OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Z deníku šílence - 1. kapitola

08.10.2011 (14:00) • Magnolie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 686×

Jsem Ágnes. Budu vám vyprávět příběh. Ale ne o mé smrti jako každý druhý magor s psacím strojem a nedostatkem antidepresiv. Budu vám vyprávět o svém životě.

Na začátku byli dva lidé. Značně cholerický muž a lehkomyslná žena. Mí rodiče. Snad to byl osud nebo Bůh lehce znuděn světem, kdo svedl ty to dva lidi do hromady. Ať to byl kdokoliv, teď bych mu nejraději rozbila hu…pardon ústa. No, abych se vrátila ke svému příběhu. Zatím co se někdo tam nahoře muselo smát, moji rodiče pilně pracovali na mé starší sestře, svatbě a cestě k rozvodu. V tomhle pořadí. Můj otec, obtloustlý muž se sadistickými sklony, nebyl příliš nadšen s vývojem situace a tak si vybíjel zlost na mé starší sestře.

A pak jsem přišla já. Nebyla jsem zrovna vytoužené dítě. A, snad že jsem už v břiše své matky věděla, že můj život nebude zrovna procházkou růžovým sadem, jsem se narodila s pupeční šňůrou kolem krku. Z dnešního pohledu si uvědomuji, že jsem sebevražednými sklony trpěla už tehdy.

Žila jsem celkem poklidný život. Moje matka si na mně se sestrou vybíjela nikdy nedoceněný cit pro módu a můj otec byl každým rokem mého života čím dál tím víc chladnější a zklamanější. A pak tu je má starší sestra Marta. Ona sama by měla mít několik kapitol jen sama pro sebe, ale tohle je příběh o mně. Marta, značně ovlivněna výchovou rodičů, často navštěvovala psychiatra, kterého jsme, pro jeho časté návštěvy, brali jako člena rodiny. Marta milovala knihy a tak se nebylo čemu divit, že když přišel čas, vybrala si jako střední školu právě tu pro nakladatele a knihkupce. Dostala se na ni hned na třetí pokus, hned po nepodařených zkouškách na školu pro veterináře a vyhazovu ze školy pro zahradníky.

Marta byla vždy nejchytřejší z rodiny a právě proto jsem k ní vždy vzhlížela. Byla pro mě životní vzor.

Když mi bylo dvanáct, odstěhovali jsme se s mou matkou a sestrou od otce do nového bytu. Náš jednopokojový byt byl pro nás jako palác do té doby než jsme přivezli i domácí zvěřinec. Psa, dvě kočky, želvu, křečka, papouška a matčina nového přítele. Už od začátku nám byl s Martou velmi sympatický. Přátelsky se na nás usmál, políbil na obě tváře a představil se jako Buldok. Vysvětlil, že je to jeho přezdívka ale že ji už používá tak dlouho, že pravé jméno si už nepamatuje. Když jsme si ho pečlivě prohlédly, musely jsme uznat, že přezdívka je to trefná. Brzy jsme se, i přes počáteční neshody, velmi dobře sžili. Sestra brzy dokončila školu a přišlo první zaměstnání. Začala pracovat jako operátorka. Nejdříve chtěla při práci začít studovat vysokou školu, ale vidina vlastního tučného konta ji omámila na tolik, že brzy studovat přestala a vrhla se na plno do života pracujících.

Krátce nato jsem se i já měla rozhodnout na jakou střední školu se budu hlásit. Buldok, který si často a rád hrál s nabitými pistolemi, navrhl zdravotnickou školu, ale byla jsem proti. A tak jsem nakonec šla v Martiných stopách a začala studovat na knihkupce. Škola to byla zajímavá, to musím uznat, ale trochu mi vadilo, že hodiny se skládají z otrocké práce v knihkupectví našeho ředitele.

Brzy jsem si i ve škole našla přátele. Chlapce, co chodil často pozdě s výmluvou, že na denní světlo nemůže a musel se celý namazat opalovacím krémem s ochranným faktorem dvě stě. Také jsem se seznámila s milou dívkou, která, jak mi řekla, milovala teplo a rudou barvu. Ukázalo se, že byla až donedávna zavřená na psychiatrickém oddělení místní nemocnice kvůli žhářství. Říkali jsme jí Zápalka.

Autor: Magnolie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z deníku šílence - 1. kapitola: