OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 16. kapitola

12.05.2010 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3659×

16. kapitola

Miranda nebyla jediná, kdo cítil pochybnosti. Z druhé strany kaple se na ni upíral zamyšlený pár oříškově hnědých očí. Ronald strávil posledních pět let v pekle, kterému říkali svatá zem. Za tu dobu viděl nespočet hrůz a před pár měsíci dostal list, že jeho bratr měl smrtelnou nehodu.

Zdědil tak rodinné panství, což mu poskytlo možnost vyváznout z toho pekla. Bylo mu už jedno jak, ale chtěl se konečně vrátit opět domů. Proto souhlasil i s tímto bláznivým nápadem.

Když tu však takto stál a hleděl na dívku, která se měla stát za pár chvil jeho ženou, pocítil náhle obavu, zda je to správné.

„Něco mi na ní nesedí,” uslyšel tichý hlas Gevina, svého dlouholetého přítele. Pátravě na ni hleděl, když při příchodu krále ani nesklopila zrak a pak s ní tiše o něčem hovořil. Na Gevinův vkus se k ní choval král až nezvykle důvěrně. Obzvláště jeho přítomnost zde a okolnosti celé svatby...

Ronald jen zavrtěl hlavou. Král již kráčel k nim a tohle nebylo právě vhodné místo.

„Vaše výsosti,” sklopili oba v úctě hlavu.

„Jsme zde již všichni, tak můžeme začít,” zavelel král spokojen vývojem situace a kněz se hned obrátil a chvátal připravit.

Ronald přejel pohledem po kapli. O svatbě zatím příliš neuvažoval a na ženy neměl přílišné nároky, ale nikdy v životě by si nepomyslel, že bude probíhat tak narychlo a jedinými přítomnými bude Gevin, jeho nevěsta a král se svou gardou.

Jeho pohled se však zastavil na jeho budoucí ženě. Byla krásná. Ne tím typickým křehkým způsobem jako ostatní dívky zde na hradě, ale bylo v ní něco, co poutalo pozornost a fascinovalo.

„Vaše výsosti,” obrátil se v návalu náhlých pochybností, „sám víte, že krajina u nás není právě přívětivá a dochází k častým konfliktům s welšany. Nejsem si jist, jestli je to vhodné místo pro dívku, která...”

Králův výraz se od přimhouřeného postupně při jeho slovech měnil až na pobavený. Nakonec jej nenechal ani domluvit.

„Jsem si jistý, že to zvládne, jen to bude asi chtít trochu trpělivosti.”

Ronald o tom nebyl sice zcela přesvědčen, ale přikývl. Na další rozhovor už stejně nezbyl čas. Před oltář se postavil kněz a vyzval je oba k předstoupení. Učinil tak a sledoval dívku, která kráčela k němu. Její světlá pleť ostře kontrastovala s černými vlasy a tmavě hnědými oči. Plné rty měla stažené do soustředěné čáry a ve tváři se jí zračil odhodlaný výraz.

S ním došla až k němu bez jediného pohledu na něj. Když byla teď tak blízko, zahlédl tenkou jizvičku, která se jí táhla přes spánek a přes ret se jí také jedna táhla. Dalo mu docela práci odtrhnout pohled od toho zvláštního stvoření vedle sebe a věnovat pozornost kostnatému knězi před nimi.

„...před zraky Boha a zde přítomných svazuji tyto dva v jeden svazek. Je to spojení dvou duší, které před něj předstupují ve své víře a oddanosti,” pokývl k Ronaldovi, „nevinnosti a bezbrannosti, aby spolu...”

Knězův hlas zanikl v hlasitém hýknutí, které se rozlehlo kaplí. Ronald se překvapeně otočil dozadu. Zahlédl však již jen jednoho z členů královy gardy, jak jej nepříliš jemně vyhazují dveřmi ven značně si pomáhajíc podrážkou.

Kněz se nechápavě rozhlédl, ale král jej netrpělivě pobídl rukou k pokračování.

„Ehmm,” snažil se kvapně vzpomenout kde skončil, neúspěšně. Přešel tedy přímo na dvě zásadní otázky. Ronald řekl své ano a pak již byla na řadě Miranda. Překvapeně na ni pohlédl, když její zvučný hlas zazněl kaplí. Nezazníval z něj ostych ani váhavost. Ronald si uvědomil absurditu situace. Poprvé zaslechl hlas své nastávající až v kostele při svatbě.

Kněz již jen požehnal jejich svazku a vyzval je k prvnímu políbení. Ronald se tedy obrátil ke své ženě. Byla o hlavu menší než on. Jak se předtím cítil nejistý a z její tváře čišela jen odhodlanost, tak se nyní karta obrátila.

Vzal její bradu a pozvedl jí tvář k sobě. Její oči mu neklidně zatěkaly po tváři. To se však už skláněl k jejím rtům. Přivřel oči a políbil ji. Její brada se mu vysmekla z prstů a místo polibku se nakonec jen lehce otřel o její rty. Rozevřel prudce oči a zůstal hledět do jejích otevřených.

Kaplí zaznělo netrpělivé odkašlání. Ronald se trochu neochotně obrátil ke králi.

„Dovolte, abych vám jako první blahopřál,” pronesl spokojeně.

„Děkuji,” odpověděl mu Ronald. Pak se král obrátil k Mirandě a upřel na ni přimhouřený pohled. Ronald sledoval jak jeho žena snad poprvé sklopila pohled. Teprve pak se s nimi král rozloučil a vyšel z kaple.

„Tak ti blahopřeji,” přistála Ronaldovi na rameni Gevinova ruka.

„Díky,” pak teprve jako by si to uvědomil, obrátil se ke své ženě. „Tohle je Gevin.”

Miranda k němu jen přikývla, její představování bylo již zbytečné.

„Ronalde, chtěl bych si s tebou promluvit o odjezdu.”

„Odjezdu?” zeptala se Miranda.

„No... Popravdě jsme neměli v úmyslu se zde zdržet, ale hned zas pokračovat na Garwan. Netušil jsem, že se cestou domů budu ženit.” Snažil se jí to vysvětlit tak, aby neměla dojem, že tato svatba je vlastně nevítaným zdržením.

Chvíli jej pozorovala než přikývla. „Půjdu se sbalit.”

S těmito slovy se obrátila a vyrazila z kaple.

„Ochotná,” zamumlal Gevin s pohledem na její postavu mizející ve dveřích.

„Nebo se jen snaží oddálit svatební noc,” vyslovil nahlas Ronald svou obavu.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 16. kapitola: