OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 14. kapitola

29.04.2010 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3572×

14. kapitola

Sir Roger vešel do místnosti. V pokoji stál jen král a vyhlížel zamyšleně z okna.

„Tys o tom věděl,” zkonstatoval král aniž by se k němu obrátil.

„Ano, asi tři měsíce.”

Konečně se k němu otočil a upřel na něj zkoumavý pohled. Sir Roger před ním stál vzpřímeně a jeho tvář neprozrazovala ani špetku pochybností.

„Tak proč jsi ji nechal s vámi?”

„Je jednou z nejlepších co kdy výcvikem prošli, zvládla projít tím vším a mnohdy lépe než ostatní muži. Zbavit se někoho takového by bylo naprosté zahození talentu.”

Místností zavládlo na chvíli naprosté ticho.

„Chci ji vidět.”

Sir Roger překvapeně zamrkal.

„Zachránila mi život, to nenechá klidným ani krále,” pousmál se jeho výrazu.

Miranda strnula překvapením, když do pokoje vešel sir Roger a za ním král. Derekovi a Johnovi stačil jediný pohled a vyšli mlčky z pokoje.

Chtěla vstát ale král ji pohybem ruky zastavil.

„Můžeš ležet,” pokynul jí. Zvědavě pohledem přejížděl po její tváři. „Je docela hezká,” zamumlal.

Mnohé by asi byly potěšeny takovým hodnocením z jeho úst, ale ona měla chuť zalézt hodně hluboko pod deky. Cítila se jako kůň na trhu. Studem zatínala pěsti skryté pod dekou. Po pár minutách ticha král spokojeně pokýval hlavou a otočil se ke dveřím.

„Vaše výsosti,” zadržel jej sir Roger. „Co s ní máte v úmyslu?”

Zastavil se a pohlédl nejprve na Mirandu a pak na něj.

„To ještě nevím, ale v gardě zůstat nemůže.”

Z postele se ozvalo zděšení zajíknutí. Pohlédl tedy na ni lítostivým pohledem.

„Je mi líto, ale i král má svou hrdost a já se nenechám chránit ženou.”

Uplynula snad i hodina co odešli a Miranda stále nevěřícně zírala na dveře. Její život, vše o co se kdy snažila, se roztříštilo na malinké kousíčky. Nedokázala řvát ani brečet, dokázala jen otupěně zírat na dveře.

Její život nyní záležel na rozhodnutí krále, ale jí to bylo jedno. Už jí na tom nezáleželo.

Král procházel zamyšleně chodbou následovaný sirem Rogerem a Derekem. Cítil vděčnost tomu děvčeti. Přece jen mu zachránila život. Ona však evidentně stála o to jediné, co ji nehodlal dát. Mohla by být i desetkrát lepší než muž, ale to nic nemění na tom, že by jej hlídala žena.

Už takto by to bylo značně potupné, kdyby se to provalilo. Ta dívka mu zachránila život a to před příliš mnoha zraky. Dostala se příliš do pozornosti. Nejlepší by bylo ji nechat co nejrychleji zmizet. Ale jak?

Jeho kroky se náhle zastavily. Přes tvář mu přelétl nadšený výraz.

„Hej ty!” vykřikl k jedné komorné, která právě spěchala chodbou. „Ať ke mně okamžitě přijde doktor Deweril.”

Děvče se zarazilo na místě, ale v příštím okamžiku už upalovala chodbou zpátky. Lékař dorazil do králových pokojů jen pár minut po nich.

„Vaše výsosti,” sklonil se. To už však k němu král vykročil.

„Dewerile, ta dívka,” chvilku se odmlčel, aby lékaři došlo o které mluví, „je zdravá?”

„Ještě ne zcela, ale...”

„Ne ne, takto to nemyslím,” zavrtěl hlavou. „Jestli je v pořádku jako 'žena'.”

Lékař se zarazila zmateně podíval i na sira Rogera a Dereka, kteří na tom nebyli o mnoho lépe. Derek měl co dělat, aby zamaskoval kašel, jak mu zaskočilo.

„Podle všeho ano,” odpověděl mu tedy váhavě.

„Výborně,” zamumlal si sám pro sebe. „To je vše, můžeš jít.”

Oba přihlížející muži nechápavě těkali mezi lékařem, který vycházel z pokoje a královým spokojeným výrazem. Jako by se mu podařilo vyřešit obtížný rébus úspěšněji, než vůbec očekával.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 14. kapitola: