When devil is your ex - 14. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alejandro bojuje se svými démony.

20.05.2019 (13:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1133×

Celý den utekl jako voda. Doufal, že se Walter vrátí, ale nestalo se. Tudíž musel zůstat zde. V Caracalle společně s Tanixem a Nelly. Dokud Walter nedorazí, musí být tady a čekat. Všechny jeho svaly byly v šíleném napětí. Potřeboval boj, potřeboval někoho pořádně praštit, a hned několikrát. A ten někdo měl obličej Belzebuba. Nemohl se vydat jej hledat a skoncovat s ním jednou pro vždy. Chtěl ponechat Nelly tady, v bezpečí. Ať je Caracalla jakákoliv, jakmile jste uvnitř, jste chráněni. Jenže Nelly není nadpřirozená bytost. Tudíž musí pryč. A Alejandro není schopen jít po Belzebubovi, aniž by Nelly nebyla v bezpečí.

Proto čeká na Waltera. Laskavost za laskavost. Dovedl sem jeho dceru. Za to bude požadovat ochranu Nelly.

„Co se ti honí hlavou?“ položila mu Nelly otázku, když vycházela z koupelny za ním k posteli, kde ležel.

„Jedině ty, má nejdražší,“ odvětil a nepatrně se usmál. Potřeboval Nelly v bezpečné bublině, protože z ní čerpal obrovskou sílu. A když se místo odpovědi usmála a kráčela k němu, věděl, že je šťastná. A chtěl tyto chvíle uchovat navždy.

„Vím, že kecáš, ale odpouštím ti skrz perfektní lež, kterou jsi řekl.“ Lehla si vedle něj a hlavu položila na Alejandrovu hruď. „Co bude dál? Walter se vrátí a my odejdeme?“ ptala se, přičemž si Alejandro pohrával s jejími vlasy. Zavřel oči a na nepatrný okamžik si představil, jaké by bylo to bylo, kdyby byli lidé. Obyčejní lidé bez všech těch nadpřirozených sraček kolem.

„Alejandro?“

Otevřel oči a posadil se. Vzal tvář Nelly do dlaní a jemně ji políbil. „Měla by ses prospat.“

„A ty?“ Sledovala každý jeho pohyb, když vylezl z postele a oblékal se.

„Musím ještě pár věcí zařídit.“

Viděl na Nelly, jak moc se chce ptát. Odpovědí se však nedočká. Ještě nenastala pravá chvíle, aby vše na ni vybalil.

„Dobře.“ Poznala na něm, že z něj nic nedostane. „Mohl bys mi tady nechat Tanixe?“ Alejandro pozdvihl jedno obočí a zakroutil pobaveně hlavou.

„Tanixe? Nezačínáš ho mít radši než mě?“ Přešel pár kroků ke dveřím a vpustil Tanixe dovnitř. Ten, převtělen do kočky, prošel elegantně místností a skočil na kraj postele k nohám Nelly.

„Nemusíš žárlit. Mám ho ráda jako mladšího bratra,“ pronesla se smíchem Nelly.

„Až na to, že je o šest set padesát tři let starší než ty, má nejdražší,“ oponoval mírně kousavě Alejandro, přesto mu na rtech pohrával úsměv. „Proč jsem se zamiloval do ženy, která není alergická na kočičí chlupy?“

„Mňau!“

„Ještě ty začínej,“ zavrčel na Tanixe. Smích Nelly ale byl nádherný. Poslal jí vzdušný polibek a odešel z pokoje.

Sice vtipkoval, ale vůbec mu nebylo do smíchu. Jenže musel před Nelly působit klidně a vyrovnaně. On, padlý anděl, který nikdy nepatřil mezi trpělivé skautíky. Láska k jeho ženě ho mění.

A nejen k dobrému. Ale hlavně k slabému. Toho si všiml Belzebub a náležitě se to snaží využít. Čím víc je s Nelly, zamilovává se do ní, tím více slábne jeho síla zrozena z temnoty. V dřívějších dobách by to nesnesl. Nesmělo existovat nic, co by jej oslabovalo. Krutě ničil vše, co mu přišlo do cesty.

Jenže pak potkal Nelly. Zalekl se, odešel. Ale stejně se vrátil. Musel. Veškeré emoce, které cítí k této lidské ženě, jsou silnější než vše, co doposud poznal. Nechápal, jak mohl někdo zaslepeně dělat různé činy kvůli lásce. Nyní rozumí. Prozřel a věděl, že by udělal vše pro svou nejdražší.

Usadil se na lavičce, která se pomalu ztrácela v porovnání s tím, jak velký byl balkon v prvním patře vedoucí do zahrad. Nyní byla zahrada zahalena temnou pokrývkou noci. Jediné, co dodávalo světlo, byl měsíc. Naštěstí nebyl úplněk. To by tu bylo veselo.

„Takže jsi dítě našel a přivedl sem,“ pronesl do ticha noci příliš známý hlas. Alejandro se neotočil, počkal, až dotyčný muž přijde k němu.

„Ano, konečně se potká se svým otcem,“ odvětil Alejandro a zadíval se na Micaha – posla smrti. Vysokého, útlého muže se světle hnědými vlasy, které mu dosahovaly sotva po ramena. A vypadalo to, že skrz převod mrtvé na druhý břeh si je nestihl ani učesat. To díky němu se dozvěděl o Arion. Prokletou duši její matky přivedl k Alejandrovi zrovna on.

„Stejně se nemohu zbavit pocitu, že to Walter udělal.“ Úzké rty se stáhly do pobaveného úšklebku.

„Co máš na mysli?“

Micah svůj úsměv ještě víc roztáhl a opřel se zády o zábradlí balkonu, aby viděl přímo na Alejandrův obličej, který nepatrně osvětloval měsíční svit.

„Sex s lidskou ženou. Navíc plodný sex. Nedokážu si ho představit.“ Pohodil rukama a ve světle šedých očích se zračily jiskřičky šibalství.

Alejandro se zasmál. „To bych raději nedělal, ale vím, jak to bereš. Taky mi náš vědátor nesedí na Casanovu.“ Sledoval, jak se Micah směje s ním. Bylo příjemné vidět se za jiných okolností než obvykle. Ale stále ho trápilo příliš mnoho věcí.

„Nevíš náhodou…“ Alejandro nestačil doříct, protože ho Micah zastavil.

„Belzebuba nedokážu vycítit delší dobu. Netuším, kde by se mohl nacházet, příteli.“ Alejndro kývl na srozuměnou.

„Určitě bude někde blízko. Musím ho zlikvidovat, dokud to jde.“

„Na co narážíš?“

Všechno by bylo jednodušší, kdyby byl podělaný účetní a ne pán temnoty. „Ztrácím svou sílu.“

Micah pozdvihl obočí na znamení otázky.

„Šťastný spokojený život nejde ruku v ruce se sílou získanou v temnotě zatracení.“

„Kdybych něco zjistil, dám ti vědět.“ Micah se odlepil od zábradlí a měl se k odchodu. „Jde sem tvá žena. Hledala tě skoro po celém sídle.“

Nemusel se ptát, jak to ví. Micah, jakožto posel smrti, ví o pohybu každé lidské duše v bezprostřední blízkosti. S těmito slovy se odebral pryč, aby jim nechal prostor.

Slyšel, jak se kroky Nelly blíží k němu. Když ucítil její vůni, vzhlédl a jejich pohledy se střetly.

„Měla bys spát, Nelly,“ vydechl ustaraně Alejandro a stáhl si Nelly do své náruče. Neváhala ani na minutu a nechala se jím obejmout.

„Zdála se mi noční můra.“ Opětovně vyhledala oční kontakt. „Zemřel jsi a já s tím nemohla nic dělat. Naštěstí to byl jen sen.“ Letmo jej políbila na rty a ovinula paže kolem jeho mohutné hrudi a pevně ji stiskla. „Jsi tu se mnou,“ zašeptala do Alejandrova ramene.

Cítil z ní strach a úzkost. Sám se bál, protože měl co ztratit. Jemně ji hladil po zádech ve snaze uklidnit ji.

„Nelly, zaprodala bys mi duši, abys mohla být se mnou?“ Pevný stisk povolil a vynutila si pomocí dotyků, aby ji pustil a stoupla si.

„Cože?“ Zmateně na něj hleděla. Měl držet jazyk za zuby, přece tohle není zrovna normální otázka, která se ve vztahu říká. Měl se zeptat na něco jiného. Jako třeba jestli si ho nejdřív nenastěhuje do bytu. Nebo nevezme v Las Vegas ve městě hříchu.

„Je to hloupo…“ Už po druhé byl zastaven v půlce věty během dnešní noci. Jenže tentokrát to bylo příjemnější. Jelikož to byla Nelly a ne Micah. Jelikož jemně položila ukazováček na jeho ústa, aby ho umlčela.

„Není to hloupost, ty jsi hlupáček,“ pronesla rozpustile a lehce se usmála.

„Prosím? Víš, kdo já jsem, holčičko?“ vylítlo mu z pusy dřív, než stihl uvažovat. Její příjemný smích ho hladil na duši. Nebo na tom, co z ní zbylo.

„Jsi muž,“ poklekla před ním a propletla jeho prsty se svými, „který vlastní mé tělo, včetně srdce. Nejsem ničím výjimečná, ale miluju tě víc než cokoliv, kohokoliv jiného na tomto světě, a na tvou otázku odpovídám ano. Vezmi si, co chceš, odevzdávám se ti celá.“

Alejandro neohrabaně stáhl Nelly zpět do své náruče a pevně ji sevřel. Nemohl na to cokoliv říct. Protože nevěděl co. Nádherná slova zněla z úst Nelly, jež netušila, co tím tvrdí.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování