OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 13. kapitola

25.04.2010 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3522×

13. kapitola

Hector seděl zamlkle v jídelně. John se sirem Rogerem šli vystřídat Rhyse a Dereka na stráži. Ti se okamžitě přihnali k němu, jak ho uviděli.

„Jak je na tom?” vyhrkli ještě než dosedli naproti němu ke stolu.

„To se ještě uvidí,” zamumlal Hector aniž by zvedl pohled od korbele. Ti dva se tedy mlčky pustili do jídla.

Hector na ně pohlédl a kolečka se mu v hlavě rozjela na plné obrátky. Podle jejich výrazu typoval, že jim to John ani sir Roger ještě neřekli. A on si to rozhodně nechtěl nechat ujít. Zvedl korbel, aby skryl potměšilý úsměv.

„Ale drží se celkem dobře, na holku.”

Derekovi vypadl kus masa z ruky zpět na talíř. Rhys takové štěstí neměl. S plnou pusou hýknul. Derek nevěřícně zíral na Hectora a ignoroval dusícího se Rhyse vedle sebe. Ten se již celý brunátný snažil dostat sousto z krku, až se mu to nakonec povedlo.

„Co?” zafuněl nevěřícně.

„Tys to věděl?” vypálil na Hectora Derek.

„Ne a evidentně do nedávna ani sir Roger.”

Rhys sjel na lavici niž a nechápavě kroutil hlavou. „Celej Miro, tohle je mu podobný.” Pak se začal chechtat.

Miranda se pomalu začala probouzet. Něco tu bylo špatně, hodně špatně. Dech se jí zrychlil a ona rozevřela oči. Chtěla i vstát, ale na to neměla sílu.

Nad sebou zahlédla bílý strop. Souvislosti jí začaly zapadávat do sebe. Došlo jí, že je na hradě, ale tohle nebyl její pokoj. Stočila hlavu a pohledem přejela po místnosti. Po třech tvářích. Zároveň se jí do úhlu pohledu dostalo ještě něco jiného. Pramen černých vlasů. Vlasy měla rozhozené po polštáři.

Dech se jí zarazil v hrdle. Vyděšeně hleděla do Rhysovi a Hectorovi tváře. Čekala na jejich sebemenší reakci.

„Šípková Růženka se nám vzbudila,” zamumlal Hector.

„To myslíš, kterou z nich,” povytáhl Rhys obočí a kývnul i k Johnovi, který chrněl na židli. Rhys to však okamžitě jedním kopnutím napravil. Miranda tak musela čelit všem třem pohledům.

„Ty jsi tedy číslo, to ti povím,” zavrtěl Hector hlavou a nedokázal zabránit, aby se pobaveně neuchechtl.

„Díky,” ušklíbla se Miranda, jak jí spadl kámen ze srdce. Chovali se pořád stejně. Žádné odsuzování a ani vztek.

Vzepřela se na rukou, aby se posunula do jiné polohy, jak byla přeležená. S bolestným zafuněním se jí to povedlo, ale Rhys k ní hned udělal dva kroky, než se zarazil. Miranda se na něj překvapeně podívala.

„Klídek, kavalíre, ona si poradí,” poplácal jej Hector po rameni.

Místností opět zavládlo ticho, které přerušil až Hectorův hluboký útrpný povzdech. Miranda se na něj tázavě podívala.

„Když jsi jen vzpomenu na všechny ty roky, co jsi s námi na tvrzi byla - tolik chladných nevlídných nocí...” mrkl na ni.

Chvíli na něj němě zírala. „Ty...” zaprskala a i přes bolest se nadzvedla na loktu a rozhlížela po něčem, co by po něm mrskla.

„Nediv se mu, jsi vážně kus,” bránil kamaráda Rhys a přejel ji hodnotícím pohledem.

„Tak bacha, ať z tebe pak jeden kousek nechybí,” zasyčela, čemuž se Rhys uchechtl - než mu došlo, že je to vlastně jejich Miro, který by to klidně i zvládl.

„Dostali jste toho hajzla?” uvědomila si náhle.

„Jasně,” zazubil se Hector.

„Hezky mi ho zpomalil a pak už neměl hošánek šanci,” zazubil se John. „Pár okamžiků s námi a ke hradní stráži se pak plazil jako ke spásné záchraně.”

Johnovi se chladnokrevně blýsklo v očích. Očekával nadšení i od Mirandy, ale ta se jen bolestně zahleděla do stropu.

„O co jde?” zeptal se zmateně John z její reakce.

„Zašlo to moc daleko a málem se mu to podařilo.” Zavrtěla hlavou. „Něco mi na něm nehrálo od začátku. Byl moc ostražitý a pohyboval se spíš jako muž zvykl na boj, než zdlouhavé projednávání, jako ostatní z těch Francouzů.”

John na ni překvapeně hleděl. On si ničeho takového ani nevšiml. Jenže Miranda se musela naučit odhadnout svého protivníka, byla to součást její výhody, která jí nahrazovala menší sílu. Tentokrát však téměř selhala.

Na to, co se málem mohlo stát, však nikdo z nich nechtěl myslet, raději tedy změnila téma.

„Kdo o tom vlastně všechno ví?” zeptala se tiše.

„My z gardy a doktor, ten ale bude držet jazyk za zuby.”

Úlevně přikývla.

Hector se však mýlil, věděl o tom ještě někdo další.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 13. kapitola: