byl to Eric s vyděšeným pohledem. Najednou něco prošlo mým tělem a já se zhroutila k zemi.

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výjimečná: Začátek - 9. kapitola: