OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakázané? No a co! 9. kapitola

25.04.2012 (17:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1207×

Zakázané? No a co! 9. kapitola

Ráno jsem se probudila poměrně brzo. Bylo devět hodin. Ano, na mě je to hodně brzo. Když nemusím jsem schopná spát do doby než mě z postele nevyhodí další lidská potřeba. Ovšem tady jsem na návštěvě, takže je to ve mě, že se budím brzo. Přetočila jsem se a rukou hrábla na druhou polovinu postele. Byla prázdná. Zůstala jsem ležet na břiše a otevřela oko. Michal seděl na gauči a četl si. Nedutala jsem, jen jsem ho tiše pozorovala. Pořád to bylo divné a k neuvěření. Navíc jsem ani nevěděla, jak se mám chovat. Po chvilce se podíval mým směrem. Usmál se a do knihy strčil záložku. Zavřel ji a položil vedle sebe.

„Dobré ráno," zůstal sedět a smál se na mě.

„Ahoj. Nějaké ranní ptáče ne?" usmála jsem se a přetočila se na záda. Protáhla jsem se a sedla si.

„Normálně spím dýl, ale chtěli ven," jen jsem kývla hlavou a vylezla z postele. Začala jsem se oblíkat.

„Do pokoje jsem ti dal ručník," poděkovala jsem a odešla z jeho pokoje. Cestou jsem si upravovala vlasy a potkala Adama.

„Nazdar květinko, odkud jdeš?" zeptal se mě, ale bylo na něm znát, že to moc dobře ví.

„Čau, z pokoje, jako ty," usmála jsem se a zapadla k sobě. Vzala jsem si ručník a šla do koupelny. Nebylo to nejhorší, ale prst s pastou posloužily docela dobře. Opláchla jsem se a utřela do ručníku. Půjčila jsem si líčidla. Jen líčka a řasenku, abych nebyla jak smrtka. Pak šla zpět do pokoje a ručník dala přes židli. Slyšela jsem hluk z kuchyně, tak jsem se tam vydala. Někteří nejspíš ještě spali, protože u stolu seděl jen Adam, Petra a Radka byla u linky.

„Dobré ráno," usmála jsem a šla k Radce.

„Ahoj, dáš si kafe nebo čaj?" usmála se na mě.

„Jo dám, ale klidně si jdi sednout, zalít si čaj zvládnu," řekla jsem a ona neodmlouvala. V ten moment přišel do kuchyně Michal.

„Chceš kafe nebo čaj?" zeptala jsem se ho. Když už jsem tam stála, tak zalít o hrníček navíc mě nezabilo.

„Čaj, díky," usmál se a sedl si na jednu z židlí.  Když jsem čekala na vodu, přišla ke mně Petra.

„Vůbec nevím, o co se tady snažíš," zašeptala mi do ucha a já na ní pohlédla velmi nechápavě.

„Opravdu si myslíš, že když mu budeš dělat služku, že si s tebou začne?" spadla mi čelist. Párkrát jsem zamrkala. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co jí na to mám říct.

„Uvidíš, že do konce prázdnin bude můj. Jen ti to říkám, aby ses zbytečně nesnažila," to už byla poslední kapka. Hodila jsem naběračku na vodu na stůl a tak dostatečně nahlas zacinkala. Byla jsem si jistá, že teď už máme publikum.

„Tak a dost," založila jsem si ruce na prsou.

„Je mi úplně jedno jestli ti ležím v žaludku, ale tohle poslouchat nebudu. Co kdybys to nechala na něm? Myslím, že je svéprávný a má mozek, aby se rozhodl sám jestli s tebou bude nebo ne," šlehla jsem rukou k Michalovi a přitom koukala na ni. Vařilo to v ní.

„Toho budeš litovat," procedila skrz zuby a šla si sednout ke stolu. Na mě se koukaly tři páry oči. Otočila jsem se a zalila oba čaje. Jedem jsem postavila před něj a svůj držela v ruce.

„Jdu na vzduch," řekla jsem a vypadla ven. Tam jsem si sedla na lavičku a čaj postavila na stůl. Nikdy jsem moc nekouřila, ale věděla jsem, že teď by mi jedno malé potáhnutí pomohlo.

Po chvíli klaply dveře a mně bylo jasné komu tiché kroky patří. Koukala jsem na zem na mravence. Postavil taky čaj na stůl a dřepl si přede mě. Položil mi ruce na nohy.

„Mrzí mě to," zašeptala jsem. Svým způsobem jsem se necítila být vina, ale přeci jen jsem byla host a tohle jsem nejspíše přehnala.

„Tebe mrzí cos jí řekla?" zeptal se poněkud nechápavě. Koukla jsem na něj.

„Ne..." pousmála jsem se a položila mu ruky na ramena.

„Spíš bych ti měl poděkovat, že ses mě zastala. A nejspíše už od ní budu mít pokoj," usmál se na mě.

„Tak to nemáš vůbec zač. Nechápu takové lidi. Nepřipadají si trapně?" zavrtěla jsem hlavou a pohrávala si s jeho vlasy.

„No… já jí teoreticky nikdy neřekl ne. Neumím to, takže si nejspíš myslela, že časem," pokrčil rameny.

„Neumíš říkat ne jo?" usmála jsem se. Jo toho by se dalo využít.

„Hele, jak v čem. Navíc teď už to bude na tobě jí říct ne," zasmál se. Já zvážněla a koukala na něj.

„Jak to myslíš?" vyděsila jsem se. Měla jsem se docela ráda a nechtěla jsem mít monokla nebo vytrhané vlasy.

„Takhle," zašeptal a natáhl se ke mně. Otřel se o moje rty a dnes poprvé políbil. Samozřejmě, že jsem mu ho i hned oplácela.

„Dobré ráno," zašeptal mi do rtů a znovu políbil. Jen jsem se usmála a za zátylek si ho přitáhla blíž.

„Já to věděla," vykřikla z ničeho nic Radka. Lekla jsem a kousla Michala do rtu. Udělala jsem omluvné gesto, zatím co si držel prst na rtu.

„Juj, pardon. Ale jsem tak ráda," usmála se a zase zmizela aniž by něco řekla.

„Promiň," zašeptala jsem a dala mu ruku pryč. Ret byl nateklejší, ale nevypadalo to zase tak strašně. Sklonila jsem se a obdarovala spodní ret lehkými polibky.

„Hmm, mnohem lepší," usmál se, ale přitom cukl bolestí.

„Páni, tolik radosti," usmála jsem a napila se čaje.

„Celá ona, nemáš hlad? Já teda jo," vzal se svůj čaj a vzal mě za ruku. Moc se mi tam nechtělo. Zastavil se.

„Neboj, už tam jistě nebude," s tímhle šel dál a já doufala, že má pravdu. A měl. Už tam byl jen Tomáš a Filip.

„Ahoj, co se ti stalo?" zasmál se Filip a koukal na oteklý ret. Já se začervenala. Drkl do Tomáše a ten se s plnou pusou začal smát.

„Ale nic," mávl nad tím rukou a začal si mazat chleba sýrem. Já mu byla vděčná a taky začala snídat.

„To má od tebe?" zeptal se z ničeho nic Tomáš. Já se zakuckala a pohlédla na Michala.

„Byla to nehoda," pokrčila jsem výmluvně ramena a dál jedla. Kluci se jen pochechtávali a Michal vrtěl pobaveně hlavou.

Asi kolem jedenácté jsme se všichni vypravili k odjezdu. Kluci tady měli motorky a Adam auto. Michal se tam s něma bavil a já strčila psy do kufru, pak jsem jen stála u auta a čekala. Se všemi jsem se rozloučila. Tedy až na Petru, ale to mi nijak nevadilo. Nasedli jsme do auta a vyjeli. Jeli jsme mlčky asi hodinu. Nebylo to trapné ticho. Zastavili jsme před domem. Vypl motor a usmál se na mě.

„No, tak děkuju za pěkný zážitek, zase a omlouvám se za ten ret," usmála jsem se a odepnula si pás.

„S tím si nelam hlavu," mávl rukou a usmál se. Já jen přikývla. Naklonil se ke mně a čekal. Ujala jsem se iniciativy a přitáhla si ho k sobě. Políbila jsem ho.

„Uvidíme se?" zeptala jsem mu do rtů se zavřenýma očima. Jen přikývl a opět mě políbil.

„V sedm?" zeptal se mě. Nečekala jsem, že ještě dnes, ale vůbec mi to nevadilo.

„Fajn," zašeptala jsem a políbila ho naposled. Pak jsem vystoupila a vzala si batoh a z kufru pustila Arnyho. Sindy jsem pohladila po hlavě a zavřela kufr. Přešla jsem k jeho dveřím.

„Tak v sedm," usmála jsem a neodolala jeho rtům. Ještě jednou mě políbil a já ustoupila stranou. Odjel. Šla jsem omámeně domů. Udělala jsem si oběd a šla do sprchy. Měla jsem moře času, ale už jsem se připravovala na večer. Maska, nehty, vlasy bylo toho hodně. Ani jsem nevěděla, co budeme dělat, takže jsem se nijak neoblíkala.

Hodiny odbíjely sedm večer a někdo zaklepal...

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané? No a co! 9. kapitola: