OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » When devil is your ex - 12. kapitola

15.04.2019 (12:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1203×

 „Takže, co bude následovat? Arion máme, a dál?“

„Pojedeme do Caracally.“

„A to je kde?“

„V Kanadě. Je to sídlo pro… osoby, jako jsme my.“

„Jako jste vy? Tím myslíš nadpřirozené bytosti? Je vás daleko víc? Jako třeba upíří?“

„Jistě.“

„A je pravda, že se upíři třpytí?“

„Cože?“ Alejandro společně s Tanixem se na sebe podívají a ve zlomku sekundy společně propuknou v hlasitý smích. „Kde jsi k tomu přišla, drahá?“

„No… já jen tak,“ snažila se to hodit do autu Nelly a proklínala se za čtení Twilight ságy. Jenže Edward byl tak krásný a romantický. Nešlo odolat nečíst dál.

„Aha, asi sis dala hodně veselou kávu. Ještě, že tě neslyšel Rick. To by ho stoprocentně nepobavilo jak nás.“

„Kdo je Rick?“

„Místní vládce covenu upírů.“

„Super. Takže, dřív, než se to začne řádně zamotávat. Vyrazíme a ty mi po cestě pěkně všechno vysvětlíš, co ty na to?“

„S radostí. Tanix bude stejně řídit a vzadu je místa dost.“ Alejandro významně pozdvihl jedno obočí, aby bylo Nelly jasné, na co myslí.

„Zapomínáš snad na posledního pasažéra?“ Aby tomu dodala malá Arion důraz, cupitala kolébavou chůzí k nim z ložnice, přičemž držela ve svém drobném náručí plyšovou žirafu.

„Arion,“ vydechl lehce zklamaně Alejandro, ale neváhal a šel Arion naproti, aby ji mohl vzít do náruče.

Když je tak spolu viděla, nemohla se Nelly ubránit myšlenkám, že by jednou i oni mohli mít nephillim s malými růžky.

„Sluší ti to s ní,“ pronesla měkce Nelly a přesunula se k nim. „Když nebudeš zlobit, drahá, tak si můžeme jedno krásné, okaté dítě taky pořídit,“ provokoval Nelly Alejandro.

„Já že zlobím? Oproti tobě jsem anděl,“ prskla mu do obličeje a sebrala mu z náruče Arion, která se jejich chování uchichtávala.

„Víš, že technicky vzato jsem anděl já?“

„No, jenže jsi zlobil a padl. Karma je zdarma, můj nejdražší,“ vrátila mu pobaveně Nelly. Chtěla před Alejandrem utéct, ale jeho pevný stisk, kdy je obě vzal do náruče, ji neminul. „Jsi strašná, ale i tak jsem tebou posedlý.“

Cesta utíkala poměrně rychle. A jak si Nelly přála, Alejandro toho využil, aby ji zasvětil do tajů sídla jménem Caracalla.

Nikdy o ničem podobném neslyšela a ani se nedivila. Vždyť, kde by se normální smrtelník, mohl dozvědět o místě, kde nalézají útočiště nadpřirozené bytosti? Nejen, že existují upíři netřpytiví. Ale i mágové, polobohové, či vlkodlaci. A ti právě založili tohle místo. Pradávná rodina vlkodlaků, původem z východní Evropy, se přesídlila sem, aby založila bezpečné místo, pro všechny osoby s nadpřirozenými schopnostmi a chtějí se ukrýt, či naučit ovládat své schopnosti.

Nelly čím víc poslouchala vyprávění Alejandra, tím víc si připadala jako Alenka v říši divů.

Když konečně byli na místě, které Alejandro nazval Caracallou, byla jedna z těch temných nocí. Nelly vystoupila a v náručí svírala spící Arion. Její pohled uchvátilo obrovské sídlo. Nedokázala si pomoci, ale připadala si jako v seriálu Panství Downton. Přesně tak na ni působilo. Elegantně, majestátně, záhadně.

„Vevnitř vypadá líp,“ šeptl jí Alejandro do ucha, objal ji kolem pasu a vedl ke vchodu. Nelly cítila, jak nervozita proplouvá jejím tělem. Už se srovnala s tím, že má po boku pekelníka a jeho sluhu. Ale co další nadpřirozené bytosti? Ublíží jí? Budou milí? Jak budou vypadat?

„Alejandro, myslím, že…“

„Nemusíš mít strach. Jsi tady v bezpečí. Já tě ochráním, stejně jako Tanix.“

Nelly se ohlédla přes rameno na Tanixe, který povzbudivě kývl a nepatrně se usmál.

„Dobře,“ vysoukala nejistým hlasem. Sebere se. Není přece malá holka. Ale je člověk. Nemá žádnou superschopnost. Proč všechny pavouky zabíjela? Třeba by ji jeden kousl a probudila se, jako Spiderwoman.

Hlavní dveře se otevřely a v nich stála drobná žena. Nelly si nemohla pomoci a upřeně na ni hleděla. Byla menší než Nelly, což je co říct. Nelly si vždy připadala prťavá.

Černé polodlouhé vlasy měla rozpuštěné. Tmavé oči byly plné smutku. Jako by byly mrtvé. Stála tam v dlouhých černých šatech a vypadala jako anděl smrti.

„Vítám vás v Caracalle. Vy musíte být Nelly, že?“

Nelly zatřepala hlavou a přestala na ni civět. „Ano, to jsem. A jak to víte?“

„Lucifer o vás básnil už předtím. Pojďte dál.“

Žena se otočila a šla dovnitř. Všichni ji napodobili.

„Měli bychom si společně promluvit, Lucifere, a vezmi s sebou to dítě,“ pronesla hlasem, který neznal námitek. Alejandro sebral z náruče Arion a odebral se společně s tou ženou nahoru.

Nelly nestíhala vůbec vnímat jejich rozhovor, natož krásu salónku, ve kterém se nacházela, nyní už jen s Tanixem. Připadala si jak na zámku. Skvostné obrazy, drahý nábytek…

„Kam šli?“ vyhrkla ze sebe otázku na Tanixe. Ten přecházel kolem ní a čekal, až se pokochá.

„Do pracovny paní Katalin. Caracalla vznikla díky ní a jejímu muži.“

„Aha.“ Drobná žena to tu vede. Kolik nadpřirozených bytostí tu ještě potká? A Arion? „Co bude s malou? Je tady její otec?“

Tanix se zastavil a usmál se. „Nechcete si sednout, paní Nelly?“ Dlaní ukázal na pohovku, která byla u obrovské knihovny. Kdo má, u všech čertů, knihovnu v uvítacím sále? Kdo má vůbec uvítací sál? Nicméně poslechla a sedla si.

„Takže ona je vlkodlak, který založil Caracallu.“

„Ano, jak vám bylo dnes během cesty vyprávěno, Caracalla je útočiště pro všechny nadpřirozené bytosti, které chtějí žít v klidu a míru. Nikdo nesmí toto posvátné místo zneuctít násilím. Jste tu v bezpečí.“

Nelly se zhluboka nadechla a vydechla. Necítila se tu v bezpečí. Ani omylem. Neznámé prostředí. Přepychové prostředí. Plné bytostí, které nejsou lidmi. Bože, kam se to dostala? Kam se to dobrovolně odebrala?

Znenadání se před ní objevili dva muži. Oba byli vysocí jako Tanix. Takže skoro dva metry. Jeden z nich měl tmavé vlasy na krátko střižené a světle šedé oči, ten druhý měl sice stejnou barvu vlasů, ale měl je delší, až k ramenům, a jeho oči byly uhrančivě zelené, jako smaragdy.

Byla na sebe hrdá, že poplašeně necukla a nesnažila se v mozku vymyslet, jak se mohli jen tak zjevit.

„Tanixi!“ zvolali oba jednohlasně. „Cítili jsme černou auru. Řekli jsme si, že ses s Lucíkem vrátil z peklíčka,“ vyhrkl ze sebe zelenoočko.

„Ilare, tvůj smysl pro humor se zjevně nikdy nezmění,“ odvětil Tanix a objal toho muže. Nelly slyšela poprvé ve svém životě, že někomu Tanix tykal. Byli přátelé?

„Nebyli jste jediní, co jsme cítili. I lidskou duši,“ pronesl hrubým hlasem ten druhý. Nelly přejel po zádech mráz. „Předpokládám, že se jedná o vyvolenou tvého pána, Tanixi.“ Sledoval Nelly a ta se cítila všelijak, jen ne bezpečně. Tohle opravdu Alejandro schytá. Jeho vyprávění se značně lišilo od toho, co se teď ve skutečnosti odehrávalo.

„Předpokládáš správně, Osiasi.“ Alejandrův hlas se rozléhal salonem, když kráčel dolů po schodech za nimi. Arion s sebou neměl.

„Ale nemusíte mi ji děsit. Gentlemanství vám schází, takže vám napovím. Je člověk. Musíte chodit dveřmi. Nejlépe se představte. A nemluvte o ní jako o lidské duši, ale jako o člověku.“ Sice se usmíval, ale Nelly na něm viděla, jak jsou jeho svaly v celém těle napjaté.

„Nechtěli jsme ji vyděsit. Byli jsme jen zvědaví, jak vypadá,“ řekl ten zelenooký.

„Tys byl zvědavý, bratře. Mně byla jedno. A když už jsme u toho, oheň, chci si zapálit.“ Takže jsou sourozenci. Trošku si na sebe podobní byli, musela uznat Nelly, když si je prohlédla pečlivěji.

„Mohl bys nosit zapalovač,“ řekl zelenoočko a rozevřel svou dlaň, ve které se objevil malý plamínek ohně. Jeho bratr k němu přešel, sehnul se, aby vylovil cigaretu a zapálil si ji o ten plamínek. Nelly na ně vykuleně hleděla a netušila, co má dělat. Naštěstí Alejandro si stoupl za ni a položil dlaň na její rameno a povzbudivě jej zmáčkl.

„Jsou to ještě puberťáci. Musíš je brát s rezervou, má nejdražší.“

„Kolik jim je?“ vyhrkla ze sebe a vzhlédla, aby viděla do Alejandrových očí. „Něco přes dvě stě let.“ Usmál se a mrkl na ni.

„Jsou to dvojčata, i když moc podobní na sebe nejsou. Ten zvědavec se jmenuje Ilar…“

„Proč o nás mluvíš?“ vyjekl naoko podrážděně Ilar.

„Protože chci, elemente,“ zavrčel Alejandro. Ilar pokrčil rameny a mrkl na bratra, ten jen kývl a oba zmizeli.

„Nejsou zrovna slušně vychovaní, ale nejsou špatní,“ mluvil Alejandro a posadil se vedle Nelly. Jemně ji stáhl do své náruče a vtiskl jí polibek do vlasů.

„Elemente? Co to znamená?“ položila Alejandrovi otázku a nechala se jeho dotykem uklidnit.

„Ilar ovládá všechny přírodní živly. Názorná ukázka byl oheň. Proto se mu říká element. A jeho bratr, Osias, je mág, ovládá bílou magii.“

„Aha.“

„Bylo toho na tebe dost.“ Zvedl se společně s Nelly. „Musíš si odpočinout. Zítra je taky den.“ Obmotal paži kolem jejího pasu a vedl ji pryč ze salonu.

„Kde je Arion? Její otec si ji převzal?“

„Ne, není tu. Musíme počkat, až se vrátí.“ 

Děkuji všem čtenářům, kteří zůstali věrni, a ještě k tomu komentují. Omlouvám se, že jsem přidala kapitolu, tak pozdě, ale časově jsem to nezvládala. Nicméně, už bude jen pár kapitol a povídka bude končit. Děkuji ještě jednou a doufám, že vás kapitola nezklamala.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When devil is your ex - 12. kapitola: