OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 11. kapitola

17.04.2010 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3399×

11. kapitola

Miranda i s Rhysem kráčela chodbami ke královým komnatám. Král měl v úmyslu poskytnout francouzským velvyslancům trochu společenského rozptýlení v podobě kroketu. Měli se tedy přidat ke službě Hectora a Johna.

Vešli do předpokoje, kde počkali, než všichni vycházeli a přidali se k nim. Hector s Johnem šli vepředu a Miranda s Rhysem šli vzadu, hlídajíc a zároveň jim kryli záda. Zahrady byli naštěstí obehnané zdmi a pohybovalo se tu příliš lidí, než aby měl někdo šanci se dostat příliš blízko. Přesto ostražitost gardy nepolevovala.

Král spokojeně přejížděl pohledem nad vydařeným odpolednem. Napětí předchozích dnů alespoň na chvíli polevilo a z Francouzů se vyklubali docela zábavní soupeři. Miranda si však chvílemi s pobavením všímala, jak se sice velvyslanci snaží ve hře, ale úzkostně se drží v bodech až za králem.

Pohledem přejížděla okolo a nevědomky hledala jednu tvář. Lionel z Valerinu zde však nebyl. Projela jí mírná panika.

Přestala dávat pozor na krále, ale bylo jí to jedno. Byli tu přece ještě další tři z nich. Rozhlížela se, vědíc, že tu jsou přece všichni z jejich delegace, musí tu být přece také...

Náhle spatřila pohyb snad 20 metrů od nich. Z poza rohu jedné z budov, která lemovala zahradu, se vynořila postava s lukem. Mirandě sklouzl pohled od napnuté tětivy až k upřenému pohledu modrých očí. Byly chladné a upřené jen ke svému cíli.

Bylo to dílem okamžiku, kdy jednala jen podle instinktů. Vrhla se vpřed. Letící šíp téměř neviděla. Jen ucítila ostrou bolest, když jí pronikl tělem. Její pohyb vyburcoval i ostatní. Hector vyrazil hned k ní, zatím co Rhys a John zády ke králi pročesávali pohledem okolí.

„Za hospodářskou budovou, je to Lionel z Valerinu,” vychrlila a nasměrovala Hectora. Ten okamžitě vyrazil tím směrem.

Miranda s bolestí sevřenou čelistí v okamžiku odlomila konec šípu a se zalapáním po dechu jej vytáhla. Okolo panovala panika a při pohledu na ni několik mužů zalapalo po dechu. Nedaleko se v zašustění taftu zhroutila postava v mdlobách.

Miranda však věděla, že musí jednat ve zlomcích vteřiny. Vzrušení jí vlévalo do žil příval energie. Vstala a vyrazila na nezcela jistých nohách ke králi.

„Johne, běž!” zařvala na něj. S radostí ji poslechl a přenechal ji své místo. Se zuřivostí býka vyrazil za Hectorem.

„Utvořte hradbu,” vykřikl Rhys na hradní stráže, kteří zmateně těkali pohledem, nevědíc co dělat. Bez rozkazu nevěděli, zda se mají pustit za zrádcem, chránit krále či zajmout zbytek Francouzů. Na jeho popud se však okamžitě vrhli kolem krále a utvořili okolo něj hradbu, přes niž by se nikdo nemohl dostat.

Miranda s ostatními chvátala dovnitř a pak chodbami hradu. Rhys po ní mrskl pohledem, aby zjistit jak na tom je. Cítila jak se jí teplá krev vsakuje do oblečení. Přes ty vrstvy látky to však nevypadalo tak vážné. Napětí jí kolovalo v žilách a ona věděla, že je to asi jediné co ji ještě drží na nohou.

Přede dveřmi králových pokojů se zastavila a opřela rukou o rám.

„Vy zůstaňte tady, kromě gardy nesmí nikdo dovnitř!” přikázala hradní stráži. S těžkým polknutím přivřela oči, jak se jí zatmělo před očima. No tak, holka, ještě nesmíš! Snažila se sebrat zbytky sil.

Zvedla opět pohled a přelétla jím muže před sebou. Teprve když viděla, že udělají co jim přikázala, vešla do předpokoje a zavřela dveře.

Rhys krále zavedl do salonku, který sousedil s pracovnou a kde byly staženy těžké závěsy. Král neklidně přecházel po místnosti. Zamyšleně upíral pohled na těžký koberec před sebou. Miranda se opřela rukou o zeď a sledovala jej. V jeho tváři byly starosti, ale jinak byl klidný. Nebezpečí bylo pryč a jemu nyní nezbývalo než najít způsob, jak tuto situaci politicky vyřešit.

Miranda na něj oddaně hleděla a nemohla jinak než jej obdivovat. Neměla iluze o povaze lidí a proto tak milovala jejich krále, který nesl na bedrech břímě celé jejich země a nic pro něj nebylo důležitější.

Její zrak se jí opět zamlžil a v přívalu závratě pevně sevřela víčka. Pohlédla na Rhyse, který zamračeně stál pohledem střídavě těkajíc po oknech i dveřích vedoucích do místnosti. Věděla, že to už zvládne.

Vyvrávorala do předpokoje. Napětí ji pomalu opouštělo a síly taky. Nohy už ji přestaly poslouchat a ona se sesunula na zem. Spodní košile již měla nasáklé lepkavou krví. Ležela na koberci a stále zastřeněji vnímala to ticho okolo. Byla hrozně unavená. Dokonce i udržet otevřené oči ji stálo námahu.

S posledními zbytky vědomí uslyšela těžké údery několika běžících postav. Pak už se propadla do tmy.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 11. kapitola: