When devil is your ex - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce května/mája. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!

Opravdu půjde vše tak, jak si představuje Alejandro?

01.06.2018 (11:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1224×

Nelly byla svým způsobem ráda, že si o Alejandrovi promluvila s Jess. Tíha, která ji svírala celou tu dobu, kdy se objevil a pak zase zmizel, byla obrovská. Když se svěřila skoro se vším, co ji trápilo, ulevilo se jí. Jenže holky spolu vypily u pokecu hodně vína a Jess, netrénovaná tak jako Nelly, už byla značně společensky unavena. A jelikož Daniel byl služebně mimo město a Jess nebyla daleko od Nelly, rozhodla se Jess jet domů autobusem. Takže se společně vydaly na nejbližší autobusovou zastávku. Sice Jess měla hrdinské řeči, že vše zvládne sama, ale Nelly ji neposlouchala. Pěkně s ní počkala, až přijede autobus, nastoupí do něj a ještě Jess zamávala na rozloučenou.

Musela se usmát, když si vzpomněla na Jess a její vychvalování Alejandra. Ano, byl nádherný. Byl okouzlující a Nelly si po jeho boku připadala výjimečná. Jenže vše má své velké ale. Nemusí přijít hned, dřív nebo později se stejně objeví. Jako u nich. Jen vzpomínání na tu dobu ji nutilo se rozbrečet jak malá holka.

„Nelly,“ vyslovil její jméno mužský hlas. Automaticky vzhlédla a zkoprněla zároveň. Stáli před jejím domem.

Jak Tanix, tak Alejandro.

Zatřepala hlavou. Myslela si, že se jí to zdá. Přece jen vypila dost vína a zrovna na něj myslela. Jenže oni nezmizeli. Stáli tam pořád.

„Co tu pohledáváte?“ vysoukala ze sebe pracně. Vylovila z kapsy od kabátu klíče od bytu a chtěla se kolem nich prosmýknout k hlavním dveřím domu.

„Přišli jsme za tebou,“ pronesl Alejandro a chytil Nelly za paži v momentě, kdy kolem něj chtěla projít. Tím ji zastavil a donutil, aby se mu dívala do očí. „Musel jsem tě vidět,“ dodal.

„Najednou jsi mě musel vidět? A to proč, pane Pekelný? Dole je velká nuda?“ škubla svou paží, aby se odtrhla od Alejandrova dotyku. Ubližoval jí jakýkoliv kontakt s Alejandrem, přičemž po něm prahla. No není ona šílená hlupačka?

„Bylo by lepší…“

„Co, Alejandro? Hm? Abych se nevyptávala? Abych nestrkala nos do tvých záležitostí? Nepotřebuji vědět, co se děje kolem tebe. Nechci, aby ses tu vůbec kdy znovu objevil!“ křikla podrážděně. Zlostně vyšla ty čtyři schody, které ji dělily od hlavního vchodu domu, a vybrala z celého svazku klíčů ten pravý.

„Paní Nelly, žádám vás, abyste si nás vyslechla,“ promluvil do jejích zad Tanixův hlas. Nelly se na něj ohlédla přes rameno. Vidět ty jeho nevinné čokoládové oči byla učiněná zbraň hromadného ničení. Jak mohla odolat, když se na ni někdo díval pohledem raněného srnečka Bambi? Byl to těžký paradox, jak mohl mít démon nevinný pohled?

„Fajn,“ kapitulovala nakonec Nelly a propálila Alejandra pohledem, protože se jí vůbec nelíbil jeho spokojený úšklebek.

„Tvůj nový byt se mi velice líbí,“ pronesl Alejandro, když všichni tři vešli do bytu Nelly.

„Zout boty,“ přikázala jim a vydala se po chodbě do kuchyně. Oba poslechli. Jak pán Pekel, tak jeho věrný sluha museli poslechnout pouhou smrtelnici a zout se jako obyčejní lidé. Jakmile to učinili, vydali se směrem za Nelly.

Ta prošla chodbou kolem kuchyně přímo do malého, avšak útulného obýváku.

„To víš, už nejsem holka po škole, která hledá zaměstnání. Sice mě to stojí spoustu peněz, ale je to mé. Což je super. Skvělý pocit svobody a nezávislosti.“

„Vypadáš spokojeně.“

„Děkuji, takže…“

„Vidím to tak, že budu s tebou v ložnici a Tanixe ubytuj, kde budeš chtít. Klidně se může proměnit v kočku. Ušetří tím místo, že, Tanixi?“ Alejandro se otočil na Tanixe, který jen souhlasně kývl.

Nelly vytřeštila oči a zalapala po dechu.

„Nikdo tu nebude spát!“ vyjekla ze sebe zděšeně. „Proč bys tu vůbec zůstával?“ pokračovala a zaraženě na něj hleděla. Od té doby, co se objevil, sází jednu bombu za druhou a Nelly netuší, zda má silné srdce na jeho vrtochy.

Alejandro se přesunul k Nelly ještě blíž, než původně byl, a chtěl ji obejmout, jenže ona o pár kroků uskočila. „Chci být s tebou, Nelly,“ vydechl.

„Cože?!“

„Slyšela jsi. Tanixi, odejdi, chci být s Nelly o samotě.“

„Ano, pane.“

Nelly hleděla na mizející záda Tanixe a nevěřícně zakroutila hlavou. Ona snad sní!

Má hodně špatnou noční můru a ne a ne se probudit.

Zhluboka se nadechla a šla si do kuchyně pro sklenici vody. Musela se napít a uklidnit se. Její srdce tlouklo tak zběsile, že se bála, aby jí nevyskočilo z hrudi.

„To je teda vrchol, Alejandro!“ křikla ještě z kuchyně na něj a upila vody. „Přijdeš si sem a už se mi chceš nasáčkovat do bytu! Jsi normální?“ znovu upila. „Ne, jsi z pekla, nejsi normální. Řekni, proč tu jsi, a pak odejdi.“ Byla šíleně vytočená a měla sto chutí vzít sklenici a omlátit mu ji o hlavu.

Vrátila se zpět do obýváku, kde uprostřed stál Alejandro a sledoval její každý pohyb.

„Musíš být se mnou.“

„Fakt?“ vyhrkla ze sebe Nelly. „A na to jsi přišel kdy? Až jsi ojel veškeré štětky v pekle? Nebo po tom, co jsi zjistil, že mozek je nahoře a ne dole v rozkroku?“ vztekala se dál. Veškerý potlačovaný vztek, který k němu pociťovala, pomalu vyplouval na povrch. To, co mu nestihla říct, protože se vypařil jak pára nad hrncem, musela říct nyní. „Kde jsi byl, když mé srdce krvácelo? Když mě bolest neopouštěla? Tak kde!“

„Nelly,“ vyhrkl ze sebe Alejandro a překonal vzdálenost mezi nimi, aby si ji strhl do náruče a pevně sevřel. „Musíš mě teď poslechnout a dovolit mi, abych tu s tebou byl. Nebo půjdeš se mnou.“

Vykroutila se z jeho objetí a zadívala se mu do očí. „Proč bych to měla dělat?“

Alejandro se smutně usmál. Poprvé viděla toho starého Alejandra, který si na nic nehrál.

„To ti zatím nemohu…“

„Zase?! Alejandro! Běž! Přiřítíš se zpět a nic pořádně neřekneš a chceš, abych tě slepě následovala! Tohle je tak šílené a unavující zároveň. Nejsem tvůj poskok, abych tě poslouchala na slovo. Jestli něco máš na srdci, tak to řekni rovnou a netaj mi to!“

Viděla na něm, jak bojuje sám se sebou.

„Víš, že bych tě mohl z fleku donutit, abys mě následovala!“ vybuchl nakonec. „Mrknutím oka tě donutit milovat mě a následovat mě slepě do pekel!“

„Fajn. Tak proč to neuděláš?“

Teď to byl Alejandro, kdo zalapal po dechu a musel se usadit na pohovku. Schoval svou tvář do dlaní. Nelly byla jeho jednáním zmatená a netušila, co má dělat. Proto se pomalu, opatrně přesunula vedle něj a usadila se. Jemně se dotkla Alejandrova pravého ramena. Ten vzhlédl a jejich oči se střetly.

„Dokážeš to?“ zeptal se Nelly opatrně. Změna v jeho chování byla obrovská.

„Co?“

„Milovat mě a následovat do pekla, aniž bych tě nutil?“

„Opustil jsi mě.“

„Musel jsem.“

„Proč?“

„To ti nemůžu říct.“

„Proč ses vrátil?“

„To ti taky nemohu říct.“

„Miluješ mě?“

„Ano.“

Nelly si musela přiznat, že ji šíleně štval, ale tohle jí udělalo dobře. Zjištění, že se v tom neplácá sama.