OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wrong, which can change the future - Bonus II.

25.11.2013 (18:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 908×

Bonus II.

„Akira?“ ozval se za mnou hlas.

Nadskočil jsem, protože jsem si Hirokiho vůbec nevšiml. Mobil mi vyletěl z ruky, jak moc jsem se ho lekl.

„Senpai, co tu děláš?“ koukal jsem na něj překvapeně.

Něžně se usmál. „No… přišel jsem z práce. Jak tak ale koukám, ty tu sedíš úplně stejně, jako když jsem odcházel.“

Mrknul na mě a posadil se těsně za mě. Rukou mě objal kolem pasu. Cítil jsem jeho dech na svém krku, můj srdeční tep se tímhle dotykem urputně zrychlil. Člověk by čekal, že si už zvyknu, ale pokaždé to bylo tak intenzivní, že jsem to nedokázal potlačit.

„Akira, nemusíš se o něj tak bát. Toshi ti zavolá, až soud skončí. Dobře to dopadne, vždyť ještě jsem nezažil, aby Toshi prohrál soud. A navíc, když o toho jeho malého andílka, bude se snažit mnohem víc,“ snažil se mě uklidnit.

„Asi máš pravdu,“ otočil jsem k němu hlavu, abychom mohli spojit rty v polibek.

Najednou jsem cítil, jak jeho ruka vklouzává do mých kalhot. Stačil mi jediný dotek přes tenkou látku, aby se mi postavil. Jeho rty mi líbaly krk. Rukou zajel i pod látku boxerek. Slastně jsem vykřikl, když mě uchopil. Laskal špičku mého penisu a já se zalykal.

„Senpai,“ uteklo mi ze rtů.

Hiroki mi lehce skousl kůži na krku. Byl jsem s ním tak šťastný. Jeho ruka na mé chloubě se pohybovala a mě to dohánělo k šílenství. Zrychleně jsem dýchal. Během několika vteřin jsem úplně zapomněl na všechno, co mě sužovalo. Moje mysl se soustředila jen a jen na Hirokiho ruku, která si se mnou hrála.

Jenže nemohl jsem si to užít naplno, vyrušil nás můj telefon. Psychedelic Heroine si vesele hrála a bylo jí jedno, že v dost nevhodnou chvíli. Hiroki se natáhl pro mobil a s úšklebkem ve tváři mi ho podal. Zběžně jsem koukl na display, než jsem přijmul hovor.

„Toshi?“ Stále jsem cítil Hirokiho ruku na svém penisu, jak mě něžně hladí v pomalejším tempu.

„Yo, Akira, říkal jsem si, že určitě budeš nervózní, jak ten soud skončí,“ ozval se vyčerpaný hlas mého kamaráda na druhé straně.

„V tom máš chravdu.“ Měl jsem co dělat, abych nevykřikl, když mě senpai políbil na zátylek. Měl jsem pocit, že se každou chvíli udělám.

„Akira, nechceš se ti zajít na drink?“ To jsem nečekal. Stalo se snad něco?

„Jo, proč ne? Dlouho jsme se neviděli,“ usmál jsem se a pokoušel se ten tlak ve slabinách ignorovat. „V kolik a kdy?“

„V sedm jako obvykle, vyhovuje?“ Jeho hlas byl opravdu něčím zvláštní.

„Jasně, zatím se měj,“ pokoušel jasem se hovor ukončit. Nechtělo se mi znovu mu vysvětlovat, Hiroki-senpai to nemohl pár minut vydržet.

„Zatím,“ ozvalo se zapípání ukončující hovor.

Položil jsem mobil na konferenční stůl a rozzlobeně se otočil k Hirokimu. „Hiroki-san, prosím, tohle už nedělej. Co si o nás potom pomyslí?“

Mému příteli přes tvář jen přeletěl ten známý úsměv a já během chvilky ležel na zádech. Smál se mi do tváře a u toho mě zbavoval veškerého oblečení. Zahodil jsem svou zlost, přitáhl jsem si jeho tvář a něžně ho políbil. Byl jsem tak šťastný, že jsem mu nikdy nedokázal odolat. Zaúpěl jsem, když mě sevřel. Jeho prsty kroužily kolem vystouplého hrotu bradavky. Nedokázal jsem se ovládat, mé tělo se chtivě vypínalo proti němu. Chtěli jsme to oba. Svou rukou jsem mu na zádech kreslil obrázky a druhou mu zabloudil k jeho chloubě. Vypjal se při tom doteku. Něžně jsem se usmál a Hiroki se nahnul, abychom se mohli políbit. Byl jsem v téhle lásce ztracený, už jsem si nedokázal představit život bez něj.

Vykřikl jsem, jeho prst zrovna vnikl do mě a já to nečekal. Hiroki mě začal uklidňovat, tiše mi šeptal, že je vše v pořádku. Vždycky to dělal takhle. Usmál jsem se a přivinul se k němu. Mé rty klouzaly po jeho kůži na krku. Líbal jsem ho a lízal, vždy mě to bavilo. Jeho prsty mě pomalu připravovaly, až nakonec do mě vnikl. Ten náhlý tlak mě vyprovokoval a já s mírnou bolestí se zakousl do jeho ramene. Hiroki se zašklebil, ale stejně jako já i on věděl, že to udělám. Povolil jsem stisk zubů a pokoušel se to vydýchat. Rukou jsem mu prohrábl vlásky. Poprvé přirazil. Zajíkl jsem se a znovu ho kousl.

„Akira,“ procedil moje jméno skrz zuby. „Já si jednou vážně najdu někoho jiného, když to budeš dělat vždycky.“

Zamračil jsem se, tohle jeho prohlášení se mi nelíbilo. „Děláš, jako by se ti to nelíbilo!“

Zaskučel jsem, protože senpai přirazil mnohem prudčeji, než by měl. Natáhl jsem se k němu pro polibek. Konejšivě mě hladil a druhou rukou si hrál s mou chloubou. Stiskl mě pevněji. Prožíval jsem to víc a víc. Skousl jsem mu lehce spodní ret. Nějak jsem si zvykl steny a výkřiky netlumit. Zjistil jsem, že když to Hiroki slyší, je mnohem žhavější. Jazykem jsem mu vpadl do úst, ale polibek jsem musel brzy ukončit, protože ze rtů se mi vyloudil další výkřik. Senpai se začal ve mně pohybovat hodně rychle. Zrychleně jsem dýchal a zakláněl hlavu. Nemohl jsem to vydržet a znovu jsem ho kousl, tentokrát někam ke klíční kosti.

Prohnul se v zádech, dost dobře jsem věděl, že ho to vzrušuje, i když si to nechtěl přiznat. Cítil jsem, že brzo oba dojdeme k vrcholu. Nějak za ten čas, co jsme spolu, jsme to konečně vychytali, že jsme se naučili dojít k vrcholu ve stejný okamžik. Počítal jsem si. Hiroki se mi hluboce zahleděl do obličeje, věděl to taky. Vzdychl jsem, když mě začal naplňovat svým spermatem. O maličkou chvilku se i na jeho vypracovaném bříšku objevily kapky tekutiny. Hiroki se prohnul a vyšel mu sten z úst. Vítězoslavně jsem se usmál a zakousl se mu opět do ramene.

Vyklouzl ze mě a svalil se na podlahu, já se schoulil do jeho objetí. Vydýchával jsem silný orgasmus. Nechápal jsem to do teď, proč s ním se cítím vždy tak krásně. Odhrnul mi vlasy z čela. Prstem jsem lehce kroužil po otisku svých rubů na jeho klíční kosti. Trochu jsem se styděl, protože se mi v hlavě vyloudily vzpomínky na naše poprvé a na ty kousance, které jsem mu zanechal snad na celém jeho těle.

„Akira-chan, co vlastně chtěl Toshi, když volal?“ ozval se jeho měkký hlas.

„Jenom se v sedm sejít, že mi řekne, co se stalo,“ přitulil jsem se k němu blíž.

„V sedm?“ podivil se.

„Jo, v sedm. Proč se tak divíš?“ zvedl jsem k němu překvapeně hlavu.

„Já jen, že je za deset minut sedm…“ konstatoval mi s úsměvem a naklonil se s úmyslem vzít mi další polibek.

„Cože?!“ zděsil jsem se.

Odstrčil jsem Hirokiho od sebe a vyskočil jsem na nohy. Mé tělo nebylo připravené ještě na pohyb a já zavrávoral. Vběhl jsem do koupelny, pokoušel jsem se tam ze sebe smýt všechno, co na mně zůstalo. Nahý jsem vyběhl zase z koupelny a běžel si pro oblečení. Hiroki seděl na zemi tak jak ho pánbůh stvořil, pobaveně mě sledoval.

„Jestli mě kvůli tobě Toshi zabije, zabiju já tebe!“ naštvaně jsem na něj křičel, když jsem hledal oblečení.

Konečně jsem něco našel a rychlostí to na sebe hodil. Přiloudal jsem se ke svému příteli, kterému stále cukaly koutky úst. Políbil jsem ho, vzal mobil a odcházel z domu. Po cestě jsem vytočil Toshiho číslo, abych se omluvil, že budu mít zpoždění.

Doufám, že tahle malá odbočka od hlavního děje nikoho neurazila. Příště se už můžete těšit na díl, kde Toshi prozradí, jak dopadnul celý soud, a prozradí možná i něco víc. Tak snad trpělivě počkátee na další kapitolu.

Chtěla bych poděkovat za předchozí komentáře, opravdu hodně potěšily. Budu moc ráda, když mi hodíte komentář i sem, ať vím, že má cenu stále psát. Těším se na vás u další své práce, vaše Gwendolin.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wrong, which can change the future - Bonus II.: