Za lásku se přece platí - 1. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Takže další moje "slátanina" je tady. Je otázka času, jestli se dočká pokračování nebo ne... Kdo ví...
Povídku s tímhle tématem jsem už kdysi napsala, ohlas snad měla... Takže studentka & učitel Vol. 2.

06.05.2011 (11:00) • SwayCullen • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 853×

Seděla na schodech a v ruce třímala již třetí zapálenou cigaretu. Kouř pomalu stoupal vzhůru a mísil se s kapkami deště, které se s hlasitým cák následně roztříštili o zem. Venku bylo počasí, které přesně vystihovalo její náladu. Smutnou, temnou a svým způsobem i opuštěnou.

Nevadilo jí, že je promočená na kost nebo že se klepe jak listí osiky ve větru, nevnímala to. Poslední dobou nevnímala nic. Jen ty oči. Úsměv. Bezděčně se jí promítaly před očima jako záběry z nějakého filmu. Z hrudníku se jí spolu s vyfouklým kouřem vydralo i výhružné zavrčení.

Veronika se nepřítomně dívala do dálky a přemýšlela, jestli je možné, aby se zbláznila. Z něj? Do něj? Potáhla si z cigarety.Nevěděla, jak má popsat pocity, které jí náhle zachvátily jako požár. Věděla jen, že tohle ještě nikdy nezažila. A nikdy nechtěla – nebo snad ano? Za lásku se přece platí. Co život bude chtít od ní?

Kapky deště dopadaly na její bledou tvář a ona si poprvé uvědomila, že se to nikdy nemělo stát...

Venku byl krásný jarní den a Veronika se dnes poprvé po dlouhé době šla podívat do školy. Její dlouhá absence byla způsobená její nešikovností. Nebo snad šikovností? Prostě a jednoduše se jednoho večera Veronice podařilo zlomit si nohu - otevřená zlomenina, jak řekl doktor Celé týdny nemohla do školy, ale že by jí to vadilo to se říct nedalo.

Ve škole nikdy neměla moc přátel, protože byla jiná než ostatní. Nezajímaly jí žádné drby a o zpěvácích či spolužácích, kteří byli idolem mnoha dívek ze třídy si také nemyslela nic dobrého. I proto byla terčem poznámek mnoha lidí ze třídy.

Zvykla si na to, a proto jí už nic nemohlo překvapit. Když se proti ní spikla celá třída a něco jí provedla, jen pokrčila rameny a tvářila se, že jí to nezajímá. Byla odolná vůči všem těm lidem. A díky tomu se pomalu stávalo, že někdy jí její spolužáci i nechali být a chovali se k ní mile.

Dnes však bylo všechno jinak. Snad podvědomě tušila, že se něco stane. Něco, co se jí určitě nebude líbit. Mráz jí běhal po zádech a ona se jen ošívala - nepříjemný pocit ne a ne zmizet.

Sedla si do první lavice a doufala, že bude mít klid. Pod svícnem prý bývá největší tma. To však ještě netušila, že tohle místo pro ní bude znamenat život i prokletí.

Vytáhla si učebnici a sešit a jelikož do hodiny zbývalo ještě dost času, pustila si do sluchátek svoje oblíbené písničky od Three Doors Down. K této skupině měla podivnou citovou vazbu. Přestala vnímat okolí a tak ani nepostřehla, že už zvonilo. Najednou jí někdo zaklepal na rameno a ona nadskočila. Lekla se nenadálého doteku někoho jiného.

,,Vstávat, už je hodina,“ usmál se na ní mladík, který ji zřejmě probral z tranzu. Podívala se na něj pohledem, který říkal, že by se jí už radši neměl dotýkat.

,,Není,“ podotkla prostě a podívala se na něj přes oponu svých hustých blonďatých vlasů. ,,Hodina začíná, s příchodem učitele a ne se zvoněním,“ poukázala na svou prostou pravdu, za kterou si stála snad celý svůj život. Mladík se zasmál a lehce zakroutil hlavou. Veronika nechápala proč. Že by jí musel poučovat zrovna nějaký nový spolužák se jí pranic nelíbilo.

Ale musela uznat, že mu to sluší. Oříškově hnědé vlasy a temně modré oči připomínající nebe za bouřky. Navíc ještě vysoký a svalnatý. Přesně ten typ muže, po kterém se každá dívka otočí.

,,Ty opravdu spíš,” vytrhl ji jeho hlas z přemýšlení. ,,Takže ještě jednou pro tebe, šípková Růženko. Jmenuji se Petr Dostál a jsem váš nový učitel zeměpisu.“ Veronika překvapeně zamrkala. Myslela si, že je to spolužák a on to je nový učitel. No páni. Ještě že mu neřekla, aby jí dal pokoj. To by byl asi větší trapas, prolétlo jí hlavou. ,,Jsem tu jen na záskok na pár týdnů, takže se neděste, že se mě nezbavíte...“. Všechny dívky si v tu chvíli povzdechly a on pokračoval dál: ,,Doufám, že spolu budeme těch pár týdnů dobře vycházet,” mrkl na Veroniku a ona se začervenala.

,,To se nebojte,“ prohlásila polohlasem zrzka Magda a vyzývavě se na něj podívala. Celá třída vybuchla smíchy, všude se vědělo, že na koho má Magdička zálusk, toho taky dostane. Veronika se otřásla a ještě víc se zabalila do teplého svetru. Nesnášela ten hlas. Jako by někdo přejížděl nehty po tabuli. V duchu věděla, že její hlas je normální, ale nemohla si pomoct.

Najednou jí napadlo, co když se mu líbí? Petrovi… Cukla sebou a zašklebila se. Kdyby nevypadala jak šílenec, tak by se rozesmála. Proč tě zajímá řekla si v duchu a zahleděla se z okna. Proč, proč proč? Odpovídal jí její hlásek někde v hlavě. Vážně chceš vědět proč? On se ti líbí, zašvitořil ten hlásek a ona zatřásla hlavou, aby ho zaplašila. Na hloupé výplody svého mozku dnes neměla náladu.

,,Ještě o jedno vás poprosím. Mohl by mi někdo napsat zasedací pořádek, abych věděl kdo kde sedí?“ zeptal se prostě a zapíchl pohled přímo naproti sobě - na Veroniku. Ta jen lehce pootevřela svůj sešit a dříve, než mu stačila kývnout na souhlas ozvala se Magda.

,,Já to udělám,“ vytasila ně něj dvě řady bezchybných zubů a on jí úsměv opětoval. Zbytek hodiny proběhl pro Veroniku jako v mlze. Nedokázala se na svého nového učitele podívat a přesto k němu její oči každou chvíli zabloudili, aby zjistili, jestli je stále stejně krásný. Cítila, že se s ní něco děje.

Ze třídy vyrazila jako první, div se cestou nepřerazila o židličku, která se zakymácela a jen tak tak se udržela na všech čtyřech nohách. Připadala si jako blázen a netušila, že onen mladý učitel se po ní jen překvapeně dívá.

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za lásku se přece platí - 1. díl:

4. MirrorGirl454 přispěvatel

07.05.2011 [8:07]

Tak toto začína dobre. Emoticon Páči sa mi to a vlastne je to super. Strašne sa teším na pokračovanie.

3. LoveRain přispěvatel

06.05.2011 [21:03]

Pěkné. Máš pěkný styl, slovní spojení, umíš hezky popsat situaci a vykreslit pocity. Jen gramatické chybky ti to malinko kazí.
Ale pan učitel každopádně vypadá sympaticky Emoticon