OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » You know who I am 1. kapitola

05.03.2014 (10:00) • Moriarty • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1153×

Když jsem se narodila, byl svět ještě v pořádku. Dospělí chodili do práce, děti si spolu hrály. Já jsem bohužel žila v jedné z těch chudších rodin, takže jsem neměla k dispozici moc hraček a podobných věcí, ale přesto jsem byla šťastná. Vše se zásadně změnilo v den mých třináctých narozenin.

Pekly jsme s mámou dort, když se do dveří vřítil táta. „Jde o život, musíme se okamžitě uchýlit do podzemí!" vykřikl. Tato věta nás velmi překvapila, nicméně jsme tátu poslechly a rozběhly se za ním. Pádili jsme po hlavní ulici a já jsem přemýšlela, jak se svět dokázal během jednoho dne tak proměnit. Všude jezdila auta s kamerami. Zpětně obdivuji tátovu schopnost udržet se mimo jejich zorné pole. Každý, koho kamery uviděly, musel nastoupit do auta, které ho odvezlo pryč. Podle mámina výrazu jsem odhadla, že ji to děsí stejně jako mě. Nikdo z nás ale neměl odvahu promluvit. Dalších pět minut jsme tedy běželi v tichosti.

Dorazili jsme ke stavení, které mi vzdáleně připomínalo telefonní budku. Vešli jsme dovnitř. Prostor v "budce" byl prázdný až na jakýsi ovládací panel na jedné ze stěn. Táta stiskl pár tlačítek a my jsme se rozjeli dolů. Po chvilce jsme zastavili, dveře se otevřely a mně se naskytl nejúchvatnější pohled v mém životě. Před námi se rozkládalo celé podzemní město. Téměř bych si myslela, že jsme pořád nahoře, kdyby kolem nesvítilo tisícero lamp jako náhrada za sluneční svit. Kolem se to hemžilo lidmi, ať už muži, ženami nebo dětmi. Jak už jsem z tátova chování pochopila, tady budeme nějakou tu dobu bydlet. „Všichni noví za mnou," přikázal nám jeden muž. A my jsme za ním šli.

Neznámý muž nás zavedl do auly s plátnem na čelní stěně a se spoustou židlí. „Posaďte se," pokynul nám. „Teď vám pustíme film." Osvětlení v místnosti zhaslo a film se začal promítat. Na plátně se objevil mladý moderátor a povídal:

„V roce 1998 vznikla firma Google. Začínala jako vyhledávač, nyní má spoustu dalších funkcí, jako například e-mail, mapy nebo překladač. V roce 2094 navíc vědci zaměstnaní v této firmě objevili vynález, který by mohl naprosto změnit dějiny lidstva - čtečku myšlenek.Tento vynález má jeden jediný háček - lidé, kteří čtečku použijí, už nejsou schopni přemýšlet sami. Google však napadlo, že by se tohoto problému dalo využít. Když zničí všechny lidské myšlenky, stane se pánem světa."

„Ne, to není možné!" vykřikla jsem.

„Myslíš?" odvětil náš průvodce. „Jednu z obětí se nám podařilo natočit. Podívej se, jak to vypadá ve světě, který jsi znala." Hleděla jsem na obrazovku jako smyslů zbavená. Do auta zrovna nasedala malá hočička. „Né, pusťte mě!" křičela. Auto ale řídil robot, na kterého křik nijak neúčinkoval. Holčičku odvezli k obrovskému mrakodrapu a odvedli ji dovnitř. Posadila se před podivný stroj, jenž nejsem schopná popsat. Stačil malý záblesk světla, holčička se zvedla a odešla pryč jako tělo bez duše. Na monitoru položeném vedle čtečky myšlenek se to začalo hemžit malými písmenky a já jsem pochopila, že vidím myšlenky té malé holčičky.

Chtělo se mi brečet. Jako dítě z chudší rodiny byly myšlenky to nejcennější, co jsem měla, a představa, že bych měla přijít i o ně, mě nesmírně děsila. Průvodce nás nakonec doprovodil do domu, kde jsme měli bydlet, a já jsem jenom padla do postele a usnula.

Autor: Moriarty (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You know who I am 1. kapitola: