OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 15. kapitola

05.05.2010 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3597×

15. kapitola

Sir Roger s obavou hleděl ke dveřím.

„Mě se to nelíbí,” zabručel Hector vedle něj.

„To mě taky.”

Uběhly už tři dny od králova rozhodnutí ohledně Mirandina osudu. Chápal jeho potřebu ji odsud dostat nenápadně a co nejrychleji. Ale s tímto řešením nesouhlasil.

Před pár dny se vrátili někteří z mužů, které vyslal do svaté země. Mezi nimi jich bylo i několik takových, které chtěl král za jejich služby a oddanost odměnit. Královská pokladnice se však vinou těchto výprav značně prázdnila. Snažil se tedy nalézt jiné řešení, než z ní čerpat už tak skrovný obsah.

Mirandu se tedy rozhodl použit jako odměnu pro jednoho z nich. Provdát ji.

Poslední dva dny se ji snažili zkulturnit a zahladit nějak stopy těžké dřiny na cvičišti. Sdírali mozolnatou kůži a snažili se z její nepěstěných vlasů udělat lesklou záplavu loken. Už podle výrazů žen, které okolo nich občas proběhly, to nebylo nic lehkého.

„Čekal jsem jsem, že bude vyvádět,” zavrtěl nechápavě Hector hlavou.

„Myslím, že už je jí to jedno. Záleželo jí jen na tom, zůstat u gardy a z té ji král vykázal.” Zavrtěl bezmocně hlavou. „Mám však obavu, že vztek kvůli tomu dusí v sobě a že se tahle její hráz jednou proboří.”

„Tak u toho bych teda být nechtěl,” zamumlal Hector.

Všichni měli poslední dobou náladu pod psa. Miranda se za ty roky stala členem jejich zvláštní rodiny. Viděli ji vyrůstat a sir Roger se po smrti Thomase občas cítil spíše jako její otec než velitel.

Svatba se měla konat přímo zde v kapli a uspíšili ji co jen to šlo. Teď už vlastně jen čekali, kdy ji konečně pustí ty dračice s rýžáky, hřebeny a kopou špendlíků. Při každém otevření oba mrskli pohledem ke dveřím.

Nakonec se však dočkali. Ze dveří vyšly tři zmordované ženy a za nimi se potácela postava pod záplavou volánů z taftu. Byla rozkošnost sama. Tedy až na vražedný výraz ve tváři, že měl Hector chuť ji prohledat a pro jistotu odzbrojit.

„Ehmm, můžeme jít?” zeptal se přiškrceně sir Roger.

„Jo,” zaskřípala mezi zuby.

Vyrazili tedy přímo již do kaple, kde je čekal zbytek gardy. Miranda měla co dělat, aby stačila dlouhým krokům sira Rogera a Hectora. Chodbou znělo nepravidelné klapání podpatků, jak se v těch botech snažila udržet na nohou a funění, jak se nemohla kvůli korzetu pořádně nadechnout.

Na úzkých schodech u vedlejšího vchodu do kaple to už neustála a z posledních pár schodů spadla přímo pod nohy zbytku gardy.

Všichni na ni nevěřícně zírali, když se krkolomně snažila vyškrábat opět na nohy.

„Ehm, je ti něco?” zeptal se ji váhavě Rhys.

„Klid, přes ty vycpávky co mám všude nacpaný to nešlo ani cítit,” zavrčela a konečně se postavila opět na nohy. „Mám jich na sobě tolik, že by z toho vyšlo na celou matraci.”

Snažila se rukama uplácat šaty opět do původního stavu. Její chvilkové nepozornosti však využil Derek a praštil ji přes zadek, až zacupitala na podpatcích dopředu. Sukně hlasitě zašustěly, jak se Miranda prudce otočila a jedinou ranou prudce praštila Dereka přímo do čelisti, až dopadl tvrdě na podlahu.

„Já jen zkoušel, kde všude jsi vycpaná,” zahuhlal ukřivděně Derek a promnul si čelist.

„Proboha uklidněte se,” začal je sir Roger krotit. V tom okamžiku se u vchodu do zákristie ozvaly hlasy. Miranda v doprovodu sira Rogera přešla k hlavní uličce kaple a ostatní nechali vzadu stojíc za posledními lavicemi.

Ze zákristie vyšel muž v doprovodu kněze a za nimi šel ještě nějaký další muž, o poznání starší. Miranda se na oba pátravě zahleděla, do zad jí však zavál čerstvý vítr, jak se dveře kaple otevřely. Obrátila se a pohlédla na krále. Hradní stráž zůstala stát venku, aby měl tento obřad co nejméně svědků, kteří by mohli zavdat nějakým vtíravým otázkám.

Miranda zahlédla, jak se oba muži vedle kněze před králem sklonili. Ona však zůstala zpříma stát.

Ať měl být její osud jakýkoliv, stále se cítila členem gardy. Učili ji a trénovali od dětství a ona se toho čím se stala nehodlala vzdát.

Král přešel k ní.

„Vše v pořádku?” zeptal se. Znělo to jako, by se obával, že by se pokusila jeho rozhodnutí neuposlechnout. Pro ni však bylo jeho slovo svaté a nehodlala nikdy jít proti jeho vůli.

„Ano,” odpověděla odhodlaně.

Přikývl a pokračoval kaplí ke knězi a mužům.

„Myslíte, že by si to ještě mohl rozmyslet,” zeptala se v náhlém návalu paniky Miranda sira Rogera. Věděla, že pak už nebude cesta zpět. Odpovědí jí však bylo jen zavrtění hlavou.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 15. kapitola: