OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wrong, which can change the future - 13. část

11.03.2014 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1038×

13. část – Vyhrál jsem já nebo on?

„Tak mi to dokaž…“ promluvil jsem do ticha.

Nastalo mezi námi hrozivé, až trochu děsivé ticho. Díval jsem se svému andílkovi do očí, nic neříkal, jen těkal očima po místnosti. Co jsem to, proboha, řekl? Bál jsem se, co bude teď…

Yoshi mě nečekaně chytil za ruku a svou nepatrnou silou mě vedl do ložnice. Polkl jsem, začínal jsem trochu tušit, jak mi to chce dokázat. Někde uvnitř jsem věděl, že ho k tomu nechci nutit. Já… vážně jsem to takhle nechtěl.

Otevřel rychle dveře a já ho následoval. Beze slov jsem se posadil na pohodlnou postel a čekal, čekal… Na co vlastně? Maličký trochu nervózně přešlápl, ale pak se začal svlékat. Pomaličku, aby mě dráždil, sám pořádně ani nevím. Stáhl si triko přes hlavu, nedokázal jsem se se smutkem nepodívat na jizvu na jeho hrudi a bříšku. Nechápal jsem, jak moc může hyzdit jeho andělské tělo. Rukou si přejel po rozkroku, než povolil knoflíček u riflí. Spadlo to z něj příliš rychle. Na sucho jsem polkl, jak jsem si ho prohlížel.

Stál nejistě přede mnou a těkal pohledem. Sám jsem nevěděl, co s touhle situací. Maličký váhavým krokem přistoupil těsně ke mně, ruce mi položil kolem krku. Lehounce se dotkl mých rtů. Bylo to zvláštní, cítil jsem, jak se jeho ruce chvějí. Roztřesenou rukou mi začal rozepínat knoflíčky u bílé košile. Jen jsem seděl a sledoval ho. Nedokázal jsem cokoli dělat, jen jsem ho sledoval. Byl jsem jím okouzlený.

Košile mi sjela z ramen a lehce dopadla na postel, z níž se svezla na zem. Nekomentoval jsem to. Yoshi se sklonil, laskal mou hruď. Přivřel jsem oči, ty pocity, které ve mně vířily, byly neuvěřitelné. Najednou se na mě bezradně podíval, nepřestával mě hladit po hrudi. V jeho očích byl strach, ale i něco… něco, co chtěl, ale neuměl mi to říct…

Pohladil jsem ho po tváři. Netušil jsem, co to dělám, neznal jsem ty pocity uvnitř mě. Najednou se mu zaleskly čertovské jiskřičky v očích a se vší silou do mě strčil a já přepadl na záda do měkoučkých peřin. Po tváři mu přelétl úsměv vzrušení. Usmál jsem se, vyčkávajíc, co bude dál. Vyšplhal za mnou, po čtyřech se pomaličku dostal do mé blízkosti. Přejel mi ukazováčkem od krku okolo pravé bradavky až k zapínání černých kalhot. Kousl se do rtu, když se dotkl látky a uvědomil si mou zvětšující se chloubu.

Zčervenal ve tvářích, ale odvážně mi rozepl zip, zatímco se ke mně nahnul k polibku. Původně jsem mu nechtěl pomáhat, ale už jsem se nemohl držet zpět… Nikdy před ním jsem nepocítil takovou chuť chtíče jako dnes. Přitáhl jsem si ho za vlasy blíže k polibku a opatrně se s ním překulil, aby byl pode mnou. Vystrašeně rozevřel oči. Trochu se bál… já vím, vždyť mu tolik ublížili a já po něm chtěl v podstatě to samé. Sklonil jsem se, aby mi byl blíž.

„Promiň, Yoshi… nechtěl jsem tě vyděsit, ale…“ zašeptal jsem mu.

Uhnul pohledem. „Já… eto… ještě jsem tě nepřesvědčil dostatečně, abys mi řekl odpověď…“

„Yoshi…“ pohladil jsem ho po tváři starostlivě.

„Nemusíš mi pomáhat… já tě přesvědčím o mé lásce…“ zamumlal trochu jistěji.

S pokrčením ramen jsem se opět přesunul na záda a nechal to na něm, jak si přál. Nemusí zrovna vědět, že jsem v tomhle stejně nejistý jako on. Stáhl mi opatrně kalhoty a sám sobě bílé boxerky. Viděl jsem ho bez oblečení jen jednou, ale tohle bylo něco. Na sucho jsem znovu polkl a boule na černých boxerkách se silně zvětšila a byla mnohem zřetelnější. Yoshi se nevinně na to místo obkročmo posadil. Moje ruce si zavedl na zadeček a vyzývavě na mě mrkl, abych ho držel v těchto místech. Opatrně se pohnul a já to už nevydržel a mírně zaúpěl.

Překvapeně se na mě podíval. Byl jsem dokonale jím omámen. Musel jsem si ho přitáhnout k polibku. Sám se ke mně ochotně nahnul, poslušně mi splnil mé přání. Pak jsem uslyšel malé štrachání, zvědavě jsem se podíval, co to je. On… jak?!

„Jak víš, že to tu mám?“ povytáhl jsem obočí na tubičku lubrikačního gelu.

Šibalsky se usmál. „To si vážně myslíš, že jsem si za celou dobu, co tu bydlím, o tobě nic nezjistil? Nebo nezjistil, co máš v bytě?“

Usmál jsem se a nijak to nekomentoval. Netušil jsem, že se mi prohraboval i v šuplíku. Nejistě si pohrával na lemu boxerek, jako by se bál. Ale nakonec si dodal odvahy a zbavil mě jich. Pousmál jsem se, když sebou trošku trhl a vytřeštil oči na mou velikost, něžně jsem ho pohladil po tváři, abych mu dodal odvahy. Na prsty si napatlal gel a pak se podivně stočil, aby mi umožnil sledovat, jak se opatrně roztahuje. Zrychlil se mi dech. Andílek jen přivřel oči, jak se snažil prodýchat city uvnitř sebe.

Najednou se na mě významně podíval. Pochopil jsem, co mi chce říct. Použil ještě trochu gelu, než se nazdvihl nad mým vztyčeným penisem. Zatajil jsem dech. Okolo mě se uzamklo teplo. Nedokázal jsem se soustředit a jen sledoval to stvoření přede mnou. Byl tak krásný. Díky silným emocím jsem ho pevně sevřel v bocích. Yoshi do ticha noci vykřikl, jak moc ho má velikost uvnitř podráždila. Po tváři mu skanula slza, ale na rtech úsměv. Zhluboka se nadechl a začal vysedat… Ve mně se zdvihala touha…

------------------------------------------ *** ----------------------------------------------

Unaveně jsem ležel v posteli, Yoshi na mé hrudi pravidelně oddechoval, pokoušel jsem se vzpamatovat z nově intenzivně prožitého zážitku. Pohladil jsem maličkého po vystouplé lopatce, on se spokojeně zavrtěl.

„Toshi-san?“ oslovil mě po chvilce tichým hlasem.

„Hm?“ prohrábl jsem se mu ve vlasech.

Obkroužil kružnici kolem mé bradavky a pak se opatrně zeptal: „Já… no… přesvědčil jsem tě o své lásce k tobě?“

Mlčel jsem a neodpovídal. Musel jsem si to rozmyslet, na odpovědi zřejmě stála celá naše budoucnost. Vzpomněl jsem si na svůj omyl v baru, kde jsem si ho spletl s ženou… Jak moc byl zničený, když mu ublížili… Jak moc mě bolelo ho vidět trpět… Jeho úsměvy po dlouhé době, jež byly jen pro mě… Bylo toho hodně…

Usmál jsem se na něj a shrnul mu vlasy z čela. „Asi… tě miluji…“

Vykulil ta svoje kukadla, okamžitě se napřímil. „Takže… takže sis jen hrál… celou tu dobu…?!“

„To neříkám,“ pokrčil jsem rameny. Pohladil jsem ho po rozbouřené tváři… Slušelo mu to, i když se mračil.

Najednou se líbezně usmál, jako by dosáhl toho, co chtěl. „Budeme teď spolu? Jako pár?“

Zamračil jsem se, ale pak jsem to vykoumal. „Mám podmínku…“

„Jakou?“ zvědavě se opřel o lokty na mé hrudi. Sledoval mě.

„Přestaneš pracovat v tom baru a doděláš si vzdělání…“ vyslovil jsem svoji prosbu.

Smutně uhnul pohledem. „Ale…“

„Žádný ale! Jednou jsi říkal, že bys rád dostudoval…“ zarazil jsem ho. „Bereš to?“

Díval se mi do očí, přemýšlel, pak váhavě kývl. „Jak chceš…“ zamumlal.

Přitáhl jsem si ho za bradu do něžného polibku. Najednou jsem byl uvnitř sebe šťastný, že mám konečně někoho, kdo mě bude s láskou vítat doma, a i s polibkem. Konečně jsem měl někoho, komu na mně doopravdy záleželo. Byl jsem šťastný… Jen by mě zajímala jedna věc…

„Ne, Yoshi, kdy ses do mě zamiloval…?“ musel jsem to vědět.

„Já, no,“ nejistě sklopil pohled. „Líbil ses mi hned pře barem, když jsi mě zachránil… Ale to jsem zachytil jen tvoje záda… A pak v tom baru! Nedokázal jsem ti odolat… A pak, nevím, nějak se to stupňovalo…“

Zasmál se, když uviděl můj výraz. „Počkej… takže celou tu dobu ses snažil…“

Nevinně se usmál s pokrčením ramen. Pobaveně jsem si ho prohlížel. „Víš o tom, že nejsi zas takový andílek, za kterého se vydáváš?“

Zasmál se, tentokrát hlasitěji, a sám mi uzmul drzý polibek.

„Jen by mě zajímalo, kdo z nás dvou teda vyhrál…“ zamumlal jsem.

Yoshi chvíli mlčel, než se mu zajiskřilo v očích. „Řekl bych, že to vyhrála Sachiko…“

A je konec, drazí čtenáři. Po dlouhé době jejich příběch končí. Tak přece jen se Yoshi po těžké cestě plné překážek dostal do vysněného cíle štěstí.

Moc bych chtěla poděkovat za pravidelné komentáře u minulých kapitol. Udělaly mi vždy radost a nutily mě radostně psát dál. Vážím si jich. A budu ráda, když mi hodíte váš názor i k poslední kapitole.

Možná ještě časem napíšu poslední "Bonus" o Hirokiho bezvadném záhadném šuplíčku, ale to bude jen jednodílná povídka, která bude lehce navazovat na tento příběh. Ale zatím je to jen nápad v hlavě.

Doufám, že jste nebyli při čtení zklamaní, to by mě mrzelo. A ještě naposledy moc děkuju, že jste byli nakloněni k téhle povídce a dočetli ji až do konce. Děkuji. Vaše Gwemdolin

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wrong, which can change the future - 13. část: