OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » When devil is your ex - 5. kapitola

07.06.2018 (09:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1021×

Belzebub byl velice potěšen množstvím démonů, kteří před ním stáli. To znamená, že Luciferova autorita začíná být zpochybňována. A to potřeboval. Pěkně postupně narušovat pravidla, která Lucifer v pekle stanovil. Pomalu mu kopat hrob a pak ho do něj zahrabat. Nebude lepšího vládce, než je on. Lucifer je padlý anděl. Má v sobě stále dobrou stránku. Jenže on, Belzebub, je stvořen ze zla a temnoty.

„Všichni dobře víte, že Lucifer společně se svým poskokem před několika dny opustil peklo.“ Když se ozývalo souhlasné mručení, musel se usmát. „Už jednou se stalo, že se náš vládce rozhodl opustit peklo a navštívit zemi.“ Přesně před dvěma a půl lety. „Mnozí z vás si museli všimnout změny v jeho chování po návratu. Sice se nejednalo o zásadní změny, ale šly postřehnout.“

„Už tolik nemučí zatracené duše!“

„Nesvádí nevinné na temnou stranu!“ ozývalo se z davu.

Ano, přesně tak. Belzebub se spokojeně usmál.

„Přesně! A tohle má být náš vládce? Stvořil nás, aby se mstil. O nic jiného mu nešlo, jen o pomstu svému otci a bratrům! Pak se zamiluje a bude z něj opětovně hodný andílek?“ Většina démonů těžce zalapala po dechu. Jen pár vyvoleným, kterým Belzebub věřil, sdělil pravdu. Jejich vládce se zamiloval do ženy. A tím vlastně pomůže Belzebubovi v zabití Lucifera. Je to velká laskavost od vládce, to se musí uznat. Bez toho by to nešlo. „A co my?! Musíme se mu podrobit? Stát se jinými? Přejít na stranu dobra? Ne!“ Vycítil z Lucifera změnu, jakmile se vrátil zpět do pekel. Ale trvalo mu pár let, než dopátral, co za tím je. „My chceme, mí přátelé, páchat zlo! K tomu nás přece stvořil, ne?“ Souhlasné výkřiky přidaly na intenzitě.

Belzebub se znovu spokojeně usmíval. „Můžeme ho navrátit zpět. Je zranitelný skrze ženu. Lidskou smrtelnici-“ udělal dramatickou pauzu a pak dodal: „Můžeme ji velice snadno zabít.“

To už démoni byli v extázi. Strhl je na svou stranu. Půjdou po té lidské ženě. Ale její smrt si potřebuje vychutnat on sám.

„A její smrt vrátí našeho vládce zpět do pekla a jeho temným návykům.“

…

Musela být neustále v práci, protože to ji zaměstnávalo. Když vykonávala své pracovní povinnosti, její mysl nebloudila stále k Alejandrovi. Ano, nebloudila stále. Jen párkrát do hodiny. Když byl velký spěch v práci, tak jen co pár hodin. Jenže teď tu je sama. Bylo pozdě a pomalu se začínají lidé strhávat předvánoční náladou. Takže proč by byli v práci přesčas?

Jenže Nelly tohle nepotřebovala řešit. Byla sama. Celou tu dobu. A jediné, co ji zaměstnávalo, byla její práce. A také myšlenky na Alejandra.

Řekl, že ji miluje…

Ale zas je kolem něj tolik záhad a tajemství! Už toho měla plné zuby. Chtěla s ním být, ale nemohla. Musel jít s pravdou ven, jinak ho nevezme na milost. A taky se bude muset pěkně snažit získat ji zpátky. Není přece jen tak nějaká holka odvedle. Když se vrátí, pískne a ona přiběhne? Ani omylem. Chvilku ho podusí a taky musí říct všechno. Jinak se odstěhuje na druhou stranu zeměkoule a bude doufat, že se tam nezjeví.

„Stále tady?“ Poplašeně sebou cukla, když se před ní zjevil šéf. Ani nepostřehla, že vešel do její kanceláře. Co tu, kruci, ještě pohledává?

„Ano, ale už stejně odcházím,“ odpověděla a mrkla na hodinky. Bylo pár minut po šesté hodině. Musí se dostat co nejrychleji z jeho dosahu. Myslela si, že je tu už sama, ale Phillipova přítomnost ji vyvedla z omylu. Zadívala se mu do očí. Ten jeho chlípný pohled. Málem se pozvracela na svou klávesnici.

„Ale, Nelly,“ rozešel se směrem k jejímu stolu, „co kdybychom využili situace, kdy jsme tu jen ty a já.“

Nelly ztuhla. Netušila, co má dělat.

„Nevím, na co narážíte, ale musím už jít.“ Urychleně vypnula systém a počítač. Chtěla se zvednout, ale jeho ruce byly rychlejší. Čapl Nelly za zápěstí a doslova ji vytáhl na nohy směrem k sobě.

„Ty moc dobře víš, co tím myslím. Chodíš kolem mě každičký den a natřásáš se přede mnou,“ pevně ji k sobě natiskl a čichl si k jejím vlasům. „A tvá svůdná vůně mi úplně zamotala hlavu.“ Vyděšeně na něj hleděla. Zapřela své dlaně proti němu a veškerou sílu, kterou v sobě měla, zatlačila proti jeho hrudi a chtěla se dostat z jeho sevření.

„Já se nenatřásám! Laskavě mě pusťte a nechte mě odejít!“ křičela na něj vyděšeně. Bohužel, byl silnější než ona. Škubl s ní ke stolu, přičemž se silně udeřila do pravého boku. Sykla bolestí a chtěla utéct. Jenže Phillip byl opět rychlejší. Popadl ji za nohy a vyzvedl Nelly na stůl.

Začala ječet, ale on jí jednou rukou zakryl ústa a druhou začal lovit pod její sukní.

„Dej ty špinavý pracky pryč z mé ženy!“ zavrčel napůl výhružně, napůl nepříčetně Alejandro. Ve skrytu duše doufala, že se Alejandro objeví a zachrání ji. A ono se to doopravdy stalo. Stál před ní rozzuřený do takové míry, že očekávala, až se objeví ve své pravé démonské podstatě. Jenže nestalo se tak.

Phillip se přestal dotýkat Nelly, ale proto, aby se otočil na Alejandra. „A ty jsi jako kdo?“ zeptal se posměšně. Alejandro několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi, napřáhl pěst a vrazil Phillipovi pořádnou ránu. Ten se jen zatočil ve vzduchu a padl na zem.

Nelly se vyděšeně zadívala do Alejandrových očí, stále cítila, jak se její tělo klepe strachem a úzkostí.

„Odveď toho sráče. Jinak skončí v pekle dřív, než má!“ zavrčel k Tanixovi naštvaně. Tanix ho popadl za nohu a táhl ho pryč. Tím pádem Nelly osaměla s Alejandrem.

Chtěla se zapřít o dlaně a slézt ze stolu, kam ji povalil a chtěl ji znásilnit…

Hlasitě vzlykla, když se pokoušela o zapření, jenže její svaly vypověděly službu.  

„Lásko, jsi v bezpečí,“ vyhrkl ze sebe Alejandro.

„Zachránil jsi mě,“ dostala ze sebe pracně mezi vzlyky. Alejandro na nic nečekal a strhl si ji do své náruče. „Samozřejmě, že jsem tě zachránil,“ promluvil jemně ke své Nelly. Lehce ji pohladil po vlasech a postavil ji na zem. Sevřel její obličej do svých dlaní. „Jsi v pořádku? Neudělal ti nic, že ne?“

Kromě toho, že se klepala jak osika a bolestivého pálení v oblasti pravého boku, se Nelly cítila fyzicky obstojně. „Nestihl to,“ řekla a chtěla se na Alejandra usmát, jenže jí to nešlo. Místo toho opětovně vzlykla.

„Jsem u tebe, Nelly. Jsem tady,“ konejšil ji Alejandro a přitom ji pevně sevřel ve svém náručí. „Nikdo už na tebe nevztáhne ruku, to slibuji.“

„Dostaň mě, prosím, odtud. Nechci ho vidět, nechci tu být.“

Vyšvihl si ji do náruče a odnášel ji pryč. Prioritní bylo bezpečí Nelly. Zaveze ji do bytu a udělá vše, co bude potřeba, aby se cítila dobře. Pak, až se odebere do říše snů, zavolá Tanixe, aby ji hlídal. Zatímco on si bude pomocí mučení užívat týrání a následnou smrt toho zpropadeného lidského červa, který se opovážil na jeho sladkou Nelly sáhnout.

A pak, až ho sprovodí ze světa a prokáže mu tu čest, že ho pošle do pekla samotný vládce, si promluví se svou milovanou.

Měla pravdu.

A musí znát pravdu se vším všudy. Tak se aspoň ukáže, jak moc ho miluje a zda to dokáže skousnout a být po jeho boku.

Protože jestli ne, tak nechá Belzebuba vykonat jeho toužebné přání a nechá se jím zabít.

Není totiž nic bez své sladké Nelly…

Zaprvé bych chtěla poděkovat za hlasování v anketě. Moc mě to potěšilo. :)

Za druhé... doufám, že se tato kapitola líbila a chtěla bych se vás zeptat, jak se vám vývoj příběhu líbí.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When devil is your ex - 5. kapitola: