When devil is your ex - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Rozhovor Kataliny a Alejandra.

08.05.2019 (11:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1156×

Alejandro stoupal po schodech za Katalinou. V náruči držel malou spící nephillim. Malé nevinné dítě, které bylo nástrojem jeho smrti. Ano, byl to těžký paradox. Jak mohla malá osůbka být příčinou smrti ďábla? Přece nemá žádnou nadpřirozenou sílu… nepatrně se usmál. Na jednu stranu ji měla.

Přežila.

Málokteré dítě, jež je potomkem člověka a anděla, se narodí živé.

„Jak víš, že se jedná opravdu o dítě Waltera?“ zeptala se napřímo Katalina, když společně vešli do pracovny.

„Taky mi to přijde divné. Walter není zrovna padlý, který by vyhledával blízkost lidí.“ Walter sice byl padlý anděl, ale nebyl to žádný divoch. Když si Alejandro matně přehrával své padlé období, byl Walter proti němu kliďas.

„Takže?“ Její chlad nebyl zrovna příjemný, jenže Alejandro se ničemu nedivil. Tahle žena ztratila svého životního partnera. Byla už několik let chodící troskou. Nemohl čekat, že je bude vítat nadšeně. Nebo pozná vtip.

„Cítím, že se jedná o nephillim. Navíc, její matka mě přesvědčila, že otcem je Walter.“ Katalina pokývala hlavou a zadívala se na spící tvář holčičky.

„Lehká podobnost tam je.“ Vzhlédla a navázala oční kontakt s Alejandrem. „Jenže Walter tu není. Je opět na výzkumné misi. Jak to sám nazývá.“ Alejandro si zasakroval. Mohl to očekávat. Walter, tělem i to, co zbylo z jeho duše, patří vědě. Nejvíc jej fascinoval svět nadpřirozena. Asi vyčetl někde pověst o hejkalovi a šel to prozkoumat.

„Víš, aspoň zhruba, kdy se vrátí?“

„Zhruba za dva, tři dny,“ odvětila Katalina a překonala prostor mezi nimi a sebrala do náruče Arion. Alejandro obdivoval na té malé jednu věc, spí jako dřevo. Několik hodin v kuse. Zlaté to dítě.

„Vím, že nejsi vzor vší ctnosti a laskavosti, jinak bys nevelel peklu. Co tohle dítě dokáže, že jsi jej dovezl sem?“ Znali se několik desítek let. Věděla, jaký je. Dobré skutky nejsou na denním pořádku ďábla. Není přece hollywoodská hvězdička, která fušuje do charity.

„Díky ní mě může Belzebub zabít. Je nephillim ženského rodu. To žena, Eva, navedla Adama k prvotnímu hříchu… Musí to být ještě v době, kdy má dva roky. Dvojka je magické číslo. Symbolizuje dobro proti zlu. Až bude mít za pár týdnů třetí narozeniny, hrozba pomine. Do té doby ji ochráníte. Pak už nebude moct Belzebub ji využít. Nejvíc silná je právě teď, dokud nedovrší svých tří let. Dítě, nevinnost, dvojka magické číslo, ženský rod – pokušitelka. Nephillim spojitost s mou minulostí i přítomností.“

Aby ho mohl Belzebub zabít, musel čekat, dlouho čekat. Věděl, že jej chce zradit. Ale jeho pýcha a malichernost ho zaslepily. Myslel si, že k tomu nikdy nedojde. A pokud ano, to dítě zlikviduje. Jenže pak potkal Nelly. A vše šlo, slušně řečeno, do kytek.

„Věděla jsem, že není jednoduché tě zabít. Ale mohl bys ho konečně zlikvidovat, není to poprvé, co se snaží jít proti tobě.“

„Tentokrát to přepískl, i když je to můj potomek. Nejdřív ho najdu a pak ho zabiju.“ Zrada byla v pekle obvyklou činností, jako je v lidském světě nevěra. Všichni tvrdí, že to nedělají, ale pak se ukáže opak.

„Konečně. Jeho napoleonský komplex je značně otravný, Lucifere,“ pronesla Katalina a lehce se usmála. Málo, nepatrně. Alejandra to mile překvapilo. Dlouho neviděl její obličej vypadat tak vstřícně. Ano, malá Arion si uměla získat srdce nadpřirozených příšerek.

„Byl bych rád, kdybys mě oslovovala Alejandro.“

„Proč?“ Zadívala se na něj. A mírně se zamračila. Už je zpátky stará Katalina. „Aha… tvá partnerka nemá ráda tvé pravé jméno?“

„O to nejde. Prostě používám na zemi toto jméno.“ Ani netušil, zda se Nelly líbí, či nelíbí jeho pravé jméno. Nikdy ho nevyslovila nahlas.

„Neměl bys rozlišovat. Pokud chceš, aby s tebou byla. Měla by používat tvé pravé jméno. Stejně by mě zajímalo, jak to chceš jednou provést.“

Nyní se mračil Alejandro. Kam míří?

„Co máš na mysli?“

„Je člověk. Do pekla se může dostat jen jednou cestou, pokud je tak dobrá, jak jsi předtím popisoval,“ vysvětlila Katalina mezitím, co položila malou na pohovku, která byla u knihovny a krbu, kde praskalo dřevo a sálalo teplo od ohně.

Nelly by nikdy nezabila člověka. Takže jedinou cestou je sebevražda. A to by nikdy nedopustil.

„Na to je příliš čistá.“

„Takže?“ Přešla zpátky k němu.

„Pokud nevyřeším Belzebuba, tak mě žádná budoucnost trápit nemusí.“

„Jenže ty ho porazíš.“

„Nemohu ji znovu opustit. Nemohu chtít po ní, aby se zaprodala peklu…“

„Jsi v zapeklité situaci.“

Nebylo na tom nic vtipného, ale Alejandro se usmál. „Perfektně šité na největšího pekelníka, nemyslíš?“

„Nechci ti odhazovat růžové brýle, ale láska nedokáže překonat vše.“

„Budu to řešit, v momentě, kdy mě to bude trápit.“

Nechtěl dál vést tento nepříjemný hovor. Nechtěl myslet na budoucnost, která nebyla vůbec růžová. Chtěl žít dneškem. Otočil se ke Katalin zády a měl se k odchodu.

„Do doby, než se vrátí Walter, je tu to dítě na tvou zodpovědnost, Lucifere.“

„S tím počítám.“ Ani se neohlédl přes rameno.

Nebál se ponechat Arion v přítomnosti Katalin. Sice k němu nebyla kdovíjak přívětivá, ale věděl, že ta žena nikdy neublíží dítěti. Je vůdkyní mocného klanu vlkodlaků. Ztratila svého partnera v boji. Ale především je matka. To ji drží při životě. Její děti. Mohla se nechat zabít a odejít z tohoto světa. Přestat se trápit, ale neudělala to kvůli svým dětem. Má důvod proč žít.

Alejandro scházel dolů po schodech. Sledoval Nelly, jak je v obklopení dvojčat, včetně Tanixe. Vypadala roztomile vyděšeně. Roztomile, protože věděl, že od dvojčat jí nic nehrozí. Sledoval její dokonalou tvář, plné rty, drobný nosík, hnědozelené oči mírně vykulené nejistotou.

Absolutně neměl nejmenší tušení, jak to udělat. Jak žít po boku své ženy, aniž by se děsila po zbytek své existence. Aby si zanechala svou lidskou naivitu a dobrotu v srdci.

S jistotou věděl, že nedokáže žít ve světe, kde Nelly není po jeho boku. Je schopen obětovat peklo pro ženu, kterou miluje celým svým pekelným srdcem. A svou prokletou duši vzkřísí, aby ji mohl naservírovat k jejím nohám.

Věčnost, moc, nesmrtelnost, nadpřirozená síla, to vše ztrácí význam a lesk lákavosti v porovnání s ženou, která sedí dole v sále na pohovce a propaluje ho pohledem.

Jeho Nelly, jeho nejdražší.

Děkuji svým čtenářům za trpělivost. Snad se bude i dnešní kapitola líbit. Hlavně děkuji za komentáře.

Simiik

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování