OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakázané? No a co! 13. kapitola

17.05.2012 (16:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1515×

Zakázané? No a co! 13. kapitola

Dny ubíhaly jako voda a blížilo se naše společné stanování, ale taky společný a poslední týden prázdnin bez skrývání. Chtěla jsem si ho užít, jak jen to šlo. Rodiče se už taky vrátili, takže jsme se už nemohli ani tolik vídat. Tenhle týden měl být dokonalý.

Když nastal den D, vzala jsem si krosnu, spacák a svého psa. Michal už čekal s autem u baráku. Věci jsem hodila jako vždy na sedadla a Arnyho do kufru.

„Ahoj,“ usmála jsem se a natáhla se pro polibek.

„Ahoj, jak se těšíš?“ zeptal se a políbil mě.

„Jde to. Co ty? Bude seznamování,“ usmála jsem se a připoutala se. Pak se Michal rozjel a jeli jsme k přehradě.

„Rád se seznamuju. Zvlášť s děvčaty,“ zasmál se.

„Budu tě držet zkrátka,“ vyplázla jsem na něj jazyk a pohodlně se usadila do sedačky.

***

Po dvou hodinách jízdy, jsme konečně dojeli na místo. Přijeli jsme jako druzí, což bylo fajn. Vystoupila jsem z auta a otevřela kufr. Psi vyskočili z auta a hned začali čmuchat kolem. Já jsem mávla na své kamarády. Byla tam Nikola a Marek. Marek byl můj kluk na základní škole. Stali jsme se skvělými kamarády.

„Ahoj,“ mávla jsem na ně a chytla jsem Michala za ruku. Rozešli jsme se k nim.

„Michal, můj přítel a tohle je Nikola a Marek,“ usmála jsem se a nechala je, aby si potřásli rukama. Přítel, jak krásně to slovo zní.

„Těší mě,“ řekl Michal. Pak se odebrali spolu s Markem k autu a vytáhli stan. Začali ho spolu stavět a já si měla alespoň čas popovídat s Nikolou.

„Tak jak to jde?“ zeptala jsem se.

„No rozhodli jsme se, že spolu začneme bydlet,“ usmála se a já z radosti zatleskala. Moc jsem jim to přála.

„Páni to gratuluju, ani se pacholek nepochlubil,“ zasmála jsem se.

„Chtěla jsem ti to říct sama. Zakázala jsem mu to,“ zasmála se a mrkla.

„A poslechl. Hmm... To je výchova,“ pokývala jsem s úsměvem hlavou.

Když kluci dostavěli stan, tak jsem se zvedla a šla do auta pro věci. Vzala jsem spacáky a karimatky a Michal vzal batohy.  Rozložila jsem karimatky, na to dala spacáky a potom dala polštářky. Michal měl stan se dvěmi ložnicemi a v druhé ložnici spali psi. Rozložila jsem jim tam deku.

„Tak hotovo,“ usmála jsem se a vylezla ze stanu. Objala jsem Michala kolem krku a políbila ho. Pak jsem vytáhla misky od psů a nalila jim tam vodu. Pak už jsme jen ve společnosti Marka a Nikči čekali na ostatní. Nakonec přijeli i ostatní, Adam s Verčou a Katka, která jako jediná věděla pravdu o mně a Michalovi, a Ondra.

Opět jsem je všechny seznámila, protože jinak se všichni ostatní znali. K večeru šli chlapi na pivo a my jsme s holkama kuchtily. Rozhodly jsme se, že uděláme guláš. Samozřejmě se to neobešlo bez ztěžování a pomlouvání přítelů. Tedy až na mě. Za prvé jsme spolu byli krátce a za druhé mi zatím nic nevadí. Takže jsem jen poslouchala a tak se možná i trochu připravovala, co mě čeká. Bylo zábavné poslouchat, co jim vadí.

Někdy fakt nemají vkus. Kolikrát mi je trapně s ním někam jít.

Pořád se musím koukat na filmy se Segalem. Je mi úplně jedno, že je to legenda a bůh ví co. Vždyť ani není kus.

Pořád nechává mokrou zem, když se osprchuje. Jednou se v koupelně zabiju.

Opravdu mi to přišlo vtipné, když se koukly na mě a čekaly, co řeknu já.

„No já si nemám na co stěžovat. Jediné, co mi vadí je sestřenice přítele Michalovi sestry. Pořád ho balí,“ zamračila jsem se a pak se usmála.

„Tak to si na něj dávej pozor,“ řekla mi Katka a já zavrtěla hlavou.

„Vadí mi to, že se kolem něj ochomejtá, ale rozhodně nemám zase tak velký strach. Měl příležitost s ní mít dlouhou dobu, takže...“ byla jsem přerušena Verčou.

„Tohle nic neznamená. Dávej si pozor. Takové holky nezastaví fakt, že někoho mají. A chlapi jsou chlapi. Nikdy nevíš, kdy budou mít slabou chvilku. Nebo prostě podlehnou,“ pokrčila rameny. A já? Měla jsem brouka v hlavě. Jen jsem se na ni pousmála a přemýšlela. Pak se kluci vrátili a přinesli pivo i nám.

„Děkuju,“ usmála jsem se a políbila Michala.

Navečeřeli jsme se a dneska jsme neměli ani chuť nějak ponocovat. Někteří byli ještě ráno v práci, a proto jsme se brzy ulehli do postele. Já jsem se šla ještě s Michalem vysprchovat do umýváren a pak jsme taky zalehli. Nemohla jsem spát a pořád se převalovala.

„Nemůžeš spát?“ ozvalo se vedle mě. Já se otočila bokem k němu.

„Moc se mi ještě nechce a přemýšlím,“

přiznala jsem se.

„O čem?“ zeptal se a otočil se naproti mně. Natáhl ruku a začal mě hladit po  tváři a vlasech.

„O tobě. Dneska mi Verča dala brouka do hlavy a já nad tím dumám,“ přiznala jsem se.

„A jakého brouka?“ zeptal se zvědavě.

„Víš, bavili jsme se o vás. Každá říkala tak nějak chyby, co jim vadí. Já na tebe nemám žádnou. Tedy zatím,“ uchechtla jsem se, „kromě Petry, ale to není chyba na tobě,“ zavřela jsem oči a jeho ruka zůstala stát v mých vlasech.

„A dál?“ pobídl mě.

„No prostě, že si na ni mám dávat pozor, prej neznamená, že když jsi s ní nic nikdy neměl, že jí nemůžeš jednou podlehnou, například v záchvatu úzkosti,“ pousmála jsem se a dál na něj koukala.

„Ach tak,“ kývl hlavou a chvíli mlčel.

„Nikdy jsem nikoho nepodvedl jestli jde o tohle, ale na to musíš přijít sama. Navíc můžu tě ujistit, že kdyby se to někdy čistě teoreticky v záchvatu úzkosti stalo, jak ty říkáš, rozhodně by to nebylo s ní,“ usmál se, ale mně to vtipné nepřišlo.

„Když budu mít záchvat úzkosti, přijdu za tebou,“ zašeptal a natáhl se pro polibek. Já mu ho oplatila a pak se k němu přitulila.

„Dobrou noc,“ zašeptal a zabořil mi tvář do vlasů.

„Dobrou,“ pousmála jsem se a klidně usnula.

Ráno jsem se probudila a byla jsem opět sama. S tím budeme muset něco udělat. Vstala jsem a vzala jsem si láhev s vodou umyla jsem si zuby a převlékla jsem se.

„Dobré ráno,“ usmála jsem se na pár lidiček, kteří už byli vzhůru a mezi nimi i Michal. Usmál se.

„Ahoj,“ odpověděl a políbil mě na tvář, když jsem si k němu sedla a upila mu z hrníčku.

„Na vem si. Jsou čerstvé,“ nabídl mi rohlíky z papírového sáčku.

„Díky,“ usmála jsem se a vzala si rohlík. Namazala jsem si ho sýrem a začala přežvýkávat.

Po snídani jsme se vydali k vodě. Rozložili jsme si deky a začali jsme se slunit. Namazala jsem Michalovi záda a já si namazala předek, protože jsem se začala opalovat na zádech. Po chvíli jsem se přetočila a ani mě netrápilo, že nejsem namazaná. Ovšem někomu asi ano. Už jsem měla rozepnutý vrchní dál plavek a Michal mi roztíral mléko po zádech.

„Spálíš se a bude tě to bolet,“ objasnil mi to a já se zasmála.

„Hele, myslíš, že se někdy neprobudím sama?“ zvedla jsem hlavu a pootočila ji k němu.

„Tobě to vadí?“ zeptal se pobaveně a lehl si vedle mě.

„Trošičku,“ usmála jsem se.

„Zítra to napravím, slibuju,“ zašeptal a políbil mě.

Opravdu slovo dodržel. Celý týden jsem se probouzela vedle něj a bylo to dokonalé. Byl to úžasný víkend a my jsme se sblížili mnohem víc a já poprvé cítila, že jsem zamilovaná. Opravdu zamilovaná, ale rozhodla jsem se to nechat pro sebe.

Tak, poslední dny prázdnin a čeká nás návrat do školy. Jaké to asi bude?

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané? No a co! 13. kapitola: