OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » xxx2

26.09.2009 (12:00) • slecinka • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1436×

Dorazil jsem k našemu mohutně vypadajícímu bíle natřenému domu asi za 5 minut. Odemknul jsem si potichu dveře a rozhlédl se po naštěstí prázdném obývacím pokoji, to znamená že mamka spí a nebude pokračovat náš večerní rozhovor, který sem já tak drze ukončil bez ohledu na ni.

„Bože ,bože“ zanaříkal jsem si tiše a u toho si prsty prohrábl vlasy. I přesto že sem byl unavený jak pes vedla má cesta rovnou do kuchyně. Při „ porcování“ celé vánočky napůl jsem přemýšlel nad tím, že přísloví „ hlad jako vlk“ určitě nevymyslel člověk a když jo nějaký zasvědčený.

Vánočku jsem celou namazal marmeládou, slepil do původního stavu a položil si ji na tác. Do půllitru nalil mléko a cestou do pokoje jsem ještě ukořistil čokoládu, která ležela na konferenčním stole, poté jsem se s celou svojí svačinkou vydal do svého pokoje. Všechno jsem to snědl a ani nevím jak jsem usnul.

Ráno mě probudila čokoládová slina stékající mi po bradě a nebezpečně se blížící se k bílému povlečení na jakém jsem spal. Naštěstí jsem ji stihl zachytit dřív než mohla cokoliv zašpinit, buranským gestem jsem „to“ utřel do  trička visícího na  lampičce, která společně s použitým nádobím „zdobila“ můj noční stolek. Vylezl jsem z postele ještě malátným a rozespalým krokem s jasným posláním najít moje zbrusu nové riflové kapsáče.

Když jsem je konečně zahlédl na židli pod náloží oblečení, které sem měl včera na sobě.Začal jsem vytahovat věci z kapes s doufáním, že najdu svůj milovaný mobil a s pomocí něho třeba zjistit kolik je hodin.

Takže zapalovač , ne že bych kouřil, ale nikdy nevíte k čemu se vám bude hodit . Balzám na rty, ten na rozdíl od zapalovače potřebuju skoro pořád, možná to zní divně , ale popraskané rty nesnesu a navíc to pěkně voní a skvěle to chutná..

Ovocné žvýkačky. No konečně mobil. Hned jsem ho odemkl a přesně jak jsem očekával, někdo mě sháněl. Kdo může být tak drzý a volat mi tak brzo ráno, pomyslel jsem si, když jsem sledoval displej, na kterém blikala tabulka, která mě upozorňovala na nepřijaté hovory.

“ Mamka“ zašeptal jsem v údivu hned, jak jsem to rozklikl. Doufám, že mi nehodlá vyčítat můj ranní příchod pomyslel jsem si mrzutě, když už jsem vytáčel její číslo.

„Ahoj Cory, od kdy mamince nezvedáš telefony?“. Zeptala se hravě a já nechápal co způsobilo její dobrou náladu.

“ Spal jsem“ odpověděl jsem bez pozdravu a vykolejeně. Uvědomoval jsem si svůj výraz -  obočí nadzvednuté a stažené do přimračeného výrazu- očekával jsem podraz.

“ Dobře Zlato , tak přijď za mnou do práce ano? Mám pro tebe dobrou zprávůůůů“ Zatáhla radostně a já se ještě víc zamračil.

“ Fajn budu tam“ řekl jsem rychle a ukončil náš podivný rozhovor. Chvilku jsem se ještě mračil na telefon, ale potom mi došlo, že když tady budu sedět nic se nedozvím.

Proto jsem vystřelil  jako blesk a pomáhal si vlkodlačí rychlostí a silou v plnění základních hygienických potřeb. Za 10 minut už jsem zamykal dveře a vybíhal z branky.

Cestou z domu jsem zahlédl Tea , který zrovna s láskou v očích zalíval květinky, které jim rostly na zahradě. Zakoulel jsem očima a vyprskl v záchvatu smíchu, když něžně přivoněl k nějaké rostlině- můj mozek pro ni nenašel název. Ale Teo mi určitě poradí napadlo mě se smíchem.Teo můj smích zaregistroval a i přes to, že pochopil ,že se směju jemu, nadšeně mě přivítal.

„Cory“ křikl pozdrav a běžel ke mně.

„Čau „drsňáku,,“ řekl jsem  s odeznívajícím smíchem v hlase.

„ Co to tu vyvádíš, zamiloval jses do nové……Kytky?“

„Narcis“ opravil mě tonem typu seš blbý? Každý pozná, že je to narcis a pokračoval.

„A ne nezamiloval. Jen se mi líbí, komu by se nelíbila?“ Položil řečnickou otázku a zdálo se, že nad tím opravdu uvažuje. „A navíc, trvalo mi měsíce než se mi povedlo ji vypěstovat a mám z toho prostě radost. Viď maličká?“ usmál se na „narcis“ a já jen nevěřícně kroutil hlavou.

„No, myslím, že je nádherná. Jsi šikulka“ zasmál jsem se. „Ale už ji tady s tebou nemůžu déle obdivovat. Volala mi mamka. Musím za ní do práce. Tak zatím Teo.“ Rozloučil jsem se.

„A jéjéé“ protáhl.

„Tak hodně štěstí“ uslyšel jsem ještě, než si začal povídat se svou zahrádkou. Blázen, pomyslel jsem si.

Stál jsem už před budovou plnou samých kancelaří a začal jsem se cítit nervozně. Žaludek se mi divně stáhl a začali se mi potit ruce. Cory no tak, co by po tobě mohla chtít. Bude to nějaká blbost. Ale proč mám potom tak divný pocit? Snažil jsem uklidnit sám sebe, ale moc to nepomáhalo.

Prosvištěl jsem budovou a mířil si to za mamkou. Bez klepání jsem vešel do její kanceláře a pozoroval, jak se samolibě usmívá.

„Jsi tu rychle“ konstatovala.

„Jo snažil jsem se“ řekl jsem, ale spíš mi to znělo jako „No tak spusť jinak jsem schopný Ti ublížit“ . Proto jsem se radši uvolněně usmál, sice to byl falešný úsměv, ale byl jsem si jistý, že zapůsobil.

„Volal mi Matt“ řekla stále s úsměvem. „už včera, ale ty si nebyl doma a ráno jsem Tě nechtěla budit“ U první části věty se mírně mračila a potom se její výraz vrátil k normálu. Co jí je, pane bože?

„No a ptal se na tebe“ když to řekla začala si nervozně hrát s průpiskou v ruce.

„A?“ pobídl jsem ji.

„No, co ti budu vykládat?! Řekla jsem mu to.. všechno. Víš, vážně mě štveš. Já chápu, že jsi puberťák, ale já na to už nemám a navíc“ nenechal jsem ji domluvit.

„A navíc?“ řekl jsem rozzuřeně, přesně jsem věděl na co bude narážet.

„A navíc…“ pokračovala jako bych ji nepřerušil, ale oči se jí leskly slzami. „…Chybí Ti otec, chybí Ti chlap v rodině, víš. Já to nezvládám moc by jsem chtěla, ale prostě.“ Nastala dlouhá pauza při které jsem si malém vymračil důlek mezi obočím.

„Pojedeš k Mattovi“ Cože to snad nemyslí vážně?!

„Mami, mohla bys mi prosím ještě jednou zopakovat, co si říkala, já mám totiž dojem, že slyším špatně“ Postupně jsem zvyšoval hlasitost mého hlasu až to přešlo v řev. Řvu tady po svojí mámě a poprvé je mi to úplně jedno. Ale tohle mi nemůže udělat to ne. Mám tu smečku a… Kdyby to věděla určitě by mě neposílala pryč. Ne, nad čím to tu uvažuju.

„Pojedeš k Mattovi“ řekla a kladla důraz na každé slovo a vyslovovala to přehnaně zřetelně, abych nemohl říct, že jsem slyšel špatně.

Před očima se mi udělalo černo.

„Ale“ řekl jsem zoufale. „To přece nemůžeš, mám tu přátele a mám tu tebe mami a domov a „ a smečku, dořekl jsem v duchu.

„Zítra večer odlétáš a teď mazej. Mám moc práce“ Tak jsem odešel a to s pořádným třísknutí dveří, načež jsem dveře znovu otevřel.

„Je fajn slyšet maminko, že mě máš ráda, a že Ti tady vůbec nepřekážím!“ Řekl jsem přehnaně něžným ironií nasyceným hlasem a dnes už podruhé práskl dveřma. Ještě jsem slyšel, jak zašeptala „alee“. Mě to však bylo úplně jedno. Řítil jsem se městem přímo k Ostrému Zubu. Musím svolat poradu.

Ono by totiž nebyl až takový problém „jet“ ke strejdovi Mattovi, ale v překladu to znamená „přestěhuješ se k Mattovi a budeš tam dokud neřeknu, že Tě chci doma“. To bylo to nejhorší. Nebyl jsem plnoletý, může si semnou dělat, co chce. Ale Damian to určitě vyřeší. Zarazí to, on to nějak zvládne. Věřím tomu. Najednou jsem byl klidný. Vždyť přece nikam nejedu, co sem si myslel, že bych mohl jen tak odjet. To ne, oni mě totiž nepustí.

Najednou jsem zpomalil. Neměl jsem kam spěchat, všechno bylo jasné. Nikam se nejede. Když na to příjde, Matt je fajn chlap, skvělý člověk. Byl to nejlepší přítel mého otce a proto s ním je máma stále v kontaktu. On je taky sám, má jednu dceru-Megi . Nevím, kde zmizela její matka, ale myslím, že ona dítě nechtěla. Tak Matta opustila. Naposledy jsem ho viděl před pěti lety na pohřbu mého otce. To je vše, co o něm vím.

Celý den jsem se choval, jakože jsem se nic nového nedozvěděl. Bral jsem to jako hotovou věc, nikam se přece nejede. Až když jsem večer dorazil k Ostrému zubu, došlo mi, jak moc jsem se pletl.

Předchozí<< // Další>>

Autor: slecinka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek xxx2: