OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Začátek mého konce - 12. kapitola

21.04.2011 (13:00) • LucilleDanion • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 690×

„Nechci s tebou být,“ vypálila jsem na rovinu. Panebože, řekla jsem to, jako kdybychom spolu snad chodili, či co.

Na jeho levém líčku se mihotal stín – přesně na tom místě se teď objevil ten zatracenej ďolíček, jako pokaždé, když se upřímně usmál. Asi jsem k smíchu. „Vážně?“

„Jo, nejsi normální a neříkáš mi pravdu.“

Zvedl obočí a na jeho tváři pořád hrál ten pobavený úsměv. „Nejsem normální?“

„Ne, nejsi normální. Nebudu jezdit v autě s nějakým psychopatem, který zabíjí lidi.“

V tu chvíli na mě zíral, jako bych spadla z višně. Nebo z Marsu, což je docela rozdíl, ale rozhodla jsem se tuto duchaplnou úvahu nechat na potom, jelikož promluvil: „Ten chlap chtěl zabít tebe, Amy.“

„Mohl jsi ho omráčit, střelit do kolena nebo třeba do zadku, ale ne do hlavy.“

Pokrčil lhostejně rameny. „Toho prvního jsem omráčil, ale ten druhý tě viděl. Nikdo nemá jasnou představu, jak vypadáš. Kdybych ho nechal žít, každý by tě hned poznal.“

„Jak to můžeš říkat takhle? Že je ti to jedno? Jak můžeš někoho jen tak zabít? To v sobě nemáš ani kousek svědomí? Tak dost, jdu pryč,“ odklepla jsem cigaretu a dupala dolů do schodů. Do chodidel se mi zarývalo pár kamínků.

Zachytil mě za zápěstí. „Nemáš ani boty. Pojď dovnitř, projednáme to s tvým otcem, a pak tě mu předám, jasný?“

To neznělo tak špatně. Odejít bosa, v bílém titěrném tílku a jen v kraťasech zřejmě nebylo to nejinteligentnější, co jsem se kdy chystala udělat. „Fajn,“ souhlasila jsem, odhodila cigaretu a vrátila se dovnitř.

***

Překvapivě mi ten prevít lhal.

Dřepěla jsem trucovitě v jeho černém BMW a nechala okénko sjet až dolů.

„Tak se měj,“ mrkl na mě Adam. „Rád jsem tě poznal, Amy.“

To oslovení jsem nesnášela už jen kvůli tomu, že mi tak říká ten pitomeček. „Já tebe taky, snad se uvidíme.“

„Určitě,“ přitakal a jeho kudrnaté vlasy vlály v silném větru. „Až ho zabiješ, dej vědět. Zakopeme ho spolu.“

Rozesmálo mě to, ale ještě víc Kateina poznámka. „Jasně, dávej nám na Rafaela pozor, ať nechytne žádnou pohlavní nemoc.“

Rafael nasupeně nastoupil za volant a jediné, čím se rozloučil se svými přáteli, byl kyselý ksicht. Vyjeli jsme na příjezdovou cestu plnou štěrku a já si uvědomila, jak moc mi chybí přítomnost Maxe. Udělala jsem takovou pitomost, že jsem odešla sama z motelu.

Hodlala jsem s ním nemluvit, jen zírat z okna a absolutně nebrat jeho přítomnost na vědomí. Vyjeli jsme v chladné noci, stihli jsme se u Adama a Kate ještě osprchovat a pořádně se najíst. Teď nebude dlouho žádná přestávka.

Strčila jsem si do uší sluchátka od iPodu a pustila si film Pošli to dál. Měla jsem depresivní náladu a potřebovala jsem něco, kde někdo umřel. Abych věděla, že na tom pořád nejsem tak špatně.

„Máš hlad?“

Neodpovídala jsem, vážně mi lezl na nervy. Po hodině filmu jsem usnula, zřejmě proto, že jsem se bála konce. Nechci se před ním rozbrečet, takovou radost mu neudělám.

Rafael natankoval a mohli jsme vyjet dál. Stísněně jsem byla namáčklá na chladném skle a odmítala mu věnovat jakoukoli pozornost. Je pravda, že mi zachránil život a vlastně jsem ani nevěděla, proč jsem na něj naštvaná a postupem času už jsem s ním nemluvila jen z principu.

„Hele, je mi líto tvýho psa,“ odpověděl nervózně, jako kdyby na to pár minut sbíral odvahu.

Pokrčila jsem rameny, chtěla jsem domů. Nemohla jsem strávit už ani minuto v tomhle prostoru, s ním a jeho pohledem. Můj nejlepší přítel ležel někde pět metrů pod zemí, spolu s dalšími stovkami, co Rafael zabil.

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se asi po půl hodině jízdy.

„To se uvidí,“ odpověděl ihned, jako by celou dobu čekal, až ze sebe něco konečně vymáčknu.

Zamumlala jsem něco ve smyslu ,ok' a cesta pokračovala tak, jak začala. Na mé náladě mi nepřidal ani fakt, že po skle začaly stékat malé kapičky. Pomalu, ale jistě jsem zase propadala do říše snů, kde nic nebolelo. Jen spánek beze snů a pár tichých hodin.

Autor: LucilleDanion (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek mého konce - 12. kapitola: