OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakázané ovoce - 1. kapitola - Štěstí a náhlý zvrat

30.06.2014 (20:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 567×

Přišel za mnou.

Bylo ráno, otec i sestra spali a já se probudila, když jsem uslyšela tři tichá zaklepání na okno. To bylo znamení toho, že přišel Jeremiah.

Jeremiah je můj přítel, kočkodlak. Scházíme se tajně, protože můj otec je lovec kočkodlaků a věrně je nenávidí, protože jeden z nich zabil mou matku, ale Jeremiah je jiný, je jedinečný a vždy moc milý a hodný.

Rychle jsem si oblékla šaty, proplížila se ven a skočila do Jeremiahova objetí.

„Kam dneska půjdeme?” zeptala jsem se.

„Na tajné místo,” odpověděl.

Došli jsme na louku.

Louka byla jako vždy moc krásná, všude rostly květiny všech barev a mně se vždy nejvíce líbily ty fialové. Tuhle louku jsem měla moc ráda, nejen proto, že jsem na tohle místo chodila poté, co zemřela matka, ale je to taky místo, kde jsem se s Jeremym poprvé setkala.

Jeremy utrhl jednu z mých květin a zapletl mi ji do vlasů.

Náš vztah byl sice zakázaný, ale máme se moc rádi, takže i když spolu nemůžeme být, každé další setkání náš vztah ještě víc upevní...

Jeremiah mě chytil za ruku, poklekl a řekl: „Marianne Netová, staneš se mojí ženou?” A pak vytáhl krabičku s prstýnkem.

„Ano,” odpověděla jsem a natáhla ruku, ať mi na ni může natáhnout prstýnek.

„Ne,” řekl hlas za námi. Ten hlas jsem moc dobře znala, byl to hlas mého otce.

Táta mě chytil za ruku a táhl mě pryč od Jeremyho mezitím, co mu říkal: „Máš štěstí, že nemám u sebe zbraň. Víckrát se k mé dceři a této vesnici nepřibližuj."

Jeremy couval zpátky do lesa a já jen bezhlasně řekla: „Promiň.”

Z otcova pevného sevření jsem se vymanila až doma. Hned, jak jsem to dokázala, vyběhla jsem a zamkla se v pokoji.

Věděla jsem, že to táta myslí dobře, ale byl až moc ochranářský a já prostě nemohla dělat nic, co by bylo nějak nebezpečné.

Ulehla jsem na postel, a protože jsem se nechtěla moc trápit, tak jsem otevřela jednu z mých hodně oblíbených knížek.

„Nedovol mi odejít,” přečetla jsem nahlas název knížky.

Ach, jak moc jsem teď záviděla Janě. Ano, je sice nemocná a vím, že nakonec na tu tuberkulózu zemře, ale alespoň mohla být se svou láskou a ostatní to chápali...

V pokoji jsem byla zamčená celý týden, ne proto, že bych musela, ale jednoduše jsem se nechtěla setkat s tátou. Do svého pokoje jsem pouštěla jen mou mladší sestru Mariel, ta jediná mě chápala, každý den mi nosila jídlo. Z něj jsem vždy snědla jen část a zbytek jsem si schovávala na cestu, kterou jsem plánovala.

Uslyšela jsem klepání na dveře, ale naštěstí to byla Mariel.

Mariel, má o tři roky mladší sestra. Je na každého moc hodná a vždy moc milá. Navíc má obrovské srdce, v kterém je velké místo na lásku.

Mariel vešla do místnosti a řekla: „Táta odešel na lov, u brány do města stojí dva z jeho strážců, ale když přelezeš plot zahrady, dostaneš se jednoduše pryč.”

Ano, Mariel moc dobře věděla, co chci udělat, a také to chápala, proto mi pomáhá.

Hodila jsem pár posledních věcí do batohu, mezi nimiž byl i deník, který psala naše máma a já ho našla před pár týdny v matčině pokoji. Jo, vím, že nebudu mít čas číst, ale třeba se bude jednou hodit.

Pak už jsem neváhala, dala jsem Mariel pusu na tvář, přelezla plot a se slzami v očích jsem se vydala na cestu.

Ano, vím, je to krátké a zatím celkem dost zmatené... Ale i tak budu moc ráda, když někdo vůbec dočte až sem a zanechá koment.... PS: Píšu teprve krátkou dobu, a tak bych byla moc ráda, když mi dáte nějakou tu radu, co vylepšit a co změnit..... Děkuji Paulie.

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané ovoce - 1. kapitola - Štěstí a náhlý zvrat: