Žiju druhý život 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tímto bych chtěla poděkovat... více v článku. Poznat pravdu, jak o lásce, tak o vlastní smrti. Občas to nechceme slyšet.

12.11.2012 (18:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 792×

...uživateli Dodo. Jsem moc ráda, udělalo mi to neuvěřitelnou radost, že jsi mě napsal do povídky měsíce. Takže pokud ode mě něco chceš, můžeš si to napsat do komentářů. Ať už se to týká této povídky nebo čehokoliv jiného. :D Díky moc.

Když se ráno probouzím, Ben není na svě přistýlce. Kam asi šel? Včera jsme si toho dost řekli. Že budeme jen kamarádi a tak. Nevím, jaký pocit z toho přesně mám. Takže. Sedám si na postel. Jsem jen v černém spodním prádle a bílém tílku. Upravuji si vlasy a pak chci vstát. Když do dveří vpadá Andie. Jedna holka z vedlejšího pokoje.

„Stacey, rychle." Bere mě za ruku a já jen tak bosky vylítnu ven do podzimního větru. Po těle mi projede husina.

„Co se děje?" Rozhlížím se a pak je uvidím. Ben se venku pere s Willem. Bežím k nim. „Bene!" Ben má zakrvácenou tvář. Andie mi podává tepláky. Oblékám si je. Pak už se věnuji jim. Na Willa se podívám jen letmo. „Nechte toho!" Stoupám si mezi ně a v tu chvíli se Will napřahuje a chce dát pořádnou facku Benovi. Místo toho ji však schytávám já. Spadnu bokem. Ihned se ke mně ohýbá Ben. Chytám ho za ruku a zvedám se. Pak ho odvádím pryč. „S tebou si to ještě vyřídím," říkám letmo Willovi. Pak, když se u dveří otočím, abych se podívala, jestli Will neporazil ještě někoho dalšího, hlouček už se rozchází.

Otevírám dveře do svého pokoje. Pokládám ho na postel.

„Proč jsi to ksakru udělal?" ptám se ho a jdu hledat do koupelny lékarničku. Pořád na něj vidím.

„Zaťukal ráno opilej na dveře. Že prej tě přinutí se s ním vyspat." Aha, tak proto, zastal se mě.

„Aha." Jen na to se zmůžu? Beru ručník a tochu ho mokřím. Pak si sedám k Benovi. Podívám se na něj, jak vypadá. Krvavý obličej. Oblečení celé špinavé a na boku má díru, která zasahuje až do spodků. Proto mu začnu sundávat tričko.

„Co to děláš?" kouká se mi do očí.

„Převléknu tě. Buď rád, že tě nechci vysprchovat." Usměje se a posadí se. Rozepnu mu kalhoty. Vím, že se na mě dívá, i když já mu pohled neopětuji. Kalhoty z něho sunu vcelku rychle a dole beru i smradlavé ponožky. Pak se vrhám na boxerky. Tam mě však chytne za ruce. Kouknu se mu do očí.

„To nemusíš. Vím co jsme si včera řekli." Usměje se a já mu úsměv oplatím. Přijdu k tašce a vytáhnu čisté bílé. Je mi líto, že se mu hrabu v tašce. Ale prostě musím. Je to tak. Hážu to po něm a pak si zkřížím ruce na prsou a koukám na něj. „Mohla bys?" zvedne se mu koutek a pomalu vstane. Protočím ve srandě panenky a otočím se. Konečně se prohlédnu. Mám na sobě čísi tepláky. To je jedno. Sundám si je. A za mnou se něco nebo někdo uchechtne.

„Co je?" otočím se. Má na sobě teď jen boxerky. A já znovu černé spodní prádlo a tílko.

„Nic," řekne a u toho se snaží zamaskovat úsměv.

„Něco se děje," taky se usměju. Jen zavrtí hlavou a utře si nos. Hodí vše do prádla a sedne si zpátky na postel. Sednu si k němu. Chytnu ručník a lékarničku. Najdu si v ní náplast a začnu mu otírat obličej. Dívám se mu na rány, ale vím, že on se mi dívá do očí.

„Můžu se tě na něco zeptat?" řekne a já jen přikývnu, aniž bych se na něj podívala. „Cítilas ke mně někdy něco jiného než přátelství? Alespoň o něco víc? O trošku?" Stále se na něj nedívám.

„Víš, už odmala jsi pro mě byl víc než kamarád, ale asi jsem si to nechtěla připustit." Vezmu náplast a zalepím mu tržnou ránu na čele, tváří a blízko uchu. „A co ty?" Nakrabatí čelo.

„Pro mě jsi byla tou jedinou hned, jak jsem tě tehdy uviděl." Pustím ruce a kouknu se mu do očí. I on mně. Poprvé mám pocit, že někoho miluju...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování