OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakázané? No a co! 5. kapitola

17.04.2012 (12:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1148×

Zakázané? No a co! 5. kapitola

Nemohla jsem se soboty dočkat. Nemohla jsem jíst, spát a už vůbec ne přemýšlet. Na štěstí jsem se obešla bez zbytečných prupovídek od rodičů, protože byli na dovolené v Tatrách, což pro mě znamenalo dva týdny klidu bez nich.

V pátek jsem vzala svého psa - rhodéský ridgeback - na své místo na kraji města. Je to obrovská louka, kde se to moje tele může vyřádit. Dodneška si pamatuju, co mě stálo přemlouvání, aby mi naši koupili psa a ještě k tomu tohohle. Abych to upřesnila, moje mamka se příšerně bojí psů, ale nakonec to překonala. Co by taky pro svou jedinou dceru neudělala že?

Seděla jsem pod stromem a matně sledovala, co Arny dělá. V myšlenkách jsem se toulala u zítřka. Napadalo mě kam asi pojedem, jestli je to vůbec dobrý nápad a taky jestli je to bezpečné. U poslední otázky jsem se zarazila. Nevěřila jsem, že by byl něčeho schopný, ale jistota je jistota. Jsem si jistá, že by mě mamka za mou přípravu pochválila. Tedy kdyby to věděla. Napsala jsem svojí kamarádce, té z diskotéky, kdy a s kým jedu, jen pro jistotu. Taky jsme se domluvily, že jí dám o sobě vědět, že jsem v pohodě, jinak se o to postará. Když jsem vyřešila tohle, začala jsem přemýšlet nad druhou otázkou - jestli to je dobrý nápad. Zamyslela jsem se nad tím hodně. Přehrála jsem si v hlavě i filmy, kde student měl něco s učitelem. Není to ode mě hezké, ale je fakt, že většinou z toho mají průser jen ti učitelé. Což mě lehce uklidnilo, protože pochybuju, že tak mladý kluk by chtěl zahodil místo na tak fajn škole, jako je ta, kde chodím. Pak už jsem se jen toulala v mysli, co si vezmu na sebe. Nevím, jak dlouho jsem seděla na louce, ale jelikož Arny přišel a lehl si vedl mě, dal mi najevo, že už chce jít. Tak jsem se tedy na znamení milost pána zvedla a šla domů.

Doma jsem si připravila lehkou večeři a pak jsem šla do sprchy. Nechtěla jsem mít zítra kruhy pod očima, a proto jsem šla hned spát, i když asi vám nemusím říkat, že usnout nebylo zase tak snadné.  Nakonec jsem usnula a ani nevím jak.

Ráno jsem se vzbudila. Tedy ne dobrovolně, ale díky mého nenáviděného pomocníka budíka. Vstala jsem a hned jsem skočila s Arnym ven, aby mě neotravoval. Dala jsem si rychlou snídani a pádila do sprchy. Teď ne za účelem hygieny, ale zkrášlení. Umyla jsme si vlasy a oholila se. Přeci jen jsem si chtěla vzít kraťasy a mít chlupaté nožky? To asi ne. Vše jsem měla poměrně rychle. Pak jsem se namazala opalovacím krémem a oblíkla si černé spodní prádlo. Zakoukala jsem se do zrcadla a hned mě napadlo, že se  připravuju jako bych s ním měla spát. Nad tím jsem zakroutila hlavou a svlíkla si černé kalhotky a nasadila  si modré kalhotky s medvídkama. Ano, ty bych mu rozhodně ukázat nechtěla, takže jsem byla ráda za to, jak jsem to vyřešila.

Vyfoukala jsem si vlasy a následně je vyžehlila. Pak jsem se lehce nalíčila a oblíkla se. S hrůzou jsem zjistila, že je už poledne a já nestíhám. Rychle jsem si ohřála oběd a celý ho slupla. Natočila jsem si do petky studenou vodu. Udělala jsem si svačinu a nabalila to do baťohu, kam jsem si dala i mikinu, pamlsky pro Arnyho a jeho cestovní misku na vodu. Jak viděl, že mu to balím, začal kolem mě skákat jak pominutý. Dala jsem mu obojek a ve zbylém čase, jsem trochu poklidila.

Byla jedna hodina a já byla připravena, ale doma. Nechtěla jsem stepovat venku, a tak jsem čekala u okna. Viděla přijíždět auto a byl to on. Nevystoupil, jen čekal. Obula jsem si tedy boty a i s Arnym jsem šla dolů. Když mě viděl, tak se na mě usmál a vystoupil z auta.

„Ahoj," pozdravil mě a otvíral kufr, kde už čekal jeho pes. Jak jsem se dozvěděla z první hodiny měl stejnou rasu a měl fenku - Sindy. Nad tím jsem jen kroutila hlavou, jak může chlap dát psovi jméno Sindy.

„Dobrý den," pozdravila jsem ho a připadala jsem si trapně a nervózně. Ne z jeho přítomnosti, ale z toho co děláme. Jedu s ním na výlet, kdo ví kam a vykám mu.

„Myslím, že jsme dost staří na to, aby jsme si mohli tykat, co?" Koukl na mě a natáhl ke mně ruku.

„No to máte pravdu, ale je to na vás. Ale přijímám," usmála jsem se a přijala jeho ruku. Měl ji tak dokonale mužnou, až se mi nechtěla pouštět. Pokynul mi abych nasedla do auta. Hodila jsem tedy batoh na zadní sedadla a sama si sedla dopředu. Připoutala jsem se.

„Tak kam jedeme?" zeptala jsem se ho a přistihla jsem se při tom, že se vyhýbám jak oslovování, tak větám dávající najevo jestli tykám nebo vykám.

„Co bys řekla na túru?" Koukl na mě a čekal, co řeknu. Mělo by vůbec cenu protestovat? Řekla bych, že ne. Navíc jsem mu byla i docela vděčná, protože ty dva týdny, co budou naši pryč, jsem sice volná, ale jak se znám, stejně bych seděla doma, takže jsem i byla ráda.

„Super, alespoň nějaký pohyb, než zase budu mít povinný tělocvik," usmála jsem se a zakoukala jsem se z okna. Nějak jsem nevěděla, co říkat. Nechtěla jsem být zvědavá, i když uvnitř sebe jsem o něm chtěla vědět všechno. I kolik má vlasů na hlavě. Takže jsem konverzaci nechala na něm a poslušně odpovídala. Když otázka nebyla nijak špatná, překousla jsem tykání a zeptala se, co on. Nakonec jsme dojeli na místo. Zaparkoval a já vystoupila. Kufr jsem neotvírala, protože nevím, co dělá jeho fena. Vím, že Arny zůstane sedět, než mu řeknu, ale nechtěla jsem, aby třeba utekla nebo něco. Otevřel kufr a já přikázala Arnymu, aby vylezl. Pak jsem si vzala batoh na záda a my mohli společně vyrazit vstříc dobrodružství.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané? No a co! 5. kapitola: