OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 12. kapitola

19.04.2010 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 4028×

12. kapitola

Rhys se odmítal hnout od krále byť o metr než bylo nutné. Nelíbila se mu Mirova sínalá tvář, ale podle krve to snad tak těžké zranění nebylo. Trvalo to chvíli, která se mu však zdála jako hodiny, než uslyšel prudké otevření vnějších dveří. Okamžitě sevřel svůj meč a obrátil se ke dveřím z předpokoje. V nich se však objevil sir Roger.

S úlevou se ujistil, že je král v naprostém pořádku, ale napětí z jeho tváře nezmizelo. Opět zmizel ve dveřích a Rhys se se zlou předtuchou vydal za ním.

Derek se skláněl nad nehybným tělem. Miranda ležela na zemi a koberec pod jejím tělem byl nasáklý krví. Tenký pramének krve ji stékal z koutku úst.

„Ještě žije,” vydechl Derek, ale při pohledu na ni si nebyl jistý, jak dlouho.

Ve dveřích se objevil král a shlížel napjatě na situaci před sebou. Sir Roger na něj pohlédl.

„Rhysi, Dereku, vy zůstaňte tady!” přikázal a opatrně ji zvedl ze země.

Oba jej okamžitě poslechli a postavili se ke dveřím, vedle krále. Jejich pohled byl však vyděšený. Miro byl sice za groš škudla, ale měl v sobě tolik energie, že to zcela tuto jeho indispozici nahrazovalo.

Nyní je však pohled na drobnou nehybnou postavičku visící přes Rogerovi paže děsil.

Sir Roger se bez ohledů na okolí hnal k jejich pokojům. Donesl ji přímo do svého, který obýval jen on sám. Odhodil nohou pokrývky na zem a položil ji na postel. S děsem hleděl na krev v jejích ústech, která ji ještě ztěžovala už tak mělké dýchání.

Potřeboval se dostat k ráně. Opatrně se ji snažil zbavit vrstev košil, ale měla jich na sobě několik a slepených krví. Začal tedy látku trhat, ale při každém zatáhnutí se jí z hrdla ozvalo bolestné lapání bolestí, když se látky napnula přes ránu.

Dveře pokoje se prudce rozrazily. Sir Roger se otočil k Johnovi, Hectorovi a postaršímu muži za nimi. Ten se při pohledu do místnosti okamžitě prodral mezi nimi.

„Jsem králův osobní lékař,” dodal na vysvětlenou než se sklonil nad Mirandou.

Sir Roger se napřímil a odstrčil tak muže stranou. „Myslím, že tohle není nejlepší nápad.”

Hector a John se na něj zmateně podívali.

„Je mi jedno, co si myslíte, jsem tu na příkaz krále,” odsekl mu mužík a výhružně se na sira Rogera podíval. Po kratičkém zaváhání jej tedy k Mirandě pustil.

Lékař okamžitě zhodnotil situaci a z brašny vytáhl nůžky.

„Jděte,” řekl sir Roger k Hectorovi a Johnovi aniž by se na ně otočil.

Oba se na něj nechápavě zahleděli. Nesouhlasili s jeho chováním, nechápali jej. Okamžitě jej však poslechli. Vyšli na chodbu a zavřeli za sebou dveře. Jejich pohledy se střetly a Hector bezmocně zavrtěl hlavou. Nelíbilo se jim to.

Lékař opatrně rozstříhával látku a pohledem stále sledoval svého pacienta.

„Musely být zasaženy plíce. Můžeme jen doufat, že ne příliš vážně.”

Sir Roger mu neodpověděl. Jen stál v místnosti a hleděl na jeho zručné ruce. Čekal.

Lékař opatrně rozstříhal látku a odkryl místo, kde byla krev nejčerstvější.

„Ježíši Kryste. Vždyť to je...” hlesl. Zděšeně se podíval do tváře sira Rogera. V ní se však nepohnul ani sval. Lékař si skousl spodní ret a opět se stočil ke své pacientce. Rána nebyla velká, ale hluboká. Pronikala jí hrudí až k druhému otvoru po šípu na zádech. Na zemi se vršily košile nasáklé krví.

„Šíp zasáhl plíce jen okrajově, ale ztratila moc krve,” pronesl lékař šeptem. I jemu došla napjatá situace, která kolem Mirandy nastala. Pečlivě jí zašil rány a obvázal. Nic jiného už dělat nešlo. Nyní to bylo už jen na ní.

John s Hectorem se okamžitě napřímili a vyběhli k lékaři, jak vyšel ze dveří. Ten však jen s pohledem zabořeným do země prošel okolo nich.

„Sakra a teď už toho mám dost!” zahřměl John a než jej mohl Hector zastavit, vrazil do pokoje.

„O co tu jde?!” vyhrkl přímo na sira Rogera.

Hector mu však byl v závěsu. Jeho pozornost se však zaměřila na jeho kamaráda, ležícího nehybně na posteli. Než se John dočkal odpovědi, ozvalo se mu hýknutí za zády. Mrskl po Hectorovi pohledem, ale jeho vytřeštěný pohled ho donutil pohlédnout stejným směrem jako on.

„Hááá,” odskočil John o krok dozadu.

Pohledem těkal mezi mlčícím sirem Rogerem a Mirandou, která ležela na posteli s ovázaným hrudníkem a vlasy rozhozenými po polštáři.

Hector nevěřícně došel až k posteli a pomrkával, jestli vidí opravdu dobře. Ten špunt co s nima občas slušně vytřel při tréninku zem, byla holka. Malá holka.

„Tak to je síla,” vydechl.

„Jo,” houkl John, když to konečně trochu strávil. Ztěžka dosedl na židli u zdi. Hector se na něj otočil a v očích mu zajiskřilo.

„Tebe složila holka,” zachechtal se.

„Ty...” vyrazil John proti němu.

Sir Roger pozoroval ty dva, jak se provokují a úlevně vydechl. Neměl ponětí jak to jeho muži vezmou, ale evidentně to pro ně asi zas tak velký problém nebude. Pokud nepočítá jejich ego.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 12. kapitola: