OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » When devil is your ex - 6. kapitola

29.08.2018 (10:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 964×

„Ty jsi ho doopravdy umučil k smrti,“ vydechla nevěřícně Nelly. Opatrně pohlédla na Alejandra. V jeho očích se zračila krutost a zlo.

„S obrovským zadostiučiněním.“ Poprvé viděla v něm temnotu. Poprvé spatřila toho pravého vládce pekel.

Jednou se jí zjevil ve své pravé podobě. Ale nebylo to tak kruté jako pohled, který měl.

„Já nemám slov,“ vstala z pohovky a musela se projít kolem stolu. „Nevím, co si myslet či cítit.“

„Stejně by jednou zaklepal na pekelnou bránu. Jen jsem jeho odchod urychlil.“

Pohledem střelila po Alejandrovi. Nevypadal, že by si něco chtěl vyčítat. A ona mu to nemohla zazlívat.

„Je pro mě jako člověka zvláštní, s jakou lehkostí bereš smrt.“

„Chtěla jsi pravdu a upřímnost.“ Alejandro napodobil Nelly a zvedl se z pohovky. „Ale obávám se, že nejsi dost silná na to, abys vstřebala vše kolem mě.“ Prošel kolem Nelly do chodby. Ta ho následovala.

„Proč to nezkusíme?“ zeptala se ho. Byla sice stále vyděšená, ale nechtěla, aby odešel. Před pár lety, když spolu byli, tvrdil, že ji miluje. A to nemůže někdo, kdo má srdce z kamene.

„Nedokázal bych,“ zastavil se v půlce pohybu a hleděl na Nelly. „Nemohl bych se podívat do tvých očí, které by byly plné nenávisti vůči mně.“

„Alejandro, jsi vládce pekel. Ne Matka Tereza. Neočekávám hrdinské skutky či zázraky. Byla jsem s tebou a,“ překonala vzdálenost mezi nimi. Jemně se dotkla jeho tváře. „Cítila jsem tvou temnotu. Stejně tak jako lásku, kterou jsi mi dával.“ Smutně se usmála a přerušila s ním fyzický kontakt. „Spíš jsem si myslela, že je to láska. Než jsi mě odkopnul jako kus hadru.“

„Chránil jsem tě, má nejdražší.“

Nelly na Alejandra vytřeštila oči. „Takhle si představuješ ochranu?“ Zbláznil se? Rozejít se s někým, říct mu, že byl jen pouhá loutka. Pobavení, které zahánělo léta samoty. Kdo ví, jak to s tím pekelníkem vůbec je. Pochybovala, že by byl v celibátu a někde v pekle nerajtoval na démonkách.

„Vůbec to nechápeš!“ křikl dopáleně Alejandro, čapl Nelly za zápěstí a vedl ji zpět do obýváku a tam ji usadil do křesla. „Je těžké s tebou mluvit, když mi do toho neustále skáčeš. Takže tě požádám, aby ses přenesla přes svůj zvědavý komplex a nepokládala mi co pět sekund otázky, jako bys byla samopal. Dobře?“

Nelly na něj stále vykuleně hleděla. Měla sto chutí bombardovat ho otázkami, anebo se zvednout a odejít. Jenže tohle je její byt. Nikam nepůjde. A je hodně zvědavá, jak to tedy popravdě je. Naštvaná byla taky, jenže zvědavost vyhrávala.

Kývla na souhlas, přičemž si Alejandro úlevně povzdechl. „Tak jo. Doufám, že toho nebudu litovat. Nedokázal bych žít, kdyby ses na mě nemohla strachy podívat.“

Tahle slova Nelly zasáhla. Musel ji opravdově milovat. Proč by jinak takhle mluvil? Proč by se jinak vracel? Nebyla nijak výjimečná, obyčejná lidská holka. Proč by se tedy s ní opětovně Pán pekel zahazoval, kdyby pro něj nic neznamenala?

„Jediný způsob, jak tě chránit, bylo opustit tě. Nemohl jsem delší dobu setrvávat na Zemi. V pekle pomalu, ale jistě propukal chaos. Potřebovali svého vládce a já nemohl vzít tebe se mnou. Temnota by tě sežrala zaživa. Vše, co je nevinné, tam zahyne nebo se přemění ve zlo. Navíc mám své nepřátele. Rádi by zjistili a využili páku, jakou je žena, kterou miluje samotný Lucifer.“ Na kratičký okamžik se Alejandro odmlčel a sledoval Nelly. Byl rád, že se nevyptávala, i když na ní viděl, jak moc chtěla. „Raději jsem volil tvou nenávist a zlobu, než tvou smrt. Tím, že jsem tě držel co nejdál od sebe, jsem tě chránil.“ Letmo se usmál a konečně se i on usadil na pohovku naproti křeslu, kde seděla Nelly a hltala každé slovo, které vyšlo z jeho úst. „Nedokázal jsem si představit svět bez tebe. Sebrala jsi zbytky mé duše, kousky mého zlomeného srdce a poskládala je zpět dohromady. Po hrozně dlouhé době jsem se cítil šťastný a klidný. Jenže každá pohádka má svůj konec, ne?“ uchechtl se a smutně se podíval na Nelly. „To, že jsi byla tady nahoře po celou tu dobu, co já byl v pekle, mi dávalo sílu. Protože kdyby démoni zjistili, co vše pro mě znamenáš, zabili by tě.“ Kdysi dávno ztratil svou rodinu. Místo, kam patřil, protože se lišil. Chtěl něco, co nebylo dovoleno. Musel přijmout trest.

Urvali mu křídla, rozdrtili srdce a naplnili ho samotou. Odkopli, zapomněli.

Jenže pak se objevila Nelly. Jako světlo ve tmě rozzářila jeho věčné osamění.

Nemohl ji vystavit nebezpečí, ale také nemohl zapomenout. Raději každý den trpěl bez ní, ale s vědomím, že je v pořádku. Než se před pár dny od Tanixe dozvěděl o Belzebubovi a jeho zjištěních.

Musel se zpátky vrátit na Zem. Vyhledat svou ženu. Protože Belzebub prahne po jeho místě. Chce být vládcem pekel a nezastaví se před ničím. Jenže zničit Lucifera není zrovna snadné. Potřebuje k tomu obětovat duši, která je podobná Luciferovi.

„Proto ses vrátil? Zjistili to?“ prolomil jeho úvahy hlas Nelly.

„Jeden z nich. Ten, co je nejsilnější po mně.“

„Myslela jsem si, že to je Tanix.“

Alejandro se usmál. „Ne, Tanix je můj nejvěrnější. Na to, že je démon, má vlastnosti, které jsem spíše vídal u andělů.“

„Kolik duší a životů jsi zničil od té doby, co ses vrátil zpět do pekla?“

Alejandra daná otázka mírně zaskočila. Čekal, že se bude ptát více na démona, který ji chce zabít.

„Hodně. Jsem zlý, pomstychtivý. Nedokážu jen tak odpouštět. Jsem velice urážlivý a sebestředný.“

„Hotový princ z pohádky,“ reagovala na to s nepatrným úsměvem Nelly.

„Ale díky tobě znám soucit. Pokouším se trpělivosti. Naučil jsem se pochopení. Nalezl jsem cit, který dokáže uklidnit chaos ve mně.“

Svezla se z křesla po kolenou dolů na podlahu a překonala vzdálenost mezi ní a Alejandrem. Klekla si před ním a dlaně položila kolem něj na pohovku.

„Je to tvá přirozenost. Ale díky mně můžeš být lepší. Chci, abys poznal tu krásnější stránku života. Se mnou. Jsi jako bouře, která se před dvěma lety přiřítila do mého života a kompletně ho změnila. Rozum mi radí utíkat do prvního kostela a splašit tam svěcenou vodu spolu s růžencem a biblí.“ Alejandro se pobaveně zašklebil. Uchopil dlaně Nelly a jemně do nich vtiskl polibek.

„A co tvé srdce?“ zajiskřilo mu v očích.

„To propadlo samotnému pánu pekel.“

Všem, co mou povídku čtou, děkuji. Jsem vděčná za hlasy v anketě, kde se objevují pravidelně. Byla bych ráda za komentáře.

Ještě jednou díky, S.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When devil is your ex - 6. kapitola: